Září 2014

Jaký to je být na blízku jedný z vašich největších platonických lásek ?

8. září 2014 v 21:27 | Nobody |  Milý deníčku...
Mám toho na srdci tak strašně odporně moc a vůbec nevím, jak to napsat.
V sobotu se mi naskytla příležitost splnit si takový menší sen a dostat se do blízkosti svojí platonické lásky. Aneb Vietnamský zpěvák Sơn Tùng. Ah.


V sobotu ráno jsem se probudila, plná nadšení, očekávání, ale i nervozity. Vzbudila jsem se kolem devátý ráno, nemohla jsem už ani spát, jak jsem se těšila! Psal mi můj kamarád Tony, že mu je špatně, že prej předešlý den pil a že má hlad, ať mu jedu uvařit. Nejdřív jsem si říkala, že se snad zbláznil, a navíc neumim vařit, ale nakonec jsem stejně jela nakoupit a volala jsem mámě co mu mám uvařit. Řekla mi, jak dělá špagety. Brala jsem to tak, že se aspoň něco málo naučim vařit a hlavně se s Tonym uvidíme dřív, než večer na party. Takže jsem mu uvařila špagety, on mi na oplátku krásně nalakoval nehty a já jela domů, abych se připravila na večer.

Ovšem jen co jsem si doma umyla vlasy a odlíčila se (měla jsem snad nejhorší pleť na světě, jak naschvál), zjistila jsem, že jsem si celou kosmetickou taštičku zapomněla u Tonyho!! S panickým záchvatem strachu že večer půjdu jako obluda volám Tonymu a domluvili jsme se že teda dorazim k němu a připravim se u něj. Tak jsem jen vybrala doma co na sebe a jela jsem s plnou taškou za Tonym. Na sobě jsem měla legíny, černý tílko a košili, na nohou tenisky a v kabelce vysokánský podpatky a tričko co se hodí víc na party.
U Tonyho jsem si vyžehlila vlasy, odlíčila se úplně a znovu nalíčila a pak se čekalo až se připravili všichni jeho spolubydlící a jeli jsme do čajky, kde byl hromadný sraz ještě před party.

Dali jsme pár vodnic, ledový vietnamský čaje a když jsme byli všichni, nasáčkovali jsme se do pár aut a jelo se do Hany Bany. Byla jsem nedočkavá až nevíra !!!

Když už jsme byli skoro u vchodu, uvidim někoho, kdo vypadá moje sestra.. (34 let, Vietnam jí nezajímá ani náhodou, nešlo mi do hlavy co dělá na místě, kde se vstup platí 500Kč a Čechů tam bude tolik, že by se to dalo spočítat na jedný ruce)
Víte vy co? Řekla mi že její přítel Jirka tam dělal ochranku !! Okamžitě mě přešel stres a konečně jsem se trošku uvolnila ! Jen co mě Jirka uviděl, začal zdravit, oba jsme se smáli, povídali si.

Vevnitř narváno, všude samí Vietnamci a Vietnamky, já na podpatcích jsem měla 176 cm, byla jsem vyšší než většina, ti šťastnější byli alespoň přibližně stejně velcí jak já, někteří vedle mě vypadali jak děťátka. Bylo mi to jedno, cítila jsem se dobře, sebevědomě a byla jsem nepřehlídnutelná!

Konečně přišla chvíle, na kterou všichni čekali. Sơn Tùng začal zpívat. Tedy.. "Zpívat".. Byl to playback jako vyšitej, ale překvapilo mě, jak je na živo krásnej! Líbí se mi ještě mnohem víc než ve všech videích a fotografiích! A ty jeho pohyby mě naprosto dostávaly, ahh. Roplývala jsem se v davu lidí, zpívala s nim, bavily mě překvapený pohledy některých Vietnamců a držela jsem se nejvyššího Vietnamce z naší skupiny, abych nevypadala jako sněhurka mezi trpaslíkama, byl díky bohu stejně vysokej jako já na podptacích.
Čas plynul, já jsem se úžasně bavila. Byl tam bývalej Tommy, pořád se na mě usmíval a mrkal na mě, ale já se cítila tak úžasně, že jsem ani nestíhala myslet na nějaký kraviny a kazit si náladu.

Seznámila jsem se se spoustou lidí, spoustu známých jsem potkala, ze zpěváka jsem umírala, bavila jsem se s Jirkou, kterej na mně zároveň dával i pozor, bylo to strašně STRAŠNĚ fajn a nějakou dobu jsem byla přesvědčená že to byla nejlepší akce, na který jsem byla.

Kolem půl třetí jsme naše parta jela na karaoke na Sapu. Šíleně se mi nechtělo opouštět klub, měla jsem už trochu připito, ale úžasně jsem se bavila a prostě jsem strašně chtěla zůstat, ale na druhou stranu bych se musela předčasně rozloučit třeba s takovym Timim, kterej je z Varů a já ho viděla snad po 2 měsících, což jsem taky nechtěla, a tak jsem se prostě dokopala do toho posranýho auta a odjela jsem na tu dementní sapu.
Teď zpátečně si za to nadávám, byla to neskutečná chyba...