V zajetí démona

5. července 2015 v 12:39 | Nobody |  Milý deníčku...
Jo, mám za to, že takhle nějak se snad jmenuje nějaký horor, když já se takhle vážně cítím. Chvílema.
Jsou chvíle kdy jsem v pořádku a pak příjde moment, kdy mám pocit, že jsem dostala znovu kopačky. Je to už přes rok a půl, a mě neustále "navštěvují"mojí "staří známí".. Jak je nazvat... Nevím jestli jsou to deprese a nebo prostě jen výkyvy nálad, kdy začnu brečet a těžko se to zastavuje, ale už mě to vážně unavuje. Jako jsem já napsala článek o studu, nemáte náhodou někdo čánek o tom, jak se přes někoho přenést? Vážně by mi to bodlo.

Respektive, rady a porady stylu "zaměstávej mozek", "buď s přáteli", "najdi si někoho jinýho" - se smutkem musim říct, že všechno jakž takž provozuju celou dobu. Makám jak mezek, když mám volnou chvíli, ráda se s někym sejdu na kafe a dvakrát jsem se dokonce pokusila najít si někoho jinýho a pokaždý to skončilo stejně - já ublížila někomu dalšímu, protože jsem prostě hromádka neštěstí, co se nedokázala vyrovnat se svojí minulostí.
Takže to prej taky nic.. A navíc to odnesl za mě ještě někdo další.

Kdy tohle skončí?

Jak se přes tyhle hrůzy mám dostat? Mozek ví, že má jít dál a mozek taky dál je, jenže co ten blbej zbytek, co se prostě zašprajcnul na jednom místě?

Myslela jsem, že do roka to bude oukej.

K názvu článku. Nějak mě to napadlo, když jsem si v koupelně umývala obličej, abych do práce nepřišla rudá jako rajče. Vlastně to tak je. On je ten démon, co mě drží spoutanou a v podstatě mě kousek po kousíčku užírá. Vlastně je to možná trochu jinak. On nebyl nikdy ten špatnej. Ta jeho nová přítelkyně... Myslim že ona je ten démon. Ona prožívá ty momenty, po kterých jsem vždycky prahla já.
Jenže já byla ta utajovaná holka. Ne jako ona. Ona je dokonalá. Jeho rodina z ní musí bejt nadšená. Jeho sestra jí musí zbožňovat.
Ze mě by jeho rodinu klepla pepka. Sestra by mě možná ráda měla, ale nidky by mě nemohla respektovat protože vlastně není o tolik mladší než já. Pche.
Jeho přátelé by se mi vysmáli.

Chápu proč mě tajil. Prostě jsem nebyla dost dobrá.
Nidky nejsem.


 


Komentáře

1 bonneris bonneris | Web | 9. července 2015 v 18:24 | Reagovat

Ahoj, jestli ti mohu poradit, vyhledej psychologa. Já se tomu bránila dost dlouho a smažila jsem se to zvládat sama, ale když jsem si to konečně dala jako předsevzetí na novej rok, snažila jsem se to dodržet, a teď lituji akorát toho, že jsem to neudělala dřív. Pomohlo mi to a už po první návštěvě jsem se cítila jako vyměněná, zachránilo mi to vztah a konečně mě zase baví žít. Hlavně si musíš uvědomit, že je to jenom na tobě, jestli tohle bude jen přechodné období, nebo jestli taková už zůstaneš. Tak jako tak, toho psychologa vážně doporučuji.
Nemusí o tom ani nikdo vědět, že jsi tam byla :) Přeju hodně štěstí.

2 A. A. | E-mail | Web | 9. července 2015 v 20:43 | Reagovat

[1]: nebudu lhát, dokonce jsem o něm už kolikrát uvažovala, ale vůbec nevím jak to chodí, a myslím, že bych si to asi nemohla dovolit

3 bonneris bonneris | Web | 10. července 2015 v 7:19 | Reagovat

Zajdeš si k obvoďačce a poprosíš jí at ti vypíše k psychologovi papír, zeptá se tě jestli chceš jen jedno sezení nebo jestli jich chceš víc. pokud to budeš mít vypsaný od doktora, máš péči hrazenou pojišťovnou a je tedy zdarma. jen si najdeš klinického psychologa a zavoláš mu, že máš papír a že se chceš domluvit. toť vše :)

4 A. A. | E-mail | Web | 10. července 2015 v 21:13 | Reagovat

[3]: ohh. díky moc, třeba se odvážím

5 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 7. srpna 2015 v 16:49 | Reagovat

Ahoj, chtěla jsem napsat buď s kamarády, najdi si někoho jiného... no tak nic. Kopla bych do kamene. Čas rány nezahojí, pouze si na tu bolest, možná, zvykneš. Nevím, jestli si poslechla Bonneris, tato rada, je asi nevhodnější. Každopádně ti držím palce, ať Ti to dobře dopadne. Jinak, teď se dívám na čas vydání... no trochu pozdě na můj příspěvek, ale přece jenom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama