Duben 2012

Půjdu za tebou.

7. dubna 2012 v 20:41 | An(N)dy |  Jednorázovky
Hvězdičky tady určují konec jedné části ''vyprávění'', přesunete se pryč do jiného času, do jiné vzpomínky, nebo reality, doufám, že vám nebude dělat problém se zorientovat. Užijte si příběh a doufám, že se bude líbit.:)

***
Všechno co mi zbylo, jsou jen střípky vzpomínek. Krásných a stejně tak i bolestivých.

***

Všechno to začalo toho dne, kdy jsem přijela k tetě z Oklahomy na farmu. Šla jsem uklidit sedlo, když v tom jsem uviděla nového zaměstnance. ,,Hej!'' zakřičela jsem se záměrem poznat ho. Znala jsem všechny pracovníky a tak jsem nechtěla, aby ani tenhle nebyl vyjímkou. Neměla jsem ani zdání, že až se otočí, zůstanu stát jak opařená a moje srdce začne bít takovou rychlostí, že se divím, že nevyskočilo ven. Nečekala jsem, že teta najme někoho, kdo by mohl být tak okouzlující. A nečekala bych, že někdo tak okouzlující bude mít zálibu v kydání hnoji a bude milovat koně.
Byl to mladík, tak kolem 19 let, snědé pleti a co na něm bylo nejkouzelnější - měl zelené oči. Vrtalo mi hlavou, jak černoch může mít zelený oči? Nešlo mi to vůbec, ale vůbec do hlavy.
Stála jsem tam, naproti němu, nebyla jsem schopná slova. Po chvíli zírání jsem pustila sedlo na zem, které mi těžce spadlo na nohu, což mě probralo. ,,Em.. Ahoj. Jsem Evelyn.. Moje teta vlastní tuhle farmu, a tak mě napadlo, že by neuškodilo znát tady všechny zaměstnance.. Ty jsi tady nový, že?'' koukal na mě, jako na blázna. ,,Jo, jsem tu nový, pracuju tu zatím jen měsíc, ale teď mě omluv, mám práci.. Jo.. a já jsem Samuel.'' usmál se a v jeho očích se objevila jiskra. Otočil se a šel k zadním boxům. Dál jsem tam stála, jakoby zbavená smyslů a v hlavě si rovnala, co se všechno v tuhle krátkou chvíli událo...
Zakřičela jsem na něj.. spadlo mi sedlo na nohu.. bolí to.. jmenuje se.. jakže se to jmenuje? Hm... Samuel?? Aaa. Samuel..
Po chvíli jsem si uvědomila, že jsem chtěla osedlat Blagdena a jet s ním na vyjížďku. Blagden byl můj kůň, na kterém jsem jezdila už od malička, ikdyž z Oklahomy nepocházím, ale jezdím jsem každé prázdniny a v roce jak to jde. Odjakživa jsem milovala koně. Milovala jsem farmu tetičky z Oklahomy.
Když jsem Blagdena hřebelcovala, přišel do stáje Samuel. Nevšimla jsem si ho, ale on mě ano. ,,Zrovna jsem se chtěl jít chystat na vyjížďku, ale neznám to tu tak dobře. Nejela bys semnou, nebo máš jinou práci?'' Když jsem uslyšela ten hlas, zase jsem málem omdlela. ,,Jo, ... myslim.. myslim že.. že by to bylo fajn...'' řekla jsem ,,moc fajn'' zašeptala jsem a dál se věnovala hřebelcování. ,,No, tak na tebe počkám před jízdárnou, co říkáš?'' ,,určitě, hned tam budu'' Jakmile Sam opustil stáj, podívala jsem se s rozpaky Blagdenovi do očí. ,,slyšels to?? slyšel jsi to? oo můj bože! Jedeme na vyjížďku se Samuelem. No neni to super? Ne že mě ztrapníš, pěkně se budeš snažit, ať uděláme dojem!'' Blagden na mě nechápavě koukal a vydechnul nozdrami vzduch ven, takže mě celou poprskal. ,,Jo, moc pěknej začátek.. moc pěknej''
Dojeli sme s Blagdenem - já už v sedle - před jízdárnu a Sam už tam čekal s osedlaným Fiskem. Vyjeli sme klusem a směřovali jsme k lesům. Poznávali jsme se víc a víc a bylo to strašně fajn. Smáli jsme se a zdálo se, že si rozumíme..

***

Byli jsme spolu za kůlnou, blízko u sebe. Tak blízko, až sme cítili dech toho druhého na svých rtech. Jemně mě přitisknul ke zdi, stále jsme u sebe byli tak blízko. Topila jsem se v těch jeho zelených očích, které s jeho kůží kontrastovaly jako černá na bílém. Rukou jsem mu sjela do vlasů a on mě políbil. Byli jsme tam, já opřená o zeď a nevnímali jsme svět. Čas jakoby v ten moment neexistoval. Jen já a on. Vznášeli jsme se v našem vlastním vesmíru, kde nebylo nic. Nic kromě všech těch pocitů, které jsme měli. Přestal, zase se mi zahleděl do očí a já se klepala vzrušením. Měla jsem pocit, jakobych jen snila a tohle se nedělo, nemohla jsem tomu uvěřit.. A v tom šeptem pronesl ty dvě kouzelná slova, co mi navždy změnila život. ,,Miluju tě''

***

Zrovna jsem četla zaujatě knížku, ležela na sluncem vyhřívané louce a on vedle mě. Leželi jsme tam, já na břiše, on na zádech a snažili jsme se vsáknout co nejvíc atmosféry tohodle dne. ,,Představ si, tak on nakonec umře, no věřil bys tomu? Četla jsem pět knih z týhle série, jen abych se dozvěděla, že na konec umře? No nenaštvalo by tě to?'' Prohlásila jsem se zaklapnutím knížky. Sam ležel na zádech, ruka za hlavu a v puse přežvykoval stéblo trávy. Pootevřel očko a podíval se na mě. ,,Něco bych k tomu řekl, ale za boha mě nic nenapadá'' prohlásil a ukázal ten jeho nejúžasnější úsměv, co jsem kdy viděla. ,,Tak nic neříkej'' ,,To není tak špatný nápad.'' hlavu jsem si mu položila na hruď, on mě hladil po zádech a dál jsme si užívali slunečného dne a toho, že jsme spolu.

***

Tak tohle je můj byt. Thomas přešel k nástěnce plné společných fotek mých, se Samuelem, na koních a tak podobně. Nebyla tam jediná fotka, na které by Sam nebyl. ,,Páni, kdo je to?'' ,,To.. '' podívala jsem se do země a zpět na Thomase.. ,,to je Samuel.'' Odmlčela jsem se.. ,,To byl Samuel.'' a můj pohled zase zůstal na koberci. ,,A kdo to byl? Proč je s ním plná nástěnka? Víš, promiň že se tak ptám, jsem prostě zvědavý.'' ,,Samuel byl nový pracovník u tety v Oklahomě, na její farmě. Zamilovali jsme se do sebe a trávili spolu co nejvíce času, co to jen šlo.'' ,,a teď už ho spolu netrávíte, protože ty si v New Yorku a on tam?'' ,,Ne, Thomasi, kéž by tomu tak bylo.'' podíval se na mě naprosto nechápavým výrazem. Thomas byl můj fajn kamarád, byl to sice gay a meterosexuál, ale rozumu moc nepobral.
,,Jednou, když jsme spolu jeli na vyjížďku do lesa, někde ne blízko, ale ani ne daleko - dřevorubci začali sekat stromy. Fisko - Samyho kůň to uslyšel lekl se a splašil se. Postavil se na zadní a Sam se neudržel...'' odmlčela jsem se a oči se mi zalily slzami... ,,spadnul a rozbil si hlavu o kámen.. Fisko utekl, ale to mě nezajímalo. Seskočila jsem a utíkala k Samovi... Ležel tam na zemi, na lesní cestě rozvířené prachem v kaluži jeho vlastní krve. Byl mrtvý... a já s tím nemohla nic dělat.'' Thomas na mě zíral a ukápla mu slza. ,,Promiň, víš, nevěděl jsem že..'' ,,To je dobrý.. minulost se vrací každému z nás, ať chceme, nebo ne..'' ,,Zkoušela jsi zapomenout? Kolik kluků od té doby jsi měla?'' ''Ty to nechápeš.. já nechci zapomenout.'' Cítila jsem se tak strašně, že jsem nevěděla jak dál. Dva roky.. Dva roky nežiju... Dva roky jen přežívám a pořád se ubíjím myšlenkou na něj, jak tam jeho tělo leží v kaluži krvi a já u něj klečím, pláču a naříkám. Pokládám si jednu zásadní otázku.. Proč.. Otočila jsem se k oknu, abych Thomasovi neubližovala ještě víc tím, že se cítím strašně.
,,Thomasi? Promiň.. asi. asi dneska nikam nejdu.. dole bude odemčeno.. Mám tě ráda.'' ,,Fajn, dobře.. Taky tě mám rád, drž se.. A promiň.'' Když jsem slyšela, že vchodové dveře se zavřely, udělala jsem krok kupředu k otevřenému oknu. Zavřela jsem oči, krok nahoru, zhuboka se nadechla.. a udělala krok vpřed. Necítila jsem strach z pádu, ani z dopadu. Chvíli jsem o sobě prostě věděla a pak.. pak už byla jen tma.

***

Probudila jsem se a všude kolem bylo strašně moc světla. Zastínila jsem si oči, než jsem se rozkoukala. Zvedla jsem se a uviděla jsem, jak se ke mě blíží nějaká postava.. ,,Samueli'' vzdychla jsem.