Co to zas...

9. října 2015 v 23:06 | Nobody |  Milý deníčku...
Poslední "deníčkový" zápisek je tu z 5. července... Za tu dobu se většinu času v podstatě nic nědělo. V podstatě. Ale něco přece jen. A skončilo to stejně jako vžycky. (Špatně.)

Během prázdnin jsem se klasicky věnovala práci a nic nedělání. V srpnu přijela milá návštěva. Můj bývalý přítel. Či co to je. Respektive ten klučina, se kterým to nevyšlo, protože se odstěhoval do Británie a já to na dálku prostě neumim. Možná proto, že jsem psychicky labilní trotl. Těžko říct.
Takže přijel. Vlastně jsme se rozešli na Silvestra, takže už to byl půl roku, co jsme se neviděli a ani neměli """"vztah"""" na dálku.
Šli jsme ven. Samozřejmě, že jsem mu skočila kolem pasu (dvoumetrovýmu se kolem krku skáče těžko). A na chvíli jsem si připadala jakoby se čas vrátil. Bylo to fajn. Byla jsem s človíčkem, se kterym mi bývalo dobře.
Nebudu vypisovat co všechno jsme dělali a kde jsme byli, řeknu jen to, že tu byl na tři dny a hned první den, večer mě políbil. Takže jsme byli zase o 30 kroků zpátky, ale mě v ten moment povalil takovej příliv... nevim vůbec co to bylo. Příliv.. vzpomínek? Že jsem se mu tam málem rozbrečela.
Zbylý dva dny pokračovaly ve stylu jakože pár. Sakra. Přesně to, co jsem nechtěla a co se stát nemělo. Ale byly skvělý. A bylo by to skvělý. Kdyby zůstal. Nebo se vrátil na trvalo. Klapalo nám to. Ty tři dny... Když odjel, další dny, možná spíš asi týdny byly ve stylu že je to všechno zase v prdeli, protože sme si chyběli a bla bla bla. Kecy.
Musím ale uznat, že po třech dnech s ním, jsem asi týden byla bez depresí, což byl vážně úspěch.

Potom začala škola. Moje deprese a prazvláštní psychický stavy se prohloubily. Na školu se vrátila moje bývalá nejlepší kamarádka, která mě vyměnila za spolužačku, kterou nedokážu vystát. Nesnáším všechny svoje spolužáky a představa že musím přežít ještě jeden rok mě absolutně potopila. Asi jsem byla doma permanentně protivná, protože na mě byli všichni hnusný a vyčítali mi, že se chovám strašně. Ale já prostě neměla náladu. Na ně, na mluvení, na smích, na nic. Pak jsem se jednoho dne absolutně složila kvuli ňáký kravině, kterou máma začala vyčítat, snad nádobí, nebo bordel, prostě kravina.
A máma pochopila že je asi něco špatně. A že prej jestli mám problémy, mám se jí svěřovat. Ale to já nechcí to já nedělám, protože se stydim a jsou to moje problémy. Nesmyslný kravinky, co se hromaděj a užraj mě.

Když jsem nějak překousla školu i bývalýho, věci se zase nějak uklidnily. A já stále chodila do práce.
Možná mnozí víte, že pracuju v knihkupectví v jednom obchodním centru. A ten rok, co tam dělám jsem dost často v jednom obchodě v centru vídala jakýhosi vietnamce. Nijak mě nezaujal, nic, jen když jse ho tam viděla, vzpomněla jsem si na svoje první překvapení. Vietnamec? A v tomhle obchoďe? Týýýýjo.
Jednu směnu za mnou přišel náš sekuriťák a ukázal mi fotku z časáku z toho jejich obchodu, kde dělá ten vietnamec. Na fotce byl můj kámoš. Říká mi: "Není tohle ta soutěž, který ste se účastnila, slečno??" A mě jen spadla čelist na zem a hned o pauze jsem utíkala do toho obchodu pro ten časopis.
Shodou náhod tam byl ten vietnamec. Předběhla jsem paní ve frontě vzala časák (zadarmo) mávla jim na něj, jako aby si neřekl "co to tady ta poťouchlá holka dělá" a běžela jsem zpátky do práce..
Večer, po práci mi na instagramu přišel komentář od pro mě neznámýho uživatele. "Nebyla sis dneska v Centru pro Časopis???"
A mě za ten den už podruhé spadla člist na zem, asi jsem si i vykoulela oči. A nějak jsme si začali psát.
A i když se mi nijak extrémně nelíbil, nezaujal mě, byl poměrně fajn. A psali sme si pořád. Zdálo se, že si rozumíme.
A že nemá rád hady.

V práci jsem byla na pokladně, byl tam semnou zrovna poměrně striktní vedoucí. Zákazníci se vypařili. A najednou! Zákazník! Už jsem začínala svojí papouškovskou frázi "Dobrý den," ale v půlce slova jsem se zasekla vykulila oči, hlas se mi zlomil a já to dořekla jen tak aby si vedoucí neřekl že je to asi ňákej známej. Vietnamec z odchodu kousek vedle.. Říkejme mu třeba Op. Vykala jsem mu. Chtěl poradit, kde máme příručky o hadech. Haha, velmi vipné. Polila mě nervozita, naštěstí to máme v jiném patře, tak jsem ho poslala nahoru. Můj vedoucí, který ale ví, že mám slabost pro asiaty si do mě pak rejpnul "Můžete jít pána doprovodit, jestli chcecte," a šibalsky na mě mrknul. Musela jsem být rudá až za ušima.

Op nakonec o patro výš nešel, zasekl se u jiného regálu na našem patře. A vzhledem k tomu, že bylo mrtvo, nechala jsem vedoucího na pokladně a šla jsem za ním. Takže to byl asi náš oficiální první rozhovor. Ten den jsem končila v 9 a on v 10. Byli jsme domluvení, že půjdeme spolu. Skočila jsem tedy pro dvě kafíčka a zastavila jsem se u něj v práci. Zrovna jim tam nefungovala systém, tak tam nechal kolegu samotnýho a šli jsme na chvíli ven na vzduch.
Pak zavřeli krám a doprovodil mě PĚŠKY od obchoďáku až poblíž mýho baráku.
Milej klučina. Jojo...
Psaní pokračovalo a nabíralo zajímavý směry, smrdělo to jako zájem z obou stran.
Nakonec to skončilo, že mi venku "zahříval ruce" a už mě vlastně nepustil a nakonec to skončilo nějakym tim objetím a pusou. Pusama. Fň...
Musim říct, že si mě získal nějak strašně rychle. Hajzlík. Na pár jsem si vzpomněla co je to být šťastná. Je to šílený. Jeden týden a člověk je v tranzu. V práci jsem klidně jen stála a usmívala se, protože mi bylo fajn.

Jenže to nikdy nemůže mít delší trvání, samozřejmě :))))

Nechce mi ublížit, nechce vztah, a zmizí do austrálie.

Aneb další, co semnou vytřel podlahu.

EDIT prosinec 15: Abych zpětě vysvětlila, proč mě to všechno asi nějak víc vzalo - v článku jsem to sice nenapsala uplně jasně, a nejspíš to vyznělo, že jsem fakt náctiletá okruka, a že jsem se bezhlavě šíleně zakoukala MOC RYCHLE (to sama uznávám a zároveň nechápu) do někoho, koho jsem neznala (pravda), ale taky jsem nepopsala nijak zvlášť jeho chování ke mě - ze kterýho jsem zkrátka usuzovala že to vypadá dobře.
Odjakživa jsem byla zvyklá na kdejaký pecky a odmítání a nic moc si už nemaluju, ale zkrátka, když vám kluk píše přeslazený hovna, je na vás tak milej, až se vám z toho kazej zuby, líbá vás jak ďábel a píše vám ve dne v noci takový věci, o kterejch si každá single holka nechává zdát, zkrátka, měla jsem pocit, že po delší pauze přišlo to něco, na co jsem čekala.
Nepřišlo nic.
Tadá.
 


Komentáře

1 Moni Moni | 11. října 2015 v 18:18 | Reagovat

Jako bys mi mluvila z duše. Před rokem a pár měsíci jsem se rozešla s přítelem, který byl taková moje první velká láska a zatím jedinej dlouhodobej vztah, a od tý doby se v tom taky děsně plácám.. Přijde mi, že pořád jenom randím a nic z toho :-D možná je chyba ve mně. kdo ví. Jsem docela vybíravá a když už se teda objeví někdo, kdo splňuje moje kritéria, možná se pro něj nadchnu až příliš a z toho kouká jenom zasloužený zklamání :-? je to unavující, připadám si hrozně citově vyždímaná za tu dobu.. Asi ti moc neporadím, ale aspoň nemusíš mít pocit, že v tom jsi sama :-)
btw. Moc se mi líbí tvůj styl psaní!

2 Nobody Nobody | E-mail | Web | 12. října 2015 v 15:22 | Reagovat

[1]: tak to teda máme uplně stejný. Já po prvním vážnějším vztahu jsem na tom stejně, jak co se randěn týče, tak všeho. Buuu.
Přemýšlím, kdy se tahle fáze "plácání" přehoupne na něco smysluplnějšího, a jestli to vůbec někdy nastane

3 znavená. znavená. | Web | 12. října 2015 v 18:29 | Reagovat

"Další co semnou vytřel podlahu".. Já bych řekla, že do toho jdeš příliš hrrr.. A vlastně nemůžeš říct, že by to byl další co s tebou vytřel podlahu, však ho ani pořádně neznáš, jen jste si dali pár pus a to je všechno, nemůžeš mu mít zlé jeho plány, které měl jistě naplánované ještě před tím, než potkal tebe. Kdyby  s tebou někdo vytřel podlahu, představovala bych si to spíš tak, kdybys chodil pár let s přítelem, co by tě pak poslal do háje, že chce třeba sám někam odcestovat.. Já jsem teda dřív taky střídala, možná i moc kluky, ale pak jsem dostala další ránu od bývalýho, mé životní lásky z pohledu toho, jak moc jsem ho milovala, protože vím, že takhle už člověka nikdy milovat nebudu.. Nikdy. Milan, jestli ti to něco říká :-D Pak jsem byla půl roku sama, odmítla x kluků, co se mi líbili, přitahovali mě ale já prostě nechtěla, no a pak jsem našla kluka, co se mi na první pohled vůbec nelíbil, nepřitahoval mě, odmítla jsem ho když se semnou chtěl po třetím rande vyspat a babo hleď.. už jsme spolu rok a půl a je to ten nejlepšejší vztah :) Ono to přijde tak nějak samo.. Jen si člověk musí dát oraz..

4 Nobody Nobody | E-mail | Web | 12. října 2015 v 22:08 | Reagovat

[3]: jestlize mel ty plany uz dyl, coz se vubec nezdalo (mozna si jen rikal ze by treba vypadnul ale k realizaci se mel az "za me"), nemel vubec nic zacinat. Zadny tahani za ruku, zadny sladky kecy, zadny pusy (vetsi ci mensi), zadny rande, jidla, nic, nic, nic.
Ja se nijak extremne nehrnu, spis se jen "nebranim" seznameni. Kdyz by sme sli ven jednou, bylo by to pratelskyho razu, nereknu ani popel, ale po tom, co psal on me apod. opravdu nemam dojem ze by byla chyba ciste na moji strane respektive ze se do neceho hrnu.. Me se taky na prvni pohled nelibil, ani me nepritahoval:))) proto me ani v nejmensim nenapadlo ze by se neco mohlo jeste zvrtnout :-D
Oraz jsem mela ted pul roku, predtim kratoulinky vztah (hlavne na dalku) a predtim dalsi rok sama s nejakyma uletama... neprijde mi ze bych nebyla dost "orazena" :-D

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 30. října 2015 v 12:44 | Reagovat

Musím říci, že je mi to opravdu líto, ale normálně máš naprosto skvělý zkušenosti, že by na to šel napsat román :-D Ale teda, uklidňovala bych se tím, že Británie je blíž, než Austrálie :-D

S tím prvním klukem.. celkem ti rozumím, umím si to živě představit. Tři dny jsou tři dny..vzpomínkám se neubráníš. Mně by nevyhovoval vztah na dálku, ale nevím, zda bych bez něho vydržela. Áchjo..

Na jednu stranu si říkám, že je dobře, že o mě nikdo nemá zájem, protože tohle by bylo pro mě utrpení. Ale na druhou stranu někoho chci, chci být milovaná i zamilovaná :-)

6 Nobody Nobody | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 16:39 | Reagovat

[5]: hiiij, no to jsou skvělý zkušenosti :-D

Haha, docela si mě pobavila, že Anglie je blíž než Austrálie :-D jenže v tomhle ohledu je pro mě moc daleko třeba i Brno, nebo okraj Prahy :-D Já bych ráda někoho z Prahy.. A možná se poštěstilo :-) :D
Vztah na dálku je hodně náročnej na psychiku :X

Ale prosimtěě. Někdo se najde!! Doufám že brzy! :3

7 gamajun gamajun | 10. listopadu 2015 v 9:01 | Reagovat

Zkus třeba pochopit, že někdo hledá štěstí třeba v Austrálii, Británii, Mongolsku nebo Litvě, ne v partnerovi.

8 Nobody Nobody | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 19:46 | Reagovat

[7]: A někdo zase jen utíká před problémy  :-)

Každopádně, snažím se respektovat rozhodnutí druhých, proto jsem nikdy nikomu nic nevymlouvala. ;))) Chceš do Británie? Jeď si. Austrálie? Tvoje věc. Rozchod? Dobře tedy. Ale když už ke všem přistupuju podobným stylem, potřebuju si zkrátka nějak ulevit od toho co mě tíží, bohužel řvaní do polštáře nepomáhá.

9 hogreta hogreta | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 1:46 | Reagovat

Ahoj, doufám, že věci pokročily a že už si nepřipadáš, jako "hadr na podlahu". A přeji ti všechno nejlepší k narozeninám, ať už ti v životě vychází všechno co nejlépe to jde - a ať už se nikdy necítíš jako ten hadr :). No, a když už tedy hadr pravděpodobně (doufám!!!) aktuální není, tak už se těším na další článek! :)

10 Nobody Nobody | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 13:24 | Reagovat

[9]: děkuju za přání :)))
noo, jo, věci pokročily a právě mi připadá strašně divný mít jeden článek tohodle rázu a pak hnedka všechno zas dobrý :D
nechápu proč jsou u ěm furt takový výkyvy :D

11 Rose Rose | 19. prosince 2015 v 17:22 | Reagovat

Jo vztahy na dálku jsou na nic...
Ale tak to ráda slyším, že už se to obrátilo.. no co divný, hlavně že už je vše zase fajn! ;) To je to nejdůležitější :-)

12 hogreta hogreta | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 22:02 | Reagovat

[10]: Myslím, že není nic špatného mít jeden článek takový a druhy úplně naopak. Vždyť takový je život, jednou jsi nahoře  jednou dole. Takže tyto "vykyvy" jsou vlastně to nejpřirozenější a pro čtenáře jsou pochopitelněe - prozivame to snad úplně všichni. Rozhodne se dalšího clanku neboj, ať už v jakémkoli vyznění - pozitivním či negativním. Budu se na dalsi článek těšit :-)

13 Nobody Nobody | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 21:42 | Reagovat

[12]: kéž by to všichni viděli tak jako ty :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama