Dělit se o vlastní mámu?

15. prosince 2013 v 15:15 | Andy |  Milý deníčku...
Vůbec jsem si nemyslela, že tenhle článek někdy napíšu, ale okolnosti si do mě furt kopou a smějou se mi, tak jsem nemohla jen je nechat, aniž bych se z toho vypsala.
Jsem takovej ten typ děcka, co by se o rodiče nikdy nedělil a představa, že bych je viděla s někym jinym, než mámu s tátou a tátu s mámou, no je mi z toho špatně.
Bohužel, jak už mnozí z vás jistě ví, táta umřel a mě zůstala jen máma a dvě poloviční sestry (mají stejnou mamku, ale tátu mají jiného - furt naživu, lhala bych když bych říkala, že jim to nezávidím.), plus babičky.
Babička od táty, která mi volá každý týden, posílá mi drobné kapesné když to jde a myslí na všechny svátky, kdy mi do šuplíčku přidá nějakou tu stovečku. Babička a děda od mámy, kterou jsem neviděla od dětství, její hlas si pamatuju vzdáleně a dá o sobě vědět jen když mi jednou za rok pošle nerozeninové přání.

Dneska se mi zdálo o tátovi. Když jsem se probudila, ubrečený oči, mokrej polštář, rudý šmouhy od mýho laku na nehty na bílý zdi.
Je to divnej pocit, ale připadám si jako poslední dinosaurus svého druhu, je mi smutno, je mi těžko, představa že tátova krev koluje už jen a jen ve mě a že až se jednou vdám, naše příjmení prostě zmizí.. Co umřel, poprvé jsem si takovýhle věci začala uvědomovat. Rodokmen. Stejná krev. Příjmení. Rodina.
Co když nebudu mít děti? Po tátovi nezbyde už vůbec nic, až umřu!
Není to moje povinnost? Zachránit naší krev?
Nebude zvěrstvo ji křížit?
Sakra, jsem v koncích.
Ale to jsem trošku odbočila.


No, je to už přes rok, co táta umřel a já samozřejmě nemohla čekat, že máma bude do konce života sama. I když jsem s tim tak trochu počítala, protože za tátova života na mě působila už spíš jako feministka a veškeré city vůči muži, kterého si vzala jakoby dávno vyhasly.

A jednoho dne to přišlo. Nebo spíš přicházelo. Neustále lítala ven. Téměř každý večer. Vracela se klidně druhý den dopoledne. Začínala jsem být na prášky, naštvaná, ikdyž jsem doma měla klid.
Pomalu nebylo co k jídlu, a kdykoliv jsem upozornila na to, že přišla trošku pozdě (nebo brzy? - ráno), vyjela a byla z toho nějaká ta třetí světová.
Připadala jsem si víc jako rodič, než ona. Alespoň mi nemohla nic vytýkat.

Já vlastně ani netušim jak k tomu došlo! Jistý muž, jí psal, volal, dával najevo své city k ní. K mojí mámě? Chápete to..
A jednoho dne jsem ho potkala před barákem se svým přítelem osobně. Sympaťák, vtipnej, pohlednej. Mamce jsem ho ze srandy schválila. Vzala si to k srdci.
Máma má nového přítele. Je skvělej, přeju jí to. Ale proč nemůže přítel v jejich věku znamenat chodit spolu ven, a to je všechno?
Vodí se za ruce, oslovují se jako puberťáci, pusinkují se, líbají se a dokonce spolu spí! (To tedy asi znameá že všechno, co jsem si o svojí mámě myslela celých těch 17 let bylo vlastně asi špatně)
Nebo víte co, ať si dělaj co chtěj, ale proč předemnou? Já jsem byla vždycky fixovaná na tátu, tohle mi rve srdce, oči, uši, žaludek. K tátovi se takhle nikdy nechovala, alespoň kam má paměť sahá.

Nelžu když říkám že jim to přeju. A je směšný vidět, co láska dělá i s lidma jejich věku. (Fuj, vážně jsem napsala láska?)
 


Komentáře

1 Ell. | Piece of heaven Ell. | Piece of heaven | Web | 15. prosince 2013 v 16:04 | Reagovat

Páni, obdivuji to, jak jsi to sepsala. Já také s tátou nežiji, bydlí v Praze, a já mám 2 nevlastní sestry (společný táta), které žijí taky v Praze. Vzhledem k tomu, že moji rodiče neměli svatbu, tak se jmenuji po matce, a taky o těchto věcech dost přemýšlím. Můj táta má 3 dcery, jestli-že se každá vdá, bude mít jiné příjmení, a není nikdo, kdo by v tomto ,,rodě" pokračoval.
Občas se vracím ke vzpomínce na mojí třetí sestru, kterou už bohužel nikdy neuvidím.

2 Andy Andy | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 16:12 | Reagovat

[1]: já nikdy předtím u seriálů a filmů, popř dokonce u dějepisu nechápala, proč byli ti chlapi tak tvrdohlaví a vždycky chtěli aspoň jednoho syna! Teď už to začínám chápat. Já byla tátovo jediný dítě, takže jsem v podstatě jediná co přišla o někoho svý krve, když nepočítám babičku, pro kterou to musí být neskutečný peklo.

3 amy-rose amy-rose | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 16:34 | Reagovat

jsem na tvém blogu poprvé, ale určitě ne naposled. hrozně mě zaujal Tvůj styl psaní:)
nevím, jak se cítíš, tohle jsem nezažila, ale chápu Tě
držím Ti palce ať to všechno zvládneš))

4 Drápek Drápek | Web | 15. prosince 2013 v 17:07 | Reagovat

Silný životní osud, ale věř a žij dál. Má to cenu! Že taťkova krev je už jen v tobě? To se přeci skvělá práva, pořád tu totiž je! Můžeš ji šířit dál. :) A jinak moc děkuji za komentář k mému článku. Pracuji v čajovně už od prázdnin a je to naprosto bombový! Kdybys měla čas a chu´t tak se tam někdy zastav. :) Ráda poznám nové duše. ;)
Nepřestávej snít a smát se!

5 Andy Andy | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 17:54 | Reagovat

[3]: tak to děkuju, mám radost, když se někomu líbí ten nepořádek co se odehrává u mě v hlavě!

[4]: To abych měla hromadu dětí, haha. Omrknu ještě jednou ty stránky, ale nejsem si jista zda to bylo v Praze, hihi. Za komentář neděkuj, ráda si počtu i názory a myšlenky jiných, než jen ty svoje :D :-)

6 Marsi Marsi | Web | 15. prosince 2013 v 19:20 | Reagovat

Mno věřím, že to není lehké. Moje kamarádka se potýkala (a potýká s tím samým), akorát s tím rozdílem, že toho přítele naprosto nesnáší. Moje máma je naopak už přes 10 let sama. Nějaké kratší vztahy měla, ale nevyšlo to. A taky to není ono. Připadám si špatně, když někoho mám a ona ne. Když o někom básním, jsem s ním, trávíme spolu čas a ona je sama... :-?  :-? Navíc jsem díky tomu i limitována i na svátky. Nemůžu jít slavit Silvestra někam s přáteli, protože nechci nechat mámu samotnou. :-(

7 Andy Andy | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 20:44 | Reagovat

[6]: jako mě je to na jednu stranu, jen jsem znechucená :-D ale mám větší volnost no... já doteď měla na ty svátky to samý, letos konečně to bude jinak, protože mamka bude taky někde lítat:))

8 Drápek Drápek | Web | 16. prosince 2013 v 17:39 | Reagovat

V Práze bohužel ne, ale kdybys měla cestu libereckým krajem, tak se stav v České Lípě :) ;-)

9 Andy Andy | E-mail | Web | 16. prosince 2013 v 21:28 | Reagovat

[8]: já jsem měla za to, že když jsem nakoukávala že jsem viděla místečko kde jsem nikdy nebyla, haha, ale kdybych NÁHODOU byla někde tam, ráda se stavím!!

10 zelená zelená | 17. prosince 2013 v 11:05 | Reagovat

bylo mi třináct, když se naši rozvedli. v deset ráno se táta odtěhoval, dal mámě klíče a zabouchl za sebou dveře. v deset nula pět se mě máma zeptala, jestli by mi nevadilo, kdyby přišel její kamarád na návštěvu. řekla jsem, že nevadilo. v půl jedný už u nás zvonil, přišel na návštěvu a už nikdy neodešel, dneska spolu maj mýho tříletýho bráchu a asi sou happy. ale vídávat mámu zamilovanou, jak se drží za ruku s dává si pusu s někym jinym bylo hrozný. cejtila sem se jako kdyby mě zradila. ale přesně jak jsi napsala: nemůžem čekat, že budou samy... :)

11 Andy Andy | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 14:54 | Reagovat

[10]: já se necítim jakoby zradila mě, ale jakoby zrazovala tátu :X

12 hogreta hogreta | E-mail | Web | 10. ledna 2014 v 21:01 | Reagovat

Myslím si, že to, že se před tebou takhle k tátovi nechovala, ještě neznamená, že ho nemilovala. Tohle je prostě počáteční fáze vztahu - a je jasné, kde jsi byla ty, když tvůj táta se tvou mámou měli počáteční fázi vztahu... Ale určitě tuhle počáteční fázi taky měli. A určitě se moc milovali - jak by taky ne, když splodili dítě a vychovávali ho, no ne? Na to je potřeba velké lásky.

Chápu, že je to těžké, ale snaž se to mámě přát. Ona tím tvého tátu nezrazuje. Ona se jen snaží být šťastná. A to je přirozenost nás všech - a je jedno, jak moc překážkami a bolestmi si v životě prošli. Každý se prostě jednou musí zvednout a jít dál. Ale neznamená to, že by zapomněl. Jsem si na 10000% jistá, že tvoje máma nezapomíná na to hezké, co s tvým tátou prožila. Ale ať udělá cokoli, nevrátí ho. Musí se prostě snažit jít dál, to je celé.

Vím, že to všechno víš. Ale nějak jsem měla potřebu ti to napsat. Držím palce tobě i tvojí mamince, aby ten pán byl fajn chlap a abyste si rozumněli. Nikdo neříká, že to bude tvůj druhý táta. Tátu ti nikdo nenahradí. Ale "kámoš" to být může, no ne? :) Přeji ti už jen samé krásné věci:).

13 Andy Andy | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 13:42 | Reagovat

[12]: No, ono to není tak lehký. Mamka si vzala tátu, jen protože s ním otěhotněla. Říkala mi, že se pohádali i v den svatby. oje dětství byly jedny velký nervy, protože se jen a jen hádali, měla jsem noční můry že máma tátu zastřelila v naší předsíni a pak si přivedla mladýho milence. Když už táta byl ve stádiu, kdy prostě bylo jasný, že umře, máma byla na nervy ale větou "Ať už se proboha něco stane" mě prostě dorazila. Ať už se něco stane? Tím měla na mysli, ať už táta umře, ať je klid.
Pfche.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama