Slaboch slabochem zůstává

30. listopadu 2014 v 14:09 | Nobody |  Milý deníčku...
Další novinky? Mám novou brigádu. Žádný stresování u jogurtů, dělám hezky v knihkupectví. Míň peněz, ale baví mě to, jsem spokojená, lidi jsou báječní. Trávim tam dost času, no co, Vánoce se blíží. ( A já už cci novej telefon ! )
Jak už jsem psala v minulém článku. Ze školy do práce, nebo do druhý práce a tak no. Málo času, málo spánku, málo zábavy. Ale co. Peníze jsou peníze.

Ale abych jen nekňourala, stíhám samozřejmě všechno.

Jednou v práci, byla jsem tam po škole až do večera, celou směnu jsem si říkala, jak jen co příjdu domů, musim si honem rychle umýt vlasy a pudu spát, protože jsem mrtvá. Samozřejmě, osud tomu nechtěl, aneb když si něco naplánujete, tak to zkrátka nikdy nemůže vyjít.
Shodou náhod to byl den, kdy byl Timi v Praze od rána do večera a my se nemohli vidět kvuli škole a mojí brigádě. Smůla, že ? Byla jsem nějak smířená.
Konečně se mi blížil konec směny a když přišel, oblíkla jsem se a vystřelila jsem z obchodu.

Dobrý den, pane Náhodo, jen co jsem vyšla z krámu, kolem prochází Timi s celou partou.
Občas si říkám, že mě tam nahoře má někdo fakt asi rád, haha.
Okamžitě mě nabrali do auta, že prej se jede na chvilku k Chienovi (aka Kája) a pak že chtěj do kina. Řikam fajn, k Chienovi s váma pudu, ale do kina ne. Chtěli na Hunger Games 3, já neviděla ani jeden předchozí díl a trochu jsem to odsuzovala.
Jen co jsem přišla k Chienovi, umyla jsem si tam hlavu, haha, musela jsem využít volný chvíle, abych nešla druhý den do školy a do práce jako umaštěnec, fuj.
No a víte co, stejně mě do toho kina dotáhli. Takže jsem nevěděla uplně o co gou, bylo fakt extrémně pozdě, film začínal tak v 23 hodin, všichni jsme tam polospali, začala mě bolet hlava a fakt jsem netušila, jak sakra ráno vstanu v 6 hodin.
Hned po filmu mě hodili domů a já se vyčerpaná do postýlky dostala tak ve 2 hodiny ráno. Ale byla jsem mega ráda, že jsem je viděla. Nemám páru, jak jsem to druhý den zvládla ve škole a v práci..

Ovšem hned druhý den, jen co mi začala směna, tramtaradá, najednou tam příjde jakýs takýs Číňan. Házíme na sebe face, jakože "whatttt" a potom "no počkattt" a pak jen chytáme výtlem, protože se vlastně ""známe"".. Tedy jen přes facebook, do té chvíle. K mému překvapení jde ke mě, objímá mě a asi hodina ze směny mi utekla o trochu rychlejc a zábavnějc než obvykle.

No a teď zlatý hřeb článku, Česko-Vietnamský večírek v Sapě. (27.11.2014)

Původně jsem nechtěla jít. Řekla jsem si, že se vyspim. Konečně jednou. No, prdlačky, však už jsem psala, že plány nikdy nevychází.

Měla jsem sraz s klučinou Linhem, kterýho jsem znala vlastně jen přes facebook. Už pár měsíců, byly doby kdy jsme si psali víc, pak jsme si nepsali skoro vůbec. Že prej ať jdu s nim na ten "večírek".. Že mě vezme na phở. Já nenažranec strašnej řikam tak dobře, ale nejspíš se jen najíme, ale na večírek nepudu.
Dali jsme se Bún bò huể, a pak přišla jeho vietnamská kamarádka s nějaým vietnamcem. Musim říct, konečně po dlouhý dobe ÚŽASNÁ Vietnamka !! Žádná namyšlená nevim co. Sem ráda, že jsem měla možnost poznat jí.
No a víte vy co? Nakonec i na ten večírek podělanej mě dotáhli. Odehrávalo se to v Hoang Thanh restauraci na sapě. (kde jinde že:D)
Ale zezačátku tam byla fakt nuda. A tak že pudeme ještě někam jinam. Tak jsme šli do 999 restaurace, kousek od Hoang Thanh. A šla s náma teď už i Linhova sestřenice a její bílý přítel, oni si dali jídlo a my s Linhem už po jídle jsme si dali kafe a karamelový zákusek, což byl prostě obyčejnej pudink. Moje chutě na sladký to teda nezahnalo.

A jak si tam tak sedíme, zavibroval mi telefon. Že si bejvalej změnil profilovou fotku. A já blbá na to klikla..
A málem jsem se složila. S úlekem jsem odhodila telefon na stůl. Všichni na mě zírali co se děje. Zakrývám ústa, dejcham. V hlavě proběhla myšlenka "zvedni se a běž na záchody".. Okamžitě jsem tu svinskou myšlenku nakopala do zadku. Potože se mi chtělo brečet už u stolu s lidma. Na záchodě bych se rozbrečela totálně. A už bych se nedala dohromady. Nemůžu jim zkazit večer.




Je mi na zvracení, slzy držim z posledních sil.
On někoho má.
A s ní se netají tak jako semnou.
K čertu ztratila jsem s timhle parchantem víc jak rok, když tomu připočtu i měsíce co jsem bya v hajzlu právě kvuli němu. KVULI NĚMU sakra a nestála jsem mu ani za PODĚLANOU zmíňku ňákýmu kamarádovi! Doháje ! TAK MOC jsem pro něj znamenala, že mě tajil předevšema !!
Napsala jsem mu, "congrats" a jeho reakce - že prej je to třeba fejk. Prosimtě, milý drahý, já za tu dobu vim, jak se stavíš ke vztahům. Aspoň teda ke vztahu semnou. A že jsem pro tebe pouhá nicka co nestojí za posranou zmíňku. hajzle. nebo abys mi řekl pravdu, ty slabochu ! užij si to, doufam že se vezmete! nezapomeňte mě pozvat !!

Prej se ho na mě ptal jeho cvičící parťák. Že prej jestli mě zná... Ani jsem se nemusela ptát na odpověď, protože sem věděla moc dobře, co řekl... věděla jsem to od tý doby, co si mě ten jeho kámoš přidal. počítala jsem s tim.. a proto jsem tu jeho odpornou slizkou hnusnou hru hrála od začátku sama, aniž by mě k tomu něco pobídlo. Když si mě ten jeho kámoš přidal a ptal se, jestli se s EX znám.. řekla jsem že, jo, že se trošku známe.

Když jsem se ptala bývalýho co řekl, haha, no hádejte ! Moc dobře jsem se naučila tyhle jeho odporný hnusný lži a celej ten jeho přístup ke mě. Jo, že prej se trošku známe.
Ovšem ten kámoš mi řekl, že ta slečna fake neni. A že mu jí EX v sobotu představí.
Je mi z něj špatně, cítim se jakobych dostala podruhý kopačky. Byla jsem pro něj jenom hnusnej hadr na podlahu. Jak by ne, vždyť jsem jenom češka...


Omouvám se, trochu jsem se.. No. Rozvášnila. Tímhle večer nekončil. Pak jsme ze tří devítek jeli na Chodov. Dali jsme si zmrzlinu, ze srandy jako dva ""páry"" (s Linhem si ze srandy už ňákou tu dobu říkáme Muži a Ženo) šli koukat na předražený krásný prstýnky.
A pak jsme jeli zpátky na Sapu. Na ten večírek. A další jídlo tammm. Ale jinak furt nuda.
Už ani nevim kolik bylo hodin, ale nakonec jsme jeli k tý Linhově sestřenici a jejímu příteli domů, na vodnici a celkově prostě nějak zakončit večer.
Pak mě Linh hodil jeho nádhernym autem domů a já šla spát.

A mam takový odporný depky, že jsem se ani do tý podělaný školy nevykopala.
 


Komentáře

1 Rose Rose | 1. prosince 2014 v 16:14 | Reagovat

Gratuluju k tý nový brigádě! :) V knihkupectví to musí být určitě mnohem příjemnější. ;)
A s tím ex je mi to moc líto. Kašli na něj, je to minulost, klidně si ho oddendej z přátel nebo ať se ti nezobrazují příspěvky od něj a prostě se zkuz koncentrovat na nový lidi/tvý kamarády a jeho nechat úplně plavat.. Vím, říká se to lehce, ale ono to tak asi nefunguje. No budu každpádně držet palce, ať brzo přijdeš na jiné myšlenky, myslím, že je na jednu stranu dobrý, že máš vždy tak nabité dny, protože pak už nezbývá tolik času na přemýšlení... ;-) Tak ať je ti zas líp!

2 Andy Andy | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 16:55 | Reagovat

[1]: ále.. já už na něj kašlu. ani trochu nežárlim na novou slečnu, jen mě prostě zamrzelo, že mu na mě prostě asi nezáleželo ani trochu a kolik času a nervů a všeho jsem do něj vlastně vložila pro to, aby řekl kamaádovi že mě trochu zná. Jinak jsem asi konečně pochopila že to nemá smysl, akorát jsem se zbytečně trápila a zbytečně se v tom celá sama čvachtala, navíc, sama už jsem uplně někde jinde :-)
mám kolem sebe vlastně tolik kluků, co by za to jiný slečny daly... zbytečnost trápit se pro minulost :-)
v každym případě děkuju za komentáře a podporu a účaast a tak :-)
je hezký vidět že jsou pravidelní čtenáři :-)

3 Rose Rose | 1. prosince 2014 v 23:30 | Reagovat

Neni zač. ;) Tvoje články mě fakt baví!
Tak to je dobře, já jsem právě z toho článku moc nepochopila, jak do doopravdy je, ale máš pravdu, nejlepší je se nad to vše povznést.:-)

4 Miss No Strong Miss No Strong | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 18:16 | Reagovat

Uuu, taky bych chtěla brigádu v knihkupectví, musí to být super :3
Z toho tvého ex si nic nedělej. Nemá to cenu, dělat si kvůli němu vrásky, když ty jsi mu nestála za nic ani když jste spolu chodili. Taky jsem s podobným typem měla tu čest. Chce to se od něj prostě distancovat a říct si,že je ti to jedno...pak se tak začít chovat... a ve finále zjistíš,že ti to jedno opravdu je.
Pevné nervy! :)

5 Andy Andy | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 17:01 | Reagovat

[3]: to je fakt milý :-) já článek psala ještě když to ve mě vřelo, takže to z toho asi ani poznat nejde, jak se k tomu momentálně stavim. Říkala jsem si, když jsem to upravovala a opravovala už "vychladlá", že to smažu, ale pak jsem si uvědomila, že stejný pocity už znovu mít nebudu, tak jsem to tam prostě nechala a článek dál zbytečně neprotahovala vysvětlováním :-)

[4]: joo, má to tam svoje výhody, ale i nevýhody, ovšem ty jsou asi všude :-)
nejhorší bylo, že jsem lepšího než toho, kterýmu jsem nestála za zmíňku neměla no :-)
už je mi jedno... asi tak na 98%.. asi. no to je fuk :-)
děkuju! :-)

6 hogreta hogreta | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 17:27 | Reagovat

Já to docela chápu, člověk s tím už klidně může být dávno vyrovnaný, ale je jasné, že pořád budou situace, které tě trošku vyvedou z míry. Přece jenom jsi s ním něco prožila, máš na to nějaké vzpomínky (a to jen tak nevymažeš), takže je přirozené, že se občas některé emoce zase objeví a že tě některé věci nenechají chladnou, zvlášť, když se ti to takhle připomene. Časem to bude ale lepší a lepší:).  Důležité je, že už víš, co chceš a co nechceš:).

A také gratuluji k brigádě v knihovně:).

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 21:27 | Reagovat

Podobný vztah jsem zažila taky. Naštěstí to bylo jen nakrátko, protože jsem už to prostě nevydržela a už tak nějak od přírody mám zařízeno, že si řeknu, když mě něco štve...
A podle mě máš skvělou podporu :)

Brigádu v knihkupectví bych si taky chtěla vyzkoušet :)

8 Marsi Marsi | 8. prosince 2014 v 1:52 | Reagovat

Ach ty vztahy, ty naše vztahy.
Koukám, že más podobně vytíženej život jako já. Škola-práce a večer padám za vlast :D Jsem ráda že s nikým nejsem ptž bych ho šíleně zanedbávala. Tyjo, věřila bys, že jsem v jakéms-takéms milostném trojúhelníku? Musím napsat článek. Ale není čas. :-?  :-?  :-?
Drž se!

9 Andy Andy | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 17:35 | Reagovat

[8]: já jsem v milostnym stopadesátiúhelníku :-!  :-!  :-D  :-D

10 zvrácená. zvrácená. | Web | 9. prosince 2014 v 23:30 | Reagovat

Ježiš, ty pracuješ v knihkupectví, to není fér, já chci taky!! :( bejvalý jsou strašný vždycky rány pod pás.. já i když mám přítele a s bývalým nejsem pomalu rok, asi by mě taky bodlo u srdce, kdyby si našel holku, a ještě si ji dal na profilovku.. mě sice kamarádům představil, ale nějak se o mě nezmiňoval apod. A na slapech je krásně <3 Tam jsem se poprvé opila :D:D

11 Lawiane Lawiane | Web | 16. prosince 2014 v 16:37 | Reagovat

Hele v pohodě, já zase teď zjistila, že někdo, po kom jsem fakt dlouho prahla má momentálně přítele. (čteš dobře, ne přítelkyni...) Ale kupodivu mi to tak přijde dokonce lepší. :D
Jinak práce v knihkupectví musí být fajn, jednou jsem měla brigádu v Knih Dobrovský, ale spočívala jen v rozdávání letáčků u metra. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama