Young girl, don't cry ..

19. června 2014 v 15:52 | Nobody |  Milý deníčku...
Young girl don'r cry, I'll be right here when your world starts to fall.
-Christina Aguilera

Sleduju, že neřešim nic jinýho. Vážně. Furt řešim jen ty dementní chlapy.
Když já si nemůžu pomoct.
Asi mě nic jinýho nebaví.
Nebo nevim.
Možná bych někam do záhlaví měla napsat výrazný varování, že tu nepíšu o ničem jinym, než o svých všemožných pletkách. Gr.

No, ale abych se dostala k tomu, k čemu jsem chtěla.

Včera jsme si po pár měsících psali s Tommym. Ačkoliv jsem se poslední dva měsíce cítila jako vyměněná, bezstarostná, možná nově zakoukaná, a ve spojitosti s Tommym mě téměř nerozházela ani osmiminutová písnička od Justina Timberlakea - Mirrors, na kterou jsme se kdysi prvně políbili, ale být v kontaktu s nim, když jsem se naučila žít bez něj - bylo to divný.
Sakra, sakra divný.

Vlastně jsem si za to mohla sama. Po třech probrečených měsících přesvědčování samy sebe, že je mi jedno a po pokusech hodit všechno za hlavu se mi to nejspíš povedlo, přesvědčila jsem samu sebe natolik, že jsem tomu dva, až tři měsíce věřila, ale byla to všechno pravda? Nenalhávala jsem si to jen? Já nevim. Ale cítila jsem se skvěle, to je hlavní, ne?

No, jak už jsem řekla, mohla jsem si za to sama. A kde jinde se všechno odehrálo, než klasicky na facebooku. Kam postnul video nějakýho strašně zamilovanýho páru s vietnamským popiskem "Kdy tohle budu mít já." Nebyla jsem rozčílená. Ani smutná, ani nštvaná, že se semnou rozešel a zase brečí na facebooku že nemá to, co mít mohl. Vůbec. Smála jsem se. Přísahám. A neodolala jsem si komentář "khong bao gio" a nějaký ty vysmátý smajlíky, což v překladu znamená "nikdy", krom toho jsem se taky chtěla vytáhnout s vietnmštinou, jakože, koukej co jsem se bez tebe naučila. Jeho reakce "its not funny" nebyla nijak zajímavá, o to míň zajímavá byla moje reakce "nepovídej". Na to mi odepsal něco ve smyslu "long story," a já stále za monitorem vysmátá, jsem si řekla, proč mu vlastně nenapsat, vždyť je mi tak dobře, jsem připravená, co by se mi mohlo stát.

Nic moc.

Kromě tý nevolnosti.
A přílivu slz.
Haha. Ale předbíhám.



Na mojí ještě stále vysmátou otázkou již v chatu "jaká long story" odpověděl jako vždycky, nekonkrétně, zamlženě. "Konkrétní jako vždy," odpovídám, stále úsměv na tváři, nýbrž už divný pocit v žaludku..
A pak se zeptal. Jak prejže se mám. Takže ho to zajímá? Hm. A vietnamský zájmeno "Em" co k česky položený otázce nezapomněl dodat - nevim proč, působilo na mě.. tak.. jako by to bylo položený s něhou, jakoby ho to fakt zajímalo.

Samozřejmě, že jsem mu chtěla omlátit o hlavu jak se bez něj mám úžasně a jak jsem spokojená, ale nedokázala jsem to vůbec nijak zformulovat.. Tak jsem prostě jen tak nějak odpověděla, že dobře, ale můj kousavý tón odpovědí co byly v komentářích se někam vypařil.

A mě strašně zajímalo jak se má on. Dokonce mě strašně zajímaly všechny novinky okolo jeho práce, i když mě kdysi občas štvalo, že nemluvil pomalu o ničem jinym. Vážně mě zajímalo, jak se mu daří. A jestli furt cvičí. A jestli už je to znát. Jestli už odešel z práce, nebo furt ne.

No a tak jsme si nějak začali psát. A mě už bylo na zvracení, ale tak strašně jsem potřebovala odpovědi na všechny moje otázky. Ty nový otázky. Ty starý se někam v hlavě schovaly. (aneb: Nosí tu košili ode mě? Vybavim se mu, když si jí bere? Myslí na mě, když si dělá horkou čokoládu co jsem mu koupila? Vzpomene si na mě, když se voní parfémem ode mě, co měl na stole? Má ho tam furt? Používá ho? A co ta stuha? Má pořád na lampě uvázanou stuhu, co jsem tam dala? Tu, kterou jsem měla ovázanou kolem pasu, když jsme slavili Vánoce? Nebo ji sundal hned, co jsem odešla z jeho bytu do zasněžených ulic?)
Přísahám, ani na vteřinu mě nanapadlo myslet na tu zpropadenou stuhu!!!

Po tom, co jsme se dobavili o jeho pokrocích s jeho vlastním tělem (aneb prodřený hodiny v posilovně), a o mých pokrocích s Vietnamštinou (sám s tim začal, že si všimnul, že rozumím mnohem mnohem lépe.. a že prý jsem vždycky byla velmi učenlivá k některým věcem.. - a k některým prý méně, jako např k matematice.. ts. mám trojku i bez tvýho doučování, my dear) jsem usoudila, že asi bude bezpečnější stáhnout se a jít spát, dřív, než bude pozdě.

A i když jsem se rozloučila, psali jsme si pak dál. Jako dřív. Furt jsme se měli o čem bavit. Takže jsem neutekla do bezpečí svojí postele, dál jsem riskovala všechno, čeho jsem dosáhla za půl roku.

A pak to přišlo.
Jen tak.
Poslal fotku svojí lampy.
A stuha na ní pořád byla.
I po půl roce.
Ta prokletá stuha.

A mě to prostě totálně dostalo.
(A jo, vim že to zní naprosto dementně, že mi poslal fotku svojí lampy.)

Takže si domů žádnou holku brát nemohl. Protože by si řekla, že je asi na hlavu, že má na lampě uvázanou mašličku z červený stuhy.
A k týhle mojí poznámce mi řekl něco, že prej jsem chytrá. A že nikoho od tý doby neměl. Tak jsem řekla, že jsem slyšela něco o nějaký Ngoc. Ale že to byl asi drb. A vždyť je to jedno. Nechtěla jsem znít, jakože vyzvídám. Nebo jakože ho chci peskovat.
Protože se vsadím, že já jako holka jsem dělala po rozchodu bilionkrát horší věci než on.
Protože jsem prostě zkažená a on by mohl vyzvídat to samý.
A co bych jako řekla. Jo měla jsem tohodle tamhletoho toho znáš, toho taky, teď se taham s timhle s tamhletim, hm jo toho vlastně taky znáš, rozhoduju mezi timhlenstim a tamhlenstim, ty kupodivu neznáš, ale to nevadí, snad jsem na nikoho nezapomněla a bla bla bla. Jasný, je to trochu přitažený za vlasy, ale do určitý míry to je prostě pravda.

Pak jsme se začali bavit o práci. Bude si zakládat vlastní realitku. Tak přece jen, nezůstal jen u snění. To je úžasný. A že teď nikoho nechce... Protože se prostě soustředí na práci, vždyť já to chápu..
Ale po týhle konverzaci se mi v hlavě znovu vybavily jedny z jeho slov "stále si zlatí" a "není všem dnům konec," a usínala jsem na mokrym polštáři s myšlenkou, jak jsem blbá blbá blbá a už jsem si nebyla tak jistá sama sebou a tím, jak jsem dva měsíce rozhodně tvrdila, že bych se k němu nikdy už nechtěla vrátit. Usínala jsem s představou jaký by to asi bylo, a i když jsem to v duchu zároveň zavrhovala, najednou mi bylo strašně smutno.

