Jak jsme se po půl roce setkali.

28. června 2014 v 20:59 | Nobody |  Milý deníčku...
Everytime you are not around
I'm slowly drifting, drifting away
and it feels like im drowning.
I wish i could make it easy, easy to love me
i'm stuck here in between,
i'm looking for the right words to say.
- Mr. Probz

A tak se to stalo. Potkali jsme se. Po půl roce jsem ho viděla naživo. Na pát vteřin. Než jsem utekla.


Dneska na Sapě probíhal konkurz na Miss Vietnam České republiky (a Evropy). Jedna vélice příjená 13ti letá slečna, se kterou si poslední dobou píšu (poznala jsem jí díky asku) a dost si rozumíme, má starší sestru, která se přihlásila jako soutěžící. A díky tomu se zmíněná skvělá "třináctka" dostala do Prahy, tak proč jí nepoznat osobně.
Vážně mě tohle hodně překvapuje, protože já jsem upřímně často dost jedovatá a uzavřená vůči mladším lidem, často si z nich utahuju "nojó, třináctka, blabla", ale Ngoc je prostě skvělá. Nevim jestli se ona chová dospělejc, nebo já se s ní chovám jako totální ale totální střevo (asi spíš to druhý), ale je prostě výborná, takže kašlu na to, jestli je jí o 5 let míň, nebo ne.

Jela jsem tedy za ní a za její sestrou na Sapu. Jen co jsme se s Ngoc sešly, jí překvapilo, že prej jsem "malá" (165 cm, gr) a ušly jsme tři kroky a koho nevidim? Kien? (taky zmíněný jako Banh) Tak jsem za nim šla, pozdravili jsme se, prohodili pár slov a s Ngoc jsme šly do restaurace. Vejdem do restaurace a koho nevidim u jednoho stolu? Lee? Jako vážně? Příjdu k němu, prohodíme pár slov a zase se vracim za mladičkou Ngoc, chodíme furt sem a tam, nahoru dolů, všichni na mě zase čuměj, hlavně Vietnamci, nojo, ne že bych nebyla zvyklá. S Ngoc se bavíme jakobysme se znaly strašnou dobu, je to děsně fajn, její sestra je taky miloučká. Pak koukáme na missky, jak se promenádují po "mole", předvádí libovolné disciplíny, spolu s Ngoc i její sestrou se smějeme strašně ošklivý rádoby budoucí missce s křečovitým falešným úsměvem a nacvičenou řečí.

Blabla, čas běží, sem tam zamnou příjde Lee, aneb fotograf a po chvíli vidim, že do sálu přišel další kamarád, co znám. Ngoc si o mě asi musí myslet, že znám celou Sapu, ale prostě, náhoda jak blbec, nic víc. Měla jsem ve 3 být na Václaváku, sraz s JJem (jinej číňan, ne Leilei - pozor *díky JJovi jsem poznala LeiLeie), hups, najednou jsou 4 a já jsem furt v Sapě, ale sraz byl v Bubble Tea, tak tam snad neni sám, píše mi že prej kde jsem, řikam že na Sapě a on že prej přijede... (Ještě mě chtěl seznámit s jeho vietnamskym kamarádem, hihi)
Se všema se v restauraci loučim, s Leem se domlouváme na společnou návštěvu oční (originální schůzka, co?), Ngoc objímám, ráda jsem jí poznala a honem upaluju za JJem a jeho kamarádem. Kamarád se jmenuje Tomáš (jaké překvapení, vážně) je mu 18 a je celkem roztomilej, ale hlavně strašně milej.

Touláme se po sapě, hledáme restauraci, kde by sme si mohli dát bủn chá, usazujeme se, jíme jen já a JJ, jíme, jíme, když příjde přítel sestry (L.) od Ngoc. Usmějeme se na sebe, všichni pokračujeme v jídle. Zase se na sebe s přítelem od L. podíváme a říká "Hele, já tě odněkud znám!" S plnou pusou nudlí se pokusim usmát, ukážu směrem kde se odehrával casting na miss. "Ještě odjinud, nebyla si na ňáký korejský párty? Bylo tam sushi a tak." Polknu, odpovídám, že na K-food party jsem nebyla.. "Tak potom?" "Myslíš asianstyle party? Jo, no tam už jsem byla. Myslíš tu ve Friends?" Kejve. "Tak tam jsem byla," "ahaa, ta odtamtud tě znám!" Každej se zase dál věnujeme svýmu jídlu.

Pak jsme s JJem a Tomem zase chodili po sapě... a chodíme.. a chodíme. Kluci že se podívaj po ňáký náušnici. Šli jsme k takovejm těm.. neumim to popsat prostě """""kontejnerům"""""""" ve kterejch prodávaj (:DDD prostě obří krabice, nejsou to ani budovy) a hele, zase Kien, máváme si, JJ a Tomáš už si o mě taky myslej že znám uplně celou sapu, smějou se tomu.

Hledali jsme určitej obchod. A toulali se v tom obrovskym bludišti. Jen co jsme vešli, procházeli jsme kolem mladejch Vietnamců, všichni kolem tipuju dvaceti. Jeden se na mě kouká jen co jsem vešla, když procházim kolem něj, říká "Ahoj," jen se usmívám, neodpovídám, nepotřebuju působit jako laciná holka co se chytne na všechno - i když byl hezkej.. JJ se už se smíchem ptá "Další kámoš?" a směje se ještě víc, když odpovídám, že jsem ho v životě neviděla.
Chodíme dál, totálně jsme se tam zamotali, když procházim kolem jednoho Vietnamce... Chvíli přemejšlim, ježiši vždyť já ho znám, bože, to je nejlepší kámoš Tommyho. Otáčim se, debilně na sebe čumíme, nikdy jsem ho neměla ráda, pokračuju dál s nepříjemnym pocitem v žaludku...

Když jsme se ale už totálně ztratili a měli jsme pocit, že jsme všude byli aspoň třikrát, dostáváme se do úseku, kde jsme ještě nebyli..

Procházíme.. a já si to ani neuvědomuju, ale najednou stojim na místě, jako zkoprněná a čumim do obličeje někoho, kdo mi býval kdysi tak blízký. Myšlenky se mi totálně, ale totálně vyply a já prostě jen stojim. Mam pocit, že jsem ve snu, jenom zíram. To nemůže bejt skutečný. To nemůže bejt pravda. To nemůže bejt on. A stojim dál. A čumim. A on taky stojí. A čumí. A oba tam jen stojíme jako totální debilové, čumíme na sebe s otevřenou pusou (jo, on taky.) a já mam pocit, že se na těch pár vteřin uplně zastavil čas. Když mi došlo, že asi s otevřenou pusou asi nevypadam uplně esteticky, zavírám pusu, tak nějak mu zamávám i když stojí asi metr a půl odemně, ale prostě s knedlíkem v krku mluvit nemůžu, a s totálně roztřesenýma kolenama pokračuju hodně hodně rychle dál uličkou, Tomáše strkám před sebou, JJ se s nim zatim zdraví a já prostě jen.. mizim.

Jen co jsem zmizela z dohledu, nohy se mi rozklepaly ještě víc, nemohla jsem chodit, dávám JJovi sáhnout, jak strašně mi buší srdce, (žádný úchylnosti, bylo to cítit na hrudníku až uplně u krku) bože, asi to semnou sekne, snažim se dělat jakože nic, směju se a sama jsem slyšela jak zoufale ten smích zní, spíš jakobych brečela.. JJ pochopí, obejme mě a pokračujeme dál v hledání debilní naušnice, o uličku dál přímo přebíhám místo, odkud mě Tommy mohl vidět (a já jeho) a zase jsme se totálně ztratili v bludišti plnym oblečení a všeho možnýho.

Dál už to neni podstatný, ten obchůdek sme prostě nenašli, tak si kluci našli něco jinýho, jo a Hogreto, jestli tohle čteš, poprvé jsem v Sapě narazila na Číňanku! :D Měla krámek ve kterym si JJ koupil řetízek! :D

Pak jsme se nějak rozešli a jeli jsme všichni domů s ti, že nás to chození po Sapě uplně unavilo.

Co jsem ale zapoměla zmínit bylo to, že jsem dneska dopoledne Tommymu psala. Protože jsem vůbec nevěděla kde najdu tu restauraci kam jsem měla jít za Ngoc. A na status mi odpověděli všichni uplný kraviny. A on by to mohl vědět. Tak jsem mu prostě napsala.. A on mi vysvětlil cestu.

A oslovil mě hun. HUN! V moment, kdy mi to napsal, uplně mě zamrazilo, zírala jsem na monitor, jestli čtu správně.
Co si to dovoluje oslovovat mě šmudla a HUN, když semnou sakra sakra sakra neni a nechce bejt, proč to dělá, doháje, jak ho nesnášim.
 


Komentáře

1 hogreta hogreta | E-mail | Web | 28. června 2014 v 21:41 | Reagovat

Hehe, to si piš, že to Hogreta čte :-D. Ale myslím si, že jsi tam na Číňany narazila hodněkrát, to oni se jen dobře maskují - dokonce třeba i umí vietnamsky. Většinou člověk pochopí, že se o Vietnamce nejedná, teprve když vidí, jak se baví s jiným Vietnamcem (hledá slova, zadrhává se, občas tam oba plácnou něco česky,...). Třeba já u jedněch Číňanů poznala, že jsou to Číňani, jenom podle toho, že tam měli malou holčičku. Na všechny okolo mluvili vietnamsky, ale na to dítě čínsky:).

Ale jinak - no vidíš, sice s roztřesenými koleny, ale ustála jsi to :). A určitě to časem bude čím dál tím lepší :)

2 Andy Andy | E-mail | Web | 28. června 2014 v 22:48 | Reagovat

[1]: fakt je (poslední dobou si všímám), že u starších lidí aka Chu, Co apod. nepozná jestli je to Vn, nebo Číňan :-D nebo spíš se nad tim ani nezamýšlim, protože jsem zvyklá že Číňanů je míň a vůbec zkrátka to nějak blbě rozeznávám na těch starších lidech. Kdežto na mladších, podívala jsem se na Leileie a hned vidi, že to Vietanamec neni... nevim proč u těch starších je to větší problém..
a k Tommymu, no nevim moc co k tomu říct.. achjo.

3 zvrácená. zvrácená. | Web | 29. června 2014 v 17:39 | Reagovat

Tyvoe. Ty jsi neskutečná. Ty máš každej den nějakej zážitek :-D A i když jsem tu sto let nebyla, Tommyho si ještě pamatuju :-?

4 Andy Andy | E-mail | Web | 29. června 2014 v 18:17 | Reagovat

[3]: nojo.. každej den nějakej zážitek? a já mam pocit, že 6 dní ze sedmi sedim doma na zadku a nudim se :-D :-D
jo, no a tos nečetla to o rozchodu, blee, to byl teprve zážitek

5 Evushka Evushka | Web | 30. června 2014 v 21:57 | Reagovat

Hmm, je to divné naozaj, ako keby nevedel čo chce, len ťa namotáva a potom odkopne. Ono to fakt zamrzí... preto, kvôli takým veciam zvyčajne ľudí vymažem zo svojho života. Lebo takto sa len ty trápiš tým, že stále premýšľaš nad tým, prečo to robí? Chce ma či nie?

Ale ako pozerám, že ty si do tých Vietnamcov fakt zažratá, kopec neznámych mien, teda ako cudzokrajných, ale fakt kopec čo čítam v texte, každú chvíľu niekto iný. Ja snáď nemám takú veľkú skupinu ľudí okolo mňa ani našincov, nie to nejakých zahraničných. A je to zaujímavé aj preto, že my a oni sme úplne né kultúry a máme absolútne odlišné myslenie. Áno, sme ľudia, tak do určitej miery je podobné, ale proste tradície, kultúra a ekonomická situácia, plus sociálny status zvyčajne ovplyvní národ a keď sú odlišné, tak aj myslenie bude iné. Ako to zvládaš?

6 Andy Andy | E-mail | Web | 1. července 2014 v 1:07 | Reagovat

[5]: no, já asi neměla sílu na to, abych ho ze svýho života vymazala, to prostě nedokážu a ani to tak nechci.. jen ho nechápu.. a jo, strašně moc přemýšlim, a trápim se, to máš pravdu... ale i jen to, že můžu snít a představovat si.. nevim, je to pěkný.. i když smutný..
:-D já se pomalu fakt už nebavim asi s nikym jinym :-D
no zase to nemůžeš brát jako že by to byli nějací moji kamarádi na život a na smrt, s většinou se vídám jednou za čas :-) (spousta lidí - čechů - kolem mě nechápe, jak si můžu pamatovat jména :-D já jsem zjistila, že se mi snáz i pamatují Vietnamský jména než český :-D Ta kamarádka taky zmíněná - Ngoc... její Vietnamský jméno jsem si pamatovala od první chvíle, co mi ho řekla, ale to že se menuje Monika se mi vykouřilo z hlavy a musela jsem se jí znovu ptát, jak jí říkaj česky.. trapas :-D )
Hmmm... No.. zvládám to tak, že.. no víš že ani nevim? :-D nikdy mi to moc nepřišlo, ale jsem hodně přizpůsobivá..
Snažim se ze všeho nejvíc pochytit jak se chovají v urč. situacích (hlavě stolování a chování poblíž starší generace) + se učim jazyk, ale to je asi tak všechno :-D

7 Evushka Evushka | Web | 1. července 2014 v 2:08 | Reagovat

[6]: Tak ja som na mená úplný dement, nech už ide o akékoľvek, nemám na ne pamäť. Preto ako klobúk dolu, že si toľko mien a ešte k tomu cudzích pamätáš. :-) Možno si žila v minulosti vo Vietname, keď zdá sa, že ti táto spoločnosť vyhovuje, nemáš problém sa k nim začleniť, pamätáš si ich mená lepšie než české, atď. ;-)

Jj, to poznám, proste aj to, že človek môže snívať, aj to niekedy stačí na to, aby zvládal ísť ďalej, tiež som snílko a nemám rada tvrdú realitu. Len ono závisí od toho človeka, či mi veľmi ublížil či nie.

No, čo sa týka tých tiel, nuž, nebola som ešte pri nejakej mŕtvej osobe, takže neviem ako by som reagovala naživo. Fotky mi nevadia, treba sa od toho odosobniť, neprpemýšľať nad príbehmi, to je práve to, to sú tie príbehy, že a čo rodina toho dotyčného, veď mal život a rodinu a dom a pod. Preto sa mi horšie sústredilo na miesto činu, kde ten vyučujúci vysvetľoval aké sú tam "škrvny", akože krv a ako to vzniklo, čo sa udialo a pod. Lebo bolo to v akomsi rodinnom dome či chatke, ono to bola majiteľka a prenajímala to tam a našli ju mŕtvu. Ale ako vravím, pri tých fotkách, treba sa odosobniť, žiadne príbehy nevytvárať a brať to ozaj ako niečo neživé, čo skúmaš. Ale to je len môj názor, lekárka nie som, ani sestrička. Ja študujem právo, teda vlastne som doštudovala, len štátnice mi ešte dve chýbajú. To súdne lekárstvo sme mali v rámci toho, že aby nás lekári neoblbli, ak by sme riešili medicínske právo v budúcnosti.

Ďakujem inak :-) áno nový design, chcem ho udržať aspoň do polovice leta a potom, no už mám pomaly pripravený ďalší. :-D nevydržala som a som ho práve dokončila, zajtra hodím miniatúru ako bude vyzerať. :-)

Neboooj, je to len bábika. Ale pusti si pesničky nejaké, veselé. ;-) Ako ja strachopud až tak nie som, ale ak by som sa bála, proste samu seba presvedčím logickými argumentmi, zober si, že tá bábika je ďaleko ďaleko od teba, nemáš šancu sa s ňou stretnúť. ;-) Chcem tento "seriál" o nadprirodzených veciach dopísať postupne, každý deň. Častokrát keď čítam tú enigmu, vravím si, že sakra, škoda, že ostatní si to nemôžu prečítať. Tak preto som to začala prepisovať. :-)

8 Evushka Evushka | Web | 1. července 2014 v 16:39 | Reagovat

Nikdy nevieš, možno si v tom Vietname ozaj žila. ;-) Tak vieš, ono je dosť zaujímavé, že inklinuješ k východnej kultúre a ľuďom, a o to viac, že najmä Vietnamcom. Ja si myslím, že za tým je určite minulý život.

Ja napríklad inklinujem strašne k 18-19 (Ale asi viac k 19.) storočiu, neviem prečo, fascinuje ma parná revolúcia, ten veľký rozmach vedy a techniky, z 18.storočia ma zase fascinuje Francúzsko a Veľká Francúzska revolúcia. A ešte ma zaujíma Rusko, ale to skôr kvôli hudbe, a spevákom a tak. :-D No fakt by som si tipla, že prinajmenšom som žila vo Viktoriánskej dobe v Anglicku (presne to 19.storočie) alebo možno aj vo Francúzsku niekedy. Najmä proste to 19.storočie. A čo sa týka Francúzska, tam mi pribúdajú len mestá na môj zoznam. :-D Je ich fakt mnoho, asi z nijakej inej krajiny nemám na zozname toľko miest, počnúc Parížom, cez Nice, Carcassone, Marseille, Tulouse, Lyon, sranda najmä ten juh pozerám, že ma ťahá. Haha teraz pozerám na mape, ešte Aurillac by som si pridala a Port La Nouvelle, to som len tak ďobla prstom do mapy, keď som začala písať jeden príbeh. :-D Och :-D chytím tu orgazmy z toho Francúzska a to neviem ani ň po francúzsky. No uvedomujem si, že je to jedna z krajín, kde sa písala obrovská časť dejín, podobne ako Anglicko a terajšie Nemecko či Rakúsko.

9 Evushka Evushka | Web | 1. července 2014 v 23:12 | Reagovat

Ono tento nový design je proste a lá IT blbec :-D to preto. Nooo ja mám proste radšej Rusov, než napríklad ako je dneska každý zbláznený do Ameriky, jazyk sa mi strašne páči a Rusko, no tak ono je pekné, teda to, čo sa z histórie zachovalo v Moskve a Petrohrade... napríklad Kremeľ, tam by som proste išla pozrieť. :-) Viem, že majú debilného prezidenta a bohužiaľ mnoho ľudí súdi Rusov ako národ za to, čo porobilo pár individualít, hoci veľmi mocných, keďže to mohli urobiť. Ale ten národ je proste  buď ako my tu na SVK, síce tam pije viac ľudí než u nás :-D aj percentuálne viac.  Ale zase sú to Slovania, sčasti tá mentalita nie je taká iná než naša. Ale každý je iný. Niekoho viac láka odlišná kultúra, niečo nové. Mám "kamoša", čo je taký a ja to neviem pochopiť. Lebo mňa neláka niečo, čo proste nepoznám, niečo čo nie je podobné mojej kultúre, či vytvorilo dejiny Európy. Som strašný Európan. :-P A tak ja zase dejepis som mala asi najradšej. :-D Neznášala som matiku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama