Půjdu za tebou (podruhé, ale zase jinak)

7. ledna 2013 v 13:23 | An(N)dy |  Jednorázovky
No, měli jsme psát slohovku do školy na téma: strach má velké oči. Mám pocit, že jsem téma nedodržela tak uplně, profesorka bude muset možná trošku pátrat..
A hodněhodněhodně jsem se inspirovala ,,jednorázovkou'', co jsem už napsala, akorát tohle je prostě novější verze, zase je to trochu jiný a vůbec.. Hlavně doufam že si to někdo přečte a napíše smysluúplneý komentář, jinak..
(prosím, vážně budu ráda, když se najde někdo s mozkem, kdo si to přečte a napíše mi svůj názor, otevřeně, bez zábran. Díky!)

Půjdu za tebou

Všechno, co mi zbylo jsou jen střípky vzpomínek. Nic víc, než pouhá směs obrazů způsobující bolest tak velkou, jak slovy nelze popsat.

***

Byl to obyčejný listopadový den a zrovna jsem se vracela ze školy domů. Nastoupila jsem do autobusu a ve sluchátkách mi hrála písnička od Eda Shereena. Jo, pamatuji si to do detailu. Nevnímala jsem nic okolo, soustředila jsem se pouze na písničku, na to, abych se držela a nespadla a na to, abych nikomu nedopuštěním nešlápla na nohu.. Autobus se rozjel. Měla jsem sto chutí si pobrukovat a tancovat si do rytmů hudby, ale nutkání jsem radši zadržela a klidně jsem pozorovala krajinu za oknem, když v tom autobus prudce zabrzdil a někdo na mě spadnul.
Ztratila jsem rovnováhu a upadla jsem. Na temeni hlavy jsem ucítila prudkou bolest a z řidičovy kabinky se ozval řev: ,,Debile, kam čumíš, sakra, už si moh' bejt připláclej na silnici!" Než jsem si uvědomila, že ležím na zemi, už se ke mě natahoval nějaký mladík. Aha... To bude ten, co na mě spadnul. Bezva. Díval se na mě vykulenýma očima a pootevřenými ústy. Rukou se provinile chytnul za vlasy a hned mi pomohl zvednout se zpátky na nohy. ,,Ježiši promiň, tohle jsem nerad! Jseš v pohodě?" Povytáhla jsem obočí a ironicky jsem se na něj podívala. ,,Nech mě chvilku přemýšlet. Teď si nejsem tak úplně jistá, jestli ti mám jednu vrazit, nebo aspoň poděkovat, žes mě zvednul." ,,Klidně mi jednu vraž, měl jsem se pořádně držet, fakt promiň. Musela sis dát pořádnou ránu do hlavy o tu sedačku, fakt seš v pohodě?" Starostlivě se na mě podíval. ,,Hele, vidím to na bouli. To snad přežiju." Pousmál se, ale bylo na něm vidět, že se cítí trapně. Otočila jsem se a polovina lidí v autobuse na nás zírala. ,,Jsem v pohodě, jasný? Hleďte si svýho."
Poníženě jsem si nasazovala zpátky sluchátka, která mi asi při pádu z uší vypadla, když v tom ten kluk začal zase mluvit. Co zas proboha chce. ,,Mimochodem, já jsem Eric." Nevinně se na mě usmál. Byla jsem podrážděná a hlava mě pořád bolela. ,,Gratuluju.." ,,Hele, nemusíš na mě bejt hnusná, už jsem se omluvil. Jak se jmenuješ?" No úžasný. K bouli na hlavě přibejvá další otravná věc: Dotěrnej kluk. Dokonalá kombinace. ,,Já jsem Kora. Hele, nehlásili teď mojí zastávku? Určitě jo, měj se."
Ne, nebyla to moje zastávka, ale potřebovala jsem vypadnout.
