Milý deníčku...

Neštvi uklízečku, uvědom si, že po tobě uklízí svinčík.

18. září 2013 v 20:52 | Andy
Milá paní ***.
Chápu, že celý den sedíte na prdeli v kanceláři na pokladně, jistě je to velice, převelice vyčerpávající činnost, vybírání drobáků. Chápu, že vlastní hnusná kancelář zvedne ego.
Ale začínám vás mít plný zuby.
Je mi u prdele, že ste alergická na prach. (Já taky a mimo to dělám uklízečku. A ještě jsem neumřela. Taky jsem alergická na jablka a miluju štrůdl, i jablka. Jsem alergická na mrkve a jim salát. Jsem alergická na psy a miluju mazlení s nima.)
Jsem uklízečka, ne služka, nemám čas na to, abych utírala každej podělanej ždibec celýho posranýho baráku, protože víte co? Nejsem za to ani placená. (Připlať si a možná budeš mít větší komfort.)
A víte co ještě? Uklízim celej barák, ne jen vaší kacelář. A ještě něco, nejen to podělaný přízemí, ale i to obrovský občerstvení. (Dobře, přehánim, dělám to s mámou, beru to za nás obě.)
Chápu, že blondýna na vysokejch podpatcích to nemůže pochopit, ale mě to nezajímá.
A ano, skutečně jako ukolízečka mám spoustu hadrů, takže po Vaší žádosti o utření poprskanejch skel (což jsem prosím pěkně udělala jakž takž bez keců) jsem doopravdy vaší žínku nepoužila. Celej váš tým mě začíná pěkně jebat. Fakt. Máte tam asi ducha, protože úplně nová žíňka a najednou je zničená? Co lepšího než hodit to na uklízečku.
Pipino.
To by mě zajímalo, jaká žíňka, prosím pěkně?

Nechala bych to ty krávy, aby si to zkusily. Pak by přestaly buzerovat, pindy. Ještě za ty prachy. Zhyňte.
Ps, uvědomte si, co všechno uklizečka může provést. Nevíte kolikrát jsem přemýšlela nad napliváním do mýdla, nebo přidánim nějaký žíraviny. Naštěstí jsem slušná, dělám pečlivě, svědomí mám jakž takž čistý a v kanclech jsou i milý ženský.

Nic jinýho se neděje. Řekla bych.
Ve škole mi to zatim jde, snažim se. Vánoce se blížej a nemam ani nápady, ani peníze.

Neustále potkávám Soula. Aneb jeden z úplně prvních černochů se kterým jsem pojídala sušenky. Mamrd.
A z busu jsem viděla Mogiho. Aneb první černoch se kterym jsem zůstala. Seklo mu to.
Tommík už ve škole zdraví. A usmívá se. Aneb první Vietnamec do kterýho jsem byla blázen.
Olli prej pojede do Prahy. Ještě tenhle rok. Aneb první Vietnamec, kterej se do mě zamiloval a řekl mi to.. A já do něj taky, mimochodem.
Jeho kámoš něco naznačil. Neměl nic říkat, ničí mě to. "Tak třea příští léto něco bude, coo?" Naznačil něco, což poukazovalo na krátkou trvanlivost mýho vztahu. Nenapadlo tě, třeba že budu zadaná i příští léto?
Mít vztah je fajn. Jen co jsem zadaná mě ničí tolik věcí, až často uvažuju stylem "až budu volná, tak..."
Je to zlý. Ikdyž jsem šťastná.

Máslové opojení

1. září 2013 v 13:59 | An(N)dy
Miluju máslo. Strčte si všechny ty náhražky, viz rama a jiný snadno mazatelný sračky do zadnice, je to hnus, ať žije máslo! Můžu mít centimetrovou vrstvu másla a nevadí mi to, miluju tu jemnou něžnou chuť, co se rozplývá na jazyku, oh. Chtěla bych bejt chleba.. Aby na mě někdo namazal máslo, bože to by byly orgie..

