Říjen 2013

Nic mi neni. Jen se prostě bojim.. Lidí.

12. října 2013 v 4:15 | Andy |  Milý deníčku...
Myslim, že jsem se zbláznila. Trvá to už pár týdnů. Co pár.. Několik, celkem dost.
Nikam nechodim. Protože mám strach.
Mám strašnej strach z lidí.
Nechápu co se stalo špatně.
Ale když jdu za tmy domů, občas je mi až do breku jakej mám strach. Prosím Boha, ikdyž normálně asi nejsem uplně věřící, aby nedopustil nějakýmu úchylovi, nebo sériovýmu vrahovi mi něco udělat. Když poprosim Boha, volám tátu. Aby na mě dal pozor. A ujišťuju se, že je určitě právě semnou a hlídá mě.
Bezva, brečim.
Jsem blázen..

Kde jsou ty časy, kdy jsem domů jela v pohodě, aniž bych z každýho chlapa dělala potencionálního úchyla, kde jsou ty časy, kdy jsem šla domů, aniž bych se bála svýho vlastního stínu a ozvěny svých bot. Kde jsou ty časy, kdy jsem domů šla, aniž bych analyzovala každej možnej centimetr předemnou i zamnou, kde by kdokoliv mohl bejt.
Jsem blázen..

Dneska jsem šla po delší době domů sama takhle "pozdě". (Haha, ironie, kdysi jsem jezdívala domů i pozdějc, neohrožená a v klidu, takhle budu mít akorát vředy).
Posledně jsem vytáhla přítele z postele a ikdyž to máme od sebe daleko, musel semnou až před barák. Plus svojí cestu domů. Neskutečně si ho za to vážim. Dneska to bohužel nešlo. Blbá noční doprava. Šel semnou na tramvaj tam u něj a pak chvíli psal, než usnul.
Tak jsem se zbytek cesty soustředila na to, abych přestala přemýšlet jako blázen. Sledovala jsem, jak se chovaj ostatní mladý holky. Nevypadaj že by měly strach.
Fajn, snažila jsem se uklidnit.
Nepovedlo se mi to, ale domů jsem se dostala vcelku.
Um. Proč se říká vcelku..
Vzpomněla jsem si na vytahovaný části těla z Vltavy.
Bezva.
No.
Příští týden mám jít do Karlovek. Aneb klub v centru Prahy, u Karlova mostu, u VLTAVY, kde někde plave dalších pár částí těla.
BEZVA!
Vidíte to?! Jsem idiot! BOŽE IDIOT.
Jak se pak dostanu domů proboha.
Strašně bych chtěla bodyguarda.

Nejhorší je, když jdu ráno do školy, nebo večer vycházim z baráku.
Chvíli koukam okýnkem, jestli někde někdo nečíhá. Když ne, vyleu a jakmile někdo prochází, nadskočim a pak se stydim, jak jsem paranoidní.
Dneska jsem vylezla a kolem šel chlap. Mladej. Lekla jsem se. Nahlas, bylo mi to vidět ve tváři, plus jsem nadskočila. Jakmile jsem se "odlekla" mozek přemýšlel už jakoby ten chlap byl úchyl.
HONEM ZALEZ DO BARÁKU, ZALEZ ZALEZ, ALE MOMENT, NESTIHNEŠ ZAMKNOUT A DOSTANE TĚ A BUDE MÍT I PROSTOR, NEZLEJZEJ, NEHEJBEJ SE, SLEDUJ HO, BUĎ PŘIPRAVENÁ KDYBY NĚCO, DĚLEJ ŽE NĚCO HLEDÁŠ V KABELCE, POČKEJ AŽ BUDE DÁL.
Jsem blázen...
Ale vážně mam strach.
Napadlo mě. Oběti úchyláků... měli předtím divný myšlenky, nebo byli bezstarostní?
Chm..
Můžou za to i moje noční můry. Všude byli úchyláci.
A co se mi zdálo už se párkrát stalo.
Včetně smrti mýho táty. Do puntíku.
Prostě mam strach.