Srpen 2012

Golemové versus my

26. srpna 2012 v 0:30 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Pche, řekněte mi, co jsem si myslela, když jsem plná očekávání vytáčela tátovo číslo.. Bylo to sice víc, než jasný, ale i tak mě trochu zklamalo, když mi ta ženská řekla, že telefoní číslo není dostupné. Prej snad někdy příště..
Co jsem čekala? Že to začne vyzvánět a najednou se ozve tátův hlas? ,,Ahoj Andy, jak to jde ve světě živejch? Dobrý? Tady to je fajn, mam tu vlastní bar a neplatim ani ťuk.'' ha, ha, ha. trapnost. ne to nebylo vtipný.. ani trochu.
Když já prostě.. měla jsem pocit jakobych ho slyšela kýchnout. Ležela jsem v jeho pokoji na jeho posteli a uslyšela jsem ho.. kýchnout. Asi mi prostě už hrabe, sakra. Hrabe hrabe hrabe.


Večer jsem šla za lidma.
Pak jsme šli společně do Sp. Po cestě tam, jsme byli na zastávce. Nějak vznikl spor naší skupiny, proti dvoum jinejm vyžranejm obrům, ke kterejm se pak přidal ještě jeden velikán. V hádce na mě ten buřt ,,Ty seš ****ová, ne?'' ,,Cože? jak mě znáš.'' Ignor na mě, dál pokračoval v hádce s klukama. Pf. V podstatě doteď nechápu co se stalo a jak to všechno vzniklo. Bylo to moc rychlý.
Co vzniklo? Ano milé děti, rvačka.. Naši kluci byli chmm. Počkat, bylo našich asi 5, ale poloviční co tihle. Začali se řezat, obzvlášť D. to děsně schytával.
Všichni se na něj nahrnuli a na tramvajovejch kolejích ho začali kopat. Držela jsem deštník a matonku. Zamnou pofňukávala Bleška. Anička se taky rvala. Zrovna jí ten tlus'toch nějak hnusně odstrči. ,,A tak tohle teda ne!'' Narvala jsem v rychlosti Blešce do rukou deštník a mattonku, rozeběhla jsem se a chytla jsem to zmrda za rukáv, táhla jsem ho do pryč. Přiběhl ke mě ňákej kluk, abych jí nechytla, tenhle blbeček se namáchnul že mu dá ránu, nakonec praštil mě.
Hajzlové drželi Aničku pod krkem. Její bratr Víťas se nasral a frajera začal surově mlátit. Znám ho od malička a v životě jsem ho takhle neviděla. Krásný, jak bránil svojí sestru.

No. A najednou tam odněkaď sprintem naběhli policajti a začali je rozdělovat. Všechno se to nějak vyřešilo. Stejně tak, jak nevím jak to začlo, tak nemám šajna, proč to vygradovalo a jak se to vyřešilo.

Mohla jsi být stále mezi námi.. !!

23. srpna 2012 v 22:12 | An(N)dy |  Chtěla bych ti říct...
Vůbec nezáleželo na tom, jestli by trvalo dostat tě zpátky třeba ještě měsíc, nebo už jen pár dní. Já bych to zvládla, ježiši!
Nemusela sis brát život, všechno mohlo bejt fajn. Nechalas tady dvě děti.. Nechalas tady člověka, co tě bezprostředně miloval. A nechalas tady kamarádku..
A to všechno jen pro něco, co se dalo zvládnout. Všechno se dá zvládnout, kruci!
M. to k tobě nestihl dostatečně rychle. Už bylo pozdě..
Slíbilas, že to už nikdy neuděláš! Slíbilas to nám všem. Proč ti to muselo vyjít zrovna teď...Už si mohla bejt zbalená, skoro na cestě do Čech..

Tyhle prázdniny stojej krutě za hovno, vážně. Jsme v situaci, ze který jen tak levou zadní nevyklouznem, ještě do toho všichni kolem umíraj. Kurva práce, to neni fér.

Proč jsme se s M. museli kruci usmířit až po takovýhle hnusný věci. Poč se mu sakra rozsvítilo takhle pozdě..

Koukám na Kačky ikonku na facebooku a říkám si, ještě před pár dny sme si spolu vesele psaly. Ale teď už nikdy nenapíše...

Z. byl za Kaččinýma rodičema, aby jim řekl, že je Kačka mrtvá. V 16ti Kačku vyhodili na ulici, protože otěhotněla.. Ale i tak jejich reakce byla.. odporná. ,,Kačka je pro nás mrtvá už dávno.'' Z. na ně začal řvát. Skončilo to tak, že fotrovi rozbil držku. Dobře mu tak šmejdovi zasranýmu, do plynu s nima, sráči! Takhle se zachovat ke svýmu dítěti.. nechutný. Jestli je ještě někdo takovejhle na týhle planetě, zabila bych je, všechny, sakra! Nechutnost odporná, je mi z těch lidí na blití, zmrdi zasraný!!!!!
Sakra pardon, sem nechutně sprostá.

proč mi pořád vrtáš hlavou, M.

Fotka neni nijak tématická, snad jen, že je focená na hřbitově, když jsem byla u táty.... :(

Bylo jen otázkou času kdy k tomu dojde.

14. srpna 2012 v 15:45 | An(N)dy |  Milý deníčku...
SHIT

,,Nechceš spát u mě?'' ,,Stanny, dneska to nejde, v pondělí'' ,,Ale notak, neser mě, už jsem to řekl mámě'' ,,Řekni jí, že se to přesouvá.''
Pondělí. Sraz v půl desátý na zastávce kde bydlí. Přišel. Mlask, pusa a funěli sme do obrovskýho kopce.
Čuměli jsme na teorii velkýho třesku a na Griffinovy. Napjatě sme čekali, kdy jeho máma příjde z práce. Když se dlouho nic nedělo, přišel ke mě na obrovskou super pohodlnou matraci na zemi. Přitulil se.
Přišla máma. Stanny hupky šupky na postel, a dělali sme jako nic.
,,No Standooo! Ty jí takhle chudinku nehcáš ležet samotnou jo?! Podívej na ní, chudinka malá, bež k ní, trochu jí zahřát! Chudinka, takhle jí tam nechat''
Smíchy jsem se málem peřinou udusila, jakmile jeho mamka zavřela dveře, začali sme se strašně smát. - no nemá úžasnou mámu?:D

Odnesly jsme tátu na hřbitov.. kde už taky zůstane

1. srpna 2012 v 21:40 | An(N)dy |  Vzpomínky na tátu
Nehorázně strašně skličující pocit nést urnu s osobou, která vám byla nejblíž.
Představa, že obsah nádobky je váš táta... Váš milovaný tatínek, co byl vždycky vysoký, pupkatý, veselý muzikant.. A teď se vejde do urny, do šedivý nádobky.

Neni nic víc, než prach. Můj táta. Je prach.

Neni to tak dlouho, co odešel, ale nevěříte, kolikrát už jsem se bezradně chytala za hlavu, rvala si vlasy a v hlavě jsem měla myšlenku ,,kdyby tu tak byl táta, ten by mi poradil, ten by věděl jak na to, ten by věděl co s tím''...