Milý deníčku...

Můj druhý Silvestr mezi Vietnamci

2. ledna 2014 v 14:09 | Andy
Aneb jak na Nový rok tak po celý rok? Ano prosím!

Chtěla bych začít Vánoci co jsme si opožděně s přítelem udělali. Plánovala jsem si to několik měsíců.
Ten den přítel přijel, neviděli jsme se dýl jak týden a za tu dobu jsme se dost hádali, měla jsem z toho proto nervy.

Přijela jsem k němu, nesmírně zmrzlá, s taštičkou v ruce, on že prý udělá Bun cha, aneb moje nejoblíbenější jídlo. Stála jsem opřená o rám dveří, podívala se na něj - ta bordeaux košile mu fakt sekne.
V ten moment jsem málem omdlela. Vždyť já jsem doma zapomněla hlavní dárek!!! Okamžitě jsem se oblíkla, vzala taštičku plnou překvapení s sebou, aby nešmíroval a čekala mě další mrazivá půlhodinová cesta domů a půlhodinová cesta zpátky k němu. Byla jsem na sebe neskutečně naštvaná, jak můžu bejt takový tele..
Za hodinu jsem konečně dojela se vším všudy, hladová jak vlk. Kabelku i dvě tašky jsem švihla do koupelny a šli jsme jíst a pak jsme sledovali American Horror Story. On už byl nedočkavej, netušil však, že potřebuju dost času na přípravu, řekla jsem, že si jen skočím do koupelny pro dárky.
Vlezla jsem do koupelny, zamkla jsem se. Byla jsem nervózní, v hlavě to vypadalo líp, snáz.

Dělit se o vlastní mámu?

15. prosince 2013 v 15:15 | Andy
Vůbec jsem si nemyslela, že tenhle článek někdy napíšu, ale okolnosti si do mě furt kopou a smějou se mi, tak jsem nemohla jen je nechat, aniž bych se z toho vypsala.
Jsem takovej ten typ děcka, co by se o rodiče nikdy nedělil a představa, že bych je viděla s někym jinym, než mámu s tátou a tátu s mámou, no je mi z toho špatně.
Bohužel, jak už mnozí z vás jistě ví, táta umřel a mě zůstala jen máma a dvě poloviční sestry (mají stejnou mamku, ale tátu mají jiného - furt naživu, lhala bych když bych říkala, že jim to nezávidím.), plus babičky.
Babička od táty, která mi volá každý týden, posílá mi drobné kapesné když to jde a myslí na všechny svátky, kdy mi do šuplíčku přidá nějakou tu stovečku. Babička a děda od mámy, kterou jsem neviděla od dětství, její hlas si pamatuju vzdáleně a dá o sobě vědět jen když mi jednou za rok pošle nerozeninové přání.

Dneska se mi zdálo o tátovi. Když jsem se probudila, ubrečený oči, mokrej polštář, rudý šmouhy od mýho laku na nehty na bílý zdi.
Je to divnej pocit, ale připadám si jako poslední dinosaurus svého druhu, je mi smutno, je mi těžko, představa že tátova krev koluje už jen a jen ve mě a že až se jednou vdám, naše příjmení prostě zmizí.. Co umřel, poprvé jsem si takovýhle věci začala uvědomovat. Rodokmen. Stejná krev. Příjmení. Rodina.
Co když nebudu mít děti? Po tátovi nezbyde už vůbec nic, až umřu!
Není to moje povinnost? Zachránit naší krev?
Nebude zvěrstvo ji křížit?
Sakra, jsem v koncích.
Ale to jsem trošku odbočila.

Andy má ráda pandy, aneb co jsem dostala k narozeninám

13. prosince 2013 v 20:45 | Andy
Ve středu jsem měla narozeniny. Musím se s vámi pohlubit!!

Jistý chlapec z Tchaj-wanu, je to nějaká doba, co si mě přidal na facebooku. A k mým narozeninám mi nakreslil portrét. Že prý když mi nemůže dát normální dárek, tak aspoň tohle! Co říkáte, neni to úžasný? Uplně ten portrét miluju, jsem egoista, i když je tu nádherně zachycenej můj obří frňák, vážně to žeru, ta propracovanost kabátu, vlasů, stínování. Vážně to vypadá jako já!
Jeho instagram ZDE
Fotka která byla předloho ZDE

