Říjen 2012

One more night!

29. října 2012 v 22:04 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Spoustu lidí by si asi mohlo říct, že to byly hrozný časy a že já bych na ně asi chtěla zapomenout. Bitches please.
Já jsem ty hrozný časy přečkala ve zdraví a díky těm hrozným časům v mém životě je o jednu osobu navíc, u který mám pocit, že tu bude ještě hodně dlouho. ♥

V pátek moje úžasná dokonalá kamarádka slavila narozeniny. V PHB. Rozhodla jsem se, že ten večer nezabloudím pokaždý když půjdu na záchody, že si nezvrknu nohu, že se neopiju a nebudu se prát, tudíž nebudu mít ani naražený žebra a škrábance po celym těle a DOKONCE jsem se rozhodla, že ten večer to bude i bez cucfleků!
Víte vy co, fakt se mi to všechno povedlo. Ten večer mi volal Stanny, prej že kde jsem. A že prej se možná staví. ,,Možná? Stando, oba víme, že tvoje možná znamená NE'' a jak jsem řekla. Nestavil se, ale v sobotu večer se mi ozval zase.
Zrovna jsem přišla zmrzlá domů, venku nasněžíno, já přišla ze starbucksu a byla jsem ráda, že jsem se rozehřála, když v tom smska. Guess who.
Tak jsem mu teda zavolala zpět.. A že prej mám přijet? Mamka v práci, ségře domů šla návštěva.. chm why not. Skočila jsem do sprchy a vyrazila jsem. Stanny mi v tý zimě šel až k zastávce! Pozor, to se kdysi jen tak nestalo!

Přišla jsem k němu, velký objetí a dal mi ještě větší pusu. ,,Ty už seš napitej, viď?'' ,,trošku'' Nechápu proč, ale nikdy nikdy nikdy to na něm neni znát. NIKDY!!!! Prostě jsem si tipla, protože mi málem spolknul hlavu.
Vyškrábali jsme se na ten obrovskej kopec, kde bydlí. Byla tam mamka a její přítel. ,,Co? A co Jirka? Myslela jsem že tu bude i Jirka'' ,,Jo, měl mi zavolat v půl desátý'' podíval se na hodinky.. Půl desátý. ,,..a má trochu spoždění'' Zahučeli jsme na obrovskou postel, pouštěli klipy, písničky, Stanny chvíli hrál tekkena (och, to tu dlouho nebylo) a taky jsme koukali na Simpsonovy.
Jirka dorazil.. s kamarádem. Všichni jsme se nasoukali na obrovskou postel a pokračovali v pouštění simpsnů. Stanny si šel zakouřit k oknu. Zahrabala jsem se pod peřinu. Stanny se pak připojil. Z druhý strany vedle mě ležel Jirka. Začali mě lechtat. Byla jsem bezradná.

Stanny se přitulil. Pak už se tulil pořád. A bylo mu uplně jedno že tam byli přihlížející. prostě se jen přitulil a dál sme čučeli na bednu, nebo polehávali.
Věřili by ste tomu? Tyhle časy mi chyběly. Ta upřímnost mezi námi.

Když jsem ho poznala, nehorázně jsem se do něj zakoukala. Ale teď, skoro po dvou letech, co se spolu stále bavíme.. znám ho až do morku kosti a protože jeho status ''HAJZL'' už na mě neplatí, právě proto, že jsem ho poznala tak moc a on mě. Jakoby to byla překážka, kterou musíte překonat, aby ste dorazili do cíle.
Co to tu melu. No to je jedno.
Jirka a ten kámoš odešli. Chtěla jsem jít taky, protože jsem věděla, že pak budu mít mnohem větší problém odejít a že dost možná půjdu uplně sama. A taky byla dost strašidelná možnost, že usnu, protože.. no, znám se. Když se člověk tulí, je mu příjemně a teplíčko, usne hnedle, žejo. Jenže Stanny mě zadržel. Oblíkala jsem si mikinu, on mě za ní přitáhl ,,ty nikam nejdeš'' ,,na čestný skautský že semnou pak půjdeš na tramvaj'' ,,sice nejsem skaut, ale fajn'' ňuf.

Když jsem ve dvě už usínala, řekla jsem si ještě chvilku, mám to pod kontrolou.. Ve čtvrt na tři mi volala sestra. ,,tak co, jak to s váma vypadá?'' ,,už vyrážim'' típla jsem mobil a dál jsem se jen přitulila. Za čtvrt hodiny jsem vyrazila.. A Stanny semnou!
Ten kluk se strašně změnil. A nebo mě má prostě rád.:D
Domů jsem dorazila v půl 4. ráno. AŽ na to, že se měnil čas, takže vlastně v půl 3., což už nezní tak strašidelně..:D

Krvežíznivé labutě a prejže první pusa. Hm

17. října 2012 v 21:38 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Když jsem tam dneska seděla a házela jim rohlík, napadalo mě dokola pořád jedno a to samý. Kdybych zavřela oči a jen poslouchala, jak ty svině syčej, asi bych utíkala, co by mi nohy stačily, nehorázně mi totiž připomínaly pazvuky, který vydávali ZOMBIECI (nebo zmutovaný lidi, jak chcete) z filmu Já legenda. Zamyslete se nad tím. Nechcete jim dát rohlík a oni začou syčet až z toho zvuku jde hrůza. Ale pořád vidíte, že to jsou roztomilý labutě, lákadlo na turisty, ztotožnění krásy a lásky. No. Neznějí tak, vážně ne!

Když jsem tý jedný bohyni podávala rohlík (jako už njěkolikrát předtím) přišlo mi, že si ho vzala opatrně. Rozhodla jsem se jí dát ještě jeden kus. Ale jak se mi znovu ověřilo - jsem moc důvěřivá. Ta svině chňapla jak rohlík, tak můj palec a začala přetahovaná o můj prst. (a bolestivá přetahovaná, aby bylo jasno!)
Asi už nikdy nebudu krmit labutě. Gr. Doufam že jí chutnal rohlík s krvavou pomazánkou.

Šla jsem ze školy. Se Steff a s B.. Připojil se k nám Paty. Ano. Paty. Mezi námi jednu dobu bylo jasno, jako když koukáte skrz přeleštěný nablištěný sklo. Jenže on se asi chytil moc rychle. Tak rychle, až nevim, jestli mám zájem. V každém případě, tyhle stavy? Normálka, snad vždycky se to dostaví, když dostanu to, co jsem chtěla, hehe.

No. Takže dneska jsem šla ze školy s holčinama a Paty se k nám připojil.. Steff jela tramvají na druhou stranu, než my všichni. Přihlížejíci žačali pomalu odpadávat, přejel mi mráz po zádech. - nesmim s nim zůstat sama. Dneska už to nebude jen objetí a pusa. Cítila jsem to v kostech. Zvláštní napětí ve vzduchu.
Na mojí smůlu, odpadla i B. a já s Patym zůstala sama. Bezva.
Šel semnou na autobusovou zastávku. Ty jeho rozkošný smutný zelený psí voči. Achjo. Joo, oči má hezký.
Ale. chm. Jel mi autobus. ,,už to jedee.'' objetí a. větší pusa.. tudududm tum. To se nemělo stát.
Ale stalo se.
Panebože.
Nevím, co mám dělat, protože zejtra ve škole to budue extrémně trapný.
Jsem jako puberťačka, ale co to bylo za nápad začít si něco s NOVYM spolužákem. pro pána boha....