Listopad 2014

Slaboch slabochem zůstává

30. listopadu 2014 v 14:09 | Nobody |  Milý deníčku...
Další novinky? Mám novou brigádu. Žádný stresování u jogurtů, dělám hezky v knihkupectví. Míň peněz, ale baví mě to, jsem spokojená, lidi jsou báječní. Trávim tam dost času, no co, Vánoce se blíží. ( A já už cci novej telefon ! )
Jak už jsem psala v minulém článku. Ze školy do práce, nebo do druhý práce a tak no. Málo času, málo spánku, málo zábavy. Ale co. Peníze jsou peníze.

Ale abych jen nekňourala, stíhám samozřejmě všechno.

Jednou v práci, byla jsem tam po škole až do večera, celou směnu jsem si říkala, jak jen co příjdu domů, musim si honem rychle umýt vlasy a pudu spát, protože jsem mrtvá. Samozřejmě, osud tomu nechtěl, aneb když si něco naplánujete, tak to zkrátka nikdy nemůže vyjít.
Shodou náhod to byl den, kdy byl Timi v Praze od rána do večera a my se nemohli vidět kvuli škole a mojí brigádě. Smůla, že ? Byla jsem nějak smířená.
Konečně se mi blížil konec směny a když přišel, oblíkla jsem se a vystřelila jsem z obchodu.

Dobrý den, pane Náhodo, jen co jsem vyšla z krámu, kolem prochází Timi s celou partou.
Občas si říkám, že mě tam nahoře má někdo fakt asi rád, haha.
Okamžitě mě nabrali do auta, že prej se jede na chvilku k Chienovi (aka Kája) a pak že chtěj do kina. Řikam fajn, k Chienovi s váma pudu, ale do kina ne. Chtěli na Hunger Games 3, já neviděla ani jeden předchozí díl a trochu jsem to odsuzovala.
Jen co jsem přišla k Chienovi, umyla jsem si tam hlavu, haha, musela jsem využít volný chvíle, abych nešla druhý den do školy a do práce jako umaštěnec, fuj.
No a víte co, stejně mě do toho kina dotáhli. Takže jsem nevěděla uplně o co gou, bylo fakt extrémně pozdě, film začínal tak v 23 hodin, všichni jsme tam polospali, začala mě bolet hlava a fakt jsem netušila, jak sakra ráno vstanu v 6 hodin.
Hned po filmu mě hodili domů a já se vyčerpaná do postýlky dostala tak ve 2 hodiny ráno. Ale byla jsem mega ráda, že jsem je viděla. Nemám páru, jak jsem to druhý den zvládla ve škole a v práci..

Ovšem hned druhý den, jen co mi začala směna, tramtaradá, najednou tam příjde jakýs takýs Číňan. Házíme na sebe face, jakože "whatttt" a potom "no počkattt" a pak jen chytáme výtlem, protože se vlastně ""známe"".. Tedy jen přes facebook, do té chvíle. K mému překvapení jde ke mě, objímá mě a asi hodina ze směny mi utekla o trochu rychlejc a zábavnějc než obvykle.

No a teď zlatý hřeb článku, Česko-Vietnamský večírek v Sapě. (27.11.2014)

Původně jsem nechtěla jít. Řekla jsem si, že se vyspim. Konečně jednou. No, prdlačky, však už jsem psala, že plány nikdy nevychází.

Měla jsem sraz s klučinou Linhem, kterýho jsem znala vlastně jen přes facebook. Už pár měsíců, byly doby kdy jsme si psali víc, pak jsme si nepsali skoro vůbec. Že prej ať jdu s nim na ten "večírek".. Že mě vezme na phở. Já nenažranec strašnej řikam tak dobře, ale nejspíš se jen najíme, ale na večírek nepudu.
Dali jsme se Bún bò huể, a pak přišla jeho vietnamská kamarádka s nějaým vietnamcem. Musim říct, konečně po dlouhý dobe ÚŽASNÁ Vietnamka !! Žádná namyšlená nevim co. Sem ráda, že jsem měla možnost poznat jí.
No a víte vy co? Nakonec i na ten večírek podělanej mě dotáhli. Odehrávalo se to v Hoang Thanh restauraci na sapě. (kde jinde že:D)
Ale zezačátku tam byla fakt nuda. A tak že pudeme ještě někam jinam. Tak jsme šli do 999 restaurace, kousek od Hoang Thanh. A šla s náma teď už i Linhova sestřenice a její bílý přítel, oni si dali jídlo a my s Linhem už po jídle jsme si dali kafe a karamelový zákusek, což byl prostě obyčejnej pudink. Moje chutě na sladký to teda nezahnalo.

