Duben 2014

Víkend tentokráte ala Čína

27. dubna 2014 v 22:12 | Nobody |  Milý deníčku...
Poslední dobou se toho děje nějak strašně moc.. A všechno je šíleně komplikovaný. Fakt moc.

Psala jsem, že jsem poznala jednoho číňana.

Pátek jsem byla doma, nechtěla jsem to s tim "pařenim" nějak přehánět. V sobotu se mi ozvala Laura, šly jsme na kafe. A pak jsem se měla sejít s tim číňanem, jménem Leilei. Řekla jsem si, že to bude jen tak, trochu líp se poznáme, ale nečekala jsem, že budu mít takovej problém se všim.
Z CoffeeAndCigars jsem šla za Leileiem, končil v práci. Čekala jsem na něj 20 minut! Když ale přišel, te jeho úžasnej úsměv s nádhernejma zubama všechno vyžehlil. Nastoupili jsme do jeho parádního auta, jeli natankotvat a přemýšleli kam pudem. Jako vždy, nechala jsem volbu na něm s tim, že jsem nechtěla jít na jídlo, protože jim jako prase a prostě se stydim.
Neprošlo mi to a rovnou jel do TGI Fridays. (Tam jedno jídlo stojí 300-500 korun)
Byla jsem strašně nervózní. Když nám přinesli cheesburgery, držela jsem nůž, kterej jsem musela "nenápadně" opírat o ten obrovskej cheesburger, jak se mi klepala ruka tak to bylo vidět na noži. No fuj.
Strašně sme se přejedli, bylo mi špatně, a on byl strašně moc krásnej. Strašně moc. Vážně.
Náherný zuby. Vysokej. Strašně hezkej obličej. Chování bezva. Pomalu jsem z něj nemohla spustit oči, mohla bych se na něj dívat donekonečna. Po jídle jsme jeli do FRIENDS, gay baru, kde jsme se potkali prvně, hihi. zalarmovala jsem svoje gay kamarády, ale nepřišli.
Kolem 12tý jsme z FRIENDS jeli do TopGearu pro jeho kamarády. Další číňan, a ňácí běloši. Z Top gearu jsme jeli do Hangaru. Leilei mi všude kupoval drinky. Z Hangaru jsme šli do Jamese Deana. Už jsem byla v náladě. Všichni jsme se bavili, povídali si, popíjeli, byla sranda. Nebudu to vypisovat. On je prostě krásnej, gentleman, je skvělej, milej, nevim co všechno.
Nevim, kolik je najednou hodin, kolem třetí ráno, asi, Leilei se zvedá, bere mě, že odvezem toho Číňana domů. Řikam oukej, mě je to fuk. Odvezem ho a jedem zpátky do centra. Zjišťujem, že nejsme unavený, nechci domů, je mi s nim fajn, tak sháníme místo, kde by sme to ještě na chvíli zakempili. Skončíme zase ve friends, barman si nás pamatuje, je to slaaaďoučkej gay. Dáváme B52 a pak už jen vody, protože já alkohol pociťuju a nechci, aby on pil ještě víc, protože řídí.
Najednou je nějakých 5, friends zavírá, tak jdem do auta. Nevim co bude dál. Sedíme v autě, asi 15 minut, on hledá nějakej hotel. Řikam si what the fuck, ale neříkám nic. Za celej večer se mě ani nedotkl, nemám žádnou obavu. Jedem objet pár hotelů, jestli tam maj místo, protože nechce jet až domů (kus za Prahu), protože za pár hodin by jel zase zpátky do práce.
Objíždíme hotely, když najednou blik, policajti, dobrý den, doklady, dejte nám dejchnout, a sakra.
Nadejcháno, jasněže, problém je na světě, nebudu říkat jakým stylem se to vyřešilo.
Oběhne hotely poblíž, jedem kousek dál, konečně najde hotel, kde maj místo, vrací se ke mě do auta.
"Pudeš tam semnou?" Okamžitě odpovídám, že ne, v žádnym případě. Být lhostejná ke všemu, klidně jdu, ale je nějakých 6 ráno, mamka vstává do práce a já jsem prostě hodná holka a zlobit nebudu.
Sedíme nějakých dalších 10 minut v autě, aby z něj trochu ten alkohol "vyčuchnul" a jede mě hodit domů. Hodí mě skoro před barák a teď loučení. Nevim jak se s nim rozloučit po tom, co za večer semnou utratil s klidem nějakých 5 tisíc plus benzín. Naklánim se k němu, necham to na něm.
Pusa na tvář.
Byla to pusa na tvář.
Respektive na obě tváře.
Naprosto, ale NAPROSTO vyjukaná, okouzlená tímto mladým gentlemanem odcházim domů, kde píšu Timimu, že jdu spát. Ten se následně uráží, jaktože jsem se vůbec opovážila jít pařit do rána.
Aha.

Spala jsem dvě hodiny, bylo mi zle, ke mě domů dojela Laura a pak jsme šly k Leileiovi do restaurace, jakože na jídlo. Já to navrhla jen tak ze srandy, on to ale odkejval, tak co by ne. Představuju ho Lauře, která mi po chvíli co odejde sděluje, že je hodně podobnej Tommymu. BEZVA.
Během večera jsem si už všímala podobných gest, co dělával Tommy, akorát že Leilei byl prostě víc sexy. Ale teď, když to řekla Laura, byla jsem z toho v háji. Je stejně vysokej. Má stejnou postavu jako on. Ale prej je hezčí v obličeji. No to je výborný. Takže teď v něm budu hledat další části Tommyho.

Takže tady máme ten hlavní problém.
Nádhernej slaďoulinkej Vietnamec. Nádherný zuby, hlas, věk akorát (22), všechno perfektní, jsem z něj strašně moc mimo, můžu na něm oči nechat, píšem si jako nějakej pár. Jenže je z Varů.
Dále sakra nádhernej a hrozně sexy Číňan. Zuby taky jak z reklamy na zubní pastu, hlas strašně příjemnej, věk akorát (22), všechno perfektní, jsem z něj strašně moc mimo, můžu na něm oči nechat. V Praze je denně.
Tak a co teď jako. Oba maj auto, maj prachy, ale o to mi vůbec nejde. Jen to píšu proto, abych ukázala, jak moc jsou ve všem stejní! Povahově určitě ne, ale neměla jsem tolik času, abych zjistila kdo jaký je. Takže z prvních dojmů jsou oba stejně úžasní, akorát Timi je kousek nižší než já a je to Vietnamec a bydlí daleko a Leilei je vyšší než já, v Praze je denně a je to Číňan.
Což je další věc, protože čínštinu neovládám, neznám ani základy, neznám nic, nevim jak to chodí u nich u čínskejch chlapů, co se očekává od čínských holek, kdežto vietnamštinu zvládám všelijaký fráze, rozumím jednoduchým větám, mám představu o tom, co to obnáší bý ve vztahu s Vietnamcem.

Co mám pro boha živýho asi teď dělat.

Jinak Tommy ať se jde sakra bodnout, slyšela jsem od toho druhýho číňana, že nemá dobrou pověst. Už ho nechci. Ani náhodou. Ne a ne a ne.
Jsem už někde uplně jinde.. a ikdyž je to komplikovaný, je to mnohem víc zajímavý..
Ikdyž to ty začátky bejvaj.


Omlouvám se za tenhle článek, vůbec nevim jak jsem to napsala, do toho všeho jsem se hádala s Timim, prostě bordel hadr.

Čajaroke

22. dubna 2014 v 19:54 | Nobody |  Milý deníčku...
Snad si moc netroufám, když přiřadím tento článek jako TT Tóny písně, jelikož karaoke k tomu vlastně i trochu sedí. Ale nebudu předbíhat!

Pátek 18. dubna byl (nejen) mnou straašně moc očekávaný den. Proč? Protože měl v Pražskym klubu HanyBany vystoupit Vietnamský zpěvák Noo Phước Thịnh.
Byla jsem domluvená s Vietnamcem Ducem co jsem poznala o týden dřív, že předem dojdu k němu do čajky a pak půjdeme všichni jako grupa. Když se zjistilo, že máme společnýho kamaráda Tonyho (aneb můj vážně prima kamarád), bylo jasný, že půjdeme všichni společně. Co se ovšem bohužel nestalo, náš oblíbený zpěvák prej omdlel a je v nemocnici, to znamená, že koncert ani párty kde bych zaručeně potkala Tommyho se konat nebude. Zjišťuju, kam jde Viet, prej SAPA karaoke nebo co, překecávám jeho bratra ať jde s náma, že prej mi večer zavolá, chci jít taky na SAPU, protože Viet je jedinej můj objev na blízku.
Dojdu do čajky, znám tam ""líp"" jen Duca, od vidění další Vietnamec, jo, to je ten jak se minulej týden cicmal s Mei, další Vietnamec kterej prozměnu balil Kačku a Pavel (jakýs takýs asiat - netuším jaké národnosti) ten, který se minulý týden spároval se Sabčou. Celkem vtipný, jen ten "můj" (vyhlídnutej, aby bylo jasno, hihi) do páru tam nebyl.
Sedám si, Duc mi dělá Vietnamský ledový čaj, je to fakt mňamka, povídáme si, a hurá hurá, přichází Tony! Duc přináší vodnici, dolejvá čaj, když přicházej Tonyho kámoši. Tony má zarezervovaný karaoke nebo co, jenže ehem v hostivaři a ne na Sapě. Jak všichni procházej dveřma, dvakrát jsem zatajila dech. Dvakrát. Na první pohled jsem měla jasno.
Jeden vysokej pohlednej Vietnamec, kérka na krku, fešák jako řemen, ale je víc sexy než aby byl nějak hezkej. A pak ten druhej. Malej, ale sakra sladkej, krásnej v obličeji. Přichází zamnou Tony, že mě chce s těma lidma seznámit. Zacházíme do salonku. Představuje mi všechny. Počínaje vysokým potetovaným fešákem. Tak tohle je ** (ani jméno si nepamatuju) a tohle je jeho přítelkyně. AHA, tak jo, vysokej fešák ze hry ven! Ale ten druhej v salonku nebyl, někam odešel, asi někam jel, nevim. Postupně přichází další a další lidi, vietnamci, vietnamky, salónek už je nacpanej, chudák Duc furt donáší čaje, připravuje vodnice, když si na chvíli dáchne, sedá si vedle mě a uchichotaný Vietnamky se mě ptaj, jestli prej spolu chodíme. No, to tak.
Ani nevim kdy a jak, ale najednou je v salónku i ten cuteo, jak se mi líbil od první chvíle, co jsem ho viděla.
Blíží se půlnoc, vyrážíme, směr auta a jede se na karaoke. Ten andělsky nádhernej Vn se mě ptá, jestli jedu s nima, aneb hoho, začal konverzaci on. Když se rozdělujeme na tři skupinky do tří aut, k jeho autu se žene moc lidí, říká mi "No tak asi budeš muset jet tim druhym," řikám v pohodě, vždyť ježiši, já chci jet s někym koho znám, fakt nepojedu autem kde neznám ani nohu.
Cupitam za Ducem a nastupujeme do většího auta, je nás tam 6 a jede se. Po strašný době konečně dojedeme na místo určení a já nevim co očekávat. Je to něco jako cassíno. Postupujeme do místnosti určený pro karaoke. Je to tam pěkný. Sedám si, na stolech je už předpřipravený občerstvení. Z jedný strany vedle mě sedí Duc a z druhý ten slaďoušek (později zjišťuju, že se jmenuje Timi, abych furt nepsala zdlouhavě slaďoušek apod.).
Všichni si tak nějak povídáme, všechno dobrý, mám radost že se spolu bavíme, je strašně hezkej, nunununu. Pak začínáme listovat seznamem karaoke písniček, hledáme ňákou co známe, 90% z nich jsou vietnamský, kniha je z poloviny položená na mojí noze a z druhý poloviny na tý jeho, když se dotkne mýho stehna, normálně mě zašimralo v břiše, fuu. Proč se semnou tak krásnej kluk vůbec baví?
Najednou začíná hrát moje oblíbená písička, text znám skoro navzpaměť a všichni mě nutěj ať to zpívám, cpou mi do ruky mikrofon. Ale mám vítr zpívat vietnamsky mezi vietnamcema, tak to jebu, mizim z místnosti pryč do "mezi místnosti", kde si sedám na gauč a odpočívám. (karaoke místnost, po ní byla nějaká místnost s gauči a až pak cassino, všude dvojitý dveře) Po chvíli přichází Timi. Sedá si ke mě. Chvíli předtim jsem Tonymu říkala, že se mi strašně líbí. Povídáme si, po chvíli přichází Tony. Povídaj si Vietnamsky ale hnedka zase mizí se slovy (vietnamsky) "že prej nás nechá o samotě", že já jsem mu něco říkala, lol.
Po bůhví kolika hodinách karaoke jsou tak 3, 4 ráno, přemýšlíme kam půjdem, nechce se nám domů. Stojíme už u baru, když v tom zaslechnu částku na placení za karaoke a chytám infarkt. "Tak to bude 13 380 korun" Musela jsem asi uplně zezelenat, jen stojim, kulim oči, řikam si ZA CO se proboha platí taková pálka? Timi je hned u mě, dívá se na mě, usmívá se, vytahuje peníze a ptá se mě s naprostym klidem že prej "coje." Vůbec niic, až na to, že za pár hodin karaoke se platí 13 tisíc, všechno je vlastně v pořádku. Dál tam už jen tak jsme, Timi sedí na barový stoličce, já stojim hned u něj, když mě chytá kolem pasu. Tybrďo, on mě chytá kolem pasu, vždyť to uviděj ostatní, jemu to nevadí? Šimrá mě v břiše, motá se mi z toho všeho strašně palice a že prej se jede do retra. Řikam hm bezva, tak tam mě nepustěj, ale aspoň bydlim kousek. Tentokrát už jedu autem s Timim, vepředu leží polomrtvej Tony, asi to přehnal s vodkou a jede se do Retra. Mam nervy, protože vim, že kontrolujou a mě je 18 až v prosinci. Dojdem tam, holky projdou s klidem, jen u mě se to seklo, haha, jak nečekané. Tak stojim před vchodem v tom průchodu, holky u mě, přicházej kluci z druhýho auta, pak i Timi, že se mu už povedlo zaparkovat. Tak tam stojíme, přemýšlíme kam teda jinam, když vidim nejlepšího kámoše Tommyho. Podívá se mi do očí a honem honem odvrací hlavu nahoru a dělá že mě nevidí, bože, pitomec jeden :D
Stojíme tam dál, najednou přichází Ozzy a za nim Duy. Řikam proboha to snad neni možný. Duy ke mě přichází, objímá mě, zase se tulí, achjo, kousek ode mě stojí Timi, jen se od něj trochu odtahuju. Vyčítá mi, že prej se za něj stydim? "nee, nestydim, bože můj, prostě je mi to nepříjemný," "Takže ty tady někoho máš?" Jen tak mlčim, on se dívá po klucích co stojej kousek ode mě. "Ježiši vždyť tu neni nikdo hezkej, vyčítá mi," vztekám se, že teda je a že to vůbec neni jeho věc.
Naše grupa odchází a jede se do M1, yahoo. Stojíme frontu asi 15 minut, mrznem jak blázni, my holky máme věci v autě, Timi přeze mě hází bundu, drží mě za ruku. Nunununu. Vevnitř je lidí až to neni pěkný, nedá se tam hnout, natož tančit, strašně se tlemíme tomu, jak je to o nervy, s Timim tančíme sem tam dost u sebe, sem tam normálně s ostatníma, sem tam mě drží za ruce a sem tam je na mě nalepenej jak izolepou. A vůbec mu nevadí že nás ostatní viděj.
Mizíme radši s parketu, přesouváme se k baru, kupujeme si jeden drink napůl, on nemůže moc pít, protože řídí, sedí na židli, pobízí mě ať si mu sednu na klín. Rudá až za ušima neodmítám, i když jsou všichni od nás poblíž.
(Jo, zapomněla jsem zmínit, že mrtvej Tony spí furt v autě a nešel s náma haha)
Po dvou hodinách v m1 končíme, za půl hodiny bude 6 ráno, m1 bude zavírat, a my prej jedeme zase do čajovny! Honem jdeme s Timim ještě pro do šatny, kde mě poprvý políbil. Uuu.
Dojedem do čajky, všichni si tam sedáme, Duc zase připravuje čaje, ostatní hrajou flašku na úkoly a my s Timim jen usínáme vedle sebe. Nejdřív on mě na rameni, držíme se zase předevšema za ruce, pak se probouzí, já usínám na jeho hrudníku, ovšem pořád sleduju reakce ostatních na nás.
Nejsem na něco podobnýho mezi Vietnamcema zvyklá. Vůbec vůbec vůbec.
Prej se bude přespávat u Skipera, už máme ale jen jedno auto, řídí zase Timi, jedu v první várce s Tonym a ehem jednim dalšim jehož jméno si nepamatuju plus Skipem, kterej nás pouští do bytu a jede pro druhou várku s Timim zpátky do čajky. Mezitim, co jsou pryč jdu konečně hurá čůrat, trochu se upravuju a otravuju Tonyho, aby neusnul, než příjdou.
Všichni to vymysleli tak, aby sme měli pokoj sami s Timim, hahaha, jak milé. Rudá až za ušima s nim odcházim úúplně dozadu do bytu, do pokoje kde je snad nejmenší postel na světě.
"To si děláš srandu, tak malá postel?" děsim se.. Podívá se na mě, usměje se "to stačí".
Oi troi oi, naštěstí jsme ani jeden nějak extrémně nepili, jsem naprosto střízlivá, on si lehá, v čistym oblečení, navoněnej, krásňoučkej, já smradlavá od kouře, fuj tajbl humus, omlouvam se mu že smrdim po klubu, on že prej mu to nevadí. Hm.
Je tak strašně hezkej bože.
Jak je vám známo, sem tam na party se věci zvrtnou, obzvláště MĚ ale tentokrát POTLESK PROSÍM! Nic se nezvrtlo, krom toho že jsem ani nemohla dovolit cokoliv zvrtnout, tak jsem vážně nechtěla. Ne. Ne. On je někdo, kdo se mi líbí víc, než je zdrávo. A hned napoprvé nechat cokoliv zvrtnout? Jasnej konec. To jsem nechtěla. Takže ano, tulili jsme se. Ne, nic víc.
Krom toho na mě v tý posteli působil tak strašně... ani nevim jak to říct, ale měla jsem z něj vážně strach. Tak strašně moc mi přišlo, že se mu nelíbim a hrozně jsem se styděla sama za sebe, protože jsem musela vypadat příšerně a ještě když mě viděl tak z blízka. A jeho oslovení "Češko," který vyslovil s takovym strašidelnym tónem, normálně mě zamrazilo a nenapadlo mě nic lepšího než mu "Vietnamče". (což zní mimochodem pěkně divně)
Vlastně doteď nechápu, co to vlastně doháje mělo znamenat, leda tak to, že v soukromí bude asi pořádnej samec, co má rád hodně hodně navrch. Ale nic neni jistý, protože jsem s nim vážně nespala :D Jen teda co se spaní jako spaní týče.
Nakonec jsme na chvíli přeci jen usli, on měl ode mě pokousaný strašně ruce a když jsem se po probuzení podívala do zrcadla, styděla jsem se za sebe ještě mnohem víc! Honem jsem smývala rozmazaný oči a domalovávala odloupaný linky a všechny tyhle příšernosti.
Pak jsme šli všichni, co jsme tam přespávali na oběd. Tony, Timi, Já, Skiper, ten jeden Vn a jedna Vietnamka.
Objednali jsme tři velký jídla pro všechny (2x 1600g grilovanýho masa a jednou 800g masa). U stolu jsme seděli s Timim vedle sebe, resp. prvně jsem seděla vedle toho jehož jméno neznám, ale Timi ho poprosil ať se přesune a seděli jsme pak u sebe. Nunu. How cute is that huh? Přinesli obrovský hory jídla, jedli jsme jako čuňata a ani jsme to nesnědli. Po jídle jsem měla mastný ruce jako dobytek, co šlo, to jsem utřela do ubrousků, ale furt to nebylo ono a i po jídle a po párty mě Timi v restauraci předevšema chytá za ruku.
Oh my gosh, uplně se v tom ztrácim, většinou co se stane na párty už se pakuje buď jen na párty, nebo nikdy, ale nikdy ne druhej den! Nechápu to, nechápu, ale sakra, užívám si to, jak jen to jde.
Hodil mě autem až domů, pak dojemnej pohled z očí do očí skrz přední okno a to je všechno.
Neni z Prahy, takže se uvidíme asi za sto let, ale abych pravdu řekla, stýská se mi po něm, ne že ne.
Píšeme si. Prej se mu taky stýská. Oi troi oi.. Takovej krásnej klučina...
Jsem jeho em yêu.

Co se týče Tommyho, teď je mi ho vážně líto haha. On mě opustil a našel si tak straaaaašně ošklivou holku a já si ještě přilepšila. Jsem hnusná, že o tom takhle přemýšlim. Ale on si nezaslouží, abych se kvuli němu dál trápila. Přenést se mi pomohly dva skvělý víkendy.. Bylo to snažší než jsem čekala.
Ale stejně si mě nezaslouží)

Party po Vietnamsku, eeee

13. dubna 2014 v 17:02 | Nobody |  Milý deníčku...
Zničilo mě to. Strašně moc. Když mi zavolal Tony, že s nim byl před týdnem kalit. Neměla jsem se ptát.
"No a má někoho?"
"Má"
Kozatou vietnamku.
Nestála jsem mu ani za debilní tři měsíce aby byl sám.
Ne, našel si hnedka někoho novýho a všechny moje naděje tim pohřbil.
"Stále si zlatí, není všem dnům konec," bože za tohle bych mu dala do hlavy něčim strašně strašně tvrdym..
Dělá se mi z něj špatně.
Ale jo, teď už je to na správný cestě. Už nehrozí, že bych doufala, že se k sobě vrátíme, protože nehrozí že by sme se k sobě vážně vrátili. Protože se tahá s ňákou vietnamskou kozatou ošklivou nánou. Bože jak je mi z něj špatně.. Jen ta představa....

Včera byla asianstyle party. Těšila jsem se tam moc, ale co jsem se dozvěděla, že si už někoho našel, když já sama mám pořád odpornej blok, přešla mě chuť jít. I přesto jsem ale šla. A rozhodla jsem se, že si to užiju.
Bože, tahle šílená noc mi moc pomohla.

Vzala jsem si sukni, nadkolenky,průhlednou košili a vyžehlila jsem si vlasy.. Už jen skutečnost, že jsem si kvuli tomu žehlila vlasy muselo znamenat, že to musí stát za to, jinak bych se vztekla, když už víc jak čtvrt roku používám jen bio kosmetiku abych ty svoje spálený vlasy aspoň trochu zachránila..
Ve čtvrt na deset sme měly sraz s Kačkou a jely jsme na místo určení. Lee, její vietnamský kamarád měl modro-fialový vlasy, moc mu to slušelo, objevilo se tam strašně moc dalších lidí co jsme znaly.
Včetně Duyiho. Duy tak trochu už namol, bohužel znal fotografa a stále ho obtěžoval, ať nás fotí. Když jsem se bránia, opilecky mi vyčítal, že se za něj stydim. Pfch.
Tančilo se, přišel nějakej Koreec, vzal si na mě facebook. Tančilo se dál, srandy kopec a Duy začínal být víc.. hm, no začínal mít víc napito, takže se ke mě tulil víc a víc a upřímně, ne, nebylo mi to nejpříjemnější, ještě takhle mezi lidma, brr.
Koupila jsem si panáka vodky, aby se líp tančilo a s Kačkou, Leem a dalšíma lidma jsme trsali, připojil se i číňan JJ (jay jay), přes kterého jsem poznala dalšího veeelice pohlednýho číňana. No málem mě z něj kleplo jak byl pěknej, fuuu :) (chtěl mě pak hodit domů autem ale nějak sme se sobě ztratili, hij, snad někdy příště)
Trsá se dál, pomalu se to vylidňuje kpop fanoušky a do klubu přichází gayové, stále tam však je spoustu asiatů a lidí, co se rozhodlo trsat dál.
Nevim jak, ale najednou tančim na stupínku s JJem, Marou, Kačka je poblíž nás, další kamarádi taky ale taky skupina nějakých Vietnamců pobíhajících kolem nás s flaškou vodky.

Trsáme, trsáme, a pak mě skupina Vietnamských chlapců překecala k vodce, lili jí do mě na vteřiny, zezačátku většinou 5, pokaždý mě uplně celou polili, ještě že vodka neni barevná, byla bych jak chodící flek, lili vodku i do Kačky, mě to je jedno, jsem nezadaná, Vietnamce mam ráda (dobře se s nima paří haha), nebránim se seznámení, tak trsáme, Duy se dlouho nikde neobjevil.
Přicupital ke mě jakýs takýs gay, tančím s gayem, je miloučkej, nununu, furt mi říká jak jsem krásná, že by chtěl být heterák, ale moc se ožere a pak dostane chuť zjistit jak líbam, když se bránim, na stupínku před očima všech mě celkem brutálně chytá za vlasy, padá mi náušnice a najednou se objevil Duy, vystartoval na něj a málem před očima všech zmlátil opilýho gaye. Hm. Nepříjmný zvrat. A ta naušnice mě fakticky štve.
Prdim na ní, dál se tančí se skupinou neznámých vietnamců, netušej že jsem češka, mluvěj na mě anglicky (vokurky), začínám bejt přiopilá, tak na ně začínam mluvit vietnamsky. Všichni jsou strašně překvapený, jakoby stoupla moje hodnota, paří se dál, konečně zvrat a začínaj mluvit česko vietnamsky.
Najednou jsou asi 3 ráno, vypilo se bůhví kolik flašek, z toho aspoň čtvrtina jedný flašky byla na mojí košili a kabelce, a Vietnamci najednou příjdou s tim, jestli nechcem do M1.
Jsem dost v náladě, dlouho jsem tam nebyla, proč ne, jak už jsem řekla, s Vietnamcema se dobře paří. Beru Kačku, co tam ještě nikdy nebyla, slibuju jí že na ní dám pozor a jdeme všichni ven, pošéfit jak a kdo bude řídit. Venku čumim, přišel jeden Vietnamec, tybrďo, vždyť já ho znám, s tim už sem přece jednou pařila, jojojo, je to on, byli sme v M1, zná se s Tommíkem, bože, ten svět je tak malej. Ten blbec na mě ještě ke všemu vůbec nemluví česky, jen vietnamsky, rozumim jen kousky, naštěstí se mě držel Vn chlapec jménem Duc, co mi překládal o jsem potřebovala, hihihi.
S řízením je trošku problém, všichni jsou dost připitý tak jedem taxíkem, samozřejmě to vyšlo tak blbě a s Kačkou jedem každá jinym, ale uklidňuju se myšlenkou, že toho jednoho znam, takže to neni zas až takovej risk, všechno dobrý, dojeli jsme v pohodě, v M1 ani nekontrolovali občanky a jdeme tam a najednou máme i stůl a další flašku vodky na stole. (Fakt by mě zajímalo kdo to platil, protože v M1 to neni zrovna levná záležitost, flaška a ještě k tomu stůl). Pije se, tančí se, fakt děsná sranda, říkám si jak mi chyběly podobný akce a jsem ve svym živlu, vůbec neznám ničí jména, vůbec mě to nezajímá, a najednou, bože, co nevidim, KIM? ůj nejvíc sexy gay kamarád na světě? Přelejzam všechny u stolu, všichni mi museli vidět pod sukni, nezájem, vrhám se mu kolem krku, stojíme tam jak jantaří, objímáme se a říkáme si a tlemíme se jak je to strašně hustý, pak po chvíli jdem tančit, sem fakt ňáká ožralá, tančíme tělo na tělo, oh můj krásný Kim, byla jsem do nějk blázen když jsem ho poznala, uhhh, on jde pak zas za svýma kámošema a já za svýma, totálně vypleskaná z toho, jak jsou všechny tyhle akce vydařený.
Když M1 končí, Duc říká že má čajku a že má klíče, tak jedem všichni do čajky, v čajovně už bylo pár lidí co bylo na asianstyle party, respektive slečna se kterou jsem měla problém a její nejlepší kamarádka, děláme jakože nic, všechno dobrý, někdo udělal litry Tuaregu, připravila se vodní dýmka, najednou svítá.
Vůbec nejsem unavená, všichni usínaj, já chci ještě pařit.
Leju do sebe čaj jak blázen, je výbornej a úžasně příjemně teploučkej na moje bolavý uřvaný hlasivky.
Už je asi 9 ráno, když ten hezkej, co se mi líbil mi říká ať s nim jdu pro KFC, řikam oukej, Kačka jde s námi, že prej pude domů. Hezounek řídil, je sladkej, vyhodil Kačku na zastávce, kde si řekla a my objížděli snad celou Prahu, protože nikde ke KFCčku nemohl sehnat cigarety.
Vracíme se do čajovny, všichni spěj, tahá mě někam do zadu, hele, je tam Sabča, ta se kterou sme se dost neshodly (už je to dýl), vstává do práce, tak kecáme, děláme jakože se nic nestalo a najednou sem v tom salónku sama s tim hezoučkym Vietnamcem, ani neznam jeho jméno, vlastně je mi to jedno.
Bere mě, a pokládá si mě na jeho hrudník, že jdeme spát. Řikam, ooo, oukej, sice nevim jak se jmeuješ, ale nevadíí, jméno vlastně neni vůbec podstatná věc. Po chvíli se na mě vrhá, začíná mě líbat, brutálně mi trhá silonky, usmívá se, já se směju, co to do něj vjelo, nenenenene, tytyty, styď se, nic nebude.
Nehodlala jsem spát s Vietnamcem, jehož jméno neznám, v čajovně, kde jsem poprvé, ani tam nejsou dveře, jen pofiderní závěs, kam každou chvíli někdo může vlézt.
Lepší když to semnou nebude mít tak lehký, protože si o mě nebude muset myslet jak jsem levná češka, že tohlencto a támhlencto. Kašlem na to, jdu si povídat s Ducem, ptám se na jména všech, povídáme si, zpíváme si vietnamskou písničku Len noc nha la bat con ga, jejíž slova znam líp než on a všechno je fajn.
Přichází do salonku další Vietnamec, myslim že Tony, nebo Tommy, nebo nevim, ptá se jestli chci hodit domů, řikam že sakra jo, mam roztrhaný silonky jak ňáká coura, vypadam příšerně, tak že prostě domů hodit chci.
Řídí brácha toho hezkýho, hezkej jsem zjistila že se jmenuje Viet, bráchu jsem buď zapomněla a nebo je to taky Duc, nemam zdání, ale ten se ke mě měl v prvním klubu. Vyhazujou mě kousek od místa kde bydlim, děkuju, lupnu Vietovi pusu na tvář, lupla bych jí i těm vepředu, ale asi by to bylo divný protože jsem se s nima skoro nebavila, tak radši mizim, než si uvědomim jak trapný to bylo.

Příjdu domů, je půl jedenáctý a mamka klepe řízky.

party hadr.

Černá díra

3. dubna 2014 v 19:54 | Nobody |  Milý deníčku...
Nejhorší je te pocit, kdy seš úplně na dně a není nic, co by ti mohlo pomoct.
Jen co ty zůstaneš o samotě, obě tvoje sestry mají najednou přítele. Jedna si lítá z vesela po Indonésii, druhá, ta, co bydlí semnou a s mamkou zas je celý dny s nim a když neni s nim, tak mluví jen o něm. Máma je buď v práci, nebo se svym přítelem. Nejlepší kamarádka, co tu pro tebe vždycky byla najednou má taky přítele.
A všichni se od tebe vzdalujou ještě víc.
Ironie, no ne?

Ať jdu ven s kymkoliv, kamkoliv, ať je to sebehezčí kluk s nejhezčíma zubama a krásnym hlasem, bože, proč to nepomáhá jako nějaká náplast, nebo tak, vždyť já jen vyplňuju svoje prázdný dny, který můžu s klidem trávit u seriálů a výsledek bude stejnej.

A ještě horší je, že nad sebou fut kňouram. A nad svym životem.
Proboha, vždyť sem mladá, tak kde je problém.

Myslim, že jsem na to přišla. Já se asi nechci přenést. Ikdyž to tak strašně bolí. Bolí to tolik, že cítim téměř hmatatelnou bolest na hrudi. Ze stresu mi na ksichtu vyskákaly rudý pupínky. No vypadám náramně.
Jenže ta bolest a ta odporná, příšerná, nechutná prázdnota je vlastně jediná věc, co mi připomíná, že jsem si nic z toho co bylo nevymyslela.
Je to zvláštní. Proč jsem si to uvědomila jen tak moc pozdě? Proč jsem si uvědomila tak moc pozdě, kým vším pro mně byl a co všechno pro mně znamenal? Nebo si tohle všechno jen teď vymýšlím, protože se cítím ublíženě, stejně jako když děcku seberete jeho hračku?

Až zmizí ta bolest, budu vědět definitivně, že je konec.
ale já to nechci
nechi konec

Máma mi říká (a tak nějak to tušim i bez ní), že to, co cítím teď, že to příjde ještě tolikrát.
Ale já říkám, bože, jestli tohle budu muset prožívat ještě někdy, radši si hlavou nechám proletět kulku.
Nechci střídat kluky a nechci pár jakž takž vážných vztahů, ježiši, já chci jednu jedinou osobu, se kterou budu šťastná, klidně jako v pohádkách - navždy!!
Bože můj.
Existuje něco takovýho vůbec?

Nikdy jsem po ničem podobnym nesnila. Ale teď, když vidim.. cítím jak to bolí.. Už to nechci znovu zažít.

Co bude dál? Když není nikdo, kdo by dokázal probudit můj zájem? Když telefonát s (nejspíš) milym klukem mě svádí k tomu proskočit oknem, protože mi slovem business už mi vrtá díru do hlavy? (Ani se neptejte, byl to horší telefonát, než když otravuje telemarketing.)

Je vůbec nějaká šance, že by sme se k sobě vrátili? A i kdyby jsme se k sobě vrátili - mohl by to být stejný jako předtim? Nebo dokonce lepší? Mělo by to vůbec nějaký smysl?
Kdyby jsme se k sobě vrátili a pak by přišel konec znovu, nejsem si jistá, jestli bych to zvládla.
Nejsem si jistá jestli to zvládnu teď.

Včera to byly dva měsíce co jsme se viděli naposledy.
Dva měsíce! Jak je možný že to uteklo tak odporně rychle?
Proč mě to fut nepřešlo?

Bože, MÍT RÁD, to je strašnej hnůj.
Ne, nepoužiju slovo milovat.
Tímhle slovem se moc plýtvá.

Bože, pomoz mi z týhle šlamastiky.

Když jsem šla z úklidu, kousek hořelo. Šla jsem se juknout. Pohledný cápek od Nehod mi ukázal video, hodil nás s mamkou domů, vzal si na mě číslo.
Hm. Vsadim se, že bude volat, až budu mít bloklou simku a já budu za tu lhářku, co mu nadiktovala schválně špatný číslo..
Byl to Čech. Takže je to stejně jedno, z mojí strany žádná jiskra. Chm.