Březen 2015

Instagram a já

28. března 2015 v 21:26 | Nobody |  Mimo mísu
Instagram, jedna z mnoha dalších sociálních sítí.
Jak tak koukám, má své příznivce, ale i odprůrce

Sociální sít plná hipsterů, dámičky co mají potřebu ukazovat svůj dokonalý život, klučínci co fotěj svoje těžce vymakaný 'svaly', jedinci, co fotěj vešekrou svojí stravu,hele starbucks, jedna značka, druhá značka, hash tag sem, hash tag tam a tak dále, že.
Nejhorší an tom je, že to je vlastně pravda.
Možná se zaměřím na konkrétnější části.

Hromady naprosto ZBYTEČNÝCH selfieček, fotek, co ve skutečnosti nikoho nezajímaj. #dailylook #outfitoftheday #style #beautiful COTOSAKRA? Tohle je část, co asi úplně nepochopím. Už. Byly časy, kdy selfiečka byly moje, ale teď zpátečně vlastně nechápu - proč sakra? Dnešní generace je vlastně samej narcis, co se zbožňuje natolik, aby se každej den fotil, a svejma selfiečkama zahrnoval všechny své sledující. Naštěstí mi to nějak došlo, svoje narcistický fotky jsem promazala, ovšem ne všechny, asi budu pořád trochu narcis, co se dá holt dělat. Ale hastagům typu #semfaktsexytakmělajkuj se snažím vyhýbat.

Hromady jídla. Ok. Tohle je část, kterou asi nedokážu uplně pomluvit. Sama jsem jídlu a pořádnejm žranicím trochu podlehla, moje stehna a zadek by vám o tom mohly povídat. Fotky jídla mě nedokážou rozčílit, narozdíl od některých selfiček, obzvláště těch polonahých, nejlépe když je autorkou dvanáctiletá slečna.
Takový #foodporn to je prostě moje. Na druhou stranu, fotky pořádnýho dlabance dokážou člověka docela potrápit.
Podobně jsou na tom fotky kafíček a bůhví čeho. Já osobně jsem fanda kaváren, a kafe nebo čaje obecně, podobný fotky dokážou být docela pastva pro oči. A že si každej fotí starbucks - nojo, co se dá dělat. Kafe tam nejlepší nedělaj, ale značka je značka a já sama tam občas zajdu, a rozhodně to není proto, abych si to vyfotila na instagram. (I když mám dojem že pár sbx fotek se u mě na instagramu taky dá vyhrabat:D)

Fitness - pozoruju, že poslední dobou se vážně rozjel trend budování a udržování fyzičky, a s tím i spooousty účtů, jejichž majitelé se posilování, či jinému druhu #healthylifestylu věnují. Na podobný účty se dobře kouká, člověk si říká, že už by měl něco začít sakra dělat, vždyť na tom instagramu to vypadá tak snadno.

Ale končím se škatulkováním, a chtěla bych se dostat k tomu, co bylo vlastně původní myšlenkou.
Ti co mě trošku znají, možná vědí, že jsem trošku stalker. Ti co to nevědí buď zjistí a nebo si to teď přečetli a věří mi, hihi.
A zjistila jsem, že právě Instagram je úžasnej způsob, kde můžete stalkovat všechny možný narcisy, ze kterejch se vám podlamujou kolena! Haleluja!
Kdyby jste šli na můj účet a podívali se koho sleduju, řeknete si, že jsem uplně trefená. (možná jsem, já nevim)
Nějakých 80% účtů, co sleduju, jsou vlastně strašně sexy asiati, buď postující právě fotky a videa z posilovny, což znamená spoustu odhaleých, svalnatých a upocených tělíček, mňam mňam, spoustu svých přátel vlastně sleduju jen ze "slušnosti", protože se instagram stal sítí, kde se můžu pořádně vyslintat a vyblbnut v šíleném házení tlačítka "to se mi líbí," cože na facebooku rozhodně neprovozuju v takové míře.

Ale je to pro mě i trochu víc. Kromě toho, že jsem schopná stalkováním na instagramu (a hledáním nových objektů ke sledování, samozřejmě) ztratit klidně pár hodin svýho života v kuse, kolikrát dokud to baterka vydrží, ale osvědčil se mi i jako úžasná seznamka.
Vážně PERFEKTNÍ. Je to tak jednoduchý.
Stačí najít idola ze kterýho se vám podlamujou kolena, hodit mu sledování, projet mu profil a ke každý fotce u který vám ukápne slina tam švihnout like a dál už jen čekat. Buď si toho vašeho hroznýho spamování všimne a řekne si kdo je proboha ten magor co mi projel všechny fotky a začne zkoumat na oplátku váš profil, v tom případě máte půlku za sebou! (Ovšem další věc je, aby z toho jeho podívání na váš profil něco bylo, popř. aby nebyl z druhý části zeměkoule, haha) V horším případě váš spam přejde s tím, že má lajky a víc ho to zajímat nebude, což je určitě jen namyšlenej narcis a nemá smysl se tím zabývat, haha.
Berte mě trošku s rezervou.

Ale já jsem zjistila, že Instagram prostě miluju. ""Seznámila"" jsem se díky společnýmu spamování (achbože, dřív to byly zamilovaný dopisy, dneska se lidi spamujou na instagramu, to je teda pokrok) už se spoustou sympatických, roztomilých až SEXY kluků.
Většinou to začalo mým znuděným spamováním, pokračovalo jeho spamováním, dál už to bylo oboustraný, až si druhá strana řekla o viber (páč nic jinýho nevedu). Nepříjde mi, že by se mi to na instagramu stávalo často, ani o to vlastně tolik nestojím, další kontakt dostanou vážně jen "alfa samci" u kterých za boha nechápu, proč po mě chtějí další kontakt.

Ale vlastně jsem nikdy nečekala, že by to mohlo dojít ještě dál, než je "blbý chatování," protože na instagramu je vážně už téměř celej svět a lidi, co sleduju jsou z různých koutů světa, povětšinou od Prahy a celkově České republiky poměrně daleko.
Uplně takový můj první "omyl" byl jeden vietnamec, na Instagramu samý perfektní fotky, člověk si říkal jakej má dokonalej život, ono to tak fakt působí a věřím že to tak i je. Narazili jsme na sebe, začali si psát, zjistila jsem, že je sice z Čech, ale že už žije ve Francii, říkala jsem si jakej je to smolík. Ale brzy přijel a šli jsme ven. No, ve skutečnosti už vlastně tak perfektní nebyl, to je riziko instagramu, ale byl strašně moc fajn a já měla šílenou radost, že nás v podstatě Instagram seznámil. Aspoň trošku origiálnější, než ňákej facebook, ne?

Z Instagramu jsem měla možnost osobně poznat ještě jednoho človíčka. A to už Čech zdaleka nebyl, vlastně to byl Finskej Vietnamec, co teď tak nějak cestuje. Když jsme se na instagramu "poznali" (stejný způsob, spam sem, spam tam), byl zrovna v Německu. Začali jsme si psát, ovšem to bylo trošku stylem, kdy jsme asi oba počítali s tím, že se nikdy neuvidíme. Stylem "zahřál bych tě" kecy sem kecy tam, nic brutálního.
Ovšem další věc, co mi sdělil je, že se bude stěhovat do Prahy, což byl teda fakt gól. Myslela jsem, že to bude za dlouho, že do tý doby už si dávno psát nebudeme, ztratíme kontakt (což je v dnešní době téměř nemožný) nebo podobná 'tragédie.'
Pár měsíců na to, co jsme si začali psát i mimo instgram, ovšem jsme si dávno nepsali každý den, jsem si všimla, že začal přidávat fotky z Prahy. Dafuk?
A on že prej už je tady. Styl psaní jsme najednou změnili hodně velkým stylem, nepřekvapilo mě to, ani mě to nezklamalo, psali jsme si prostě trochu míň že nám je zima :D
Pomáhala jsem mu s češtinou, a všechno možný, co by vlastně mohl potřebovat, naše počáteční nadšení ze seznámení bylo dávno fuč a nějak jsem si nemyslela, že by jsme se fakt někdy sešli.
Ale sešli. Domluvili jsme se asi týden dopředu, což u mě bývá zlo, protože mám hodně času na to, abych schůzku z nervozity zrušila.. Ale já to výjmečně neudělala. Řekla jsem si, že to risknu.
Co horšího se může stát, než že to bude trapárna, že si nebudeme rozumět, že zapomenu jak se mluví anglicky..? Vlastně je spoustu horších věcí co by se mohly stát, mohl by to bejt ňákej úchyl, to je další věc, ale tak nějak jsem spoléhala na to, že na podobný věci už mám čmuch, což asi nemá nikdo. Zkátka jsem to riskla.

Přišel rozkošnej drobňoučkej vietnamčík, naprosto k poňuchňání! Nebudu psát o tom, jak jsme prošli celou Prahu a že to bylo překvapivě fajn, na to že jsme se viděli prvně a každej ovládá naposto jiný jazyky, ani jeden neni rodilej anglickej mluvčí, nic, nic, nic. Bylo to fajn. Kombinovali jsme všechny možný jazyky, od angličtiny, přes češtinu, vietnamštinu až po španělštinu nebo korejský pozdrav haha.
Já jsem umírala z jeho sladký češtiny, on nemohl z mojí vietamštiny, vzájemně jsme si pomáhali s výslovností, bylo to fajn.

Chtěla jsem vlastně jen říct, že na každý stránce je něco, co může být vážně bezva. V dneční době je svět provázanej neuvěřitelným způsobem a není problém, aby ste tady v český republice měli přehled o tom, jaký jídla jedl támhle Korejec v Jižní koreji a co zrovna dělá. A taky není problém, aby ste se seznámili s Českým Vietnamcem žijícím ve Francii, nebo Finským Vietnamcem co cestuje po světě a jak naschvál jeho cílem je vaše město!
Instagram je na jednu stranu vážně skvělej. Plný příležitostí. Nemám na mysli příležitostí na vztah, tak naivní doufejme nikdo není, i když, nějakým lidem to zajisté vyjde, ale příležitostí na seznámení s novými kamarády. Já nevím jak vy, já osobně se zastávám názoru, že mít mezináodní přátele ja vlastně skvělá věc, nehledě na to, že je to parádní způsob jak se naučit mluvit cizím jazykem, můžete se dozvědět spoustu věcí a užít si spoustu srandy.

PS, podařilo se mi nějakým způsobem "klovnout" na instagramu německýho modela. Vietnamce, samozřejmě... hihi. Když mi dal like k fotce, málem mě klepla pepka, jak puberťačka - dovedete si představit co to bylo za povyk, když mi okomentoval fotku, ať prej si ho přidam na facebooku - a když to nešlo protože měl strašně moc žádostí, musel si mě přidat on, ufff, no říkám, málem mrtvička. V každím případě plánuje během několika týdnů do Prahy, tak že by? :)))))

Já nevim, jak to máte s Instagramem vy? Souhlasím se všemi možnými kritikami instagramu, ale vážně jsem ho začala využívat jako trochu větší úchyl převážně jen ke stalkování. (Kdybych byla chlap tak tam budu mít určitě samý poloahý olky v plavkách) Používáte někdo instagram taky ke slintání? Seznámili jste se s někým přes instagram?

Akce ve stylu Čajna. Zase.

8. března 2015 v 23:24 | Nobody |  Milý deníčku...
Hele? To je fakt hrozný, vždyť já už články nadepisuju převážně podle národností, který jsou v článcích obsažený! I think I need some help.

Jarní prázdniny, každý den práce, ale přesto jedno menší pondělní rozptýlení. Jelikož v úterý jsem měla mít jediný den odpolední směnu, a Číňan zmíněný v minulém článku mě neustále naháněl, rozhodli jsme se udělat slezinu a jít se trošku pobavit. Jo, v pondělí.
Já, vysokej číňan, číňan překladatel a vytáhla jsem ještě slečnu z minulý akce, která vzala kamarádku. Tři holky, dva kluci. Nemějte obavy, genderově se to později vyrovná.
Abych vám všechny trošku přiblížila a nepsala o nich později jako o vysokym číňanovi, a tak dále, možná by se hodilo švihnout jim nějaký jména, přezdívky. Teď asi improvizuju.
Vysokej číňan, dejme tomu... No, se svět nezboří. Jie.
Číňan překladatel, hm .. Dan ? (jak se mi to sakra poprvý představoval....)
Jedna slečna - T., druhá slečna K.
Haha a máme to.

Tak jo. Sraz byl nějak v jedenáct u koně, slečny jsme (samozřejmě) přišly všechny pozdě, i když to domluvený nebylo, kluci byli pěkně zmrzlí. Kam jsme šli? Na metrooo!
Když jsme čekali, než vlak přijede, bylo to chvílema trošku trapný. Jie a já jsme byli v podstatě za pár (eh), my neříkali ani ťuk, holky se s klukama taky neznaly, takže to bylo taky trošku slabší a z těch dvou čajnýs byl vlastně schopnej mluvit česky jen Dan. Jie čuměl furt do mobilu a my holky jsme se pokoušely nějakym způsobem bavit aspoň s Danem, tudíž konverzace mezi mnou a Jie - nic nic nic.
Po chvíli se na nás Dan dívá, jak stojíme vedle sebe, já zoufalej výraz stylu "ať neni podobná trapárna celý večer", Jie stále telefon v ruce... Sraz byl v podstatě kvuli NÁM, neobešlo se to bez poznámky "co je s váma, sakra". Hm.
A kam sme jeli? Na staroměstskou! A co tam? ZLATÝ STROM. Já nevim, kolik pražáků a nepražáků tohle bude číst, takže nevím kdo zná a kdo ne, tak aby bylo jasno, Zlatý strom je klub v podstatě hned naproti Karlovu mostu (ten už by měl znát každý, haha).
Ovšem než jsme se od metra dostali ke klubu, málem jsme zmrzli a když jsme tam došli, vypadali jsme pomalu jak vodníci. Chytnul nás menší deštík, naštěstí žádnej slejvák, ale když se zkombinoval s tim odpornym, silnym a ledovym větrem, byl to fakt boj.
Vešli jsme tam, já jsem tam byla jako jediná poprvé, všichni někam zmizeli, ovšem kontrola mých kabelek (jo, noste si dvě kabelky jak dementi - ve velký nahradní boty a malá kabelka, v malý kabelce zbytek, mám ve zvyku velkou kabelku dávat do šatny, hihi) a dál jsem nevěděla moc kudy kam. Dolů? Nebo rovně? Vzhledem k tomu, že život nikdy neni jednoduchý, bylo mi jasný, že asi budu muset nějak zvládnout ty schody dolů... S těma podpatkama co jsem měla, docela bojovka, ale tradá, zvládla jsem to, a když jsem sešla dolů, už to byla jen improvizace. Dalších několik možností kudy kam. Sakra. Zvolila jsem záchody. A zvolila jsem správně! Potkala jsem se tam s holkama a když jsme vyšli, vyšli i kluci. Uf. Neztratila jsem se.
Pak už to byla pohodička, všichni jsme se usadili, Jie, samozřejmě vedle mě a už to pomalu začínalo. Objednala se vodka. Flaška a redbully. Jo a K. si objednala čaj. V KLUBU SI OBJEDNALA ČAJ, to bylo taaaaaak roztomiloučkýýýý.
Hráli sme ňákou hru, nevim co to bylo zač, něco s rukama, na palici, ale co. Hrajeme, hrajeme a přichází Chen a tudíž už jsme genderově vyrovnaní. A Chen přináší novou hru a to karty a piráta v sudu do kterýho se strkaj nože. Komu pirát při zasunutí (oohohoh to zní tak.. no nic, pokračujeme) vyskočí, ten pije. Easy, ale nezabaví to na dlouho. Další flaška (a další čaj) je na stole a myslim, že už začínáme bejt všichni docela v pohodě, Jie už se tolik nestydí a dává mi ruku na koleno, je to docela prča, selfie sem, selfie tam.
Dál už nic záživnýho. Prostě sme chlastali, tančili, hráli karty a fotili se. Ve velkym.

Domů jsem dorazila asi tak. Fu já nevim. Ve čtyři ráno?
V práci mi bylo extrémně špatně a málem jsem tu směnu nepřežila. Vedoucí se mi smál, protože mu to bylo jasný a já do sebe lila na střídačku kolu s vodou. (Kolu páč jsem měla ňákou chuť na trochu sladkýho, a potřebovala jsem trochu tý energie, noo.)

PS, jak někdo může pít kolu na žízeň. Nic nechutnějšího snad neexistuje. Ble. Zlatá voda.

A vzhledem k tomu, že bych byla ráda, aby byl aspoň jeden článek tematicky sjedocenej, nebudu sem psát jaký další kraviny se děly a neděly zbylý dny, protože to stejnak neni nic záživnýho.
Dobrou s kobrou!