Červenec 2011

Jak málo stačilo....

21. července 2011 v 15:27 | An(N)dy |  Milý deníčku...
- Stanny mi sám od sebe volá poměrně často, poslední dobou. (Co bych za to kdysi dala. Samozřejmě jsem ráda, že volá, ale..)
- Vždycky (většinou), když jsem u Stannyho, nebo jdu s nim ven, vyjde z baráku s Třináctkou (jeho bejvalka)........... Dafuk.
- Stanny si furt naivně myslí, že jsem do něj pořád blázen a že budu čekat věčně.
- Stanny mě poslední dobou prostě nějak sere.

Konec Stannyho a začátek něčeho jinýho?

Em, tim chci říct.. Ve sparingu jsem se seznámila s jednim mulatem, Princem.
Bože, je skvělej. Neni nudnej, píše mi i sám od sebe, je vtipnej, neni to žádný děcko a myslim, že stačí fakt málo k tomu, abych na Stannyho zapomněla uplně... Teda, jako... Se Stannym se vídám skoro každej den, ale zapomenout jsem myslela jinak..
Už mě nefascinuje jeho hlas, když mluví. Už nejsem blázen do jeho psích pohledů. (ikdyž oči má hezký, tojo, ale už.. prostě psí kukuč nezabírá). Už pusy od něj nejsou nejsladčí. Už dokážu říct ne. Už je to všechno asi pryč..
Ale když si uvědomim, co všechno jsem s nim prožila, je to skoro až líto. Sakra ne, nesmí mi to bejt líto.
Kuš.
Ne, neni mi to líto.... Možná trochu.. Achjooo, ticho, nic, mlčim radši, jedem dál.

Ale zpět k Princovi, těším se na nový 'dobrodružství' s ním, pokud teda nějaký budou, je úžasnej.
Prostě jsem se musela pochlubit a ozvat se po delší době.

Dneska se mi opravily brejle.. (joo to jsem vám neřekla)!
Ve sparingu jsem dostala přes tlamu, měla jsem rozbitou hlavu a brejle.. :D :D Takže dneska už se opravily, je fajn zase vidět, ikdyž.. nesnášim ty brejle..

Tears of happiness?

14. července 2011 v 1:43 | An(N)dy |  Milý deníčku...
''Never could imagine life without you from the moment you walked into my world''

Tolik se toho stalo..

Fotbal.. Hmm, řekněme, že teď hrozně ráda chodim s Čutálistou (občas) a hlavně se Stannym na fotbal, fakt.
Minule jsem s nima byla zas na fotbale. Čutálistašel s Vránou po fotbale k tomuptákovi, k tý Vráně, a já šla sama se Stannym na zastávku a on pak domů. Opřel se o sloup a poslal mi pusinky..
Já se začla vzdalovat a on najednou vyhrkl ''kdy se uvidíme?'' ,,hmm, zejtra, nebo ve čtvrtek? mě to je jedno.'' ,,nebo víš ty co?.. hmm, zavolej mi, já nemam kredit.'' ,,tak jo. pa'' asi o tejden později (necelej) sme šli společně ven, protože nám to nějak nevycházelo oboum... takžeee.. hmm.

Včera jsem s nim byla venku. Ve dvě jsem ho měla vyzvednout u něj. Byla jsem tam, stojim před barákem, volam mu. ,,No ahoj Stanny, tak už sem před barákem.'' ,,Co? jo. ehm. já sem na Palačáku, u Týny, stěhuju tu nábytek..'' ,,cože?'' ,,no.. hele di zestrany baráku a zakřič Paaaulo, je tam, tak ať tě pustí dovnitř...'' (ps fakt bylo vtipný to jeho zakřič PÁÁULÓÓÓ) ,,oukej no.''... Čtvrt hodiny stojim pod oknem, řvu tam jako idiot, nic.
Okej, a jdu si sednout na zastávku. Píšu smsku Stannymu ''ten debil asi spí''.. Pak mi volá Stanny od Týny ,,NO ahojj, kde si?'' ,,na zastávce.'' ,,co děláš na zastávce?'' ,,sedim, hraju hry na mobilu... copak to neznáš, hodinu sedět na zastávce?'' ,,ne.. sakra. fakt promiň.. Paula už odjel?'' ,,V cajku... jo, odjel'' ,,Tak běž ke mě, zazvoň, je tam mámy kámoška, řekni, že jsem ti volal a že tě má pustit nahoru.'' ,,Stanny? To je dobrý, počkam na zastávce.'' ,,Ne fakt, jdi tam stejně tam pudem'' ,,Já vim, ale.. nechci prostě sama jít k tobě bez tebe, pochop mě, počkam na zastávce, nevadí mi to.''
Po hodině čekání jsem už kontrolovala tramvaje a.. uviděla jsem ho. Koukal se na mě, štěněcim pohledem.
Achjo. Nějak mu to slušelo. Kolem mě už chodili pořád dokola stejný lidi, jakoby snad kontrolovali, kdy odejdu. (Haha, sranda co.)
Když zrovna procházeli dva kluci, který kolem mě za půl hodniy šly už asi po pátý, přišel ke mě Stanny, dal mi sladkou pusu a omluvil se. ňuňu. Šli sme k němu, tak nějak všechno probírat nechci, prostě.. jooo je ostříhanej, a oholil si bradku. Konečně, sluší mu to, fakt. Tak jo, čekali jsme další hodinu (ehm, ehm, bylo mi už jasný, že ty černochy na hřišti nestihnem), koukali sme na dva a půl chlapa, povídali si, poslouchali hudbu.
Nezlobili sme.
Pak volal Spodek, kde sme, asi. Leželi sme v posteli, žrali a čuměli na bednu. Měla jsem to zvednout já a říct, že Stanny je na záchodě. Spodek nám dal dvě minuty... příjdem na zastávku a on? nikde. Dala jsem Stannymu na zavolání. Čtvrt hodiny se s nim hádal na zastávce, aiishh, je tak sladkej.
Takže sme na fotbal šli sami. Přijdem tam a hřiště prázdný, sedli sme si na lavičku a povídali si.. Přišli dva malý kluci, Stanny si s nima šel kopat, já na něj koukala trošku se rozplývala..
Podívám se doprava a na hřiště míří černoch.. ,,Stanny? Jde sem ňákej černoch..'' (celá nadšená)
,,cože? nee, achjo, sakra.''
.. To proto, že oni si vytvářej svoje pravidla... prej. No to je fuk.
Koukám tim směrem a začíná se to čím dál víc podobat...... chytnu se za hlavu a šeptnu ''dopíči.''...
,,Ahoj Zemone.''...
Začali sme si povídat, Stanny z druhý půlky hřiště tak divně koukal...
Volám Barby. ,,Ahojky 'lásko'!'' ,,Ahojky 'prdelko', co potřebuješ?'' ,,vlastně nic.. já jen.. hmm, víš kdo přišel na fotbal?'' ,,Ňákej černoch?'' ,,A víš jakej?'' ,,Hmm.. Id.?'' ,,Těsně vedle.. Zemon.'' ,,Zemon? ZEMON? Děláš si prdel, jako ten Zemon?'' ,,Jako ten Zemon, no.:D'' začal na mě pokřikovat ,,Dej mi Barby, chci s ni mluvit.'' ,,Oukej, ale neprovolej mi všechno.'' mezitim jsem šla za Stannym k bráně. ,,Stanny? Víš kdo to je?'' ,,Nevim, ňákej tvůj bejvalej?'' hah, spíš ne.
Prostě pak sme šli z fočusu zase k němu, dokoukali seriál, čuměli na bednu, pak jsem musela domů. Před celou jeho rodinou mi dal bez problémů pusu a já šla.. Jela jsem za Barby do Sparingu, nojo. A potom domů..
Kecy, kecy, kecy, mam nudnej život.

Dneska (ops už včera) jdu s mamkou z práce po Václaváku, prší, je bouřka. Najednou mi někdo volá. Cizí číslo. Zvednu to.. Stanny! Našel paušál kartu.:DDDD tak mi zavolal, jen tak. To je dobrý znamení, wohou, achjo.
V pátek sem zvaná k němu.. vlastně pořád jsem zvaná k němu.. nojo.. no nic.