Tak jo a teď už ten zbytek. Takže, jak jsem už řekla, ve středu jsem měla narozeniny, bohužel jsem však musela do Neratovic jet odměřit pár vodoměrů, haha. Odvoz do Prahy jsem měla díkybohu autem, takže to bylo asi tak stokrát rychlejší než autobusem, metrem a tramvají.
Doma jsem naschvál nejedla, abych byla hladová jako vlk, skočila jsem se vykoupat a kolem 22.hod jsem šla s přítelem.
Šli jsme na Václavák do Vietnamský restaurace, rychle jsme to do sebe museli hodit, protože zavírali v jedenáct, haha. Dali jsme si bún thịt nướng, já sice chtěla bún chả, ale zvědavost zkusit něco jinýho, ikdyž podobnýho vyhrála! Mňam, a teď bych si dala závitky. Achjo. Nesnášim jejich kuchyni, mam na to furt chuť. Fňuk.
Jo, hm a co že jsem to od něj vlastně dostala? Nejroztomilejší, nejhebčí, nejteplejší pandí bačkůrky, aa. Nunununu. Původně mi prý chtěl koupit pandí čepičku, že jsem o ní mluvila (hm, hodně mluvim), a že prý jsem říkala že mi neslušela (vidíte? hodně mluvim), tak mi vzal pandí bačkůrky. A víte co je funny? Zrovna na tyhle jsem koukala, že jsou boží, a že je chci, ale že za ně nemůžu momentálně zbytečně utrácet. :D
A dneska jel zas domů. Dostal na nějakém firemním večírku taštičku s mini dárečky. Takže mi z toho dal růžovou propisku, krém na ruce a snědla jsem mu všechny bonbóny - hroznový cukr, haha. Jelení lůj jsem mu nechala, i přes to, že mi ho vnucoval, že jsem říkala že ho potřebuju, haha. Já už mám objednanej svůj od oriflamu. Takže mu zůstal cute hrníček a labello, řekla bych haha.
Zítra bych se ráda vydala a čerňák (achjo, proč to mam tak daleko, nemohli největší Oc postavit někde blíž? Grr) pro hot spodní prádlo pro mě (vánoční překvápko) a ještě drobnůstky k vánocům, těším se, až budu mít nakoupíno, sepíšu článek na nguoi-yeu, kde jsem momentálně taky k zastižení (kosmetické recenze atp.), takže bloggeři co jste též i u blogspotu, budu ráda za nové návštěvníky a komentáře! :))

Takový šoky na mě!

6. prosince 2013 v 16:54 | Andy
Ježiššišišišišišiš marja! Omlouvám se, jsem strašně v šoku.
Jen tak jsem si šla na blog, že nasdílim jednu soutěž a co nevidím?? Můj článek na hlavní stránce blogu? A já si říkala, proč je u neustále minimálně 9 lidí online! :D


Takže za prvé! Nesmírně děkuji blogu a osůbkám co ten článek vybraly, když to čtu zpátečně, trošku se za něj stydím, uhm. No nic. Pozdě!

A teď ta soutěž! Milovníci knížek se mohou zúčastnit skvělé soutěže na DEADLYTRIP! Doporučuji! :))

Kdo by měl zájem, může se jukenzí na můj druhý blog o (nejen) kosmetice - www.nguoi-yeu.blogspot.cz

Šílící hormony v Gay clubu

30. listopadu 2013 v 23:04 | Andy
Nechápu, jak je tohle vůbec možné, ale témata týdne mi naskakují přesně tak, jak se mi hodí do toho, co chci psát. Díky díky!
Takže, včera jsem se MINIMÁLNĚ po čtvrt roce viděla se svými úžasnými, spřízněnými dušemi - mými gay kamarády! Teď tak přemýšlím, možná i po půl roce, chm.

Sraz jsem měla s Marcem a šli jsme do Celebrity café. Vínko, k tomu oříšky a moc příjemné posezení u okýnka. Úžasná atmosféra a k tomu osoba kterou miluju z celýho srdce. Co víc si přát!
Vzhledem k tomu, že jsem se se svými gay "BFF" neviděla vážně dlouho, trošku hůř se mi mluvilo anglicky, dlouho jsem necvičila a hůř se mi hledaly slova. Díkybohu Marc pracuje v Zaře, takže když jsem v koncích, můžu anglické slovíčko nahradit českým a on to nějak pochopí, krom toho, že nejvíc roztomimle česky odpoví.
Seděli sme si, povídali si a konečně došel Yeo! Bože, tak moc mi chyběli! Ještě chybí Kim, ale ten je momentálně dlouhodobě v Rotterdamu, tak snad až dojede. Fňuk.

Z Celebrity café jsme se přesunuli do TERMIXU. Tam jsem nebyla přibližně rok, protože posledně mě nepustili dovnitř a nějak to otřáslo mým egem. Ale vážně jsem s těma mejma okurčičkama potřebovala zůstat trošku dýl, tak jsem to riskla.
Marco se pozdravil s vyhazovačem a mě vyhazovač přehlédl, hihi, je fajn mít známosti co maj známosti!
Oh my dear termix, I missed you so much! Did you miss me??
Nejdřív jsme tam tak proplouvali, užívali si chvil kdy se tam dá hnout. Vodka s džusem, krok sem krok tam, tuc tuc, nanana.
Začalo se to tam pořádně zaplňovat. Klasicky. Se svojí gigantickou kabelkou a na podpatcích pro mě začínal bejt problém vyhýbat se gayům všech tvarů, stylů a velikostí. Z obyčejného "procházení" či "proplouvání" se stával neskutečný boj o nervy plný slov "exuse me" a "sorry" a jak jinak než falešných úsměvů.
Šla jsem na záchod. Sundat si silonky. Umírala jsem horkem. Když jsem vycházela, omylem jsem sejmula jednoho slaďounkýho gaye dveřma. Docela dost. Zapomněla jsem že je to tam narvaný. Začali sme se smát jak idioti. Mluvil česky, juu.
Nevím čím to bylo, ale Yeo (gay, nebo spíše bi - ale bez zkušeností) včera nějak přišel o stud.

