Vzpomínky na tátu

Odnesly jsme tátu na hřbitov.. kde už taky zůstane

1. srpna 2012 v 21:40 | An(N)dy
Nehorázně strašně skličující pocit nést urnu s osobou, která vám byla nejblíž.
Představa, že obsah nádobky je váš táta... Váš milovaný tatínek, co byl vždycky vysoký, pupkatý, veselý muzikant.. A teď se vejde do urny, do šedivý nádobky.

Neni nic víc, než prach. Můj táta. Je prach.

Neni to tak dlouho, co odešel, ale nevěříte, kolikrát už jsem se bezradně chytala za hlavu, rvala si vlasy a v hlavě jsem měla myšlenku ,,kdyby tu tak byl táta, ten by mi poradil, ten by věděl jak na to, ten by věděl co s tím''...

Co nás čeká a nemine? Jak to bude dál?

5. července 2012 v 13:07 | An(N)dy

Pořád nad tim musim přemejšlet. Pořád, stále, neustále, pořád, furt, furt, furt.
Když sem venku s lidma, abych nad tim nepřemejšlela, pijem, dávam si cigáro, ikdyž normálně nekouřim..
Pořád vzhlížim k nebi, jestli ho tam někde neuvidim..
Když něco vyvádim, říkám si, jestli se na mě teď dívá, co si asi myslí.
Je zklamanej? Cítí pochopení?
Co všechno teď o mě může vědět?
Kde je?
Co prožívá?
Zlobí se na mě?

Tyhle otázky mě strašně tížej. Mrzí mě, jestli se na mě kouká a já dělám to, co dělám, nechci, aby si o mě myslel špatý věci..
Když já nemůžu bejt doma, to mě taky strašně ničí.

Dneska večer jedu s mamkou a sestrou za mojí babičkou... (je to jen moje babička, ani jedný z mejch sester neni, protože obě sestry maj jinýho tátu než já, takže o tátu jsem přišla jen já...)
Za babičkou jsem jezdila vždycky jenom s tátou, bojim se, že to nezvládnu.
Asi budu spát na gauči, než v posteli, kde jsem spávala předtim, protože v posteli hned vedle mě lehával táta. Nezvládla bych to prostě.
Už jen to, že tam budu bez něj.
Už jen to, že na kole budu jezdit bez něj.
Už jen to, že tam nejedu autem s nim.
Už jen to, že ve městě nebudu po obchodedch poslouchat zpruzelýho tátu, ale nadšenou mámu..

Já to takhle nechci!

Ale musim zůstat silná.

Přežíváme.. zatím.

20. srpna 2011 v 21:56 | An(N)dy
Táta měl neskutečný bolesti. Hlavy a ledvin. Prášky proti bolesti nezabíraly. Nemohl spát. Nemohl nic. Trpěl.
Došel si do nemocnice. Když přišel, viděla jsem strach v jeho očích, ale úsměv na rtech.
Je to rakovina. I na mozku. Rakovina všude.

Já, mamka a ségra a jsme šli za nim do nemocnice. Nastoupil jako nový pacient a byl tam krátce.
Přišli jsme na sesternu, mamka šla za tátou a my se ségrou jsme nás chtěly ohlásit. Objevil se tam černoch, celej v bílym. Kolem mě se svět zpomalil..
Klárka na něj ,,kde je kdo?'' ,,Sorry i don't speak czech.'' Usmála jsem se.

Šly jsme za tátou na pokoj, kde už byla mamka.
Ddvě hodiny sme si nějak povídali, už ho aspoň nic nebolí, protože mu přímo z ledvin vede taková ta trubička s pytlíčkem, tudíž veškerá moč, která nešla ven (cca 7,5 litrů. Nedivim se, že ho to bolelo.) byla v tom pytlíčku. Všichni pacienti tam měli svoje ''fešný kabelky'' plný moči a krve.

Když už bylo 18:00 (konec návštěvní doby), šla jsem s tátou do jeho pokoje, nesla jsem mu skleničku a mattonku, kterou jsme odbublinkovávali, aby ho ty bublinky do operace nebolely. V pokoji byl zrovna jeho ošetřovatel, ten černoch a když sme odcházeli, řekl ''bye bye'' a šibalsky na mě mrknul. Aspoň něco příjemnýho v tom nemocničním prostředí.

[2010] Juchůůůů <3

9. dubna 2010 v 17:47 | An(N)dy
No, tak právě přišel táta z práce a říkal, že pro mně něco má. A podle toho výrazu sem věděla, že to bude něco většího, hodnotnějšího, neobvyklejšího, než třeba kinder vajíčko.
Tipovala jsem si..
"Morče?" "Ne.." "Křeček?" "Ne.." Na tváři se tátovi rozlil vítězný úsměv. "Hm... pes?"
Nechápu ani proč jsem to řekla, psa bych si asi všimla:D
"Ne.." "Fajn.. je to živý?" "Ne, je to mrtvý.." aneb tátova ironie, hihi. "Ok, takže je to živý." "Neni to živý proboha..." Přistoupil táta blíž, v ruce brašnu na notebook..... chytul mně rapl a začala jsem ječet. Takže je to notebook.... sice neni růžovej, jakej sem si kdysi přála, ale notebook to je...aaaa

[2009] Topinkové probuzení

23. srpna 2009 v 11:28 | YEAH!
Krásně si tak chrupkam na palandě, s červeným povlečením hello kitty a polštářem s Johnny Deppem, když slyšim, že do pokoje někdo vešel.. Jen se protáhnu ani neotevřu oči a spim dál...Jsem otočená směrem zády ke zdi, když najednou cítim.. česnek!! Ryhle otevřu oči a stojí u mě táta, strká mi pod nos talíř s topinkama.. "Cejtila si něco?"

2015 pozn.: Aww, to tátovo dětský nadšení, který dokázal mít si budu pamatovat do knce života. Hihi, nebyl úžasnej? Probudit svojí malou princeznu smradem z česneku a zároveň skvělou snídaní? Moc mi chybí..

[2009] Dneska jedu pryč

7. srpna 2009 v 9:24 | *Black-Diamond*
Dneska až příjde táta z práce, odjíždíme do Domažlic. Nemam to tam ráda, i když tam je moje babička... Ale za tejden tam je pouť takže tam budem nejmíň tejden (to bysme ale byli stejně). Je strááášlivá nuda... A všichni se mi divěj, proč celý dny spim - odpověď je prostá: Protože se šíleně NUDIIIM!
A místo nudy, dávam přednost, spaní, snění, přemýšlením a tak podobně.
Ani koně tam nejsou.. Fakt svělý..
Navíc táta tam je jenom na víkend.. Pak mě tam na týden nechá, udělat ze mě otroka a poskoka zároveň.. Hmmm... Zatim, načerpávam zábavu plnými doušky a budu jí muset načerpat hooodně! :D
 
 

Reklama