Setkání s "problémovým sochařem"

29. května 2014 v 20:54 | Nobody |  Milý deníčku...
Dneska se mi po cestě ze školy stala zajímavá věc. Vlastně je to celkem maličkost, ale nestává se to denně. (haha)

Jen, co jsem opustila budovu školy, opět bez deštníku (tak nějak jsem si už zvykla), všechno mi přišlo hrozně divný. Ani nevim proč. Počasí hnusný, ale lidi kolem mě se na mě jen usmívali a byli milí. Proč? Nechápala jsem to. Na zastávce mě s úsměvem mladší pán pustil první do tramvaje. Ani nevim proč, ale zaskočilo mě to, že jsem ani nestihla odpovědět, jen jsem tak kvíkla.
Vystoupila jsem z tramvaje a omylem jsem se zamotala pod nohy dalšímu pánovi. Byla to jasná moje chyba. Usmál se na mě a omluvil se!
Kam se poděly všechny ty kyselý tváře? Jsem vůbec v Praze?

Nastoupila jsem do autobusu, sedla jsem si k okýnku, místo vedle mě zůstalo prázdný. Po chvíli přišel sympatický, postarší pán v klobouku. Zeptal se, zda si může sednout. Coby ne. Měla jsem dobou náladu, s úsměvem na tváři odpovídám "Určitě!"
Periferním viděním jsem se na něj jen tak podívala, vypadal vážně sympaticky. Dál mu nevěnuju pozornost, ztrácím nervy se svým zasekaným telefonem a autobus se rozjíždí.
Když se už potřetí zastaví na stejném semaforu, pán vedle mě začne něco bručet a dává se semnou do řeči. Hlavně být milá a netvářit se otráveně. Zjišťuju, že je to upovídaný, charismatický muž s šedým vousem a modrýma očima.
Něčim mi strašně připomínal mýho tátu, říkám si, kolik mu asi tak je. Asi jako tátovi. Ale moment, táta nebyl takhle šedivej... Ikdyž dneska by vlastně už asi taky byl.

Ptá se, jak často jezdím touhle trasou, odpovídám, že denně, on nasadí chápavý výraz "Aha, tak proto vás ty semafory nechávají klidnou," "Jojo, už jsem si zvykla," odpovídám. Povídáme si dál, ptá se, kde studuju, odpovídám, že na obchodní akademii a on na to, že by si přál, aby kdysi taky studoval něco užitečnějšího, než studoval on sám. Je mi sympatický, je to milý pán, říkám si, že starší lidi si prostě chtěj povídat, nehledám za tím nic víc. Říká, že studoval sochařství, začínám vnímat víc. Mluví o svýh dílech, klientech a pak i o sobě. Že prý je jeden z docela profláklých sochařů, že žil v New Yorku a něco o nějaký kauze. Říkám si, hm, tak ze sebe dělá něco víc, nevadí, stejně je milej, oni ti umělci bývaj trochu švihlí.
Ptám se, jestli nezná nějaký skláře, že můj táta byl kameraman a že je natáčel společně s jejich díly, on odpovídá, že zná a dobře, přemýšlím, že bych se zeptala, jestli třeba nezná mýho tátu, ale něco mě zastaví, ani nevim co to bylo.
Blíží se jeho zastávka, hledá vizitku, podává mi jí, třese mi rukou, "Já jsem Pavel," "Andrea", že prej mam určitě zavolat a můžem nezávazně na kafe, co kdyby nědy potřeboval moje "know how" co se obchodů týče. (Jo, a taky že se mu líbim.)
Haha.
Kývu, že ""zavolám"", červenám se, on mi mezi dveřma autobusu mává a autobus se rozjíždí. Rázem na mě polovina autobusu kouká, zbytek cesty se na mě vyloženě směje pán s delšími hnědými vlasy.
Hm.

Dojdu domů, okamžitě to říkám mámě. Říkám jméno, co čtu na vizitce. "Hmmmm, to jméno je mi nějaký povědomý," říká mi. Okamžitě sedám k internetu, zadávám jeho jméno do vyhledávače a nestačím zírat, s kýmže jsem se to vlastně měla tu čest.
Nadpisek článku "Sochař Pavel Opočenský: Miluji vagíny a mladé holky" mě sráží na kolena. Nevim, jestli se smát, nebo křičet. Čtu si postupně celý rozhovor, který poskytnul Reflexu a společně s mamkou brečíme smíchy nad tím, jaký jsem magnet na zvláštní lidi.

Krom toho se dozvídám pár zajímavostí o pánovi, co seděl vedle mě: že prý v sebeobraně před lety zabil 17 letého skina a seděl ve vězení za 'zneužívání' nezletilých slečen.
Hmm.

