Leden 2015

Prosincové shrnutí

1. ledna 2015 v 16:16 | Nobody |  Milý deníčku...
Zdravíčko, tak se ozývám po delší době, kompletně celý prosinec jsem byla (zdá se) pěká lenóra a k nějakýmu psaní jsem se nedokopala ani náhodou. Pokusím se shrnout tedy několik událostí za prosinec.

4.12.2014 čtvrtek
Po škole jsem měla směnu v práci, a věděla jsem, že do Prahy přijeli dva chlapci ze Singapuru, byla možnost, že se setkáme. Skončila jsem v práci a měla jsem zprávu na telefonu, že už za mnou vyráží. Byli to číňani, bratři. Znala jsem jen jednoho přes facebook z nějaký tý skupiny stylu asian males white females, ale nikdy jsme si moc nepsali, takže jsem měla stres že se nebudeme mít vůbec o čem bavit, a nebo hůř, že to bude nějakej úchylák a ukradne mě a pošle do Sigapuru na orgány. Byl to docela risk. Ale jsem ráda, že jsem to zkusila. Čekala jsem na ně unavená po škole a po práci půl hodiny, tak sem si dřepla do Starbucksu. Přišli dva krásní sladcí hošánci. Nejdřív na mě vybalil něco anglicky a já nějak ztratila půdu pod nohama, ale rychle jsem se zase našla a zbytek večera nebyl v naší konverzaci skoro žádý problém. A když jo, brali jsme to všechno s humorem a vždycky jsme se nějak domluvili. Byl to vážně úžasný večer, kdy jsem po šestihodinový směně na nohou prochodila snad celou Prahu. Jsem strašně šťastná že jsem kluky mohla poznat, oni zažili trochu nevšední večerní prohlídku Prahy, málem jsme se jednou ztratili, obdivovali jsme (společně, protože jsem to viděla prvně) um něco.. politickýho. U občanský plovárny, prostě, omlouvam se, sem fakt kretén ale už zas nevim co to bylo. :D Bavili jsme se, jakoby jsme se znali léta a opravdu jsem si to náramně užila. Doufám že se brzy rozhodnou Prahu navštívit zas a že se s nima brzy budu ít možnost zase potkat !
5.12. v pátek jsem jela do Domažlic, kde jsem byla do neděle.

12.12.2014 pátek
Den po mých narozeninách, takže jsem již plnoletá. Přijel do Prahy Timi. Tak jsem jela k Péťovi do restaurace, kde jsme měli sraz, tam jsme nějakou dou pobyli a pak jsme jeli společně do čajovny, kde jsem Timimu vytuhla na rameni. Přespávali jsme všichni u Petra, přišli jsme pozdě a já tak po dvou hodinách spánku musela vstát a jela jsem na tréning. Fuj.

20.12.2014 sobota
Konala se jakási asijská akce v KU baru. Měl přijet Timi, měla jsem tam jít s ním. Malovala jsem se, když mi zavolal kamarád Linh, že pro mě jede, že je prej za půl u mě a že jdeme do čajovny, jíst a pak do KU baru. Řikam že nemůžu, ale smůla. Za půl hodiny na mě čekal před barákem s autem a ještě nějakym kámošem, jeli jsme do tý samý čajovny, kde jsem byla týden před tim s Timim, už tam na mě čuměj že jsem tam pokaždý s někym jinym, no divná situace hadr, ale nevadí. Pak jdeme k jeho kamarádce na byt, kde je zároveň i jeho sestřenice a její přítel a spoustu dalších lidí, koná se hromadná žranice a mě se do rukou, do hůlek, do pusy po roce zase dostává chobotnička, tentokráte už jsem nemusela tolik bojovat se strachem. Uf. Po desátý hodině jsem měla mít sraz s lidma od Timiho, že půjdeme společně do KU, ale nestíhám to ani náhodou, tak Timimu píšu že se opozdim a že se potkáme tam.
Jedeme s Linhem, jeho sestřenicí a jejím přítelem taxíkem do KU, jdeme do šaten a hned potkávám Lauru.
V KU znám strašně moc lidí, přelítávám od jednoho stolu ke druhýmu, nevim kam dřív. Od Linha k Timimu, od Timiho k Lauře, od Laury k Duyimu, pozdravim se s nově příchozíma známýma a jedu další kolečko. Všude mi cpou ňáký pití, je to hektický a najednou vidim svýho korejskýho kamaráda, co znám už léta. Zdravíme se, objímá mě, zároveň mě seznamuje asi s pěti jeho dalšími korejskými kamarády. No UFF, moc lidí, moc jmen, nemám zdání. Duy mě představuje asi 4 vietnamským kámošům a najednou, hele Leilei, tak to je gól. Pozdravili jsme se, usmáli se na sebe, bylo to ok. Bože, je pořád tak handsome. I přes to všechno jak mě zklamal a ublížil mi bych si snad nechala ublížit znovu... Brr.
Odcházim se skupinou Timiho, přesouváme se do Nebe, kde potkávám další známý tváře a hned u šaten mě odchytl nějaký asiat z Paříže že se seznámíme. Uff. MOC handsome, vám povím, škoda že nemám kontakt. :)) Do Paříže bych se znovu ráda jela podívat. V Nebi jsme chvíli, jedna slečna moc přepila a bylo jí zle, tak jsme to všichni zabalili a jelo se domů. Přespávali jsme u Káji.
Ráno jsem vstávala po hodině spánku, abych vyzvedla maso co přivezla sestra (nemá klíč od bytu) a taky svůj novej telefon na kterej jsem si konečně našetřila ! YES !

31.12.2014 středa
Poslední den v roce, tentokráte už nemůžu říct že bych byla mezi Vietnamcema, takže článek typu Silvestr mezi Vietnamci po třetí se konat nebude. Byla jsem u Laury, byl tam její Vietnamský přítel, jeden kámoš Vietnamec a jeden slovák. Nic moc párty hard, ale aspoň jsem nebyla doma, bylo to ok.