Červenec 2012

Směsice dění

26. července 2012 v 15:32 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Zdál se mi sen... táta věděl, že umře, ale hrál na kytaru a byl šťastnej..

If you could imagine how much i miss you, daddy.

V pondělí u mě spala Martina.. V noci sme se vytratily, prošly celou Prahu, seznámily se s dvouma američanama z New Orleans, Prahu jsme prošly i s nima a nejvíc sme se nasmály. Naše tůra skončila u Karlovek, obrovskýho clubu v centru Prahy.. Bolely nás nohy, šly jsme za taxikářema... ,,150 na mírák?'' ,,150? ne, to ne, ale někoho vám seženu'' Po tom, co zastavili asi 10 taxíků, jeden taxikář přijal.. S taxikářema taky dobrá prdel, to vám povim, pohodáři docela. Odvezl nás na Mírák, kde sme potkaly ňáký dva kluky, který Martina znala.. Takže? Dvě hodiny strávený s nima, prima.. Domů sme se dostaly ve 4 ráno.

Úterý - Martina u mě zase spala. Spaly jsme asi do dvou hodin odpoledne, ve 4 sme měly sraz s Tarkem a jeli jsme na Žofín. Tam jsme to jen prošli a jeli sme zas projít Prahu, ale za světla. Pak sme se s Martinou jely domů převlíct, protože nám bylo horko. Pak? Sraz s Tarkem a Kasínem. Večer sme šly s Martinou zas ven. Ještě s Markem S. a mym oblíbenym krásnym Vlastíkem. nanana. Nunununu. nynynynynyny. nee, je mi fajn.
Zakempili sme to na rampě ve skate parku.. asi do tří.. a pak? k Markovi..
Domů sme se dostaly v 6, myslela jsem, že jsem mrtvá.

Když jsem včera šla domů. jdu si po hlavní ulici, nikde ani noha, sem tam projede ňáký to auto. Je mi jedno že Praha je plná úchyláků, nemám strach, jen chci bejt už doma.. Na druhý straně hlavní ulice strašně daleko předemnou vidim ňákýho mmm yum yum černocha. Přibližuje se, sice furt na druhý straně, ale je blíž a blíž. Má dokonalý úžasný dredy.
Koukám, teče mi slina.. zdá se mi to, nebo taky kouká? je tma, nemůže vidět že koukám.. jo, otáčíme hlavu, oba dva, začínám se smát, to je absurdní, sotva pár kroků co se rozloučim s lidma po mě čumí ňákej černoch.. Jak to bude dál? Klasika, jako vždycky.. Jdu dál, otočim se ještě jednou, jestli kouká.. Kouká.. Zastaví se, začne mávat a jde ke mě.
Ještě máš čas odejít, ještě máš čas.. Ne, zvědavost tě přišpendlíkuje k chodníku a ty se jen směješ, kroutíš hlavou nad tim, jak seš blbá a čekáš až k tobě ten rastafari princ příjde..
Přibližuje se, říkáš si mňau, dobrej úlovek.. otevře pusu a říkáš si jak si to sakra zase dopadla.
Ten jeho předkus? NO TO NEE.
Chceš se ho rychle zbavit, tak si rychle vyměníte čísla, řekneš že pospícháš a už nemáš v plánu se s nim nikdy vidět, jen myslíš na ty jeho dokonalý vlasy a jamajskej přízvuk a mluvu, který nerozumíš ani prd, přestože tvoje angličtina je docela obstojná.
Uf.

Co nás čeká a nemine? Jak to bude dál?

5. července 2012 v 13:07 | An(N)dy |  Vzpomínky na tátu

Pořád nad tim musim přemejšlet. Pořád, stále, neustále, pořád, furt, furt, furt.
Když sem venku s lidma, abych nad tim nepřemejšlela, pijem, dávam si cigáro, ikdyž normálně nekouřim..
Pořád vzhlížim k nebi, jestli ho tam někde neuvidim..
Když něco vyvádim, říkám si, jestli se na mě teď dívá, co si asi myslí.
Je zklamanej? Cítí pochopení?
Co všechno teď o mě může vědět?
Kde je?
Co prožívá?
Zlobí se na mě?

Tyhle otázky mě strašně tížej. Mrzí mě, jestli se na mě kouká a já dělám to, co dělám, nechci, aby si o mě myslel špatý věci..
Když já nemůžu bejt doma, to mě taky strašně ničí.

Dneska večer jedu s mamkou a sestrou za mojí babičkou... (je to jen moje babička, ani jedný z mejch sester neni, protože obě sestry maj jinýho tátu než já, takže o tátu jsem přišla jen já...)
Za babičkou jsem jezdila vždycky jenom s tátou, bojim se, že to nezvládnu.
Asi budu spát na gauči, než v posteli, kde jsem spávala předtim, protože v posteli hned vedle mě lehával táta. Nezvládla bych to prostě.
Už jen to, že tam budu bez něj.
Už jen to, že na kole budu jezdit bez něj.
Už jen to, že tam nejedu autem s nim.
Už jen to, že ve městě nebudu po obchodedch poslouchat zpruzelýho tátu, ale nadšenou mámu..

Já to takhle nechci!

Ale musim zůstat silná.