Asi odteď budu vždy přemýšlet nad lidmi, co si sednou vedle mě. Můžou vypadat sebelíp, sebepříjemněji, ale jaká je jejich minulost? Jací doopravdi jsou? Nejsou nijak zvrhlí? Co když si právě vedle vás sedl kriminálník? Vrah? Nebo prostě "jen" úchyl?

Nechci tu nijak špinit jeho jméno, jsem si jistá, že je to moc milý, charismatický a inteligentní muž, 'jen' zkrátka miluje ženy a dívky. Jinak doporučuji vygooglit si pár článků o něm, je to vážně zajímavé počtení. Každý článek ve vás vyvolá naprosto jiný pocity a dojmy. Z rozhovoru s Reflexem mi stávaly chloupky na zádech a říkala jsem si, bože, s jakým perverzákem jsem to mluvila, kdežto článek na idnesu už není zas až tak strašně děsivý, naopak v něm pan Opočenský působí jako starostlivý muž téměř s otcovskými pudy.. Nebo jak to říct. (A vážně jen téměř)

(PS, všimli jste si, že vážně většina umělců je trochu zvláštních, nebo něčím vyčnívají? Picasso byl taky milovníkem žen!)
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 29. května 2014 v 21:55 | Reagovat

Tak to je vážně zajímavý :D
Mě to připomnělo, když jsem četla článek v Epoše bylo to o tom, co měli k poslední večeři vrazi z USA a bylo tam vždycky nějaký info o nich a byla tam fotka. A samozřejmě, z těch deseti vrahů zabil a znásilni 30 dívek chlap, kterýho bych si taky klidně pustila vedle mě sednout. Vypadal sympaticky a usmíval se. Vím, že tohle je trochu morbidnější případ, ale taky mě to vyděsilo. Lidi se nezdají.
Ale tvoje příhoda je vtipná :D

2 Austin153 Austin153 | E-mail | Web | 29. května 2014 v 22:15 | Reagovat

Zaujímvý článok :-)
Aj u nás bolo hnusné počasie, zo školy som prišiel úplne mokrý :-D

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 29. května 2014 v 23:19 | Reagovat

Tohle bude ten důvod, proč se s cizími lidmi nedávám do řeči, i kdyby vypadali sebelíp. Pak se člověk nemůže divit, že většina mladých lidí raději nasadí sluchátka a kouká do blbla, než aby se s někým bavila - naprosto tomu rozumím, taky se nechci s nikým bavit. Svět je plný cvoků a úchyláků :-D. Dnes si to jen potvrdila :-D.

4 Radfordová Radfordová | Web | 30. května 2014 v 13:56 | Reagovat

Ouu, to je celkem síla. Možná je dobře, že jsem neschopná s kýmkoliv udržet konverzaci dýl, než pár minut :D
Zároveň, myslím, že umělec, který to někam dotáhne, je vždycky trochu zvláštní... většinou je to možná to, co z jeho děl dělá něco výjmečného, i když to třeba není vidět na první pohled. Někde můzy hledat musíme, ne? :)

5 Ekkaia Ekkaia | Web | 30. května 2014 v 16:46 | Reagovat

Nechci se opakovat, ale taky musím říct, že je to zajímavý článek! Většinou nečtu tyhle delší články, ale tenhle mě zaujal! Už ten styl jakým je to napsaný je úžasnej!

Je to fakt zajímavá zkušenost. Mě osobně se nic podobného nestalo. Kdybych zjistila něco takovýho, musela bych se hoodně smát :) Je to trochu divný :D

6 Ježurka Ježurka | Web | 30. května 2014 v 17:00 | Reagovat

Tak to byl zážitek, který si budeš určitě pamatovat, že? To jméno je nám, starším, známé a pamatuji si, že "seděl". No, ale taky bych byla ve střehu v hovoru s cizími pány. :-(

7 Marillee Marillee | E-mail | Web | 30. května 2014 v 17:11 | Reagovat

Hehe, mů táta vždycky říkal, že aby člověk mohl být umělcem, musí být z části magor :-)

V těhlech chvílích je podle mě rozumné být co nejpříjemnější a co nejmíň konfliktní, uklidní to i upovídaného ožralu (vlastní zkušenost :-D)

Já jsem taky celkem magnet na podivíny, často co stojíme s přítelem a čekáme na MHD, tak za mnou přicházejí noční tvorové Prahy a různě mi lichotí, příteli chválí výběr děvčete, (:-D haha) a pak začnou vyprávět, jaký je jejich život začarovaný kruh, že mají někde dítě, ale už ho kolik let neviděli, protože se stydí se takhle ukázat.

A nadpis článku o sochaři mě opravdu dostal. V tvojí kůži bych se nejspíš chlámala ještě tak další dva dny, co bych jela stejným místem v tom buse :-D  :-D

8 Andy Andy | E-mail | Web | 30. května 2014 v 17:28 | Reagovat

[7]:: ono na tom asi něco bude, oni všichni ti umělci, co dnes něco znamenají a hustí nám ve školách do hlaviček jejich jména ve velkém vlastně byli buď úchylové, opilci, příležitostní feťáci, mnohdy se nebránili ani vraždám a v neposlední řadě vymetali vykřičené domy... takže kdo ví, třeba se brzy bude o panu Opletalovi taky učit.. i kdyby jako o "perverzím sochaři" - špatná reklama taky reklama..
no dneska jsem naštěstí jela naposledy a znovu až v pondělí.. možná do konce roku změním trasu :-D jen tak pro jistotu :-D
(hodím předešlé reakce do stejnýho komentáře, aby tu bylo míň mých odpovědí :-D)
[1]:: :-D jsem ráda že jsem tě pobavila
(začínám uvažovat že si v MHD přestanu sedat :-D )
[4]::  to já normálně taky nedokážu pořádně mluvit s cizíma lidma, mnohdy ani s těma kolem mě, ale tenhle pán byl tak upovídaný, že to vážně nebyl ani trochu problém.
Jinak s druhou částí tvého komentáře naprosto souhlasím, taky jsem nad tím přemýšlela :-)
[5]: delší články? :-D :-D tybrďo, a tenhle je na můj styl právě ještě vcelku krátký :-D :-D
ale tvůj komentář mě moc potěšil, juu, děkuju :-)
já se taky hodně smála, ale nebudu lhát, bojoval ve mě šok společně se smíchem, ne že ne :-D
dneska jsem se na zastávce rozhlížela, aby se u autobusu neobjevil znovu :-D
[6]:  ono jsem neměla moc na výběr, nechtěla jsem působit nějak nezdvořile, ke starším lidem chovám respekt a úctu, navíc v autobuse bylo naštěstí spousta dalších lidí..
možná si do budoucna nastuduju tváře známých kriminálníků v čechách :-D

9 Anidea Anidea | E-mail | Web | 30. května 2014 v 18:15 | Reagovat

To je opravdu velmi zvláštní setkání. Až je to celé takové strašidelné, ale to je asi tím, jak sugestivně jsi to napsala. Umělci bývají "jiní"...

10 Yima Yima | E-mail | Web | 31. května 2014 v 21:21 | Reagovat

Se mnou si v emhádéčku nikdy nikdo nezačal povídat. :( Ale určitě by to bylo fajn, zvlášť nějaký zajímavý člověk.
Teda pardon, vlastně se mi to jednou stalo. Byla hrozná zima, asi minulý rok v dubnu. A v šalině naproti mně seděl takový pán s velkou taškou a řekl mi, že dneska někoho zabije. Já jsem se ho vážně bála, tak jsem vystoupila. :D
Ale dozvědět se, že někdo, kdo na mě začal takto v šalině mluvit, je někdo takový... no nevím, nevím. :D
A, mimochodem, dávám tvůj článek do výběru na http://tema-tydne.blog.cz :)

11 LuSsy LuSsy | Web | 31. května 2014 v 23:42 | Reagovat

Tý brďo! Já jsem si prvně přečetla ten tučný text a až pak jsem četla ten zbytek, ale je to tedy síla. :D Nejspíš tě chtěl dostat, ale nebo taky chtěl jen ekonomické "kow-how". :D
Já s lidmi v autobuse nemluvím. Celkově s cizími lidmi moc nemluvím. Zažívám i trapné ticho v kadeřnictví, ale když už se bavíme, tak třeba o vlasech a nebo o barvách, protože s tím mám docela dost velkou zkušenost. :D Taky se cítím docela dost divně, když si ke mně někdo jen tak přisedne a to zvlášť, když je volno v polovině autobusu...
Ale určitě to byla zajímavá zkušenost.
V některých věcech jsem docela dost paranoidní, ale pokud jen takhle nezávazně s někým kecáš, nelam si hlavu nad tím, co je vlastně zač. Já si nad tím hlavu nelámu, to bych rovnou nemohla ani s nikým kecat na netu. :D
Omlouvám se. Předpokládám, že nyní odpovídáš ze záhrobí. :D Nope, to jsem tam nestrčila účelně. Jak jsem psala, tak jsem toho moc nenapsala a byla jsem už ta zblblá, že jsem si strčila banán do čaje. :D Debil.
Děkuji. Nic extra to není. Ale ten den byl divný...
Ano, umřela. Za dvacet dní to bude rok. Ani nevím, proč to vždycky počítám. Hlavně se obávám toho dne. Bude to zkouška ohněm.
To mi je líto.
Já u sebe vím, že to bolet nepřestane, ale naučím se s tím žít, tak jako se vším... Nemusíš mi lhát. Není nic horšího než planá naděje. Heh, ona tam bude navždy.
Samozřejmě, že se s ním setkáš, ale až za dlouho, teď tě bude sledovat a dávat na tebe pozor. :)
Děkuji. Přesně proto jsem ten mýt napsala, protože lidé i z nemoci udělají nadávku (viz debil).
Ano, doopravdy existují takové věci, které anorexii podporují jako "životní styl".
Tohle nechci dělat. Nechci si rozhádat jejich komunitu. Já ten článek napsala a pokud na něj narazí je už na nich, jak na něj zareagují, rozhodně jim to nechci cpát. Já je spíš sleduji a snažím se jim "pomáhat" komentáři. Ani nevím, jestli si je vůbec přečtou, ale doufám, že i takový malý komentář začne v člověku hlodat...

12 lapis lapis | Web | 1. června 2014 v 14:34 | Reagovat

Clanok som si precital a nevidim dvovod ho odsudzovat. V base bol, odsedel si svoje a zda sa ze sa aj poucil. Byt opatrny k cudzi je rozumne ale zas to neprehanaj lebo takto by si nemohla sediet vedla ziadneho chlapa okrem tvojho tatka ;)

13 Andy Andy | E-mail | Web | 2. června 2014 v 7:01 | Reagovat

[9]: strašidelné jo? hihi

[10]: buď ráda, že si s tebou nikdo nezačal povídat, už jen ten pán co chtěl někoho zabít, to je DOST strašidelný, na můj vkus, bleee.
jinak jee, děkuju vážim si toho :3

[11]: :-D takže tučný text upoutal jo? :-D
ps, já jsem taky počítala dny, když táta umřel. Naštěstí jsem nějak ztratila přehled a nehodlám se chytat znovu.. prostě stalo se..

[12]: já spíš myslim, že byl takový i předtím, šarmantní, nevěřila bych tomu, že nějaký holce ublížil a naopak věřim tomu, že ty holky šly dobrovolně, proto ho nechci odsuzovat, ale rozhodně mu nebudu volat a zjišťovat, zda chce moje know how, nebo jak psal v jednom rozhovoru - "chce sbalit 18tku" - resp. napsal že když se člověk snaží, může mít v posteli 18tku celkem rychle. Hm..
Klidně bych brala fakt, že bych mohla sedět jen vedle mýho táty, bohužel to neni už nijak možný.. :/:)

14 Lawiane Lawiane | Web | 2. června 2014 v 18:40 | Reagovat

Téda, ten článek je taky jako nějaký story z novin. :D Tak hlavně, že z toho autobusu včas vystoupil. :) Ale je hezké mí takový nevšední a bláznivý zážitek. :)

15 Andy Andy | E-mail | Web | 3. června 2014 v 16:53 | Reagovat

[14]: spíš ještě, že už nebydlim na tý zastávce, kde vystupoval, viděl by dokonce i kde bydlim, to by byla menší sranda no :-D

16 Lawiane Lawiane | Web | 3. června 2014 v 19:06 | Reagovat

[15]: nejlépe bydlet v lese, kam nikdo nevidí. :D

Jinak - jsem čekala, že se na těch 14 pádů někdo chytí. :D Když oni nejsou tak těžký jako ty český, do určitý míra nahrazují naše předložky. Dí se to. (Myslím si někdy. A jindy se to zase vůbec nedá... :D) Finština je ale fér, má sice hodně pádů, ale zato třeba nemá vůbec budoucí čas.

17 Andy Andy | E-mail | Web | 3. června 2014 v 19:24 | Reagovat

[16]: nemaj budoucí čas? O_O  O_O a jak jako můžou SNÍT? aahhhh to bych umřela! :-D

18 Lawiane Lawiane | Web | 3. června 2014 v 20:04 | Reagovat

[17]: :D říká se, že Finové prostě nemají budoucnost, asi jsou na tom moc depresivní nebo moc zaujatí smrtí, že na budoucnost kašlou. :D Ale ne, doopravdy ten čas nemá a místo něho se používá normálně přítomný a pokud by to z kontextu nebylo jasný, tak tam musíš dodat nějaký určení jako "zítra, za týden, příští rok..." :)

19 LuSsy LuSsy | Web | 11. června 2014 v 21:07 | Reagovat

To máš pravdu. Pojišťovny jsou hajzláci, ale už pojištěná jsem. :)
Moje maminka byla pojištěná, ale do teď jsme z toho neviděli ani korunu...

20 Andy Andy | E-mail | Web | 11. června 2014 v 22:01 | Reagovat

[19]: fakt jo... to jsou teda .. :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama