Září 2012

Papriky. my. byli jsme. jako. uff.

22. září 2012 v 17:35 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Fuj, už nikdy.
Včera to bylo fakt přehnaný.
Paty (eheehehehem, poslední dobou nepíšu o nikom jinym). chhm. pronesl prostou otázečku. Ve čtvrtek večer na facebooku. ,,nechceš si zejtra večer někam zajít?''


Asi bez tvýho objetí nemůžu existovat

20. září 2012 v 18:24 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Ze včerejška jsem měla největší nervy.

V úterý, když jsme se Steff odcházely ze školy, už u skříněk se k nám přidal Paty. Ó, ano. Po cestě na tramvaj nás pozval na jeho zápas. Jak bych jen mohla odmítnout.. Basket. Basket + On. Mňam.

Se Steff jsme měly trochu hoňku, šly jsme někam do háje najít studio, kde nastřelujou naušnice, Steff si nechala píchnout chrupavku ale už tak jsme měly zpoždění. Paty mi popsal cestu do smsky a vyrazily jsme.
Když jsme sokol našly, vešly jsme dovnitř, nevěděly jsme kam jít. Slyšely jsme jen hluk. Z tělocvičny. Slyšely jsme tenisky.
Do dveří vevnitř zacházel ňákej chlap. ,,Dobrý den, prosimvás, jak by jsme se dostaly na zápas, basketu?'' ,,To musíte těmahle dvěřma, ale'' šáhl po klice ,,jo, ty jsou zamčený. Pojďte zamnou.'' ,,děkujeme'' ,,A za kýmpak jdete?'' ,,Za spolužákem.'' ,,Jméno?'' ,,Paty.'' ,,Aha, aha'' Vedl nás přes jejich šatny. Pár schodů nahoru a.. byli jsme tam ,,proboha, to je trapný'.'' Šly jsme si sednout na lavičku. Steff strávila celou dobu na facebooku, já to prožívala až moc. No, stane se.
Kluci prohráli, protože hráli proti starším hráčům. Nevadí.
Bože můj, jak já nenávidim, když mi Paty nechtěně připomíná, že mu je 15. Vždyť je o hlavu a krk větší jak já. Vypadá tak.. mužně. Tak ať mi to hergot nepřipomíná. :D
Po basketu mě při loučení na zastávce objal. Ňu.

A včera? Proklatej včerejšek. Měla jsem jet vlakem do Neratovic na pracovní pohovor, muvahaha. Až na to, že já vlakem snad v životě nikam sama necestovala. Měla jsem TO štěstí, že jsme se s Patym zase potkali u skříněk a nějak se dali do řeči. ,,Jedeš na hlavák?'' ,,no, jako, myslela jsem že půjdu ještě domů, ale to je zbytečný, takže jo'' ,,no, tak půjdem spolu'' ,,super. víš kde se tam kupujou lístky? abys mi byl k něčemu dobrej?'' ,,hmm. jo, vim.'' Uaa. Takže.
Řekněme, že mi pomohl snad uplně se všim. Neuvěřitelný. ŇUŇÁS, to bylo tak rozkošný, jak mi to všechno zjišťoval. ,,ty se červenáš!'' ,,ne, já se nikdy nečervenám'' ,,seš uplně rudá'' ,,nech toho, vymejšlíš si kraviny'' ,,teď si zelená'' ,,k čertu, k čemu ty mejkapy jsou, když stejně měnim barvu jako chameleon?''

Stála jsem s nim na jeho nástupišti, jeho vlak tam už stál ,,Jede za dvě minuty'' (shit, už zase mi naskočila scénka se Stannym, ale tentokrát už i s Patym na Ladronce). Přišla k nám další spolužačka. (kde se tam jako vzala?! narušila to.) ,,co tu dělááááte?'' ,,čekáme na vlak? to jsi nečekala co?'' Nekomentovala to, jen se blbě zasmála. ,,Už to pojede'' ,,dobře'' Paty mě objal. Krásně, pevně. ,,Drž se, to zvládneš'' Paty, Paty.. Copak tohle se dělá? Takhle motat hlavu? Puf.
Dojela jsem do Neratovic (bez úhony, jen strašně ospalá), šla na pohovor, práci jsem dostala, nechala jsem se vyfotit (vypadám tam jako největší bůůůůů), řekla jsem kámošovi přes kterýho jsem práci měla - Kozel, aby mě hodil někam kde koupim domů vajíčka, koupila jsem si bagetu, počkal semnou na vlak a jela jsem do Prahy. Měla jsem zas toho samýho průvodčího. Cestu do Prahy jsem prospala (ehem!), přišla jsem domů a za půl hodiny jsem jela ještě uklízet kancly. Chodila jsem se zavřenýma očima.
V práci jsem do sebe kopla dvě kafe a byla jsem schopná něco udělat..

Ladronkujem

16. září 2012 v 18:33 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Když jsem včera čekala na Natt, aby jsme vyrazily na Ladronku, napsal mi Paty. Na mobil. Čekala jsem na Natálku Malostranský, všude kolem mě chodilo strašně lidí. Chtěla jsem začít skákat, řvát, juchat a tak podobně. PATY. Na mobil. Jo. O nic skoro nešlo, ale napsal, a o to jde!
Přišla o půl hodiny pozdějc, to už mě všechno juchání přešlo. Byla jsem zpruzená. To mě taky brzy přešlo. Jely jsme tramvají, hádejte kdo mi napsal. Začala jsem v tramvaji skákat a.. juchat. Lidi na mě koukali jak na absolutní mentální puberťačku. Naty na mě koukala jako bych měla nějaký postižení
,,Naty, nemůžeš senmou aspoň trochu toho nadšení sdílet, ať si nepřipadám jako uplný hovado?'' Mlčí, čumí na mě ,,Ne?'' dostala jsem hysterickej záchvat smíchu.. z radosti. (Vážně, jsem normální?)

,,Počkam na tebe u skateboardový rampy'' ,,Naty! Jdeme tam, čeká tam, jdeme, jdeme, jdeme!''

Já dylina si nepřečetla slovo ,,skateboardový" a šla jsem k bmxkům, že.. ,,kde si? je tu lidí jak nasráno. Pak jsem si přečetla tamtu smsku. Otočila se. Kus za mnou skateboardová rampa. Naty, stojíme tu blbě. Šly jsme tam ,,Shit, to je on, to je on'' UuUUuUuUááá. Byl tam sáám.

Samotinkejj. ,,Ty tu seš sám?'' ,,Teď už ne.'' Potěšilo mě to. Znamenalo to, že se k nám oficiálně připojuje. Wohou.
No. Třikrát si rozbil tlamu. Z toho potřetí nejvíc. Auvajs.
Potkala jsem tam bejvalýho. Cama. A Stannyho. Viděla jsem ho poprvý po tý době, co jsme spolu u něj něco měli. V pohodě! UF, díky bohu.
Pak sme šli do kauflandu zahřát se a na pizzu. Za boha nevim, kdo to platil! :D
Pak šli kluci s jejich holkama (od Natálky byli s náma) domů, zůstala jsem jen já, přiopilá Natálka a Paty.
Šli jsme ke stagi. Ňáká skupina tam hrála. Naty se vypařila hledat kámošku. ,,ta už se nevrátí'' řekl Paty po půl hodině. ,,to bych jí nedoporučovala'' Po vlně nadávek, sprostejch smsek jsem se na ní vyprdla. Telefony mi nezvedala. Počkali jsme s Patym do 22. hod, kdy skupina končila a pak jsem jí šla zase zavolat. Hurá. Pak jsme šli za ní. A za další skupinou lidí. Nuda.
No. Chm. S Patym u stage sme se strašně nasmáli. Tancovali sme, a chytali jsme záchvaty z vtipně tancujícíh lidí. Božže.

,,Něco tady smrdí'' Zhnuseně jsem čmuchala. Paty odpověděl ,,ty'' Podívala jsem se na něj psíma očima, jukla do země a hrála uraženou. ,,Nee. Ty voníš.. Krásně.. Nádherně..'' Nechápala jsem to. Dělá si ze mě legraci?

Po chvíli sedění u skupinky jsme se rozhodli, že se nudíme. A že pudem domů. Natálka a A. šly taky.
Šli jsme po cestě a Paty uviděl nějakou zastávku ,,skočim se tam juknout, jestli to nejede tam, kam potřebuju, když nepojede, doženu vás.'' ,,oukej'' ,,tak zatim ahoj'' ani mě neobjal. Byla jsem zklamaná. Šly jsme. Po chvíli z křoví vylezl Paty.. Začala jsem se smát, A. se ho lekla, jak vylejzal z křoví. ,,Takže nic?'' ,,Jo, jede mi to za dvě minuty.'' ,,Za dvě minuty? Tos nás šel vyprovodit?'' ,,No. Pořád mam dvě minuty času'' Chtě nechtě mi to připomnělo mě a Stannyho. Kdy jsme spolu odpočítávaly každou minutu a nechtěli promarnit ani vteřinu.
,,Za tři minuty musim jít, Stanny.'' ,,Pořád máme tři minuty, co můžem bejt spolu'' Shit, zasraný vzpomínky.

Na chvíli jsem mlčela, v hlavě se mi odehrála tahle scéna se Stannym. ,,No, tak my tě doprovodíme na zastávku'' ,,Oukey.'' Na zastávce byl nějakej schůdek. Stoupla jsem si na něj, takže jsem konečně na Patyho nekoukala zespoda, ale viděla jsem mu zpříma do obličeje. Zvláštní pocit. (nojo, basketbalista)
Z dálky jsem viděla autobus. ,,No, už ti to jede.'' ,,Jo, koukam'' Objali jsme se. Panebože. Somebody kill me. Tak krásně objímá. Ňu. Ne, žejo, vůbec to neprožívám a vůbec nebláznim, ani trochu.
Jela jsem domů.

V tramvaji si nade mě stoupla ožralá ženská se sklenkou vína. Podala mi jí. Podržela jsem jí. (přece si to nenechám vylejt na hlavu) ,,podrž mi to, díky'' Začala se hrabat v kabelce. Když nemohla najít to, co potřebovala, mrkla na mě ,,ještě chvilinku'' Nemůžu si pomoct, ale byla hrozně roztomilá. Fialovo růžová rtěnka se jí trochu rozmázla nad pusu. Krátký blonďatý vlasy na mikádo kontrastovaly s jejíma modrýma očima a oblečenim vypadala, jakoby byla na nějaký výstavě. Připomněla mi nějakou francouzku. Sedla si za mě. ,,Tohle je *mojezastávka*?'' ,,Nene, neni'' ,,A řekneš mi, viď?'' ,,Určitě'' Celá tramvaj na nás zírala. Otočila jsem se zase dopředu.
Najednou se mi nad pravim ramene objevila sklenka. ,,Ná. Napí se'' Vykulila modrý oči a opile se usmála. Připomněla mi malý koťátko z nějaký pohádky. ,,Nechci, díky, nech si to'' usmála jsem se na ní. ,,Ná. Napí se'' ,,vážně, nepiju, ale děkuju'' Zklamaně se podívala na sklenku a smutně si z ní ucucla. ,,Teď budeš mít *svojízastávku*'' prstem ruky ukázala ven, jako jestli má vystoupit. Usmála jsem se a kejvla na ní. ,,Co je další zastávka?'' ,,*jinázastávka*'' ,,a další?'' ,,*jinačízastávka*'' ,,*Jinázastávka* je lepší.'' ,,Ok.'' podívala se na mě, krátký blond vlasy jí zakrejvaly přesně půlku obličeje. Koukala na mě jednim modrym okem jako opuštěný štěně. ,,Seš fajn'' ,,Díky'' Začala jsem se smát. Na Míráku jsem vystoupila. Znovu se mě zeptala, co je další zastávka, odpověděla jsem jí, ona na to kejvla a jela dál.

Ať žije adapťák!

8. září 2012 v 22:17 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Chuchuchůů. Já jsem tam tak šíleně nechtěla. Tak šííleně.

V buse sme si sedly se Steff, před nás V. a Z.. Absolutně celej autobus byl zticha, jenom my se Steff jsme si tam hlasitě zpívaly a chytaly záchvaty smíchu.
Přijely jsme, chatky po pěti. Přidaly se k nám Tři další holčiny. (T., P., D.) Upřímně, jejich jména jsem komolila skoro i předposlední den. Cha,cha. Ať žije dobrá paměť!

Upřímně, lituju, že u sebe nenosim sešítek, kam bych zapisovala svoje momentální pocity, byl by to malej deníček, podle kterýho by tu pak mohly bejt články, úryvky, ... Však víte.

Pár řádků k nové škole.

3. září 2012 v 17:11 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Dneska jsem si na nový škole připadala jako absolutní vymaštěný hovado. Se Steff sme nemohly vůbec najít naší třídu, ve finále se ptala všech starších kolem. Odvážná slečna. Hehe.
Třídní je frajer, vtipálek, je v pohodě, než se tedy rozohnil nad cigaretama, alkoholem, fetem atp. na adaptačnim kurzu. Ne, asi radši riskovat nikdo nebude.
Spolužáci.. No, dejme tomu čas, řekla bych, že to bude jedno období v pohodě, než se všichni pořádně poznáme - tedy i ty naše horší stránky. Tak to prostě bejvá.

Jak ste zvládli vy vaše první školní dny? Jakej ročník?

Život nám utíká mezi prsty jako zrnka písku

2. září 2012 v 23:08 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Taky se vám zdá, že ten čas strašně rychle utíká?
Přísahám bohu, mám pocit, jakoby táta umřel před tejdnem. A on už je to nakousnutej 3. měsíc? Tomu se těžko věří.
Tyhle prázdniny utekly prostě moc rychle.

Zejtra jdu na novou školu. Na střední. Necejtim změnu. Proč si nepřipadám velká? Vždyť jako malá jsem koukala na ty deváťáky a říkala si, jak moc velký a dospělý už sou. Nepřipadám si tak, všichni ze mě pořád dělaj dítě.

Ráda bych se cejtila trochu víc dospěle. Nebudu ale ze sebe dělat to, co nejsem.

Ze zítřka jsem nervózní. Nový lidi. Nový prostředí. Noví učitelé. Pf. Nezapamatuju si jména. V žádnym případě. Jsem antitalent na pamatování jmen a čísel. Neumim nic z toho, co sme se na základce učili a neumim se dokonce ani učit. Jediný, co zvládam z hlavy, je mluvit anglicky, ale přiznejme si, i tady mam mezírky.

Všichni podle mě první den chtěj udělat dobrej dojem. Holky příjdou zmalovaný a hezky oblečený. Já nechci bejt vyjímkou.

Nechci tam. Nechci nechci nechci. Bože, připadam si jakobych měla jít někam, kde mě maj týrat. Jo, tak moc tam nechci.

Jak se stát mrzákem snadno a rychle

1. září 2012 v 19:02 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Řekla bych k tomu jediný.. Au!
Včera měla Martina oslavu narozenin. V životě jsem po alkoholu nedopadla takhle.

Já, Martina a Anička sme šly do Sp. (EHEHEHEHEHEM), tam sme si daly pár panáků vodky, s martinou na půl panáka absintha, zavolaly sme si taxíka a jely sme do jiného klubu. Vysadil nás na ňákym sídlišti. V podnapilosti jsme asi dělaly trochu hluk.
Najednou přišel ňákej frajer s kýblem ledový vody a VYLIL to na nás!! Já to schytala skoro celym tělem, takže půl hodinová práce na žehlení vlasů, během pár sekund v háji, stala se ze mě ovce.
Šly sme dál. A ZASE na nás někdo vylil vodu! (Tentokráte z lahve) Řekněte mi, jací dementi bydlej na sídlišti a choděj v noci na lidi lejt vodu?
Tohle se dělá? V takový zimě?

Po cestě do klubu sem si zvrkla kotník. (Proč asi, protože jsem byla celá zlitá a prostě sem nějak uklouzlo-zakopla) Bolelo to jako hovado.
Došly sme mokrý do jednoho klubu uprostřed sídliště. Seznámily sme se s ňákejma klukama. S poměrně hodně klukama. Jeden se zdrávkou se mi na tu nohu podíval. Začal mi jí masírovat. Tekly my slzy bolestí.
,,Zejtra si s tim zajdeš do nemocnice, jasný? Můžeš to mít zlomený'' ,,Ne, nikam nepudu'' ,,Ty dylino, vždyť brečíš'' Utřela jsem si slzu ,,Vidíš? nebrečim.''
Další kluk mě chvílema nosil. Hodný lidi ještě existujou?
Vevnitř to žilo. Ztratila jsem se tam. Asi třikrát.
Nohu jsem rozchodila, i když s bolestma. Tančila jsem a užívala si to tam. Pak jsem zas pila a šla ještě do horších stavů. Martina se mi někam vytratila. Šla jsem jí ven hledat. Našla jsem jí u domu, jak sedí s ňákym slizounem a líbaj se.
Začala jsem na něj agresivně křičet, strkat do něj. Ne, nevim proč. (Ať žije alkohol že.) Ale utekl. LOL. Hrdina.
Pak mam okno. Najednou padam k zemi a někdo mi kope do žeber. Okno. Nastupuju do taxíku, jedu domů. Spim u Báry, moje bunda je nezvěstná.

Mam naražený žebra, rozbitej ret, zvrknutou nohu, odřený dlaně, ruku, loket a nechala jsem si u doktora mrknout na tu nohu. Všechno mě bolí a ještě je mi blbě.
Nevíte, jak se divim, že brejle jsou v pořádku!