Vždycky předtím se jen koukal jak ze srandy s Marcem vyzývavě tančíme a "svádíme se". Vážně jen ze srandy. Upozorňuju..
Ten večer? Uplně vyměněnej, nevim jestli byl už napitej, ale rozhodně to byla sranda.
Až na to, že je to vlastně bisexuál co moje vlasy neustále srovnává s nádhernou Megan Fox (ach, ti sladcí gayové, dokáží zvednout sebevědomí) a krom toho mě při našem tanci šíleně přitahoval! Což mě trošku vyděsilo..
To, že jsem na větvi z výše zmíněného Kima (Korejské kořeny, omdlívám z něj, sakra!!!!!!) není žádná novinka a to, že se mi líbil Yeo (z Malasie = Číňan) ještě když jsem ho neznala se do toho nijak nedá započítat, protože jsme skvělí kamarádi. Jenže včera, uf.
Asi mam slabost pro gaye (nejen) asiaty.
Ale když ono když to na nich neni 100% vidět tak co by moje hormony nešílily, žejo.

Tančili jsme spolu, všude samý gay páry, my tam jediní holka s klukem, Marc někam zmizel s roztomilym postaršim blonďáčkem, byli jsme tam sami. Gay a holka. GAY GAY GAY GAY GAY.
Jeho ruka na mým pase, pohladí mě po zádech, tiskne si mě k němu, jeho čelo se dotýká mýho, nosy se dotýkaj, panebože co to je, fuj jsem spocená, je to gay je to gay je to gay, Tommy by ho zabil, je to gay, je to gay.
,,I know how to make people horny" ještě než jsme začli tančit říkal tuhle směšnou větu a já s pobaveným a vyzývavým výrazem odpovídám, "show me". Směju se, nemůžu se přestat smát, je to gay, je to gay.
Teď tam tančíme jak dva debilní heteráci, on přítele, já taky přítele, pořád si v hlavě připomínám že je gay.
,,Don't you mind? So many hot guys here for you and you're waisting your time with me"
,,I don't mind at all."
Začíná hrát písnička HORNY, vyměňujeme si tichý pohledy, tančíme, zpíváme.
I'm horny, I'm horny, horny, horny, soo horny, horny horny horny, I'm horny, I'm horny, horny, horny toniiight.


Ten den jsem jela ze školy, v autobuse nejvíc nádhernej tmavší frajer (barva pleti něco jako Ind, Arab, ale nádhernej), malinkej nejvíc roztomilej, uplně awwwwwwwwwwwwwh!!
Příjdu do gay clubu a kdo se tam nejvíc nekurví?? Frajer z autobusu. Nesmírně, ale NESMÍRNĚ sexy.
Celej v černém, černá košile, černý sako, černý vlasy, tmavší pleť. Stojim, odpočívám, sleduju ho. Příjde k frajerovi zezadu, bliká světlo, vidim to jako v libovym filmu, políbí ho zezadu na krku, frajer slastně zavírá oči, světlo bliká, všichni se houpou v rytmu šílený hudby, vteřinu vidim, vteřinu zas ne, každou druhou vteřinu co na něj zírám špičkou jazyka mu provokativně olizuje krk, zespoda nahoru, po každym vteřinovym zhasnutí je o kousek výš, chytám infarkt, Marc vidí mojí slinu, zakrýva mi oči a začíná se po mě ze srandy plazit. Frajer z busu mizí. Ufch.

V příštím životě budu gay. Sakra jo.

Čas jít domů, Marc s Yeo čekaj na taxi, já bydlim kousek, pokoušim se neumřít bolestí nohou z těch blbejch podpatků, snažim se jít normálně, užívám si chladnýho vzduchu, strach nikde, bolest nohou je jediná priorita, vcházim domů, odličuju se, potkávám se s mamkou, zjišťuju že moje vlasy odporně smrděj kouřem a plná dojmů jdu spát s drdolem, aby mi co nejmíň načuchl polštář s Johnnym Deppem.

Má první návštěva strip klubu.

24. listopadu 2013 v 20:40 | Andy
Téma týdne prsa? Vážně? O tomhle tématu bych mohla napsat hromady článků! Ale po včerejšku se mi to náramně hodí! Nejdřív situace, pak výpis mého víkendu. Hahaha.
Tak jo.
Já a můj Tommy. Až na to, že mě svírá neskutečná žárlivost, až je mi vždycky k blití (takovej ten pocit co vám drtí žaludek) jsem nesmírně, ale nesmírně spokojená. Dneska je to 8 měsíců. How cute is that, huh?
Ze čtvrtka na pátek jsem u něj přespala, ráno šel do práce, já do školy. Sladké.
Z pátka na sobotu jsem u něj přespávala znovu, v noci jsme koukali na horor a já se pak bála jít i vyčůrat, tak jsem čekala až bude venku světlo, abych tam nešla po tmě.
Mamce někdo zčořil mobil, tak jsem od něj musela domů a jít vyřídit zablokování simky. Naneštěstí jsem se nemohla dvolat úžasnému Vodafone operátorovi, tudíž jsem myslela, že tam budu muset naklusat osobně. Naštěstí to šlo pošéfit online. Uf.

Pak jsem jela za Laurou, neviděla jsem jí asi tak bilión let. Vínečko, udělala večeři a pak sme šly tak nějak asi kalit. Šly jsme za jejím bílym kámošem, Martinem do pěkně trapnýho Green clubu, kde to bylo fakt tragický. Písničky se pouštěli z youtube a vysokoškolandy tam tančily jakoby jim bylo 13 a půl (nic proti). Jedna slečna s půlmetrovým čelem si asi myslela, že je šíleně sexy, když měla šortky nad kolena s černýma silonkama a kroutila se jako přišlápnutá žížalka. Chudák žížalka.
Začala se kroutit kolem kámoše Martina - Tomáše. S Laurou sme se smály a smály a smály a smály a žížalka si všimla. Poslala mi vzdušnou pusinku a pokračovala v prožívaném tančení. Dobře ona, smála jsem se pak ještě víc.
Kolem 5tý hodiny hvězdný Green bar zavíral a nám se nechtělo jít domů. Tak sme šli s klukama do Strip Baru. Hahaha.
Moje první zkušenost, zajímavé!

Posadili jsme se a za 4 piva jsme dali asi 360 korun. Nesnášim pivo.
Sledovali jsme tanečnice s dokonalou postavou jak tančej a snažej se navnadit nadržený turisty. Achjo, kam jsem to zas vlezla. Začínala jsem chytat pořádný deprese. Proč nemam taky tak hladkej pěknej zadek? Proč maj všechny tak boží kozy? Jestli sem někdy vleze ten můj, utrhnu mu hlavu. Tomáš semnou diskutoval o prsách. ,,Moc ty prsa řešíš, prsa nejsou tak důležitý! Koukni se, tahle tanečnice má taky malý prsa!" U tyče se zrovna svlíkla tanečnice plošší než já. Moje ego stouplo. Ale furt má super zadek. Ego zase kleslo. ,,Hele, každej kluk má rád různý prsa, někdo má rád menší, vůbec kvuli tomuhle nemusíš bejt smutná!" ,,Hm"
Nastoupila tanečnice s takovejma 4kama a sundala si vrchní díl. Tomáš okamžitě přestal přenášet svou víru a nechal se unést obřími vnady. ,,To jsou nádherný prsa!!!!!"
Vešekrá jeho snaha přišla vniveč. Větší dudy prostě vítězí.

Tak sme si dál seděli, ucucávali hnusný pivo, když - bože, čí to jen byl nápad? Zkrátka sme si zaplatili tanečnici na stole, haha. Resp. kluci zaplatili. A já vybrala tanečnici!
Byla to nádherná nádherná běloruska, ale no, nádherná byla. Potvora. Takže za 1 500,- začala tančit na stole a pak - ehem, i na nás. Myslim, že bych klidně přežila, kdyby tančila jen na klucích, ale neošidila to a vrhla se i na mě a na Lauru.

Začala Laurou. Obkročmo na ní sedla a začala vyvádět různý věci. Hm. Přesunula se k Tomášovi. Opřela se o stůl, nohy mu dala kolem ramen a on mě výhled do země nezemě, naštěstí jen přes kalhotky. Pokračovala Martinem, obkročmý sed zády k němu, zase se předvedla. Hm. A pak. Já. Kristova noho. Posadila mě na stůl. Řekla mi ať si lehnu. Panebože co to je. Obkročmo se na mě posadila a a začala - ani nevim, co vlastně dělala? Byla jsem v šoku, kobereček na stolu byl od něčeho vlkhej. Fuj. Začala hekat jak nějaká pornoherečka "oh baby, yes yes, baby" Seriously.. Sundala si podprsenku a přitiskla mi hrudník na obličej. Hele, malý prsa!
Začala jsem se smát, ,,ježiši, cejtim prsa" běloruským tvrdým přízvukem mi odpověděla "Promiň", haha, achjo. Uf, hotovo. Další kolečko, sundala si kalhotky. Ptala se mě, kterej kluk je - hm, nerozuměla jsem jí, tak jsem řekla třeba Tomáše. Ukázala mu zemi nezemi bez kalhotek - resp. zakryla si ji rukou, rozepla mu kalhoty, sundala pásek, stračila hlavu mezi nohy a pořádně mu páskem nařezala.
Tím její šichta končila. A taky podnik zavíral.
Šli jsme všichni k Lauře. Plní dojmů sme usli.
Vzbudila jsem se tak ve 4 odpoledne. Děs běs, zabitej den.

Brunetka já, blondýnka Lau, chlapec nademnou Martin, chlapec vpravo Tomáš.

Střípky. On. On 2. Já. On 3.