Ne, nechci psát o másle, jen jsem nevěděla jak začít. Tak. Chci psát o jinym silnym citu, bohužel už ne k máslu (promiň máslo), ale k mýmu přítelovi. A právě jsem si uvědomila, že místo okurky můžu začít používat oslovení máslo.. Něco jako "Miláčku", protože máslo je super. "Ano ty moje máslíčko".. Je to úchylný.. Ale lepší než okurka..

Já nevim, poslední dobou si uvědomuju, že nic lepšího mě v podstatě nemohlo potkat. Že je dobře, že jsem to blbnutí s Tommíkem ukončila, protože to bylo pro dobrou věc, i když mi jako kamarád zase chybí.
Čím dýl jsme spolu, tim víc ho mám ráda, je to neskutečný, ale jsem šťastná, že ho mám.

Z pátka na sobotu (oh bože, místo pátka jsem napsala ptáka.) Jsem jela jako klasicky k němu, hm co sme to jen dělali.? Joo, koukali na Sex ve městě.. Hm. Usli jme kolem jedný. Jenže ups. Běžně chodim od něj domů kolem druhý, třetí, občas řeknu mámě že sem byla kalit, ikdyž sem nekalila tak dlouho až to neni hezký, ale prostě tak, jen aby se neřeklo. No. Ale usli sme. Pak jsem se vzbudila ale rozhodně jsem se necítila na 40ti minutovou cestu domů, Prahou plnou úchyláků a feťáků no a tak. SMSka mámě, že usínáme a že příjdu druhej den. Vzhledem k tomu, že je to moje máma, co posledně byla na prášky, když jsem u něj měla přespat mě překvapilo že mi nevolala.. Ani ráno..Ani neodepsala. "Kurva, přečetla si vůbec tu blblou smsku? Co když už volá na cajty že se jí ztratila dcera?" Kašlala jsem na to, zkrátka sem prostě spala.

Neni nic úžasnějšího, než spát v jeho náručí, ikdyž se probudíš kdykoliv se chceš otočit, protože ste zamotaný jak klubko nití.. Ale pak tě obejme a zase usneš. Zkrátka neni nic hezčího..
Když jsem se v noci probudila v jeho objetí, chvíli jsem mu zírala na krk, bradu, rty, výš jsem nedokoukla, ležela sem v blbym úhlu.. A uvědomila jsem si, že jsem šťastná..
Skvělej pocit.

Řekněte mi, kolik je takovejch kluků, nebo mužů, co nejsou tak strašně zahledění do sebe a do toho co sami chtěj? Včera jsem tam byla zase.. Nějak jsem neměla chuť k "sušenkám" (bože je tu ještě někdo kdo chápe význam tohoto slova? kruci!! domyslete si to!) "zlato, copak je?" "nic, já nevim, nic" "seš unavená?" "jo.." "mám přestat?"
Kterej kluk se zřekne SUŠENEK jen proto, že je holka unavená? Dělaj to všichni? Nebo jsem jen měla štěstí na kretény a teď si připadam jak v nebi? Nejspíš jo.
Nebo, bože, kterej kluk s váma jde až DOMŮ, ve 3 hodiny ráno, po tom, co ste se vzbudili, když leje jak z konve, JEN PROTO, že ste koukali na The Walking Dead a bojíte se zombíků? Já nevim, mě to příjde jako rarita, docela. Ne?
Říkala jsem si "Bože ten mě musí nesnášet", ale nedal nic najevo. Pořád stejnej slaďouš jako vždycky.

Seru na to, že si schoval na facebooku, že je zadanej. Seru na to, že ani kámošům neříká, že někoho má, seru na všechno do tý doby, dokud jsem šťastná.
Navíc mám pocit, že když o vztahu nikdo neví, klape to líp. Nebo si to namluvám. Ale kašlu na to.

Čau, vaše Máslo.

Do not confuse obsession and love.