Doma jsem si na hlavu přitiskla mraženou zeleninu a sedla jsem si k počítači. Přemýšlela jsem nad tím, co se v tom autobuse vlastně stalo. Do pokoje přišla mamka. ,,Co se ti stalo?" ,,Vůbec nic, mami, jen mi přišla lákavá mražená zelenina." ,,Víš, že pusu máš na druhý straně hlavy? A teď vážně." Ruce dala v bok a hlavu naklonila na stranu v očekávání. ,,O nic nejde, autobusák málem někoho přejel a ňákej primitiv na mě spadnul" ,,To musel bejt primitiv z kamene a musel spadnout z nebes, hm? Od kdy jezdíš ze školy vyhlídkovým autobusem bez střechy? A odkdy vlastně z nebes padají kameny?" mile se pousmála. ,,Mami. Spadla jsem na zem a praštila jsem se, asi o sedačkou nebo co, co já vim." Výraz v jejím obličeji se změnil. ,,Ukaž podívám se ti na to." Rukou se mi začala hrabat ve vlasech. ,,Au, mami, opatrně!" ,,Máš tam bouli jako blázen." ,,Jo, to jsem už taky stihla zjistit. Hele, bude to dobrý, boule splaskne. Potřebuju si dopsat úkoly, mohla bys prosím vrátit tu zeleninu do mrazáku? Díky." Vzala zeleninu a beze slova se vydala pryč z pokoje. ,,A zavři prosím!" křičela jsem na ní. Když zavřela dveře, položila jsem si hlavu na stůl a zavřela oči. Měl hnědý vlasy. A zelený oči. A tak sladce se usmál...Vlastně byl docela rozkošnej, nemusela jsem bejt tak hnusná.
Probudil mě zvuk telefonu. Neznámý číslo. Cože? Já jsem usnula? ,,Haló?" Ze sluchátka se kromě okolního ruchu ozval známý hlas.,,Čau Koro, tady Amy, volám od kámoše, můžeš ven?" ,,Jo, asi jo. Kam mám přijít?" ,,Přijď do Grillu." ,,Fajn, za deset jsem tam."
Zavěsila jsem a pohodlné tepláky jsem vyměnila za úzké džíny, k nim jsem si vzala šedivé tílko a přes to lehkou černou bundu Adidas. No co, nejdu na rande, co na tom sejde.
V Grillu jsem Amy našla celkem snadno. Seděla u okna a s ní nějaký kluk. No to snad ne. Jak je tohle možný, to nemůže bejt pravda. Mohla bych se otočit a odejít a říct, že jsem jí nenašla. Oh kruci, už mě vidí a mává na mě. Do háje. Rozpačitě jsem se usmála. ,,Čauky." ,,Řekla jsi, že tu budeš za deset minut, ne za půl hodiny!" ,,Zdržela mě mamka...." ,,No, to je fuk. Koro, Tohle je.." ,,Eric... já vím." Amy znejistila. Podezíravě přivřela oči a já skoro slyšela, jak přemýšlí. ,,Vy se znáte?" Eric se začal culit. ,,Jo, tak trochu. Menší nehodička v autobuse. Viď?" Uraženě jsem se na něj podívala. ,,No tak, už si sedni," pobízela mě Amy a Eric se stále usmíval.. ,,Dneska mám fakt blbej den," prohlásila jsem, "a co vy dva? Vy spolu chodíte?" S mrknutím jsem ukradla Ericovi z talíře okurku a kousla jsem do ní. ,,Ne, jsme jen kámoši," ozval se Eric jako první. ,,A odkaď se znáte?" Teď se slova ujala Amy. ,,Ze základky, známe se už roky." Strčila jsem do pusy poslední kousek okurky. Amy pokračovala. ,,Chtěla jsem vás seznámit." Okurka mi zaskočila v krku. Začala jsem kašlat. ,,Prosím? A to proč?" Amy se ke mně naklonila a začala horlivě šeptat. ,,Sakra Koro, jsi slepá? Je pěknej. Je volnej. Ty jsi taky volná. No tak, netvař se tak dotčeně." Zase se ode mě odtáhla. ,,Fajn, už se známe. Aby to bylo oficiální, nezapomeň mi, Erdo, poslat žádost o přátelství na facebooku," prohlásila jsem to tak ironicky, že by si to k srdci vzal fakt jen blázen. ,,Jo, to teda udělám" Panebože, proč je tak neodbytnej.

***

Bála jsem se. Krčila jsem se pod peřinou a v náručí jsem spolehlivě drtila polštář. ,,To je dobrý, Koro, je to jen film, uklidni se." ,,Ericu buď zticha, ty už jsi to viděl!" Chytnul mě za ruku. ,,Můžeš drtit klidně mě, pokud ti to pomůže." Nahnul se a dal mi pusu na tvář. Vždycky ví, jak mě uklidnit. Svým způsobem uklidnit. Ve filmu někdo zavřeštěl. ,,Hahahahahaha, vaše osudy jsou sečteny," ozvalo se z reproduktorů. ,,Tak a dost, na takhle blbej film jsem ještě nekoukala.." Šáhla jsem po ovladači a film jsem vypnula. Eric se na mě ublíženě podíval. ,,Co děláš? Zrovna je měl všechny zabít!" ,,Tak teď už to vím a nemusím se na to koukat." ,,Pane Bože, jestli tam někde jsi, připomeň mi, prosím, proč že jsem s touhle náfukou?" Vzala jsem polštář, co jsem do té doby objímala, a praštila jsem jím ho do hrudníku. ,,Protože jsem tak úžasná. A hodná. A vtipná. A prostě mě miluješ!" Nevinně jsem se usmála, opřená o jeho vypracované břicho. ,,Jo. Na tom něco bude." Chytnul mě za bradu a políbil mě.

***


Šli jsme do kina, na noční premiéru filmu Patrola. Je to sice akční film, ale co tak psali v popisku, je to i vtipný. Říkala jsem si, že bych to mohla přežít. A když ne, můžu se celou dobu věnovat popcornu.
Zrovna jsme procházeli nočním parkem, nikde ani noha. ,,Hele, dneska jsi vybíral film ty, ale jestli to bude taková hrůza jako posledně, garantuju ti, že filmy budu vybírat jen já a budu kašlat na ňáký zásady o tom, že romantický filmy nejsou pro kluky, je ti to jasný?" ,,Miláčku, tohle mi nemůžeš udělat, ty chceš, abych koukal na romantický filmy?" ,,Takže říkáš, že tenhle film bude stát za nic, když jsi takhle rozhodl o svým osudu?" Šibalsky jsem se usmála a šťouchla jsem do něj. Nejistě se na mě podíval. ,,Ne, určitě to bude nejlepší film, cos kdy viděla!" ,,Říkáš to trochu nejistě, ale ráda bych ti věřila," začali jsme se oba smát. Drželi jsme se za ruce, prsty překřížené a hladil mě palcem po tom mým, když jsem uslyšela praskání větviček. Lekla jsem se. ,,Co to bylo?" ,,Nic, asi jsi vyplašila veverku, jak mi tu vyhrožuješ, sám se divím, žes nevyplašila i mě." Usmál se, dal mi pusu do vlasů, aby mě uklidnil.
V ten moment vyběhli z křoví tři muži odění v černém. Vrhli se po nás, rozdělili nás. Mě držel jeden z nich, na Erica se vrhli dva. Chtěla jsem řvát, ale muž mi ucpal pusu. Snažila jsem se bránit, ale neměla jsem dost síly, abych se mu vytrhla z jeho sevření. Na krku jsem ucítila ledové ostří. ,,Drž hubu, jinak tě podříznu jak husu." Po obličeji mi stékaly slzy.
,,Prachy, a vaše mobily. Hned." Slova ale zanikla v hluku z rvačky. Stále jsem přes pusu měla přitisknutou mužovu ruku s černou koženou rukavicí. Špatně se mi dýchalo a z očí se mi pořád řinuly slzy. Eric se s dvěmi muži pral. Dal jednomu pěstí, ale ten druhý si ho přitáhnul a několikrát ho kopnul do břicha.
Chtěla jsem řvát, ale mužova ruka všechen zvuk pohltila. Chtěla jsem se vytrhnout a ty chlapy roztrhat na kousky, ale muž mě držel pevně, jakoby byl z oceli. Eric skončil na kolenou, chtěl se zvednout, ale dostal další kopanec do žeber. Přepadnul na bok. Jeden ze dvou mužů ho chytnul za bundu a vytáhnul ho zpátky na nohy. ,,Tak co, dáš nám prachy a tu slečinku?" Ztuhla jsem šokem. Tu slečinku? Eric mu na odpověď plivnul do obličeje. ,,Jak si přeješ" Muž rychlým pohybem něco vytáhnul z kapsy a zarazil to Ericovi do břicha. Eric se svalil na zem. Panebože kudla, panebože! Začala jsem řvát, všechny síly jsem dala do toho, abych se chlapovi vykroutila. To ne, tohle ne. Ne, ne, ne. Tohle se nemohlo stát, tohle ne! ,,Ježiši, Ricku, tys ho zapích'! Do háje cos to udělal! Do háje, sakra, zdrhejte, nech tu čubku bejt a zdrhej kámo!" Muž mě pustil a všichni se dali na útěk. Panebože, nenenene, tohle ne, to je jen sen, musí to bejt jen sen. Doběhla jsem k Ericovi. Klekla jsem si k němu, do kaluže jeho krve a vzala jsem ho do náručí. ,,Neboj se, to bude dobrý bude to dobrý, bude to fajn, všechno bude v pohodě." Okamžitě jsem v kapse začala lovit mobil, abych zavolala záchranku.
Snažila jsem se uklidnit. Nádech, výdech, bude to v pohodě, záchranka přijede, odveze Erica, postaraj se o něj a všechno bude zase fajn. ,,Miláčku, bude to v pohodě, přijedou do patnácti minut, hlavně vydrž, dobře?" Dýchal slabě. Pohyboval rty, chtěl něco říct. ,,Ne, nenamáhej se, zlato, vydrž, bude to dobrý!" Znovu jsem začínala chytat hysterický záchvat. Bude to dobrý, bude to dobrý. Z jeho úst a nosu mu začala téct krev. ,,Koro," šeptal, ,,miluju tě." Z očí mi začalo téct ještě víc slz. ,,Já tebe taky, to přece víš." ,,Jo.. Já vim" Pokusil se usmát, jemně se mě dotknul na ruce.
A pak přestal dýchat a jeho ruka sklouzla po mojí ruce zpátky na zem.

***

Stála jsem tam, dívala se dolů a z očí mi tekly slzy. Tohle se nemělo stát. Bude to bolet? Jak dlouho budu padat?
A pak jsem všechny tyhle myšlenky hodila za hlavu a v hlavě se mi opět zobrazil obraz Erica. Eric ležící v kaluži krvi. V jeho vlastní krvi. Miluju tě. Ano, to řekl...
Promiň, mami.
Zavřela jsem oči a skočila jsem.
Řítila jsem se volným pádem ze střechy dvacetipatrového domu. Bude to dobrý. To jsem říkala.
Pořád jsem padala. Necítila jsem strach. Už ne. Když jsem stála na střeše, cítila jsem pochybnosti. Pochybnosti a strach. Ale teď.. Už stejně nebylo cesty zpět. Ale nebála jsem se..
Temnota.
Otevřela jsem oči. Všude kolem mě bylo hrozně moc světla. Strašně moc bílého světla. Kde to jsem? Snažila jsem se rozkoukat, ale nešlo to, světla bylo strašně moc... Zastínila jsem si oči, i přes to jsem byla téměř oslepená silným světlem. Viděla jsem, že se ke mně blíží nějaká postava. Černý, rozmazaný obrys postavy..
,,Ericu" vzdychla jsem.
Myslím si, že smrt se přeceňuje. Smrt není věc, které by se lidé měli bát. Lidé by se měli bát sebe navzájem. Ne smrti.
oddělovač: grafika-daysy.blog.cz
Hahahaha, až teď mi došlo, že obrázek, kterým sem vám vyhrožovala se k článku vlastně i hodí.!
 


Komentáře

1 Vitta Vitta | Web | 7. ledna 2013 v 20:43 | Reagovat

Mě nejsou cizí rasy odporný :D Chodila jsem z Afghánistáncem :D Ale vietnamce nemám ráda z toho důvodu že jsou úchylní. . Byla jsem v obchodě a jeden přišel a sahal mi na zadek a něco mi mumlal :D Málem jsem dostala infarkt :D

2 Vitta Vitta | Web | 8. ledna 2013 v 16:12 | Reagovat

Ne. Právě naopak. Střelce miluju a hlavně obdivuju za to (jak jsi napsala) jak je jim všechno jedno a jací jsou nadšenci do života. :) Taky bych potřebovala trochu toho nadšení a zapálení. :D
Vietnamci jsou úchylové už do toho obchodu nikdy nejdu. Mojí kamarádce ze třídy udělal ten Vietnamec to samé když si vybírala obal na mobil a říkal jí "No kočičko můžeš to mít zadarmo" :D

3 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 8. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

Nejsem expert, takže čistě laicky:
trošku mi tam hafrujiu ty anglický jména, nebo jako jo tak mam ráda ajinu, ale jak je to česky.... A taky by se dalo víc vytřískat z toho přepadení :) jinak fajn :) dobrej napad a tak

4 AndyOnbekend AndyOnbekend | Web | 8. ledna 2013 v 18:09 | Reagovat

[3]: já na ty český jména prostě nějak nejsem :)):DD mám ale výmluvu!!:DD erica znám i tady v česku, zrovna dneska jsem ho potkala, muhaha. v každym případě děkuju za přečtení i za kritiku!:))))

5 Vitta Vitta | Web | 8. ledna 2013 v 18:45 | Reagovat

Mě jako slaďoušci fakt nepřijdou no! :D:D

6 Natt* Natt* | Web | 9. ledna 2013 v 12:20 | Reagovat

nyny, jak to prožíváš:) a jak to dopadlo?

7 Andie Andie | Web | 11. ledna 2013 v 12:32 | Reagovat

Ahojda. Ráda bych Tě pozvala na můj web, který je zaměřen především na poruchy příjmu potravy, ale pozor- ne thinspo, ba právě naopak.Najde tam recepty, které nikde jinde nenajdeš..převážně clean eating, tipy, články postřehy...a v brzké době se rozjede projekt na pomoc lidem s PPP, jen čekáme s kamarádkou, kdy ho schválí krasna.cz. Na blog určitě mrkni, každopádně si tam najdeš to "svoje". A pokud by se ti u mě opravdu moc líbilo, můžeš se přidat mezi mé Followers aneb pravidelné čtenáře (v levém sloupci mého blogu). Přeju krásný zbytek dne. Andie xoxoxox

8 AndyOnbekend AndyOnbekend | Web | 12. ledna 2013 v 0:46 | Reagovat

[7]: umři, reklamo, umři.

9 Marsi Marsi | Web | 19. ledna 2013 v 11:20 | Reagovat

Musím říct že jako povídka naprosto úžasný!!!! Ale velké ALE - nedodržení tématu. Strach má velké oči - když se lidé bojí, připadají jim věci strašnější než doopravdy jsou. A o tom jsi skoro vůbec nepsala.. ;-) Nebo sem to blbě pochopila a tohle není to, co jsi psala na tu slohovku? :D mam v tom zmatky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama