Leden 2013

Po delší době menší změna?

26. ledna 2013 v 14:21 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Změna? Změna změna změna!
Takže, řekněme, že místo vietnamský párty jsem šla na gay párty. A to byl sakra nářez!

Šla jsem s Lů a dalšíma lidma do Friends. Gay bar. Předtim sem se hodila do náladičky, a mohli sme sejít bavit.
Po příchodu jsem si všimla asiata. Roztomilouš. Jenže? V gaybaru. Au.
Šla jsem nahoru, kde byl signál, abych se domluvila s Camem, měla jsem jít za nim do M1. Ten asiat tam seděl na gauči. ,,Ahojky. Posuň se" Posunul se, sedla jsem si vedle něj, začali sme si povídat. Říkejme mu třeba Gekon. Je mu ehm 25. Ale dobrá zpráva? Je bisexuál.:D Haha. Seznámil mě s jeho dvouma gay kamarádama, Kubou a.. hmm. Těžko říct ale byl milej.
Kluci že prej pojedou do Termixu, co je prej někde na vinohradech a že mě kdyžtak mě tágem hoděj někamk tomu M1, říkám oukej. Rozloučila jsem ses lidma, se kterejma jsem tam byla, stejně šli jinam a jela jsem s novejma lidma tágem někam do pryč. Nakonec jsem s nima jela do Tmxu, Cama uvidim snad jindy. Tmx, což jsem nevěděla, byl taky gay club. Nevadí, aspoň mě tam nerozčilovalo moc holek. :D
Šlo se tancovat, na parketu další hot asiat. Pak sme se s ním a s jeho kámošem bavili all night long, gayové od nás mi furt říkali, jak se na mě furt usmívá a sakra to byla pravda, aww byl fakt hot. A nemluvil česky. Takže sme s nim a s jeho kámošem mluvili jen anglicky. Never mind!

Pak? Přišel další Gekonův kamarád. MEGAMEGAMEGAMEGAMEGA SEXY ASIAT!!!!! Říkám vám, sakra, že v životě jsem nikdy nepoznala víc sexy asiata!!! Byl z Kazachstánu, studuje s Gekonem, a taky mluvil jen anglicky, česky malinko. Uff ufff uff. UFFFFFFFF. Mega nádhernej. megamega.

Takže sme se všichni seznámili, všichni jsme se bavili, všechno bylo fajn, na parketu nebylo k hnutí, bylo tam asi 60 stupňů celsia, ještě když všichni byli přihřátí :D

Všichni gayové se na mě usmívali, já na ně, neměla jsem potřebu tvářit se jak namyšlená pipi, tak jak to běžně v klubech dělám, ani nevim proč, ale prostě jsem se furt jen usmívala, protože všichni byli tak zatraceně sladký. Hrozně často mi říkali, jak mi to sluší, ikdyž mě neznali, jen šli kolem, že jsem krásná a gayové od nás říkali, že jsem tak krásná, že i gayové po mě jedou. Sakra, řeknu vám, pokud máte nízký sebevědomí, rozhodně běžte kalit s gayema. Teda, byla tam jedna cikna, široká jako dveře a furt na mě tak svádivě házela oči, Gekon mě několikrát zachránil, brouček.

Říkám si, sakra, že ho chci poznat A toho jeho spolužáka taky. Sakra. Sakra jo!
No. Ten mega sexy spolužák a Gekon mě tam vodili za ruku, vždycky, když sme někam šli, kupovali mi pití, prostě miláčci.
A to mi kamarádky říkaly, jestli pořítám s tim, že v gay baru mi nikdo pití nekoupí, haha.

Hahahaha. A zase asiati. Já už tomu nevěřim tyjo.:D

Půjdu za tebou (podruhé, ale zase jinak)

7. ledna 2013 v 13:23 | An(N)dy |  Jednorázovky
No, měli jsme psát slohovku do školy na téma: strach má velké oči. Mám pocit, že jsem téma nedodržela tak uplně, profesorka bude muset možná trošku pátrat..
A hodněhodněhodně jsem se inspirovala ,,jednorázovkou'', co jsem už napsala, akorát tohle je prostě novější verze, zase je to trochu jiný a vůbec.. Hlavně doufam že si to někdo přečte a napíše smysluúplneý komentář, jinak..
(prosím, vážně budu ráda, když se najde někdo s mozkem, kdo si to přečte a napíše mi svůj názor, otevřeně, bez zábran. Díky!)

Půjdu za tebou

Všechno, co mi zbylo jsou jen střípky vzpomínek. Nic víc, než pouhá směs obrazů způsobující bolest tak velkou, jak slovy nelze popsat.

***

Byl to obyčejný listopadový den a zrovna jsem se vracela ze školy domů. Nastoupila jsem do autobusu a ve sluchátkách mi hrála písnička od Eda Shereena. Jo, pamatuji si to do detailu. Nevnímala jsem nic okolo, soustředila jsem se pouze na písničku, na to, abych se držela a nespadla a na to, abych nikomu nedopuštěním nešlápla na nohu.. Autobus se rozjel. Měla jsem sto chutí si pobrukovat a tancovat si do rytmů hudby, ale nutkání jsem radši zadržela a klidně jsem pozorovala krajinu za oknem, když v tom autobus prudce zabrzdil a někdo na mě spadnul.
Ztratila jsem rovnováhu a upadla jsem. Na temeni hlavy jsem ucítila prudkou bolest a z řidičovy kabinky se ozval řev: ,,Debile, kam čumíš, sakra, už si moh' bejt připláclej na silnici!" Než jsem si uvědomila, že ležím na zemi, už se ke mě natahoval nějaký mladík. Aha... To bude ten, co na mě spadnul. Bezva. Díval se na mě vykulenýma očima a pootevřenými ústy. Rukou se provinile chytnul za vlasy a hned mi pomohl zvednout se zpátky na nohy. ,,Ježiši promiň, tohle jsem nerad! Jseš v pohodě?" Povytáhla jsem obočí a ironicky jsem se na něj podívala. ,,Nech mě chvilku přemýšlet. Teď si nejsem tak úplně jistá, jestli ti mám jednu vrazit, nebo aspoň poděkovat, žes mě zvednul." ,,Klidně mi jednu vraž, měl jsem se pořádně držet, fakt promiň. Musela sis dát pořádnou ránu do hlavy o tu sedačku, fakt seš v pohodě?" Starostlivě se na mě podíval. ,,Hele, vidím to na bouli. To snad přežiju." Pousmál se, ale bylo na něm vidět, že se cítí trapně. Otočila jsem se a polovina lidí v autobuse na nás zírala. ,,Jsem v pohodě, jasný? Hleďte si svýho."
Poníženě jsem si nasazovala zpátky sluchátka, která mi asi při pádu z uší vypadla, když v tom ten kluk začal zase mluvit. Co zas proboha chce. ,,Mimochodem, já jsem Eric." Nevinně se na mě usmál. Byla jsem podrážděná a hlava mě pořád bolela. ,,Gratuluju.." ,,Hele, nemusíš na mě bejt hnusná, už jsem se omluvil. Jak se jmenuješ?" No úžasný. K bouli na hlavě přibejvá další otravná věc: Dotěrnej kluk. Dokonalá kombinace. ,,Já jsem Kora. Hele, nehlásili teď mojí zastávku? Určitě jo, měj se."
Ne, nebyla to moje zastávka, ale potřebovala jsem vypadnout.
Doma jsem si na hlavu přitiskla mraženou zeleninu a sedla jsem si k počítači. Přemýšlela jsem nad tím, co se v tom autobuse vlastně stalo. Do pokoje přišla mamka. ,,Co se ti stalo?" ,,Vůbec nic, mami, jen mi přišla lákavá mražená zelenina." ,,Víš, že pusu máš na druhý straně hlavy? A teď vážně." Ruce dala v bok a hlavu naklonila na stranu v očekávání. ,,O nic nejde, autobusák málem někoho přejel a ňákej primitiv na mě spadnul" ,,To musel bejt primitiv z kamene a musel spadnout z nebes, hm? Od kdy jezdíš ze školy vyhlídkovým autobusem bez střechy? A odkdy vlastně z nebes padají kameny?" mile se pousmála. ,,Mami. Spadla jsem na zem a praštila jsem se, asi o sedačkou nebo co, co já vim." Výraz v jejím obličeji se změnil. ,,Ukaž podívám se ti na to." Rukou se mi začala hrabat ve vlasech. ,,Au, mami, opatrně!" ,,Máš tam bouli jako blázen." ,,Jo, to jsem už taky stihla zjistit. Hele, bude to dobrý, boule splaskne. Potřebuju si dopsat úkoly, mohla bys prosím vrátit tu zeleninu do mrazáku? Díky." Vzala zeleninu a beze slova se vydala pryč z pokoje. ,,A zavři prosím!" křičela jsem na ní. Když zavřela dveře, položila jsem si hlavu na stůl a zavřela oči. Měl hnědý vlasy. A zelený oči. A tak sladce se usmál...Vlastně byl docela rozkošnej, nemusela jsem bejt tak hnusná.
Probudil mě zvuk telefonu. Neznámý číslo. Cože? Já jsem usnula? ,,Haló?" Ze sluchátka se kromě okolního ruchu ozval známý hlas.,,Čau Koro, tady Amy, volám od kámoše, můžeš ven?" ,,Jo, asi jo. Kam mám přijít?" ,,Přijď do Grillu." ,,Fajn, za deset jsem tam."
Zavěsila jsem a pohodlné tepláky jsem vyměnila za úzké džíny, k nim jsem si vzala šedivé tílko a přes to lehkou černou bundu Adidas. No co, nejdu na rande, co na tom sejde.
V Grillu jsem Amy našla celkem snadno. Seděla u okna a s ní nějaký kluk. No to snad ne. Jak je tohle možný, to nemůže bejt pravda. Mohla bych se otočit a odejít a říct, že jsem jí nenašla. Oh kruci, už mě vidí a mává na mě. Do háje. Rozpačitě jsem se usmála. ,,Čauky." ,,Řekla jsi, že tu budeš za deset minut, ne za půl hodiny!" ,,Zdržela mě mamka...." ,,No, to je fuk. Koro, Tohle je.." ,,Eric... já vím." Amy znejistila. Podezíravě přivřela oči a já skoro slyšela, jak přemýšlí. ,,Vy se znáte?" Eric se začal culit. ,,Jo, tak trochu. Menší nehodička v autobuse. Viď?" Uraženě jsem se na něj podívala. ,,No tak, už si sedni," pobízela mě Amy a Eric se stále usmíval.. ,,Dneska mám fakt blbej den," prohlásila jsem, "a co vy dva? Vy spolu chodíte?" S mrknutím jsem ukradla Ericovi z talíře okurku a kousla jsem do ní. ,,Ne, jsme jen kámoši," ozval se Eric jako první. ,,A odkaď se znáte?" Teď se slova ujala Amy. ,,Ze základky, známe se už roky." Strčila jsem do pusy poslední kousek okurky. Amy pokračovala. ,,Chtěla jsem vás seznámit." Okurka mi zaskočila v krku. Začala jsem kašlat. ,,Prosím? A to proč?" Amy se ke mně naklonila a začala horlivě šeptat. ,,Sakra Koro, jsi slepá? Je pěknej. Je volnej. Ty jsi taky volná. No tak, netvař se tak dotčeně." Zase se ode mě odtáhla. ,,Fajn, už se známe. Aby to bylo oficiální, nezapomeň mi, Erdo, poslat žádost o přátelství na facebooku," prohlásila jsem to tak ironicky, že by si to k srdci vzal fakt jen blázen. ,,Jo, to teda udělám" Panebože, proč je tak neodbytnej.

***

Bála jsem se. Krčila jsem se pod peřinou a v náručí jsem spolehlivě drtila polštář. ,,To je dobrý, Koro, je to jen film, uklidni se." ,,Ericu buď zticha, ty už jsi to viděl!" Chytnul mě za ruku. ,,Můžeš drtit klidně mě, pokud ti to pomůže." Nahnul se a dal mi pusu na tvář. Vždycky ví, jak mě uklidnit. Svým způsobem uklidnit. Ve filmu někdo zavřeštěl. ,,Hahahahahaha, vaše osudy jsou sečteny," ozvalo se z reproduktorů. ,,Tak a dost, na takhle blbej film jsem ještě nekoukala.." Šáhla jsem po ovladači a film jsem vypnula. Eric se na mě ublíženě podíval. ,,Co děláš? Zrovna je měl všechny zabít!" ,,Tak teď už to vím a nemusím se na to koukat." ,,Pane Bože, jestli tam někde jsi, připomeň mi, prosím, proč že jsem s touhle náfukou?" Vzala jsem polštář, co jsem do té doby objímala, a praštila jsem jím ho do hrudníku. ,,Protože jsem tak úžasná. A hodná. A vtipná. A prostě mě miluješ!" Nevinně jsem se usmála, opřená o jeho vypracované břicho. ,,Jo. Na tom něco bude." Chytnul mě za bradu a políbil mě.

***

Silvestrovské srandy

1. ledna 2013 v 22:26 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Mpppph. Nemám ráda Silvestr. Nemám ráda ty, co tak miluju, protože mě vždycky donutí pít.
Brr
Ne. stejně je miluju.
My cute vietnamese friends.

Včera Silvestr, hahaha. Okay. V 18:30 jsem měla dorazit k Tonymu. Přišla jsem trochu pozdějc... A když jsem přišla, vydrápala jsem se až do 4. (?) patra, takkkkk jsem tam nikoho neznala. jak jinak.
Vešla jsem do bytu, tam stál Tony, kterej mě viděl podruhý v životě a strašně mile mě pozdravil. Ňuňuňu.. Jdu dál. Svlíkam si kabát, použiju deodorant, vysmrkám se. Z pokoje vyjde Tommík. ,,Čaau." ,,Čauky. Je tu někdo koho znám?" ,,Asi ne, běž se představit" Zmetek, nechal mě v tom uplně samotnou a šel do kuchyně. Představila jsem se. Tři vietnamky, jeden vietnamec,
,,Čau já sem Andy. Čau já sem Andy." Řekněme, že jména jsem si zapamatovala jen dvě, zezačátku - Michal, Anička. To snad bude stačit.
Mluvili na sebe vietnamsky. Hahahaha, haló? já jsem tu taky! Ne? No tak nevadí.
Hrála jsem si na mobilu, psala, byla na mobilu na facebooku a tůdle. Začali přicházet lidi, přinesl se alkohol, konečně jsem se trochu začínala bavit, ale to už jsem stejně měla vybitej mobil, takže jsem neměla na výběr.
Vezmu to šupem. Zjistila jsem, že hezoučkej Michal nepříjde. Ale do dveří vešel jinej vietnamec. Zastavilo se mi srdce. Není to Michal? Na vteřinu mě napadlo. Ne, neni, ale. uf. Zdá se mi to, nebo po mě pořád pokukuje?? Nezdá. HA!

Psala jsem Steff stav a informace o něm. V tom momentu, co jsem to dopsala, někdo do mě drcnul. ON! ,,Čau, já jsem Michal" Podává mi ruku. Další Michal? Takže přece jen jsi Michal.. Jen ne ten, kterej jsem chtěla, abys byl. No nevadí. ,,Čau, já jsem Andy"" Podali sme si ruku. Nestisknul.. Podal mi prostě leklou rybu, brr!
Tenhle Michal se ožral do stavu co snad nelze ani popsat slušně, byl až nesnesitelnej.
Šli jsme na ohňostroj. Tommík si popálil obě ruce. Jel do nemocnice. Péťu nechtěli vzít s nim. Tommík pak nevěděl, jak nás z tý nemocnice najde. Po cestě z Václaváku se nám ztratil mega ožralej Michal a Péťu nevzali s Tommíkem do nemocnice, takže toho sme taky neměli. Ti dva se našli, pak jsem se dovolala Michalovi, zvedl to Péťa, dala jsem si s nima sraz a společně s Tomem (bože nehorázně moc shod jmen, omlouvám se ! :D) jsme pro ně došli. Pak jsme se vrátili za ostatníma na Žofín, mezitím se pokusili přes telefon Tommíka navést někam na tramvaj aby mohl dorazit. Péťovi se to povedlo, to už jsme byli všichni zas u Tonyho, tak Péťa pro Tommíka skočil a oba se pak vrátili.

Tommík na mě začal cákat kapky vody. Držela jsem zrovna v ruce kelímek s obyčejnou vodou, naštvala jsem se, tak jsem to na něj prostě chrstla. Pak jsme šli do koupelny, abych mu to vyfénovala. Zapla jsm fén. On zavřel, zamknul. Začal se přibližovat. Uuhhhu.
Nějakým zázračným způsobem jsem mu politý tričko i kalhoty dofénovala. Tadá.