30. srpna 2013 v 15:38 | An(N)dy
Hm, já nevim
Asi jsem závislá. Asi nedokžáu zkousnout že by sme dělali že o sobě nevíme.
Asi jsem střelená puberťačka, ale nedokážu si představit, že bych neměla naplánovaný, kdy přesně se na školní chodbě potkáme. Protože tomu trochu dopomůžu. Zase.
Bude to jako předtim, s tim rozdílem, že teď se nebudeme poznávat, teď se známe se všim všudy.
Řekněme, že jsem na školnim webu šmírovala svůj novej rozvrh.. No a nejen svůj rozvrh. Řekněme že jsem si to načmárala a připadám si jako největší stalker, nebo záludná A. z Pretty Little Liars, jen s dobrými úmysly.
Znovu navázat přátelství? Hmm. Příjde to, já to vim. Protože jinak by to přeci nešlo..

  • HAVE YOU EVER:
  • 8. Kissed someone & regretted it

Hm. Co se týče jeho? Nikdy a vždycky.
Umírám hlady a umírám nedočkavostí až se zase uvidíme. Naposledy když jsme se viděli mi bylo jasný, že dál to nevede, že tady zase naše krátká společná cesta končí a čert ví, kdy se zase střetne. Bohužel, stejnou cestou to asi už nepůjde. Jediná moje páka byla pouze na jedno použití.
Napsali sme si jen tak něco kvuli škole.
já"Pamatuju si jak mě hned první den pomlouvaly"
on"Co říkala?"
"Nevim, neslyšela jsem, jen svoje jméno.."
"Poď dneska do PHB.. Budou tam"
"Co tam?"
"Potopit jí -_- co asi"
"Stejně, nemam jak se dostat domů"
"Můžeš přespat u mě.. jestli se nebojíš"
"To nejde."
"Bojíš se že něco bude?"

Nebála jsem se.. I když jsem to věděla.. Těšila jsem se. Ale nepřespala jsem..
Stačilo to, jak jsme obnovili naše přátelství uvnitř.. Když tam byla celá škola. Ty čubky. Dan. Lidi od nás. Všichni.

  • HAVE YOU EVER:
  • 85. Fallen for a friend
Těžko říct.. Obsession.. Je to to samý? Zvyknout si na někoho.. Je to to samý?
Uh. Asi jo. Určitě jo. Protože tyhle dvě stádia přišly až po odpornym bláznění. Musí to bejt ono. ňáký POstádium...

Memories are all we have. History. Memories..
a taky přátelství na fejsbůku.

AsianStyle Party 2

13. srpna 2013 v 23:02 | An(N)dy
AhojAhojAhoj
V Neděli byla druhá párty pořádaná AsianStyle, dojeli fanoušci k-popu i z jiných krajů a ikdyž nejsem typicá korejská fanynka, co se oblíká jako anime/manga postavička, tak mám koreu ráda a proč nejít někam, kde je super výskyt sexy asiatů :))))
Vlastně se oblíkám normálně a neumim hangul, ani neumim korejský texty písniček navzpaměť a vlastně neummim korejsky ani slovo. Nebo jedno. A nevim jak se píše. A nevim co znamená. Takže asi nic.

Bylo to fajn.
Šla jsem tam původně s Kačkou, mojí vietnamskou kamarádkou, ale když jsem se den předem přítelovi po superromantickym vybírání pračky v kavárně (nevybírali jsme pračku v kavárně, ale do kavárny jsme pak zašli) řekla, že tam jdu, řekl že by šel rád taky. Proč by ne.
"A hele? Nežárlíš na ní, když se zná s tolika asiatama?"
Ten trapný moment kdy máte úžasnou, ale až moc upřímnou kamarádku. nojo.

Seděla jsem tam, přezula jsem se do podpatků. Pořád jsem byla nižší než přítel, aspoň že tak. Avšak výlet na záchod byl pro mě velkým dobrodružstvím, protože jsem na nich stála po 8mi měsících. Krom toho jsem zapomněla, že to nejsou botičky se kterýma se dá mazlit a sedřely mi nohu snad až na kloub. (Ne a ne se to začít hojit)
No a pak to přišlo. "Hej hele, hele hele hele, Andy! Neni to Tommík?!" Podívala jsem se a asi na vteřinu jsem viděla jeho obličej než zmizel v davu. Přišel ten pocit nevolnosti.. A proč vlastně, je to jen kamarád.. Teda byl..
Nemůžu nějak zkousnout, že už neni.. Jen proto, že jsem odmítla dál se k němu chovat, jakobych byla nezadaná. Nebudu přítelovi srát na hlavu. Už ne.. S pardónem... A nebo bez pardónu.

Nemohla sem to nechat jen tak šla jsem za nim. Podíval se na mě, překvapenej, smáli sme se.. Pak se otočil a odešel. Aha. Đo ngu.. Fajn.. Najednou vyběhl na pódium a ještě s jedni vietnacem vzali mikrofon a začali zpívat karaoke korejský písničky. Holky (davy holek) šílely. Tommíkovy taneční kreace byly fajn, když ste je neměli okoukaný.. tak jako já..
Padl na mě smutek... Do očí se mi trochu nalily slzy.. Přítel si všimnul jakým směrem koukám a jak se tvářim.. "Copak je broučku?" "Ale nic.. vůbec nic" Za chvíli už sem to nevydržela. Z očí se mi začaly kutálet ohromný slzy. Sakra. Otočila jsem se zády, utřela si oči, vysmrkala se, zhluboka se nadechla... a šla tancovat. Hned mi bylo líp.

Zbytek večera byl v pohodě.
Nebudu psát nic o tom, zbtyečný, prostě fajn večer.. Až na pár chvilek kdy mi Tommík vlezl před oči, ale většinou už jsem se tomu postavila se silou medvědice a dál se bavila s přáteli a se svým přítelem, kterej pro mě znamená nejvíc ze všech lidí co znám.

A začala jsem cvičit. Držim se. Pravidelně. Už 10 den. Prosím bože, ať mám zadek jako .. hm. Nevim, prostě ať je božíbožíbožíííí.

Jsme sladcí no

22. července 2013 v 19:07 | An(N)dy
Ahoj ludia. Přišla jsem asi tak o 96% trvalých návštěvníků, takže to budou asi tak max výkřiky do tmy.
Můj přítel.. je neskutečnej miláček..
ups, zapomněla jsem tu smazat nahoře kámošku, prommiň Naty!:D
Nemám v podstatě o čem psát. S Tommíkem ze školy už to není tak fajn.. Co ho jeho přítelkyně nechala (bitch), tak už si tolik nepíšem, příjde mi, jakoby z toho byl tak špatný, že přestal mít zájem i o to, bavit se semnou. Doufám, že ho to přejde ))

Taky se začínám zlepšovat ve vietnamských frázích, ikdyž zatim furt bída.
No, vypadá to fakt debilně, whatever

Im sorry guys, prostě
prostě nemám o čem psát
asi
až se zas stane něco, co už pro mě není na denním pořádku, ráda se ozvu :3

Fading away

1. července 2013 v 12:07 | An(N)dy
Další trable na světě! A je jich strašně moc.. -.-
Přidal si mě jeden vnmec, Olli, ale už je to dýl.. Psali jsme si, pořád, byl strašně milej, ale ne z Prahy..
Na zdravotňáku jsme si i volali, a v pátek přijel. Psali jsme si fakt fakt hodně, tak jsem na něj šla čekat na autobosový nádraží.. Šli jsme do čajky, pak na jídlo (já nejedla, prostě nemůžu před klukem) a pak procházka po Praze, potože neni Pražák. Pak jsme šli za jeho kámošem u měl přenocovat.. Taky vn - David.. Šlo se k němu do krámu, já čekala, Olli si tam hodil věci a pak se šlo do krámu za dalším kámošem (omg), ani nevim jak se jmenoval. Byli jsme tam, kecali a pak jsem prostě nějak zjistila, že David je bratr jednoho frajera, o kterým mi Laura vyprávěla prostě furt ňáký story a že v jednom příběhu byl i ten David.. No, ve skutečnosti to byl menší hajzl než ve vyprávění, ale asi taky záleželo na tom, že jsem přišla s jeho kámošem z dětství..
Když jsem byla s nima, zavolal mi další kluk - David (omg už druhej v tomhle článku, takže řekněme Toan) Neviděli jsme se snad víc než půl roku, a když jsme se poznali, vážně jsem z něj byla hotová, tak jsem se s klukma rozloučila a jel jsem za Toanem, protože sme se neviděli věčnost.
Nejvíc sme si rozuměli, až mi z toho ylo smutno, že s přítelem to až takhle neni. Byli jsme v jejih starym bytě, ze kterýho se nedávno odstěhovali. Dali jsme si čaj z jednoho hrníčku, protože jich tam víc už nebylo a všechno bylo v pohodě.
Pak ale.. bože proč.. Pak mě začal líbat.. Naprostej dream killer!!!
To byla hrůza.. začal se chovat jako blbeček, asi si myslel že se s nim vyspim nebo co. No way.. A pak se choval uplně jinak, než ho znám.
Uplně zmizel ten neskutečně hodnej kluk, co to byl vždycky a najednou omg před očima jsem měla největšího šmejda.. Jak se to jen stalo, bože... Řekl mi, že ke mě něco cítí a že jsem udělala dobře že jsem se s nim nevyspala.. You dont say. Bohužel tu první část mu nevěřim, protože se choval zkrátka jako debiiillll. Nonic, alespoň je někdo ze hry, ikdyž tam původně vůbec nebyl. Konec dne, pátku a šla jsem domů s depresí spát.

Pátek se mi ozval Toanův spolubydlící, Tony. Šli jsme na arkády, chtěl si nakoupit, pak na kafe, poznala jsem jeho kámoše, nejvíc v pohodě, večer jsme měli jít s Tonym do stejnýho klubu, do M1. Pak jsem rychle letěla domů, osprchovala se, převlíkla a zase honem honem k Tommíkovi, mýmu spolužákovi a pak do M1..
U Tommíka byl Peťan a ještě další dvě vnmky, Lena a Martina. Hráli jsme tleskanou a pili jsme, málem jsem tam umřela smíchy. Pak jsme šli do toho M1, po cestě potkali Tonyho a dalšího spolubydlícího - Milana (všichni vn, já jediná češka). Tak šli s náma.
M1 jsem měla trošku nervíčky, naštěstí vyhazovači kluky znali.. Jeden vyhazovač prej na toho druhýho "Tak co, je jim 18?" "Těm klukům jo, holkám nevim" "takže slečny občanky" Naštěstí kontroloval jen vnmky a mě ignor hahah. Takže sme šli dovnitř, měl tam být i Olli. Pohoda, tančilo se, Olli zamnou přišel blablablablablablablabla. A najednou zamnou přiběhl Tommík, že přišel můj přítel.....
Olli radši šel za svojí skupinou a já jen čekala na popravu. Pak se rozhodlo (Tommík rozhodl) že půjdem do Duplexu, tak sme vzali věci ze šatny a šlo se k východu, po cestě jsem potkala přítele, dali sme si jen obyčejnou pusu (omg?) a víc nic. U východu dovnitř vešla další skupina vnmců, takže jsme zas zůstali, takže znovu platit šatnu a zpátky na naše místa.
Tony s Milanem dávno odešli a s přítelem jsem dál dělali že se neznáme, jen jsme se na sebe usmívali. Tommík to vůbec nechápal, byla jsem naštvaná, ale předstírala jsem že se bavim, ať si žárlí. T
ančilo se v kroužku a vždycky když někdo dovnitř vytáhl mě, všichni začli pískat, hučet a tleskat, hahah, achjo. Bylo to fajn. Přítel bezeslova odešel a Olli pak šel k nám do kroužku. Odcházeli jsme asi tak v 6:30 ráno, venku už světlo tři a šlo se na metro. Sedli jsme si na eskalátory, Tommík za mě. Objal mě a dával mi pusy do vlasů, viděl jak jsem byla smutná z přítele, je to ňuňa. Mám ho ráda.
Domů jsem z I.P.Pavlova šla pěšky, ještě jsem si koupila předraženou vodu v KFC a domů jsem došla naprosto zmrzlá.

Sobota? Šla jsem zas ven s Tommíkem, procházeli jsme se, oh bože, ruku v ruce, jak největší pár, omg, ale postě jsme jen kámoši, fakt.
Do toho mi Olli začal psát, uplně nepochopitelně hnusně, ať už nepíšu a ať se mam hezky a tak dál.
Dneska mi napsal, že se mu líbim až moc a že asi neni dobrej nápad aby sme si psali. Aha, takže celej včerejšek kvuli tomu depka jak debil a do toho jsem se pohádala s přítelem. Trojitá depka, to chceš.

Dneska je mi fajn, mám v plánu strávit celej den doma a vyřešit si všechny záležitosti...

Nebýt chtíče, byla bych téměř svatá

22. června 2013 v 17:21 | An(N)dy
Znáte takovej ten pocit, kdy ste na dně a nevíte co dělat? Oh bože, stojí to za houby, žejo.
S přítelem to bylo krásný, všechno v pohodě, ale nevim co se zkazilo!
Do cesty se mi připletl zase můj krásnej vn spolužák.. (1st Party, My B-Day Party, Party, Silvestr) Byla jsem do něj zamilovaná. Krátce, ale uf, silně, sakra jo, fakt jsem ho chtěla. Pak sme se přestali bavit, kvuli Vnmce kterou začal balit. Dělali jsme na chodbách školy, že se nevidíme, prostě to bylo v hájii. Mrzelo mě to jen z toho kamarádskýho hlediska, nekecám. A teď, když mám přítele, byli jsme v Karlovkách. Ne společně ne. Já, Tommy a on a jeho holka... Nic.
Minulej tejden.. Náhodou mi napsal kvuli něčemu ze školy (zase, pohodička)... Došla řeč k seznamováku co byl na zač. škol. roku, jak mě tam ty mrchy z Déčka hned první den pomlouvaly.. On na to, že jde večer do PHB, že ty dylinky tam jdou taky, a že mam jít a potopit je.
Sorry my dear boyfriend, musim potopit ty bitchez a jít se svym super hot spolužákem ze kterýho jsem umírala kalit.
Šla jsem. Oh god, neměla jsem chodit. byla tam většina lidí ze školy.
"Tak co, zopakujem Karlovky?" Šibalsky se na mě usmál. Oh fuck. Začali sme spolu tančit, "battlovsky", vyzývavě. Danovi ze třídy málem vypadly oči, ostatním taky. Kašlat na ně, jedeme bomby.
Šli jsme z tý hnusný místnosti převařený jako sauna vedle, k automatům. Začali sme se líbat. Dohájeeeeee. Pak celej zbytek večera jsme se líbali "tajně" tak aby nás neviděl nikdo ze školy. Stejně nás někdo musel vidět. Takhle vzniklo naše usmíření. Ikdyž to bylo braný čistě kamarádsky, oba jsme podvedli...
Psali jsme si, v kamarádskym duchu a pak.. um zdravotní kurz, oh god.

Trávila jsem tam s nim nejvíc času. Nejlepší ty volný chvíle, kdy sme nemuseli běhat nikde po lese a zachraňovat useklý ruce, hluchoněmý chlapíky s infarktem ani feťačky dusící vlastní děti a jen sme seděli na verandě, poslouchali hudbu z repráků a kdkyoliv všichni odešli, zapadli sme do chatku s tim, že jsme měli chvilku to naše soukromý pošťuchování a praní a "nevinných" polibků. Oh. Nebo.. Když všichni šli hrát volleybal... zavřel okna, zatáhnul, zavřel dveře, zamknul... Nejhorší na světě, když si říkáš že seš šťastnej a pak se začneš bavit s někym kdo pro tebe znamenal strašně moc a ahhfiuejdhfugbdfifhkrfd.
To ráno potom, den odjezdu.. Přišel k nám na chatku, ikdyž tam byly holky... )předtim zamnou nikdy nepřišel sám, natož aby tam někdo byl), sednul mi na klin, hladil mi nohu. Já nevim, měl v hlavě taky takovej bordel jako já? Vzala jsem mu jeho náramek. Mám ho furt. Nesundám ho.
Když sme přijeli do Prahy, přišla jsem domů a on mi píše, že sedí před barákm, že nemá klíče a nikdo neni doma. Jeden spolubydlící je ve Varech a druhej neodepisuje. Volám tomu spolubydlícímu, nezvedá telefon. Říkám, že za nim přijedu, dělat mu společnost, jsem dobrá kámoška a až spolubydlící příjde, pojedu domů. Naneštěstí jsem přijela, spolubydlící tam mezitim byl a šel zas pryč, takže jsem šla nahoru, byli sme tam sami a doháje. Hodinu jsem se s nim prala, pak stejně.. No. víte vy co, asi se jdu zabít.
Depka jak debil, nevim co dělat jsem strašná. Chtíč je nejodpornější věc na světě.

Změna designu + talking

8. června 2013 v 19:02 | An(N)dy

Nu, takže po 10 měsících zase nový design (ironie, že předchozí design jsem střídala taky po 10ti měsícíh hehehe) asi bych měla změnit i menu, to totiž neni aktuální (co se týče fotky s "broučkem" už asi tak tisíc let, ehehehehm.)
No, co na to říkáte vy? (0 replies - ten trapný moment, kdy si povídám sama se sebou)
***

A co se týče mýho života..... no, stále šťastná jak ťululum s partnerem starším o 11 let, Vietnamcem.. Krása. Hrozně pěkný období..
Začínám poznávat další a další vnmce (respektive si mě sami od sebe přidávají na facebooku) a Vietnamská komunita je zrátka "malá" - každý se zná s každým. Pomalu ale jistě se přiučuji novým vietnamským větám, mí kamarádi (co nemají s vnmci společnýho nic krom toho, že si k nim choděj do krámků) se mi smějou a nechápou. Fuck those bitches, nezájem, já jsem spokojená.

Když jsme jeli s Tommym tramvají, nastoupila babička, od pohledu příjemná, jako když vidíte nějakou hodnou vílu. Hehe... Viděla jsem její příjemný obličej, pusu v lehkým úsměvu... Nedívala se na nás zhnuseně, nesoudila nás, jako ostatní většina starších lidí. (fuj češka s vietnamcem, tohle mam na mysli) Podívala se mi do očí, a strašně STRAŠNĚ mile se usmála. Proč takových důchodců není víc, určitě by mě přestali štvát. Malinký detail ze dne, ale má ho furt v hlavě.
Jinak v podstatě nemám vlastně ani o čem mluvit, proto sem už moc nepíšu.
S Tommym je furt stejně děsně pěkný, doma je to furt na houby, ve škole to je na houby snad ještě víc... no.. co vás tím zatěžovat)

Nejhezčí písnička a klip - mě osobně to rozbrečelo.:)

Psychika má vliv na zdraví - potvrzuji

28. května 2013 v 22:29 | An(N)dy
Jsem šťastná, šťastná, šťastná. Já vlastně nemám vůbec ani o čem psát. Jsem tak strašně spokojená a nemůžu vás obtěžovat s tím vším, co děláme, kam chodíme. Nemám prostě o čem, ani náhodou. Jen, že prostě jsem s někým, kdo mě dělá šťastnou...

Když jsme se poznali, on byl jediný kluk, se kterým jsem prostě do budoucna nepočítala, říkala jsem si, že to je blbost, že to prostě nemůže klapat, vzhledem k jeho věku, k mýmu věku.... No a nakonec on je jedinej, s kým to vyšlo a s kým je mi prostě krásně.

Když jsem to řekla mámě, lítaly blesky... Řekla mi, že jsem Vietnamská coura a že je jí ze mě na blití.. Mrzuté, když vezmeme v potaz to, že co jsem s ním už nemám ty odporný migrény, ze kterých je mi na zvracení a že se konečně cítím být tak nějak... naživu.:)

,,Jak vypadaj květy třešně?!!"

3. května 2013 v 7:40 | An(N)dy
Ummm nananana. Vůůbec nevim, co všechno se stalo a nepsala jsem to, ale bylo to ho sakra hodně.
Ale řekněme, vezmu to.. hodně zrychla.
S Tommym jsme se vídali často, neustále píše každý ráno, no ale řekněme, žádný sušenky. (doufám že ste moji milí zlatí nezapomněli!!:D) Když jsem šla ven s mýma gay kamarádama, Marco se zděšeně ptal, jestli jsem si jistá, že Tommy je heterosexuál, když jsme spolu TOLIKRÁT byli sami a příležitost byla (jo, i jsem u něj spala a žádný sušenky!:D).
,,příště, až ho uvidíš, MUSÍŠ s nim něco mít!!" Hm. Ale myslela jsem na to. Když byla příležitost, prostě jsem si řekla že se to stane. Hahahah. Šla jsem k němu na návštěvu.. Pátek. Mamka si myslí, že furt někde kalim, ale já ve skutečnosti nikde nebyla ani nepamatuju.:D
Po sérii sakra žhavýho cuddle jsme se dostali až ke zdi. ,,Poď na postel" šeptl. okay lord. ,,Mám dojít pro ochranu?" Oh bože, jakej kluk se zeptá na tohle? Jakej kluk s váma bude koukat na upíří deníky? Jakej kluk bude čekat takovou dobu než se něco stane?
Sušenky sušenky sušenky sušenkyyyy
Pak mě šel zase doprovodit domů. Měla jsem gyganticky nateklej ret (vášnivý líbač:D).. Domů jsem přišla pozdě. Schovávala jsem obrovskej ret jak jen to šlo. Druhý den mě ret bolel jak cyp, ale viděli jsme se znova. Spala jsem u něj.
Tentokrát už sušenky nebyly něžný a starostlivej, ale změnilo se ve zvrhlé .. sušenky. Hodně hodně zvrhlé sušenky. Když bylo po všem, musela jsem se jít osprchovat hahah. Pak jsem sebou práskla do postele a koukali jsme na film Hostitel. Po Hostitelovi na kutě.
Uuu já se nějak rozepsala, teď fakt hopem.
Na prvního máje - šli jsme na petřín. Bylo tam bilión lidí, samý páry, potkala jsm tam i jeden ze školních párů.:D Stoupli jsme si pod Sakuru (japonská třešeň) a dali si hudlana. Cítila jsem se neskutečně jako idiot, všude líbající páry, tohle neni nic pro mě, asi budu radši každý rok schnout, než se producírovat někde na kopci se samejma párama. ,,Platí to? Zkusíme ještě normální třešeň" .. ,,Ale poznáš jí?" ,,Ne!"" (Pro neznalé, Petřín je ehemehem třešňový sad, třešně jsou všude, já věděla že je to nějakej sad, ale nevěděla jsem jistě jestli třešní).. Stáli jsme u třešní.. ,,Je to třešeň?" ,,Tyjo, já nevim" ,,Počkej, jdu to vygooglit" prohlásila jsem. Nakonec jsme 10 miut stáli u třešně a čekali až se načte obrázek třešně. Pod každým stromem byl nějakej pár, bylo nám do smíchu. Nebo alespoň mě. Tak sme šli pofelit nahoru do parčíku a pak zas šupky hupky dolů, kde jsme se zastavili pod prázdnou třešní (jakej blbec to vymejšlel...) a šlo se domů.. nananana.
co vy, uschli jste?:D
 
 

Reklama


Rubriky