3. listopadu 2013 v 12:58 | Andy
Ahoj. Prostě, nevim. Neměla jsem chuť ani náladu psát. Seká se mi to jak debil. Pár věcí se dělo, ale neměla jsem chuť prostě psát a srát se tu s tim zasekanym noťasem. NO, jdu to zkusit. Čert ví, jestli tenhle článek vůbe dopíšu..
Asi bych to měla shrnout, protože už si sama nepamatuju, co se dělo po tak dlouhou dobu.
Anyways, tohle si teda rozhodně pamatuju.
Asi týden a kousek zpátky: hádka s Tomymm (bf). Proč? Zkrátka, jsem prostě chtěla vědět, proč jsem tak tajená. Hm. Lepší se na nic neptat, začali sme se hádat.
Dva dny na to sme spolu šli do Karlovek, asi jakože na usmířenou, nebo čert ví. Strašně super večer, než se tam začala naparovat slečinka na jehlách v minišatičkách. Neměl oči pro nikoho jinýho. Fajn, ať si to užije, sebrala jsem se a šla jsem si tancovat na druhou stranu Karlovek. Beze slova. Když mi byla zima, páč se stála pod ňákym fučadlem, šla jsem trucovat do pryč na ňákou sedačku. Buď mě najde, a nebo ne. Přinejhoršim si necham kabát vydat na jméno. Našel mě. Netušil. "Chceš jít domů?" Kývla jsem. Šli jsme domů. Celou debilní nekonečnou cestu jsem neřekla ani slovo, kapuca na hlavě, koukala jsem do země. Byla jsem přehnaná, ale kdo neni, když se trochu napije.
Ale co, usmiřování krásný, takže to mě nijak nesere.
Druhej den odjel domů, za rodičema, mimo Prágl, a do Prahy den předtim přijel Olli, aka vietnamec co mě měl asi rád a já asi jeho. Šli jsme ven. Jako kámoši, protože už nás to přešlo, a prostě v Praze je jednou za milion let. Navíc, stejně jsem neměla co dělat.
První večer, nevim jestli sobota nebo neděle, čert to vem, stejně to nikdo nečte. Napsal mi. Tak jsem si umyla vlasy a šla jsem. S mokrou hlavou. Šli jsme najít ňákou čajku. A už po chvíli jsem litovala, že jsem s nim někam šla.
"Je, tady je mi to povědomý, jo hmm, tady jsem se vlastně procházel včera, když mě Dejv nechtěl doma kvuli frajerce." "No, neříkej mi, že ses procházel sám?" "Ne, to ne.." "Aha...? No a s kym?" v hlavě už mám jasno, nabrnkl si jinou Pražačku. "nechce se mi o tom mluvit".. AHA.
V čajce mi to všechno řekl. "Chceš vědět s kym jsem byl venku?" "No.?" "Znáš jí." "LAURA!!!!!" V ten moment jsem litovala že jsem vůbec chodila ještě víc. Jak mohla omg? Vždyť jsem jí o něm všechno říkala a ta potvora mi to ani neřekne. Byla jsem naštvaná. Než mi vysvětlil, že to zařídil Dejv. Stejně mi to Laura ani neřekla. Když jsem jí psala, že m to frajerka ani neřekla, její reakce? "Omg, ty ho znas?" No, to dál nekomentuju, co nadělám.
Domů jsem přšla asi v 1nu ráno s tim, že sme šli ještě na jídlo. Už v pohodě, žejo.
Druhej den sme šli zas. Měl jet večer zpátky domů a večer měl přijet i Tommy. Tak sme prostě šli do Palladka, pak sme chodili, pak konečně viděl ten slavnej Karlův most. A pak už se blížil čas odjezdu, tak sme šli k Dejovi domů (nejvíc namakanej vietnamec, co jsem kdy viděla). Říkám, že počkám před bytem, nechtěla jsem dovnitř. Čekám, smrkám, a zase čekám a slyšim jak zevnitř na mě řve Olli ať du dál. "Nene, to je dobrý, v pohodě!" Příjde ke mě.. "Oni mě přesvědčili, asi pojedu až zítra, tak poď." V mojí hlavě? "Kruci, nestihnu pro Tommyho na bus." "Kruci, nechci dovnitř." "Ježiši, snad nemam děravý ponožky."
Tak jo, šla jsem tam, seznámila jsem se s Dejvovou slečnou, taky Češka, moc pěkná. (y) Tak sme s Ollim zas šli. Na Staromáku sme šli na palačinky a na kafe.
Pak sme šli sedět k Vltavě, když už byla tma a svítila celá Praha. Zní to děsně romanticky, ale prostě mi přišlo fér zabavit kámoše co přijel do Prahy. A ikdyž vim, že mě už zase chtěl - jen sme kecali.
Blížil se čas příjezdu Tommyho a já ještě chtěla domů a vysprchovat se. Doprovodil mě na metro a s tim, že se neuvidíme několik měsíců mě objal. Asi tak na sto let. Podlomily se mi kolena. Uf.
Za chvíli smska "Už teď my chybíš." A sakra, sakra, sakra.
Zapomenout, letět domů, umejt se a za Tommym. Nestíhala jsem. Psala jsem mu to. "S kym si zas randila, že to nestíháš, vyřídíme si to doma." Ups. no, co nadělam.
Blablabla. Pohoda.
No a teď, zase den/dva před pátkem. Byla jsem u Tommyho Řekl mi, ať se mrknu na jeho novej noťas, že mu nejde youtubko. Šel do sprchy. Mrkla jsem, spravila jsem, nudila jsem se. Řikam, že pudu na facebook. Jenže tam byl přhlášenej on. Chvíli čumim, přemejšlim. Zavřít to, nezavřít to? Nedozví se to. Otvírám zprávy. Jsem uplně nahoře. Sice neotevřená, ale jsem tam. Pod tim něco pracovního, něco nezajímavýho až PAK mě něco zaujalo. Plná očekávání otvírám konverzac s jistou vietnamskou slečnou, jejichž vzájemné oslovení je Bob a Bobek. Fajn, zní to kamarádsky. Jedu vejš. Je to česko vietnamsky. Rozumim jen pár vět, těm českejm.
"Ale ona to doopravdy chce, myslim to vážně." Nepamatuju si jeho reakci. Z obou stran mi to přišlo utrápený. "Už si jí napsal?" Jeho reakce ve smyslu že ne/ještě ne. "Nevim no, vy dva to spolu mýte strašně těžký://"
Jak jako VY DVA? Žádný vy dva neni, jen MY dva. Bože, jebat.
Chtělo se mi brečet. Vařil, ukápla mi slza. Schovala jsem se za vlasy. Utřela oči. Nedokázala jsem dělat jakože nic.
Šla jsem domů. Po facebooku? Jak jinak, než hádka. Byla jsem přesvědčená, že se semnou rozejde.
Ignoroval mě od pátku dopoledne víc jak 24 hodin. No tak jsem šla večer kalit. S kámoškama, abych se odreagovala.
Vodka, lambrusko. Nejsem zvyklá pít, cejtim to na sobě. Chodíme po Praze, dostávam se do fajnovýho stavu.
Jdem do Hany Bany. Je mi to jedno, chci jen tancovat a nemyslet na Tommyho. Potkávam lidi ze školy. Včetně malýho Tommíka. Tybláho. Malej Tommík. Seru na Gucciho, jsem opilá, chi se odreagovat. V konverzaci s Guccim stějně vyznělo, že mě vymění za Vietnamku. Tak co. Tancuju s Tommíkem, nebránim se ničemu. Jako za starých časů. Polibek. Jebu svět, je mi fajn.
Jde domů, chce ať jdu s nim. Tyvole ale to přeci nejde. Zůstávám tam s tim, že ještě tam jsou 3 vietnamci co neznám. Rovazuje se mi tkanička. Sedám si na schůdek, zavazuju si tkaičku.
Sednu a? Tyvole jauvajs! Běžim na záchod, a? Z prdele si vyndavam střep. Chytam všechnu krev do kapesníčku, krve jak z vola, bolí mě prdel. Koukam, krev na šortkách.
bezva, čas jít domů. Na přání mě vyzvedává mamka s jejim novym frajerem, kterej chytá záchvaty smíchu z toho, že sem měla v zadku střep. Doma přepíram šortky, kalhotky, zalepuju zadek a jdu spát.
V sobotu jsem to už nevydržela, psala jsem Tommymu. Ignor. Au, to bolelo. Pak napsal že vařil.. Bylo to divný. Šla jsem na hřbitov zapált tátovi svíčku a dát mu tam kytičku. Domů vyčistt obličej, přemalovat a za Tommym.
Zezačátku to bylo divný. Moc divný. Po hádce zkrátka. Tak sme se na sebe koukali.
Pak The walking dead.. Pak jídlo. a Už dobrý.
Šel kalit. SASAZU. Nesnáši ho, nejvíc jem tam chtěla. Vztekala jsem se závistí celou noc.

A dneska.. Píše mi Raego. Nechápu co se děje tyvole.

Nic mi neni. Jen se prostě bojim.. Lidí.

12. října 2013 v 4:15 | Andy
Myslim, že jsem se zbláznila. Trvá to už pár týdnů. Co pár.. Několik, celkem dost.
Nikam nechodim. Protože mám strach.
Mám strašnej strach z lidí.
Nechápu co se stalo špatně.
Ale když jdu za tmy domů, občas je mi až do breku jakej mám strach. Prosím Boha, ikdyž normálně asi nejsem uplně věřící, aby nedopustil nějakýmu úchylovi, nebo sériovýmu vrahovi mi něco udělat. Když poprosim Boha, volám tátu. Aby na mě dal pozor. A ujišťuju se, že je určitě právě semnou a hlídá mě.
Bezva, brečim.
Jsem blázen..

Kde jsou ty časy, kdy jsem domů jela v pohodě, aniž bych z každýho chlapa dělala potencionálního úchyla, kde jsou ty časy, kdy jsem šla domů, aniž bych se bála svýho vlastního stínu a ozvěny svých bot. Kde jsou ty časy, kdy jsem domů šla, aniž bych analyzovala každej možnej centimetr předemnou i zamnou, kde by kdokoliv mohl bejt.
Jsem blázen..

Dneska jsem šla po delší době domů sama takhle "pozdě". (Haha, ironie, kdysi jsem jezdívala domů i pozdějc, neohrožená a v klidu, takhle budu mít akorát vředy).
Posledně jsem vytáhla přítele z postele a ikdyž to máme od sebe daleko, musel semnou až před barák. Plus svojí cestu domů. Neskutečně si ho za to vážim. Dneska to bohužel nešlo. Blbá noční doprava. Šel semnou na tramvaj tam u něj a pak chvíli psal, než usnul.
Tak jsem se zbytek cesty soustředila na to, abych přestala přemýšlet jako blázen. Sledovala jsem, jak se chovaj ostatní mladý holky. Nevypadaj že by měly strach.
Fajn, snažila jsem se uklidnit.
Nepovedlo se mi to, ale domů jsem se dostala vcelku.
Um. Proč se říká vcelku..
Vzpomněla jsem si na vytahovaný části těla z Vltavy.
Bezva.
No.
Příští týden mám jít do Karlovek. Aneb klub v centru Prahy, u Karlova mostu, u VLTAVY, kde někde plave dalších pár částí těla.
BEZVA!
Vidíte to?! Jsem idiot! BOŽE IDIOT.
Jak se pak dostanu domů proboha.
Strašně bych chtěla bodyguarda.

Nejhorší je, když jdu ráno do školy, nebo večer vycházim z baráku.
Chvíli koukam okýnkem, jestli někde někdo nečíhá. Když ne, vyleu a jakmile někdo prochází, nadskočim a pak se stydim, jak jsem paranoidní.
Dneska jsem vylezla a kolem šel chlap. Mladej. Lekla jsem se. Nahlas, bylo mi to vidět ve tváři, plus jsem nadskočila. Jakmile jsem se "odlekla" mozek přemýšlel už jakoby ten chlap byl úchyl.
HONEM ZALEZ DO BARÁKU, ZALEZ ZALEZ, ALE MOMENT, NESTIHNEŠ ZAMKNOUT A DOSTANE TĚ A BUDE MÍT I PROSTOR, NEZLEJZEJ, NEHEJBEJ SE, SLEDUJ HO, BUĎ PŘIPRAVENÁ KDYBY NĚCO, DĚLEJ ŽE NĚCO HLEDÁŠ V KABELCE, POČKEJ AŽ BUDE DÁL.
Jsem blázen...
Ale vážně mam strach.
Napadlo mě. Oběti úchyláků... měli předtím divný myšlenky, nebo byli bezstarostní?
Chm..
Můžou za to i moje noční můry. Všude byli úchyláci.
A co se mi zdálo už se párkrát stalo.
Včetně smrti mýho táty. Do puntíku.
Prostě mam strach.

Fast Foody aka pochoutka pro naše zdraví?

29. září 2013 v 13:09 | Andy
Fast Foody
Aneb připlaťme si za zkažené zdraví. Je to skoro rok, co nám profesor ve škole pouštěl dokumet SuperSize Me, který naprosto dokonale a veřejně ukazuje, co tak oblíbený Mekáč dokáže s naším tělem udělat.
Přijde mi smutné, že všichni vědí, že to není zrovna zdravá bomba pro naše organismy, ale dokud se to nezačne projevovat na našem zdraví (mnohdy ani poté ne) nikdo si neláme hlavu s tím, co se děje uvnitř našeho těla. "Hlavně že mi chutná"
Počkejte za pár let..
Já osobně po zhlédnutí dokumentu se McDonaldu vyhýbám obloukem a když vidím nějakou krásnou, mladou a hubenou slečnu, jak si to kráčí dovnitř pro nějakou chuťovku za pár kaček, je mi líto, ale strašně se mi zprotiví, zkrátka to ubírá na kráse. Alespoň v mých očích.

Mekáč se mi znechutil do takové míry, že vážně silně odsuzuju lidi, co to jedí.
"No a co, mám hlad tak si skočim do meka. Je to kousek a netrvá dlouho než dostanu svýho 'číze'."
Proboha, lidi. Je spoustu mnohem lepších míst, než je ten přiblblej mekáč.

A dál? Přiznání McDonaldu? Zvracim.
Ještě celkem nedávno mamka domů přinesla slevový kupóny do McD. Nebudu vám lhát, po roce mi při pohledu na ty obrázky tekly sliny proudem, ale držela jsem se. Do Mekáče maximálně na zmrzlinu, nebo na kafe, k ničemu víc se nesnížim.
Tak nějak moje chuťový buňky řvaly a naříkaly, až jsem narazila na Přiznání McDonald's na facebooku. Nejen, že jídlo z mekáče je nechutný, ale i ty lidi co tam dělaj jsou prasata!

"Plivu do burgerů vždycky, když vidím, že si ho objednal nějaký tlouštík! Jednou mi jeden pochválil dressing."

"Do každého pátého Big Maca kapu gutalax."
(horší už jsem nenašla, ale přísahám, četla jsem tam i mnohem horší přiznání.)

Tak co, pořád máte chuť skočit si na číze? Achjo, ste nepoučitelní.
Když jsem párkrát šla k ránu z nějakýho flámu domů a padala jsem hlady, co jinýho jsem potkala, než nonstop otevřený Mekáč. Štve mě, (strašně moc) že tyhle sajrajty lákaj lidi ze všeho nejvíc.

A co je horší? Happy Mealy! Hračky pro děti! Děti vidí v reklamě hračku od mekáče, a strašně jí musí mít. Dupou, ječí, vztekají se a pláčí, až je rodiče vezmou do Mekáče pro jejich vysněnou hračku.

McDonald si "pěstuje" zákazníky už od raného dětství.

A to je podle mě největší zlo. Nebo rodiče, co svoje malý děti berou do mekáče za odměnu. A nebo prostě jen tak. Za tohle bych rodčům sekala ruce, dětský organismy by se neměly zatěžovat věcmi, co dokážou zkazit zdraví i dospělýmu člověku.
Pak se všichni divte, že novější generace je celá nějaká obtloustlá. (Nemluvě o tlaku a tak dál a tak dál. V tomhle se nevyznám, všechno je popsáno v dokumentu)

Co jsem se dál dozvěděla? Že McDonald přibližně kilogram hranolek kupuje cca za 5 kč.. Kdežto velké balení hranolek (měřené na gramy) se prodává za 40kč. Zisky jako blázen, že.:)
Co si koupit brambory, nakrájet je a šoupnout do trouby, či friťáku? Víte jak jste to udělali, víte, že vám nikdo nenaplival do bůhvíjak dlouho neměněného oleje a navíc vás to vyjde mnohem levněji.

Ano, vím že scéna FastFoodů není jen McDonald's, ale i KFC, Burger King a tak dále.
O KFC a BK nic moc psát nemůžu, protože o tom nic nevím. Upřímně, do KFC si sama občas zajdu a v BK jsem nikdy nic neměla.
Jediné, co vím o KFC je, že "kuřata" dostávají hormony, aby rychle (hodně rychle) vyrostly a mohly jít na talíř. Vlastně už to nejsou ani kuřata, jsou to nějací mutanti a kvůli tomu KFC nesmí mít ve svých názvech "kuře".
Divíte se, jaktože každá nová generace dospívá rychleji? Vzpomeňte si, kdo svoje děti bral do kfc? Ano, přesně tak, hormony dělají divy. (Bohužel na mě ty hormony nijak nepůsobí, stále jsem plochá jako prkno)

Tenhle článek píšu a cítím se trochu jako Cyril a Metoděj. Snažím se šířit víru, haha. Bohužel většina lidí je tak hloupých, že si říct nedají ani po zhlédnutí filmu. Mimochodem, vážně doporučuji.

A jestliže jste vydrželi a dočetli až jsem, chtěla bych vám skutečně poděkovat. :)

Stádo ovcí

25. září 2013 v 22:48 | Andy
Jsem špatná, protože nejsem ovce a nepříjde mi vtipný chování, co předváděj určitý osoby?
Jsem špatná, protože se nestydim za to, v co věřim a co mám ráda?

Proč bych se měla kvuli lidem jako oni přetvařovat? Usmívat se jako blbeček, smát se všem těm jejich vtipům co jsu na úrovni prvního stupně základní školy? Ne, díky.
Radši budu za suchara, ta nepříjemnou "trapku" co je vysazená na cizí rasy.
Nedaj s tim pokoj... Tak ať.

Víte vy co. Lepší jedna kravička mezi skupinou ovcí, než samý ovce.
Za tim si stojim.

Mě nezajímá, že mě ty lidi pomlouvaj.
Protože mám ráda asiaty. A ti podělaní běloši neustále předváděj chování, za který se stydim. Mám se snad stydit i za to, že jsem jiná? Vždycky jsem byla.

Sorry, nemám SWAG, nejsem IN, nemám ajfoun a nemrzí mě že nezapadám mezi lidi jako jsou oni.
Zastala jsem se Vietnamců. A Vietnamka, která neumí nic jinho, než lézt do zadku všem okolo, aby jí všichni měli rádi se postavila proti mě. V podstatě. Proti svojí vlatsní národnosti.:) Banánové dítě?

Už ve mě neni vztek. Utopila jsem ho v horký vaně. Je mi fajn. Tudíž nemám o čem psát.

Jo, um. Možná budu stěhovat blog.
ALE se všim všudy. Už stěhuju starý články, dávám to trošku dohromady.
Možná k tomu ani nedojde, ale tady jsem byla kdysi dost otevřená a moc upřímá (11-13 let) a ani mě nenapadlo, že by se moji známí mohli přes google dostat na můj blog.
Jak? Vygooglili svoje jméno a kam je to odkázalo? Na nejtrapnější článek u mě na blogu.
Co k tomu říct. Potřebuju větší anonymitu a chtěla bych udělat blog trošku přehlednější, tady je to mará práce už..-.- uvidíme!
 
 

Reklama


Rubriky