Červen 2013

Nebýt chtíče, byla bych téměř svatá

22. června 2013 v 17:21 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Znáte takovej ten pocit, kdy ste na dně a nevíte co dělat? Oh bože, stojí to za houby, žejo.
S přítelem to bylo krásný, všechno v pohodě, ale nevim co se zkazilo!
Do cesty se mi připletl zase můj krásnej vn spolužák.. (1st Party, My B-Day Party, Party, Silvestr) Byla jsem do něj zamilovaná. Krátce, ale uf, silně, sakra jo, fakt jsem ho chtěla. Pak sme se přestali bavit, kvuli Vnmce kterou začal balit. Dělali jsme na chodbách školy, že se nevidíme, prostě to bylo v hájii. Mrzelo mě to jen z toho kamarádskýho hlediska, nekecám. A teď, když mám přítele, byli jsme v Karlovkách. Ne společně ne. Já, Tommy a on a jeho holka... Nic.
Minulej tejden.. Náhodou mi napsal kvuli něčemu ze školy (zase, pohodička)... Došla řeč k seznamováku co byl na zač. škol. roku, jak mě tam ty mrchy z Déčka hned první den pomlouvaly.. On na to, že jde večer do PHB, že ty dylinky tam jdou taky, a že mam jít a potopit je.
Sorry my dear boyfriend, musim potopit ty bitchez a jít se svym super hot spolužákem ze kterýho jsem umírala kalit.
Šla jsem. Oh god, neměla jsem chodit. byla tam většina lidí ze školy.
"Tak co, zopakujem Karlovky?" Šibalsky se na mě usmál. Oh fuck. Začali sme spolu tančit, "battlovsky", vyzývavě. Danovi ze třídy málem vypadly oči, ostatním taky. Kašlat na ně, jedeme bomby.
Šli jsme z tý hnusný místnosti převařený jako sauna vedle, k automatům. Začali sme se líbat. Dohájeeeeee. Pak celej zbytek večera jsme se líbali "tajně" tak aby nás neviděl nikdo ze školy. Stejně nás někdo musel vidět. Takhle vzniklo naše usmíření. Ikdyž to bylo braný čistě kamarádsky, oba jsme podvedli...
Psali jsme si, v kamarádskym duchu a pak.. um zdravotní kurz, oh god.

Trávila jsem tam s nim nejvíc času. Nejlepší ty volný chvíle, kdy sme nemuseli běhat nikde po lese a zachraňovat useklý ruce, hluchoněmý chlapíky s infarktem ani feťačky dusící vlastní děti a jen sme seděli na verandě, poslouchali hudbu z repráků a kdkyoliv všichni odešli, zapadli sme do chatku s tim, že jsme měli chvilku to naše soukromý pošťuchování a praní a "nevinných" polibků. Oh. Nebo.. Když všichni šli hrát volleybal... zavřel okna, zatáhnul, zavřel dveře, zamknul... Nejhorší na světě, když si říkáš že seš šťastnej a pak se začneš bavit s někym kdo pro tebe znamenal strašně moc a ahhfiuejdhfugbdfifhkrfd.
To ráno potom, den odjezdu.. Přišel k nám na chatku, ikdyž tam byly holky... )předtim zamnou nikdy nepřišel sám, natož aby tam někdo byl), sednul mi na klin, hladil mi nohu. Já nevim, měl v hlavě taky takovej bordel jako já? Vzala jsem mu jeho náramek. Mám ho furt. Nesundám ho.
Když sme přijeli do Prahy, přišla jsem domů a on mi píše, že sedí před barákm, že nemá klíče a nikdo neni doma. Jeden spolubydlící je ve Varech a druhej neodepisuje. Volám tomu spolubydlícímu, nezvedá telefon. Říkám, že za nim přijedu, dělat mu společnost, jsem dobrá kámoška a až spolubydlící příjde, pojedu domů. Naneštěstí jsem přijela, spolubydlící tam mezitim byl a šel zas pryč, takže jsem šla nahoru, byli sme tam sami a doháje. Hodinu jsem se s nim prala, pak stejně.. No. víte vy co, asi se jdu zabít.
Depka jak debil, nevim co dělat jsem strašná. Chtíč je nejodpornější věc na světě.

Změna designu + talking

8. června 2013 v 19:02 | An(N)dy |  Milý deníčku...

Nu, takže po 10 měsících zase nový design (ironie, že předchozí design jsem střídala taky po 10ti měsícíh hehehe) asi bych měla změnit i menu, to totiž neni aktuální (co se týče fotky s "broučkem" už asi tak tisíc let, ehehehehm.)
No, co na to říkáte vy? (0 replies - ten trapný moment, kdy si povídám sama se sebou)
***

A co se týče mýho života..... no, stále šťastná jak ťululum s partnerem starším o 11 let, Vietnamcem.. Krása. Hrozně pěkný období..
Začínám poznávat další a další vnmce (respektive si mě sami od sebe přidávají na facebooku) a Vietnamská komunita je zrátka "malá" - každý se zná s každým. Pomalu ale jistě se přiučuji novým vietnamským větám, mí kamarádi (co nemají s vnmci společnýho nic krom toho, že si k nim choděj do krámků) se mi smějou a nechápou. Fuck those bitches, nezájem, já jsem spokojená.

Když jsme jeli s Tommym tramvají, nastoupila babička, od pohledu příjemná, jako když vidíte nějakou hodnou vílu. Hehe... Viděla jsem její příjemný obličej, pusu v lehkým úsměvu... Nedívala se na nás zhnuseně, nesoudila nás, jako ostatní většina starších lidí. (fuj češka s vietnamcem, tohle mam na mysli) Podívala se mi do očí, a strašně STRAŠNĚ mile se usmála. Proč takových důchodců není víc, určitě by mě přestali štvát. Malinký detail ze dne, ale má ho furt v hlavě.
Jinak v podstatě nemám vlastně ani o čem mluvit, proto sem už moc nepíšu.
S Tommym je furt stejně děsně pěkný, doma je to furt na houby, ve škole to je na houby snad ještě víc... no.. co vás tím zatěžovat)

Nejhezčí písnička a klip - mě osobně to rozbrečelo.:)