A jak si tam tak sedíme, zavibroval mi telefon. Že si bejvalej změnil profilovou fotku. A já blbá na to klikla..
A málem jsem se složila. S úlekem jsem odhodila telefon na stůl. Všichni na mě zírali co se děje. Zakrývám ústa, dejcham. V hlavě proběhla myšlenka "zvedni se a běž na záchody".. Okamžitě jsem tu svinskou myšlenku nakopala do zadku. Potože se mi chtělo brečet už u stolu s lidma. Na záchodě bych se rozbrečela totálně. A už bych se nedala dohromady. Nemůžu jim zkazit večer.

Halloween a posthalloweenská žranice

28. listopadu 2014 v 11:01 | Nobody |  Milý deníčku...
Hm, tohle psaní mi poslední dobou dává pěkně zabrat. Ze školy lítám do práce a když neletim do jedný práce, tak letim do druhý a když neletim nikam tak spim a jsem totálně mrtvá a nebo lítám někde venku.. Takže milí zlatí, pokouším se to tu dát dohromady už na podruhý, tak tentokrát to snad dopíšu až do konce.

Nezmiňovala jsem se, ale jsem nově členkou jedné taneční skupiny, respektive, tančíme si víc pro sebe a chceme se zúčastnit k-pop contestu, co se bude konat, ale o tom psát nechci.

Sobota, 1. listopadu.
Vstávala jsem ráno, protože jsem šla na náš první tréning. Tedy - můj první tréning. Zbytek dne jsem nedělala nic zajímavýho.

Zmiňovala jsem někde, že mě Timi ignoroval ? Smazal si mě z přátel, přestal odepisovat. Nechápala jsem proč.. Byla jsem z toho špatná. Hodně špatná.
Vlastně jsem ho spamovala každou chvíli. Chvíli to byly výhružný, naštvaný zprávy, v další chvíli mě přemohly smutný emoce, pak nějaký ty rádoby smířlivý zprávy, pak bylo ještě pár etap, ani už nevim jakých.. až jsem to nakonec vzdala.
Všechno si zobrazil, neodepsal. Několik týdnů.
Kdo si pamatuje, Timi pro mě byl nějakou tu dobu fakt důležitá osůbka, hlavně když jsem byla čerstvě rozešlá, proto mě to vzalo.
Až prvního, se mi ozvala kamarádka, co znám přes něj, jsou ze stejný vesničky.. Že prej jeslti jdu s nima na halloween do sasazu. Haha. Jasně. Hm, sorry ne, Timi se semnou nebaví. Slečně prý taky přestal odepisovat, haha, funny.
Ovšem.
A pak mi napsal.
A že je prej v Praze. A že prej jestli ho chci vidět. Že prej mam jít s nima do Sasazu.
A já že prej se mi nechce. Že sem unavená. Že nemam kostým. Že mi je 18 až za měsíc. Že jeho bych fakt ráda viděla... ale do Sasazu nechci. Ale že prej pudu.. Pokud mě on CHCE vidět. Že jestli mě chce vidět, pudu kvuli němu...
Prej sem měla přijet. Dobře tedy..

Přijela jsem k Péťovi do restaurace, u stolu seděli všichni co jsem znala, v restaruarci bylo pár dalších hostů, z toho nějaké dvě vietnamky. Jen, co jsem vešla do dveří, Kien na mě zařval na celou restauraci "anh chao em!!", když sem odpověděla česky, vietnamsky mi vyhuboval, že jsem prý měla říct em chao anh, říkam že ho zdravim česky a že mu to bude muset stačit.

No a jelo se do Sasazu. A mě se tam fakt šíííleně nechtělo, protože mi je 18 až za několik týdnů.

Venku zima, scházeli jsme se s dalšíma lidma, a pak jsme udělali nálet na ochranku. A Timi u sebe neměl doklady. A mě bylo 18 až za měsíc.
Takže jak to dopadlo? Mě nepustili, i když jsem měla lístek (na jednu stranu chválim ochranku, konečně místo kam se nedostanou smráďata - jako já, haha, na jednu stranu děkuju protože jsem skutečně NEMĚLA náladu na paření a už vůbec ne na potkávání známých tváří jako například EX, na jednu stranu sem cítila výčitky vůči Timimu - kterýho mimochodem pustil, jen proto, že má prej vousy)
A Timi ? Tam nešel. Že prej bude semnou. Tak sme si šli dřepnout do auta. Vyřešili sme si to nějak mezi sebou. Bavili jsme se, konečně se mezi náma trochu pročistil vzduch. Skrz okýnka jsme sledovali lidi, topii jsme si a poslouchali hudbu. Je to divný, ale nikdy jsme se spolu nenasmái jako ten večer. Takže jsem za to fakt ráda. Chvílema sme i vytuhli, pak jsme jezdili po parkovišti. Prostě párty hadr v autě. :)
Museli sme počkat na ostatní, aby ste chápali.:D
Nakonec, k ránu, když už ostatní byli spokojení jsme jeli zase všichni společně k Péťovi přespat.

Druhý den jsme se vykopali z postelí, gaučů, madrací a taky ze země a jeli jsme se v počtu asi 10 lidí nadlábnout do Sapy. Jee, jak já mam ráda tyhle post"party" žranice !

Měli jsme bún cá, což je polívka, něco jako phở (v podstatě) akorát že s rybím masem a příloha je takovej.... mastnej zakroucenej.. rohlík. Kterej je mimochodem fakt skvělej, když si ho v tom hezky vymáčíte.
Po bún cá jsme ještě lítali po Sapě, sháněli jsme chè thập cẩm, což je vietnamský sladký dezert s fazolema, a dalšíma věcma. Pro Čechy to může být docela odrazující pochutina, protože fazole nejsou uplně nejoblíbenější ingrediencí, krom toho, že dezert celkově nevypadá úplně vábně... ještě se to celý lepká a ... brr. No na pohled to žádná sláva neni, vlastně občas to vypadá jako kdyby to bylo z nějakých hlenů... Ale znáte mě, já sežeru všechno. :D Někteří si místo chè dali obyč bubble tea, což už určitě popisovat nemusím :)
Po týhle sladký rádoby tečce jsme se ještě vrhli na bánh trôi což jee... já nevim ani co to byo uvnitř.. Asi Cukr ? V takovym leeepkavym těstíčku, nalepí se vám to všude po puse, ale neni to vůbec špatný, další sladká pochutina a já už byla skutečně , tedy pěěěkně přecpaná.
No a ve finále bánh mì což je vietnamská bageta, kterou si ale všichni už nechali dát s sebou, protože pochybuju že by jí do sebe někdo ještě narval. :)

Domů jsem se dostala až večer, za tmy, a protože jsem měla čočky dva dny v kuse, měla jsem pak úžasný zánět spojivek...
Asi třikrát. :D

Ale stálo to za to. Není party jako party .))


a nebojte, rovnou jsem napsala i další článek a už čeká v rozepsaných jen na správnou chvíli :) takže jen co bude nějaká odezva, bude nový článek. tak zatim čauky !

Vietnamský underground v Praze..

2. listopadu 2014 v 22:41 | Nobody |  Milý deníčku...
... aneb jsem se zúčastnila další akce, kde byli hlavními hosty 4 vietnamské hvězdy, a to BigDaddy, JustaTee, Hạnh Sino a Emily. Pokud je tu nějaký fanda vietamský moderní hudby, jsem si téměř jistá, že jméno JustaTee vám někde přelítlo přes noc, BigDaddy určitě taky, pokud jste fanoušky rapu a pokud jste fanoušky BigDaddyho tak určitě znáte i Hạnh Sino, protože jejich společnej song Nóng je prostě největší pecka na světě, kdežto Emily byla téměř neznámá i mě. Hihi. No co.

Tentokráte jsem nešla se skupinkou, jak mi bylo zvykem, aka Timi a další, protože téměř nikdo na akci nejel do Prahy, šla jsem s klučinou, co má krámek kousek od nás, Thái.

Byla to sobota (25.10./14) , měla jsem svojí předposlední směnu na brigádě, kde jsem skončila nějak odpoledne a hnedka jsem mazala domů se připravit, umýt si vlasy, vyhrabat něaký oblečení, nalíčit a všechny tyhle věci. V půl jedenáctý už jsem stála připravená před obchodem Tháie, šli jsme k němu domů, aby se i on připravil (mezitím co on ze sebe dělal fešáka, já jsem byla na noťasu) a pak jsme jen zavolali taxíka, vyzvedli jeho kámoše a jel se změr opět Hany Bany.
Po dlouhý době mě fakt mezi Vietnamcema popadla trošku úzkost, protože jsem tam znala jen Tháie a všichni ostatní pro mě byly nový tváře a jakmile se Thái začal bavit s někym jinym, trošku jsem osiřela.. Nepříjemný.
Ze začátku byla extrémní nuda. Písničky interpretů spíš na uspání, ne do klubu na párty, klub poloprázdnej, neměla jsem se pomalu s kym bavit. Ani nevim kdy přišel ten zlom. Asi když jsem tam potkala svojí vietnamskou kámošku Darinku haha a s Tháiem a všema ostatníma klukama, co jsem neznala jsme si ulovili stůl..
A pak se objevili další Vietnamci. A já ty tváře znala. A byly semnou u stolu. Ovšem jsem neznala jména...
Ježiši, ten vysokej, vždyť u toho jsem si kupovala lístek na minulou akci... A tenhle, ten byl na Miss Vietnam..a tenhle je mi taky povědomej, ...
A přinesla se jedna flaška, je s námi u stolu i vn slečna, co jsem neznala. Asi už opilá, čert ví. Pije se, já tak decentně, blabla. Najednou Thái vietnamskou slečnu uklidňuje, protože je v záchvatu breku, takže je upně jasný, že musí bejt opilá jak duha a zanedlouho slečnu na obrovských podpatcích táhnu na záchod, aby nepřišla o svou hrdost kvůli blití na veřejnosti.
Další flaška a KONEČNĚ přichází na pódium BigDaddy s Hạnh Sino a jejich písničkou Nóng ! Okamžitě jsem letěla blíž, tančila jsem, zpívala jsem, bylo to naprosto boží, strašně bych chtěla ten song slyšet naživo ještě aspoň jednou !

No a pak si zase tak dřepim u stolu, najednou vidim část z "naší" party co nemohla přijet do Prahy, takže tak lítam sem a tam, mezi známýma lidma a Tháiem a neznámýma lidma.
Zrovna si tak odpočívám na pohovce, kousek ode mě sed ten vysokej vietnamec od kterýho jsem si kupovala lístek. Na sračky. Přisune se ke mě.
"Si nemusela platit vstup, já bych ti dal free!" Haha, jasný. Tak prej příště. A prej si mě pamatuje jak jsem si u něj kupovla lístek na MTP. Přišla k nám ňáká Vietnamka, objal mě kolem krku, řiká, "Koukej, tohle je moje holka!", protáčim oči, mávám rukou, nojo. Trošku sme se bavili, nakonec docela v pohodě kluk.
Šla jsem zase mezi svoje známý, mezi kterými je i Quang, fotíme ňáký selfies, jeho bratr, kterýho vidim poprvé v životě semnou chce taky hnedka fotku a najednou...... kolem nás prošel Big Daddy.
A zastavil se kousek od nás. Normálně mezi lidma, žádný otravný bodyguardi. Ochotně se se všema fotil.
AAAAAaaaa, mam fotku s BigDaddym !!
Smutnější ovšem je, že nevim kdo to fotil. Takže existuje.... ale vlastně jí nemam. T.T
(to už je druhá smůla ohledně mýho idolu, jako važně ?!)

Pak mě ještě pobavilo, když jsem šla s Quangem a Darinkou a ještě jednou vietnamskou slečnou, co jsem poznala, tančit, najednou se kolem mě udělal kruh asi 10 cizích kluků, jeden mi pořád anglicky říkal že sem prej strašně hot a strašně bjůtiful, tahali mě doprostřed kruhu, prej ať tancuju a vůbec sem tam měla ňákej fanklub, haha.

Zbytek večera jsem se starala o blijícího kámoše toho od těch lístků a zároveň to byl kámoš Tháie. Neustále mi děkoval, že sem na něj tak hodná, bylo mi ho fakt líto.

A to je vlastně všechno z párty. Když to tam skončilo, zajeli jsme s Tháiem na Burrito Loco, kompletně celý sem si to vykydala na bundu a na kabelku, pak jsme zašli na vodnici a čaj a jeli jsme domů.

Přemlouval mě ať prej jdu spát k němu, ale. ehm. Ne. :D
Doprovodil mě teda ty 2 minuty od něj ke mě domů a šel zpátky.

Ovšem druhý den, nepříjemná situace. Sedim odlíčená doma, v pyžamu, nemam čočky, vypadam fakt příšerně a ze srandy si píšu s Tháiem, řiká, že prej má závitky (nêm rán), a prej jestli je chci přinést. Nějak mě opravdu nenapadlo, že by to mogl myslet vážně, s vysmátými smajlíky píšu, že jasně že chci, bože, vždyť mňam... jenže co jsem doopravdy nečekala... za půl hodiny mi volá.. pokládám to, píšu ptam se proč volá...
prej je uplně zmrzlej, že čeká už dobu u mě před barákem a ať sakra dělam...
doprdele..

No bylo to zkrátka velice ale velice trapný, ale měla jsem super večeři. :D


Jinak, já poslední dobou moc nepíšu, vlastně mi najednou příjde strašně divný psát všechno pro mně zajímavý, co se mi stane, říkám si, jak to musí pro vás bejt otravný číst takovouhle horu informací plnou jmen a věcí co můžete okamžitě vypustit z hlavy.. ale pak si vlastně uvědomim, že si to píšu především proto, abych potom, až jednou budu vzpomínat, abych si mohla přečíst jak jsem to vnímala v tý době, co se to dělo, protože časem se to v tý hlavě může pomotat, můžou se pozměnit informace, některý třeba roztomilý vtipný ale nepotřečbný detaily zmizej... pak je hezký si to připomenout..
Příští článek bude asi.. brzo ? o další rádoby "párty" i když to vůbec párty nebyla, alespoň pro mě tedy ne, hihi.

tak zatial