Duben 2016

Otazníky

28. dubna 2016 v 23:05 | Nobody |  Milý deníčku...
Takže - po extrémně dlouhé době mě komentář zase donutil se ozvat - jinak bych se asi nedokopala cokoliv napsat.
Pokusím se to vzít zkrátka. A už předem jsem trošku smutná z toho, co se chystám napsat. Ale myslím si že nastal čas.
Ale k tomu až později.

Vezmu to fofrem - Michal z minulého článku - stále jsme spolu, už je to půl roku, všechno je téměř ideální a často mi kamarádky říkaly, že jsme takovej COUPLE GOAL. No, ne vždycky je všechno pohádkový a ideální, ale troufám si řct že nějakou dobu jsme vážně takoví byli. On byl jako princ z pohádky, nesmírně si mě vážil a stále váží a je to strašně krásnej pocit, vědět, alespoň pro jednou, že se objevil někdo, kdo to s váma myslí vážně a nebojí se vám to dát najevo.
Plánovali jsme cestu do Vietnamu, kde bych poznala jeho tatínka, vzhledem k okolnostem to ale neklaplo. Nevadí, jindy!

Dál? Maturuju. A mám toho teď tolik, že se vůbec neučim. Jednu část mám za sebou, doufám že úspěšně, dvě části ěm ještě čekají. Jedna asi tak za tři dny, a ne, stále jsem se na nic nepodívala. Tak doufejme, že alespoň na ty ústní se nějakým způsobem přiipravím.
Když já se prostě neumim učit.
Prostě ne.

Taky se v mém životě stala další věc, a musím říct, že život se mi radikálně začíná měnit. Alespoň si to myslím a vnímám to tak. Trošku. Žiju teď trošku jinak než dřív, pro jiný věci než dřív a troufám si říct, že náplň v mém kalendáři se také liší od náplně ostatních lidí.
A stejně tak se mi mění postoje k sobě samé.
A k lidem okolo.
A k tomu, co říkám, neříkám, a nebo píšu.
A že už asi není vhodné abych tolik psala.
A vypisovala se.
Ze svého osobního života.
Protože, ačkoliv byla snaha zůstat v anonymitě, neřekla bych, že se mi to nějak více dařilo.
A vzhledem k "radikální změně" v mém životě, ke změně lidí v mém okolí, činnosti které se věnuju a chtěla bych se jí věnovat do budoucna, asi nemůžu pokračovat.

Možná je to momentální stav. Možná mě to přejde. Možná se "radikální změna" změní zpátky v bývalý stereotyp.Protože třeba nejsem dost dobrá. A všechno bude zase dál fajn. Teď je taky všechno fajn. Jinak.

Je to hloupý? Co si myslíte.
Když já mám vážně takovej pocit. A zároveň strašně nechci, protože sem s tímhle blogem v podstatě vyrostla. A je tu téměř všechno, sice už "zcenzurováno" několikrát, protože jsem několikrát projížděla obsah celého blogu a mazala a mazala a přepisovala.. Ale stejně.

Achjo! Tolik bych se svěřila, a vypsala, a zároveň napsala brutálně motivační článek o dětských snech a o jejich naplnění a makání na nich a náhodách a o všem co zažívám, ale...
No nic.
Tak třeba zase za nějakou dobu ahoj.
Třeba.

Ne, tohle nemůže být konec!