Hlavně kvuli tý stupidní stuze.
Kterou mi vůbec neměl posílat.
Protože to byla věc, co mě zajímala přísahám ze všeho nejvíc.

dneska čínská písnička namísto vietnamský, protože .. protože mi prostě začala hrát během psaní článku a je prostě boží.
božsky smutná
a boží.
 


Komentáře

1 Baru Baru | Web | 19. června 2014 v 16:08 | Reagovat

hodně silný článek.. :)

2 hogreta hogreta | E-mail | Web | 20. června 2014 v 15:01 | Reagovat

Auauau, to vypadá, že ta jizva ještě nebyla tak zahojená, aby se nedala znovu otevřít, co? :(
Ale ono to nakonec všechno nějak dopadne. Moc ti přeju, aby to nakonec dopadlo tak, abys byla šťastná - ať už to znamená cokoli :).

3 Andy Andy | E-mail | Web | 20. června 2014 v 21:01 | Reagovat

[2]: noo, asi už to tak vypadá..

4 S. S. | Web | 25. června 2014 v 14:19 | Reagovat

teda páni, neviem čo by som robila ja na tvojom mieste, mam priatela rok a pol a neviem si predstaviť že by som sa s nim rozišla a tri mesiace o nom absolútne nič nevedela a potom by sme si písali, asi by som skončila ako ty. Zaujímalo by ma či nosí ešte tie hodinky odomňa, či ešte nosí tú šatku ktorú som mu dala, či si ešte stále nechal ten vankúš ktorý som mu obliala svojou voňavkou (náhodou) alebo či na vankúši ma ešte stále šmuhy od mojej maskary ktoré nešli vyprať, a teraz ked si to tak predstavím, keby mi odfotil po 3 mesiacoch nerozprávania, svoju ruku a na nej by mal hodinky odomňa, asi by som skapitulovala, neodpísala mu, alebo ešte horšie, zložila by som sa a žadonila by som aby sa vrátil ku mne. Takže vlastne, v podstate si strašne statočná a zvládla si to so cťou, akurát že sama a s mokrým vankúšom.

5 Andy Andy | E-mail | Web | 25. června 2014 v 16:03 | Reagovat

[4]: no, vlastně to bylo dýl, než jen tři měsíce, spíš asi 5, nebo 6, co jsem o něm jen tak slyšela od přátel :-D
já bych se asi nikdy nikdy nikdy nějak nesnížila na to, abych někoho o něco prosila, jsem bohužel strašně hrdej člověk a moje hrdost by mi tohle nedovolila :))

6 Evushka Evushka | Web | 26. června 2014 v 0:22 | Reagovat

Zlatík, ja sa ti čudujem, že si s ním v kontakte, ja si zvyčajne bývalých mažem, aspoň do tej doby, kým sa cez to neprenesiem, ak mi už nič hrozné neurobili (vlastne taký je len jeden :-D) a v pohode, buď úplne v pohode. Nemusí ťa trápiť, že píšeš len o chlapoch, to je hlavná téma žien. A ja tiež by som len o chlapoch písala. :-D

Inak máš fantastický blog, škoda, že neberieš affs, ale mám ťa vo favorites... čas od času sem zbehnem, máš dobré články.

Inak pesnička Mirrors od Justina je sama o sebe taká, že už už sa rozplakať. A to ani nepotrebješ k tomu mať nejaké spomienky... ale tiež mám na ňu niekoho naviazaného, no nie je to tak zlé, takže dokážem ju počúvať bez bolesti. Našťastie. A na tvojom mieste by som si toho chalana zmazala, nemusíš mu dávať najavo, že tvoj život je bez neho fantastický a nechýba ti. Daj mu najavo, že tvoj život dokáže plynúť v pohode ďalej aj bez neho, že ho vlastne nepotrebuješ. ;-) To ho naštve viac.

7 Lawiane Lawiane | Web | 26. června 2014 v 13:17 | Reagovat

Já mám náhodou ráda, když někdo píše o chlapech... mám pocit, že v tom pak nejedu sama. Hej odloučit se od někoho i v myšlenkách je strašně složitý, chápu, jak tě ta fotka musela dostat, tyhle důležitý detaily... :/

8 Andy Andy | E-mail | Web | 26. června 2014 v 14:08 | Reagovat

[6]: no my jsme v kontaktě nebyli... taky jsem přemýšlela, že si ho smažu, ale to bych přišla o veškerý možnosti, kde jsem ho mohla stalkovat (no :-D) a že jsem 'přenesená' jsem usoudila, když jsem byla schopná ho dát pryč z "Blízkých přátel" kde jsem sledovala veškerý jeho aktivity.. ostuda sem byla.. Dala jsem si pro něj vypnout chat, takže jsem ho ani nikdy neviděla online, takže mě v podstatě nic neznervózňovalo, ale sem tam se na jeho profil ráda juknu.. ( :D )
A vážně jsem byla dva měsíce uplně uplně v klidu, jenže on mi to prostě narušil, gr.

Jinak aww, děkuju strašně moc, potěšilas :-) noo já affs neberu, protože mi to příjde zbytečný :D

[7]: no, tak v tom teda určitě nejedeš sama :-D

nojo.. docela mi narušil veškerý moje pokroky, od tý doby furt přemýšlim.. fakt moc.. gr

9 Lawiane Lawiane | Web | 26. června 2014 v 16:23 | Reagovat

Tvoje komentáře mě vždycky pobaví "néé, on odjede zítra... né, on už odjel..." :D :D Když ono se s nim před net komunikuje těžce - je to takový ten typ člověka, co odpoví tak, že už se na to nedá navázat, aniž by člověk nemusel navazovat tak uměle stylem "a jak se vlastně máš? a co jsi měl k večeři?" posílala jsem mu fotku jeho letadla,a by věděl, že jsem tam čekala, až do konce a na to mi odpověděl "haha, bezva"... jak dál? :o

10 Evushka Evushka | Web | 27. června 2014 v 0:19 | Reagovat

[8]: Jasné rozumiem. ;-)

Tak pokiaľ dokážeš v pohode ho mať v priateľoch, tak potom fajn. Ja zvyčajne robím hrubé čiary proste, tak som tak zvyknutá, ale to stalkovanie poznám. :-D ešte občas stalkujem dvoch bývalých, aj keď ich nemám v priateľoch už dávno.

No čo sa týka môjho druhého blogu, tak ja mam o tom seriálu aj stránku na FB, tak mi to prišlo také, že keď už to dávam tam, prečo nie aj na blog. Ale pomaly sa nič nedeje, tak nemám ani na blog čo dávať a ani sa mi nechce už na stránku.

11 mJ mJ | Web | 27. června 2014 v 15:41 | Reagovat

ha, tak záhada vyřešena! Já totiř chodim spíš jen do DMka a málo kdy do jiný drogerky a posledni lak od essence jsem vlastne kupovala prave v uplne jiny, nez jsem zvykla.. :D Ale i tak mi to přijde zvlástni, protoze tu mam par laku od e., jsou sice starsi, ale jsem si jista, ze jsem je kupovala v DMku hned za barakem :D ale uz je to treba rok a pul no :D

Já nevim co lidem na mě tak vadí. Asi možná to, co píšeš.. ale cojávim :D jsem přece jen zakrslá pipina co píše JENOM o tom, jak si zrovna nalakovala nehty.. nojóó ó  to víšžejó :'D ......

Jinak uplně první, co mě u tebe strašně zaujalo, je tvoje zálíbení ve vietnamský kultuře jak máš napsáno v popisku.. Já to mám docela naopak, ale jsem hodně ovlivněná těma šikmookejma "potravinama" co jsou minimálně dvakrát v každý pražský ulici.. :D
A tenhle článek? Přípomíná mi to "mou první lásku"... která bolela jako čert a  docela ti rozumim... chce to čas.. a možná taky ne.. to uvidím za dva měsíce.. kdy spolu pravděpodobně opět nastoupíme do stejný školy.. a stejný třídy.. uf :D tak good luck holka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama