Červenec 2014

Mládí žije z nadějí, stáří ze vzpomínek.

27. července 2014 v 14:37 | Nobody |  Milý deníčku...
Co to mam zase za stavy. K čertu. Všechno se nějak strašně rychle mění a já si připadam fakt děsně.


Jednu chvíli píšu o Leileiovi, jak jsem z něj paf, v druhou chvíli na mě Leilei totálně jebe (stále, btw) a já umíram z Timiho, brečim že je daleko, další chvíli brečim celou noc kvuli podělanýmu bejvalýmu a celou dobu se ženu za něčim, co si myslim že chci, že potřebuju, hledám někoho kdo mě bude mít rád a já jeho, chci vybudovat něco, co jsem měla předtim s Tommym, ale doháje, doháje...
Jop, psala jsem si s Tommym asi 5 dní a bylo to fakt divný.. Skoro jakoby sme spolu byli, až na ty hrozný narážky (většinou z mojí strany) na to, že už spolu vlastně nejsme. Tyjo. První den psaní s nim - pak jsem brečela celou noc, dalších pár dní jsem si už nějak zvyklo a bylo mi fajn. Bylo srašně fajn mluvit s nim. Bavili jsme se uplně o všem. I když nebudu lhát, že jsem usínala s myšlenkama, jaký by to mohlo bejt, kdyby... (Tohle je mi nějaký povědomý, nepsala jsem to už?)


Do toho jsem z nudy používala někdy dřív nový lidé. (Pěkně na shit vám povim) Poznala jsem tam shodou náhod jednoho milýho sympatickýho asiata. Chvíli jsme si psali i na fb, ale pak z toho nějak sešlo.
A jednoho dne přidal ňákou svojí novou selfie. A mě to donutilo projet mu snad všechny fotky. A byl to celkem kus (whatt) a vůbec neivm proč, ani co mě to napadlo.. Ale jen tak sem mu napsala, bez pozdravu. Že je tyvole docela pěknej.. A pak prejže kolik měří. A on že 190 cm (waaaaaaattttt). A shodou náhod jsme ještě ten den šli ven. (Nemohla jsem nechat dvoumetrovýho asiata aniž bych ho nepoznala, to by nešlo!) A na to, že jsme si aspoň měsíc nepsali a vlastně jsme se skoro neznali, jsme furt měli o čem mluvit. A já byla tak strašně malinká. A blo to strašně hustý. A hrozně jsem se styděla a bylo přímo odporný vedro a já byla nervózní a pořád jsem se smála a on mi připomínal mýho strašně sexy gay kamaráda. Obličejem a smíchem. No strašně . what.

A shodou náhod o týden později stojíme v půl pátý ráno u mě před barákem a líbáme se a mě se točí hlava a nestačí se mi prokrvovat mozek, protože mě dokáže strašně znervóznit jen svojí blízkosti a tohle byla sakra hrozně velká blízkost. Stojim na špičkách jak baletka, snažim se nespadnout, on je stejně asi tak o kilometr větší, řikam si, jestli mu neupadne krk, nebo záda, nebo tak ale. Tybrďo. Tybrďo.

Usínam, představuju si tuhle scénku, šimrá mě v břiše.... a pak se mi vybaví jak jsem před barákem stála s Tommym. A jak jsme se vášnivě líbali spolu. A jak to s nim bylo všechno krásný. A pak se mi zas vybaví dvoumetrový asiat (Um. Martin) A že je to fajn. A Pak zase Tommy. A Martin. Tommy. Martin. Tommy. Martin. Prolínaj se mi líbací scény u vchodových dvěří jak v ňákym podělanym filmu.

Jenže Martin neni Tommy. A já si k čertu najednou nedovedu představit že bych měla chodit po městě ruku v ruce s dvoumetrovym asiatem a ne s Tommym a přemazat každym krokem s nim všechny vzpomínky, co jsem tam vytvořila s Tommym. A nezáleží na tom, jak si s Martinem rozumíme a jak je to fajn. Protože jsem asi postižená, nebo já fakt nevim.

A vono to je jedno, vlastně. Martin se chce přestěhovat na konci prázdnin do Bitánie. Takže pokud se mu nelíbim nějak moc (což si myslim skutečně nehrozí), tak tohle vůbec nemusim hrotit a můžu pořád tvrdohlavě lpět na vzpomínkách, který už obnovit nelze.

Můj Vietnamský cover

10. července 2014 v 23:21 | Nobody |  Milý deníčku...
Jsou prázdniny, všichni moji kamarádi jsou buď ve Vietnamu, nebo někde na výletě se svýma polovičkama a já jsem tu, sama samotinká, tři čtvrtiny času v depresi ze všeho možnýho, hlavně z bývalýho (ze kterýho jsem byla vyléčená než mi to překazil) sportuju, běhám, cvičím, válím se a nebo prostě projíždim jeden blog za druhým a dneska jsem jen tak z nudy.. zkusila nahrát písničku. Vážně jen z nudy. Vietnamskou písničku.

Ani jsem jí neznala tak dobře, s textem jsem zápasila jako blázen, protože jsem ho neměla urytý v paměti a nenaskakoval mi automaticky, no a rychlejší části, to byl teprve boj.

Ale na to, že jsem to nahrála jen tak prostě z nudy, než jsem se dokopala jít do drogérky... tak se mi to povedlo.
A to tak, že to během několika pár hodin má téměř 500 shlédnutí. A 3 stažení. (waatt?!!)

Bohužel jsem neměla nervy to hodit do .avi formátu, tak jsem nahrála jen na soundcloud, ale.. musím se pochlubit. prostě jo. i když to znamená že vlastně odkryju svojí totožnost.
jednou to snad nebude vadit. snad ne.

Budu strašně ráda, když si to poslechnete, vyjádříte svůj názor, popř. liknete/budete sdílet dál.
Děkuju moc za jakýkoliv ohlas.


EDIT: tak jsem se dokopala a nahrála jsem to na youtube, protože soudcloud sem nejde vloži a musíte klikat na odkaz, takže aby ste to měli jednodušší, enjoy! Máte to i s textem. Za like, komentáře, sdílení, cokoliv budu strašně ráda.
(Na youtube minimum shlédnutí, narozdíl od soundcloud:/)
PS: soundcloud už přes 600 shlédnutí a 4 stažení, díky díky <3


Vaříme bún chả

4. července 2014 v 14:13 | Nobody |  Milý deníčku...
Nic moc se neděje. Ale rozhodla jsem se, že svojí rodině uvařim vietnamský pokrm bún chả.
Vlastně mě napadlo, že bych se měla naučit vařit (především, ale nejen) vietnamská jídla někdy čerstvě po rozchodu, kdy mě chytla totální mánie "nauč se být správnou ženou vietnamskému muži," což je vlastně totální ironie, protože žádnej vietnamskej muž, ženich, či co ani nehrozí. Nevim co mi to přeletělo přes nos. Ale rozhodně to nebylo na škodu.

Vydala jsem se proto do sapy nakoupit potraviny, co jsem na jídlo potřebovala a doma mi chyběly. Rybí omáčka, rýžový nudle a zelenina, všechno ostatní jsem měla. Šla jsem do TAMDY, což je skvělej velkoobchod, kde vás sice nákup bude stát hodně hodně hodně nervů, možná vám někdo přejede nohu vozíkem, možná do vás někdo vrazí, ale ceny jsou nižší než v běžných obchodech. (Takže jsem vážně nešla jen pro rybí omáčku a nudle, ale táhla jsem domů asi stokilovej nákup)
Vážně jsem tam z těch lidí na prášky. Nejen z lidí, co tam nakupují ve velkém do svých krámků, ale dokonce i z těch co tam pracujou. Málokdy vám tam někdo řekne s dvolenim, pardon, nebo vás pustí projít, prostě do vás nabourá obrovskym vozejkem plnym krabic, nebo vám zkrátka zatarasí cestu. Hlavně dýchat a usmívat se.
Už mě polejvalo horko, začínala jsem bejt vzteklá a vedrem jsem pomalu neviděla, nákupní košík těžkej jak hrom, když mě někdo pozdraví. Ježiši. Vážně musim pokaždý někoho potkat? Jasný.. Můj kamarád Q. tam dělá a já o tom ani nevěděla. Ale potěšilo mě, že mě pozdravil, musela jsem vypadat hodně překvapeně, spadla mi čelist, vykulila jsem oči, pozdravila zpátky a honem honem do jinýho regálu. Nojo.
Dotáhla jsem nákup domů, blabla.

Včera jsem se na to vaření vrhla. Upřímně jsem měla strašný nervy den předem, moje rodina neni taková že se do všeho hrne jako já a já jsem se bála, že všechna moje snaha a hlavně všechny vyhozený peníze (hlavně za to maso) příjdou vniveč, protože jim to nebude chutnat, nebo to zkazim..
Omáčka se mi povedla, naštěstí jsem množství všeho tipla dobře. (Akorát to teda bylo trochu ostřejší, hehe..)
Nudle uvařit taky nebyl takovej problém.
Ale to zpropadený maso... to byl boj.
Nechápu, jaktože jsem to přežila ve zdraví. Celou mě to popálilo, poprskalo, no hrůza. Maso jsem otáčela ve svetru s dlouym rukávem, i když bylo horko a obličej jsem si kryla pokličkou. (stejně mě to nezachránilo) Navíc celej byt smrděl po rybí omáčce, takže vyděšený výrazy sestry a mámy mě vážně moc neutěšovaly (mámin přítel naštěstí nemá čuch, takže s tim to bylo v klidu:D).

Nakonec jsem to přežila ve zdraví, spáleniny od agresivního zlýho oleje nejsou vidět a rodina jídlo přežila.
Mamky příteli chutnalo moc, omáčku z misky vypil, horší bylo, když se mu v krku zasekla chilli paprička, jeje. Mamka to do sebe taky nějak dostala, já jsem se klasicky mohla utlouct, normálka, ale sestra omáčku ani neochutnala.
Dala si na talíř suchý nudle, maso a jedla to příborem.
Trochu mě zklamala, trochu mě naštvala, ale tak co, je to její věc.
Hlavně že se všechno snědlo (teda ještě dneska dojim zbytek:D) a všichni jsme to přežili ^^

Někdy příště možná zkusim phở :D
A takhle to vypadalo ^^