Průjemná naděje

19. srpna 2014 v 14:57 | Nobody |  Milý deníčku...
ne, skutečně mě nezajímá že slovo průjemná asi ani neexistuje
Dneska jsem neměla klidný spaní. Ačkoliv jsem si myslela, že už ho neřešim a většinu času to tak vážně bylo, od pěti od rána, do nějakých osmi jsem jen tak dřímala a i přesto se mi zvládal zdát sen (nebo spíše noční můra).
Byl tam on, s tou čubkou, chvíli to vypadalo dobrý pro mě, byl to fajn pocit na chvíli bejt v jeho objetí, i když ne doopravdy, a pak se mi ta svině vysmála do obličeje a i když jsem věděla, že to je předem prohraná bitva, pořád jsem jí nějak nevěřila, protože jsem byla ta první, proč by měl odejít s ní, ježiši a jak se mi ten její koňskej ksicht smál do obličeje a vysmíval, zoufalství ve mě rostlo. A nakonec odjel. A semnou ne.
Tak jsem si od barmana objednala koktejl, prej ať mi namíchá ňákou novinku a pojmenuje jí "Kill that bitch". Proč si dávat sex on the beach, když můžeš aspoň v hlavě zabít jednu bitch. (nápaditá i ve snech, no ne?)

No, ani nevim, proč to píšu, ten sen mě tak dokonale nasral a ještě víc mě dokonale nasralo oznámení - no hádejte kdo má narozeniny, chtělo by to další drink Kill that bitch, říkám vám, něco takovýho vymyslim, i kdybych to měla umíchat doma z mycích prostředků. Hm, to bych udělala jen v případě, že bych jí ten drink mohla podat.

Ne proboha, proč jsem tak zlá. Vždyť je to jedno. Ona mě nezajímá většinu času, sem tam zakroutim hlavou jak je hloupá a jeho už taky neřešim, co mi tak nějak došlo, že mě využil a teď dělá mrtvýho brouka.
Takže jsem naštvaná na svojí hlavu proč se rozhodla mě takhle nervovat, když už se normálně nervuju z jinejch věcí. (No proč????)

Víte, ale tenhle sen (nejen) mě tak nějak donutil k zamyšlení.
Ta naděje, to je vlastně strašná coura. Ne nadarmo se říká, že naděje umírá poslední, ale poslední půl rok tak nějak zjišťuju, že naděje je vlastně pěkná svině, co tě dokáže držet pozadu a nenechá tě jít dál. Jasný, pro sportovce a bůhví koho dokáže být naděje fajn, do tý doby, než prohrajete furt doufáte že vyhrajete, haha.
Ale v životě, no neni to trochu na nic? Ne vážně.
Je sice krásný, že naděje umírá poslední, ale nebylo by snažší, kdyby prostě chcípla hned a nechala nás jít dál? Aniž by jsme doufali v něco, co prostě i nejhloupější buňka našeho těla ví, že se už nemůže stát?
A není lepší věřit i nejhloupějším buňkám našeho těla a zkrátka dát na to, co VÍME do morku kostí, než čekat léta a léta na něco, co se nestane?
A když se to vezme z tý lepší stránky. Není zkrátka pohodlnější smířit se s tim horšim, vzdát se toho lepšího a ve finále, když by se nakonec přece jen stalo nemožný (jen uvažuju, nepleťte si to s nadějí), není pak fajn bejt mile překvapenej a shazovat to třeba na zázrak?
Ono když budete doufat vůbec nezmění jestli se konec posere a nebo to všechno dopadne dobře...

A nebo mám už prostě jen moc pesimistickej pohled, hm?
Když on ten rozchod je celkem dobrej pan učitel.
(Jen se snažim hledat něco pozitivního aby ste neřekli že všechno beru moc černě)

Jsem jediná s kym dokáže sen tak zamávat že ho to donutí přemýšlet a uvažovat ?


 


Komentáře

1 Z Z | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 15:06 | Reagovat

hezky napsané

koukni prosím na můj blog a okomentuj, pokud se ti u mě bude líbit, sleduj mě! :)
http://styleandmacarons.blogspot.cz/

2 M. M. | 19. srpna 2014 v 21:33 | Reagovat

neprehanej to s tim filozofovanim :)

3 S S | Web | 20. srpna 2014 v 20:59 | Reagovat

to je tak, život by bol oveľa krajší keby ľudia od neho nemali zbytočne veľké očakávania a prijímali vďačne aj to málo dobra čo len tak... príde a odíde.

4 bumblebee bumblebee | Web | 21. srpna 2014 v 10:28 | Reagovat

průjemná naděje je skěvelej název :))
Co se týče naděje, to občas trošku bolí. Nedávno se mi zdál taky sen o něčem, co jsem myslela, že mě netrápí už dávno, ale najednou to tam bylo. Člověku se to nahromadí v tom zatraceným podvědomí a pak ve snu na tebe "zaútočí" tvůj vlastní mozek. :)) Neskutečná věc, ten člověk. :))
Čas snad všechno zahojí - co jiného na to říct :) Nebuď smutná, ani naštvaná. :)

5 hogreta hogreta | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 10:30 | Reagovat

A já četla "průměrná naděje". A říkám si, proč by jako slovo "průměrná" neexistovalo... 8-O Aha, no nic, už to chápu.

Tak teď je otázka, jestli by nebylo lepší tu naději zabít sama, když teda umírá poslední. Udělat nějaký radikální řez. Třeba se dotyčného prostě narovinu zeptat a chtít po něm jediné - ano/ne. Žádné "není všem dnům konec". Prostě ho dokopat k jasné odpovědi, třeba i negativní - ale alespoň bys to v sobě mohla už nadobro uzavřít:).

6 Kika Kika | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 19:01 | Reagovat

:( a nejhorší na tom všem je, že i když se člověk snaží absolutně necítit, nejde to. Nejde zapomenout, vyhnat ho z hlavy (on jde jen zahnat do kouta..), protože vždycky tu bude něco jako "možná".

Musíš to vydržet a protrpět si tím. Škoda, že zrovna na tohle není lék.

7 Andy Andy | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 13:49 | Reagovat

[4]: tos teda vystihla, "zaútočí na tebe vlastní mozek" to je pěkný, začnu být snad naštvaná i na svůj mozek ! :D

[5]: nechtěla jsem do článku zase cpát jména, aby to nebylo zbytečně zmatený, ale tohle jsem už vyřešila sama, žádná otázka , žádný ano - ne, prostě jsem Leileiovi (jo, o něm to bylo :-D) napsala a za všim jsem udělala dvojitou tlustou čáru a nazdar bazar, a stejně, koukej s čim na mě ta palice moje pitomá příjde. Grr.

8 bumblebee bumblebee | Web | 23. srpna 2014 v 14:53 | Reagovat

Nebud na nej nastvana! Snad to nedela naschval :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama