Červen 2011

Zase v tom lítám! Prosím, lítej v tom se mnou!

24. června 2011 v 22:39 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Doháje, tohle všechno je tak krásný, je to magický, připadám si jako v americkym filmu!
Půl roku snění, úletů, zklamání.
Doháje, jsem tak šťastná až je mi do breku.

Půl roku jsem o tobě jen a jen snila a věděla jsem, že seš něco, na co nedosáhnu, byla jsem na tebe krátká. Půl roku to nebylo nic víc, než podělaný úlety na privátech. Po půl roce jsme se poznali. Víc. Půl roku jsem při tobě stála za jakýchkoliv podmínek. Půl roku jsem trpěla každej den. Půl roku jsem mohla jen snít, myslet na tebe a nepočítat ani v nejmenším, že bys ty snil o mě, že bys na mě myslel tak, jako já. Ale přetrpěla jsem to všechno. Půl roku co jsem neměla nic, přesto jsem Tě pořád zbožňovala, ikdyž jsem si sama sobě namlouvala, že ne.

V parku na mě přiletěl pavouček. Pojmenovala jsem ho Alík, chvíli jsem ho po sobě nechala lézt a potom jsem ho pustila na travičku. Doma v posteli jsem si četla a najednou po mě lezl Alík! ,,Mami, prosímtě, pohlídej mi Alíka, klidně ho vyhoď z vokna, hlavně vopatrně!'' ,,Jasně, kde je? Nemám brejle!'' ,,Teď si ho rozmázla.....''
Byl to pavouček, kterýho jsem si (doopravdy) oblíbila, byl roztomilej a byl to prostě Alík. A pavouci prej nosí štěstí, co mi přinesl Alíček? Penízky a?.. Bože sama tomu nedokážu uvěřit...

Včera jsem byla na facebooku, baterka od telefonu už byla nalezená, napsala jsem Stannymu z netu smsku. Najednou Stanny online. Zeptala jsem se, kde byla ta baterka, a rázem jsem musela být ještě za většího idiota. Víte kde? Na záchodě, pod poličkou!
A najednou vidim, že jeho EX je zase ve vztahu (byli spolu už tolikrát), udělalo se mi zle..
,,Ty si zase s Třináctkou?'' ,,Teď se s ní rozcházim''
No. A dál. Zpráva. Od něj. Pro mě. Infarkt.
"hey, ale ted vazne...sere me ze jsem nedal sanci nikdy tobe a ji jo ... :///'' ,, jak si na to přišel?..'' ,,prostě mě to sere.. a dlouho už.'' ,,co s tim budem dělat?'' ,,něco s tim uděláme, to ti slibuju ;)''

Bože. Přísahám bohu, tak nehorázně strašně moc se mi rozbušilo srdce, rozklepala jsem se, mocc, až jsem vylila pití, celou noc jsem nespala, probouzela jsem se, i ráno když jsem se vzbudila, bylo mi zle od žaludku. Takováhle vobrovská vlna nervozity mě málem zabila...
Dneska, celej den vyklepaná, natěšená (na něj, smaozřejmě.) Celej den jsem se moc těšila, až snim budu. A přišel čas, kdy mám vyrážet. ,,Mami? Jedu si pro baterku.'' ,,Jojo.'' Sedim v tramvaji, nervózně si pohrávam s rukama, poklepávam nohou a kontroluju čas. Jsem na Karláku. je mi zle. Sakra, sakra už jen dvě zastávky a jsem tam.'' pomyslela jsem si... Dvě zastávky byly pryč a já vystoupila. Upravovala jsem se v každý výloze, kolem který jsem prošla a šla k jeho baráku. ''Achjo, je to tady, zazvonim.'' (to se mi honilo hlavou, nepovídam si sama pro sebe.) *CINK*.../buchbuch buchbuch buchbuch/ Někdo zvedl sluchátko, neřekl ani hlásku.. Kruci, pomyslela jsem si.. ,,Eemmm. Ahojky, to jsem já, Andy.'' Osoba co to zvedla a slyšela mě položila sluchátko. Ani slovo. Whaaat?

Dobře, budu doufat, že se na to dotyčnej nevykašle, protože začínalo pršet. Stojim tam dvě minuty a najednou začnou dveře bzučet. Zatlačila jsem do dveří. V tu chvíli jsem si pomyslela ''ksakru, když pudu nahoru, domů se jen tak nedostanu.''
Vešla jsem nahoru, zula jsem se, vyšel někdo (jeho táta, jak jsem později zjistila)
,,Prej máš jít dozadu.'' ,,Jo, no jasně, děkuju.'' ,,V pohodě'' a zase zalezl. Vešla jsem do pokoje, ležel tam v posteli, polonahej, čuměl na bednu. Přišla jsem k němu, dala jsem mu automaticky pusu. Byla jsem tak strašně vyklepaná! Sedla jsem si do křesla jakoby se nechumelilo.. ,,Je někde na stole.'' ,,Co? Hm, no jasně ta baterka''
,,Hele, podle mobilu je půl sedmý ráno. '' ,,Se divíš, když byl tejden vyplej?''
Prostě jsme v klidu kecali, a pak?. Přišel Čutálista a Niky. Takže? Už jsme spolu nebyli sami. Když Čutálista a Niky (asi po hodině a půl) šli hrát karty, nějak sme se Stannym leželi na posteli, uplně vedle sebe, hrabal se mi v mobilu, a pak šel hrát tetris.
Pak mi projel fotky, na jedný jsem byla já a on se nad ní málem rozplynul pej uplně ,,Jéé, ňuňu, ťuťu''.. bože. Lítam v tom zas a po uši.
,,Stanny? Už musim jít. Zase.:D Poď semnou aspoň ke dvěřím''
Stojim u dvěří, dala jsem mu obyčejnou pusu, pomalu jsem se odtáhla, on mě čapnul za boky, přitáhnul si mě a začali sme se líbat. Ani kapka alkoholu, přísahám.
Lidi? Jsem na něm závislá, ale ne: Neodkradu se tajně a nepudu k němu na privát, ikdyž si nedovede jak strašně moc bych si přála bejt mu zase na blízku. - Moc.

Dárek k narozeninám? Proč je nemáš častějc?

18. června 2011 v 19:57 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Takže jsem včera v noci tajně utekla z bytu ke Stannymmu.
V tašce rum s kolou šminky a další.
Volá mi Stanny.
,,No ahoj čtyřvoká, jak to vypadá?''
,,Sem na cestě''
,,Takže tak do čtvrt tu budeš, viď''
,,Si piš''
,,Tak až budeš poblíž zastávky, tak se ozvi a já, nebo Spodek ti pudem naproti''
,,Oukej, zatim, pa.''
Nastoupim do tramvaje, sou tam samý vožralý lidi, takže při každý sebemenší zatáčce padali (samozřejmě!) na mě. Vystoupim na zastávce, venku tma. Zahnu do jeho ulice a naproti mě jde ňákej kluk. Přejdem se, on se zastaví ,,Endy?'' ,,Jo, to sem já.'' ,Já sem Shermen, těší mě'' ,,Takže ty budeš od Stannyho, co.'' ,,Jasný'' Došli sme dovnitř a Stanny po mě uplně skočil, ňuu, myslim, že by z toho mohlo bejt i víc než jen pusa, ale nechtěla sem vypadat nějak vtíravě, takže jsem ho nechala po sobě skočit a dali sme si obyčejnou pusu. (Ale stejně krásnou), popřála sem mu k narozeninám (následovala další pusa) a šli sme do pokoje. Přivítala sem se s ostatníma a zasedla do křesla.. Přišel zamnou Shermen. ,,Slečno. Nedáte si panáka?'' ,,Proč mi furt řikáš slečno?'' ,,Já nevim, slečno. Jak vám mam řikat, slečno?'' ,,Andy, mi řikej.'' ,,Slečno Andy?'' "Ježišikriste"
Sedla jsem si na gauč, Shermen vedle mě a přišel Stanny a řiká Shermenovi ,,Tyvole já jí mam tak strašně ráád.!'' chytne mě a dá mi obrovskou pusu. Asi pětkrát!
Pak sedim na tom gauči a on mi dal pusu na čelo. Na čelo? Podíval se na mě, dal mi pusu na rty a začali sme se líbat.
,,Tak, tohle byl pěknej dárek od tebe pro mě k narozeninám'' Až na to, že to byl dárek spíš pro mě, tak dobrý.
Následovně Shermen začal mixovat VŠECHNO co měl po ruce a vznikaly různý "koktejly" testovaný na mě. Na chuť dobrý, pro žaludek nic moc.

A pak? Pak na mě přišlo blití žejo. Vůbec nevim jak, ale najednou sem venku u jednoho botelu, v ponožkách, klečim na zemi vedle lavičky, zarejvam nehty do hlíny jak mi bylo zle a příležitostně zvracim... Vlastně pak už sem zvracela furt, bylo mi takkk zle!
Prokletý Shermenvy koktejly.
Mam vokno, pamatuju si, že se o mě starala Třináctka a Čutálista.

Pa obrovský zjištění, že jsem ztratila baterku od mobilu, ikdyž kryt byl zavřenej, hahaha.
Ráno sem se probrala a šla sem vedle do pokoje, kde Spodek čuměl na bednu. Už sem měla bejt dávno doma, ale bez baterky v mobilu to prostě nešlo. Počkala sem až vstal i Stanny aspol. a baterku jsem hledala všude, fakt, ale nenašla sem jí, vůbec.
Jeli sme do mekáče, koupila jsem si ledovou kávu, Stanny si koupil něco k jídlu, Čutálista taky.
Čas jít domů - Stanny odcházel. ,,Tak ahoj.''
Otočil se a šel. Zastavil se v půlce silnice, vrátil se ke mě, dlooouuze mě obejmul a dal mi pusu.
,,Fuj, chutnáš jako vajíčka''
Přišla jsem domů. Na uvítanou mi přilítla krásná facka, skoro ve dveřích + zarach + průser a jako bonus furt nemám baterku od mobilu! Jo a je mi blbě.

Žabí polibek

3. června 2011 v 21:07 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Šly jsme s mámou uklidit náš druhej byt. Byl tam bordel. Pak sme si šli k vietnamcům koupit pití. Mladej vietnamčík se na mě culil. Vyšly jsme ven a mamka si neodpustila poznámku: ,,Ten se na tebe usmíval jak měsíček!'' ,,Všimla sem si'' ,,Líbila ses mu'' Aww.
Pak mamka koupila v lékárně paralen pro sestru a po chvíli mi volá Barby. Šly jsme ven.
Byly jsme na náměstí a koho jse si nevšimla? Pietro.. Pořád se otáčel našim směrem a pořád se líbal s Terkou, slečnou která tam byla s nim. Pak za námi Terka přišla, že prej můžem klidně přijít. (Ne díky.)
S Barby sme odešly do metra, abysme si koupily monster. A najednou mi volá cizí číslo..
,,Ježiš to bude Pietro!'' Zvedla jsem to a? Terka... ,,Přiďte ještě!'' ,,Proč?'' ,,Pietro Tě chce vidět'' a předala mi ho.. ,,Příjdeš?''

Přišly jsme tam a rázem se přestal plazit po Terce a nacpal se na lavičku mezi mě a Barby. (Barby odsunul)
Hodil přeze mě ruku, přitlačil si mě víc k němu a řikal, jak chce pusu..
Bránila sem se, osahával mě a chtěl pusu, ale držel mě pevně, nechtěl mě pustit. Neměla jsem síly. Chytil mě pod krkem a začal mě líbat. Nebylo to vůbec vtipný.
Krom toho, že mě držel pod krkem, tak líbá odporně - by the way. Trochu jako žába.
Když jsem měla jít domů, Petro mě nechtěl pustit.
"Dam ti pusu a pustíš mě, fajn?"
,,Šáhneš mi do kalhot a pustim tě.''
Chcípni blbečku.
Pustil mě (po slibu že někdy - miluju jak to slovo někdy podobný slovo nikdy - zajdem na kafe), rozloučila jsem se Barby a upalovala jsem domů.
Všimla jsem si, že se Pietro a jeho kámoš zvedli a začali mě sledovat.
Začala jsem panikařit - jestli zjistí kde bydlim, budu totálně v háji. Totálně totálně totálně.
Utíkala jsem, přes přechody na červenou a když jsem byla u baráku, skrčila jsem se za auto.
Nemohla jsem najít klíče.
Zazvonila jsem na zvonek, ale zase jsem se hned skrčila a čekala, až mamka odpoví.
,,No?'' ,,No, mami, to sem já, otevřii!'' Zazvonila ,,Nejde to'' zvoní dál ,,řikam že to nejde!'' ,,Tak já du dolů'' ,,Mami?'' ,,No?'' ,,RYCHLE!'' A slyšim, jak na mě křičí z okna.. Hodila mi klíče v ponožce. Okamžitě jsem vběhla do baráku a doufala, že mě Pietro neviděl.

Litujme princezny, co líbají žáby v jednom kuse a doufají, že se z nich vyklube krásný princ, co bude líbat o poznání líp. Já líbala prince a spíš jsem doufala v žábu.

Řekněme, že kluci, co neumí líbat, nádherně ale nádherně ničí iluze a dokáží se skvěle znechutit.