Únor 2011

Oprašuji vzpomínky

28. února 2011 v 11:53 | An(N)dy |  Milý deníčku...
No, takže ráno jsem měla teplotu a teď mám kašel, takže jsem nešla do školy a měla jsem spoustu času na přemýšlení...
Lehla jsem si do postele zapla mobil s písničkama, zavřela oči a přemýšlela...
Vzpomínala jsem, jak jsem byla zakoukaná do Myšáka.
Jak jsem potom na xteenu narazila na milou černošku a přes ní se seznámila s jejím bratrem, Camem.. Jak jsem s ním šla porpvý ven a jak sem byla nervózní.Jak jsem přišla na sraz o půl hodiny pozdějc... Jak jsem ho nemohla najt... Jak sme spolu pak prošli půlku Prahy... Jak sme spolu šli ven podruhý do kina... Jak mi dal první pusu... Jak jsem doufala, že se do něj zamiluju a začala jsem s ním chodit... Jenže já se nezamilovala... Takže jsem to s ním brzy skončila.
Jak z toho byl chudák smutnej... Jak mě pak začal balit jeho kamarád, kterýho sem pořád posílla doprdele... Jak se pak několik měsíců nic nedělo...
Jak jsem šla prvně do óčka a seznámila jsem se s Stannym....
Jak jsem se do něj zamilovala... Jak přišel k nám na školu, že k nám možná bude přestupovat.. (nepřestoupil.) Jak sme se spolu opili u Šmakouna... Jak sme se líbali... Jak sme spolu byli v bazénu... Jak mě vzal do náručí a políbil mě.. Mphhh, tohle mě zabíjí... vzpomínky.
Kéž by něco mohlo trvat věčně... Kéž by to šlo.

Včera jsem se prostě už neudržela a na facebooku jsem mu napsala, v noci, když byl online... K mýmu udivení okamžitě reagoval a vypadal, že je i rád, že jsem mu napsala, nebo já nevim... V každym případě, konverzace nestála tak, jako vždycky.. normálně sme si povídali... a on pak, jak se semnou má vítat a loučit, jestli obejmutím a pusou... Timhle mě naprosto zaskočil... Asi mu taky nebylo jedno, jak jsem ho přehlížela a málem jsem ho ani slovy nepozdravila...Ale v každym případě doufam, že se budem vítat a loučit často, pokud to bude objetí a pusa.

Stejně je zajímavý, jak se ty věci všechny vyvíjej... v jednu chvíli něco máš na dosah ruky a v druhou je to zase pryč...

Kouzlo vyprchalo?

27. února 2011 v 20:48 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Nevím proč... Ale.. strašně mě to nějak mrzí... Že jsem se asi "odkoukala".. a to díky tomu, že jsem zjistila víc o něm. Věci, který prostě jen tak nezjistíš. Který napovrch nejsou vidět. A nejsou vidět ani když ho pozorně zkoumáš a strávíš s nim noc tak blízko, jak to jen jde.
Kmm.
Pořád k němu něco cejtím, tojo.. Ale už to není to, co mi okamžitě zače obracet žaludek naruby jakmile uvidím jeho profilovku na facebooku, že je online. Není to to, co v mém žaludku okamžitě rozpoutá uragán nad otevřeným mořem a rozbouřené vlny rozzuřeně, ale zároveň tak jemně mlátí do mýho žaludku zevnitř, kdykoliv si na něj vzpomenu. Už to není to, co kdykoliv si vzpomenu na tu dlouhou noc, která utekla tak rychle mi naplní slzný váčky takovym způsobem, že to snad ani neni možný.
Všechno tohle 'krásný utrpení' je pryč. Prostě fuč... Měla jsem se pro co trápit, měla jsem na koho myslet tak, aby mě šimral žaludek, měla jsem všechno, co člověk, který nemiluje prostě nemá.
Je to zvláštní, že mi najednou není věčně špatně, nešimrá mě žaludek nebo nechytám histerické záchvaty smíchu který po pár vteřinách propuknou v histerický pláč...
Zvláštní.
Ale já ho pořád mám ráda. Pořád k němu prostě něco cejtim, já to vim... Vím, že je ještě šance, že se do něj zase zamiluju, ale... musel by se víc snažit... což nebude, protože o ničem neví.
Pořád vyhledávám jeho profilovku mezi ostatníma 'hlavičkama', co jsou online. Když už ho najdu, stejně mu nemůžu napsat. Když už ho vidím, neni mi špatně až do breku, jen mám prostě... zvláštní pocit.. Možná pocit radosti.. jo to bude asi ono.. ale zároveň pocit zklamání, protože vím, že mi prostě on sám nenapíše.
Ničím si už nejsem jistá, tak, jako jsem si byla jistá toho večera. A i přesto, že to bylo téměř jistota, ta doměnka se proměnila v prach, v mlhu, v nic, co by mi k něčemu bylo...

Fňuk, omlouvám se za takovýhle články, nějak poslední dobou neumím vůbec psát... Mobil už mám, jsem do něj naprosto zblázněná... Je to T-mobile Pulse... Je krásnej.. Fakt jo. A hraje úžasně nahlas... A ta obrovská dotyková obrazovka.. Kriste. Prostě...
Ať se jde Stanny zahrabat, Pulse je semnou, když potřebuju, je semnou pořád, přehrává mi písničky jak se mi zachce, kdy se mi zachce.. Fajn.. sice semnou netancuje na ploužáka na diskotéce a nezpívá mi Stannyho hlasem do ucha tu písničku, nedokáže mě zabavit na celou noc (přiznejme si to, mobil bez her zkrátka na celou noc nezabaví) a jeho baterka vydrží kratší dobu, než ta Stannyho, ale pořád je to prostě MŮJ mobil... Aspoň něco je mýho.

Nee, Andy, už blouzníš. Seš magor, seš magor. Nemáš Stannyo tak začínáš vyprávět zamilovaně o mobilu, kterej ani pořádně neznáš! Znáš ho jeden den a ráno tě tak krásně jako Stanny neprobudil, pohladit taky neumí, natož políbit, nebo říct lichotku. Ne. Je to jen věc.
Jo, je to jen věc.

Začni věřit.

26. února 2011 v 9:55 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Znáte takový to ,říkání', že když se podíváte na hodiny (převážně digitální) a máte tam stejný čas (například 12:12, 21:21), tak že si něco musíte přát a že se to prej splní?
Začněte věřit. :)
Nebo si přejte jen reálný věci...
Několik dní, co jsem se náhodně podívala na hodiny a byla tam tahle ,zázračná' čísla, přála jsem si vždycky jednu a tu samou věc, nebo spíš věc, co se týkala jednoho tématu...
Dneska, ve škole jsem se podívala na hodiny, abych zjistila, kdy se bude zvonit... A kolik bylo? 12:12! Okamžitě jsem si něco přála... Aby Stanny přišel na schody a aby sme se aspoň objali. Buď na přivítání, nebo na rozloučení (nebo oboje.) Ve škole jsem to jen tak tak přežila, došla jsem si na oběd a pak jsem šla na schody...
Popřála jsem Tlačenkovi (pokus udělat ze slova ženského rodu mužský rod haha) předem k narozeninám, dala jsem mu pusu a dál sem se se všema bavila...
Až pak.. Stála jsem u zábradlí, s Myšákem a povídali sme si a dole... viděla jsem že někdo přichází. Poznala jsem Týnu, Spodka a kluka co jsem neznala.. a někdo říkal, že jde i Stanny, čemuž jsem naprosto věřila, protože když šla Týna a Spodek, bylo by divný, aby nešel i Stanny...A najednou přiběhl Stanny...
Se Stannym sme se normálně bavili, jakože fakt normálně. Pak sme stáli tak nějak v kroužku, Já, Stanny, Myšák a asi ještě někdo, ale nejevila sem tomu někomu pozornost, takže nevim :D A Myšák zase řekl ňákou poznámku o mě a o Stannym...
Se Stannym sme se na něj tak podívali, otráveně, pak sme se podívali otráveně na sebe a začali se smát. (*pozn. 2013 oh, i teď, když je mi jedno a vzpomenu si na tenhle moment.. fakt rozkošný..)
Uhmm, fakt miluju ty jeho oči :)
No a pak jakože už půjde... Objal mě.. Kmm ale tak krásně a dlouze, Málem jsem tomu ani nevěřila.. Prostě.. kouzelnej čas!
Potom když odešel, dál jsem se bavila s ostatníma a pak mě začal Křupáč nějak tlačit na zem, až sem skončila v dřepu a nakonec jsem skončila uplně na zemi, ležela sem na zádech.. a on mi sednul na břicho! Zmetek, udělal to hned po tom, co sem řekla, že mě bolí břicho... :D Úpěla jsem tam bolestí a on se hlavně ještě vrtil, zmetek... Pak si přisednul i Šmakoun... Když po X minutách slezli, byla jsem tak strašně šťastná, že můžu volně dýchat. :D
Očistili mi záda a po chvíli sme všichni šli (až na Týnu, Spodka a kluka co jsem neznala) A v tramvaji jsem zjistila, že s Křupáčem se dá i normálně pokecat.

Omlouvám se za bezcenný článek, ale.. já prostě musela :D Navíc to nepíšu u sebe na počítači, ale u táty a tomu tady prozměnu chybí ta nová lištička, takže taky dobrý no...://(Edit: předělala jsem to u sebena notebooku, kam s internetem nemůžu :D)
MIMOCHODEEEEM! Posral se mi počítač.. Takže zejtra se mi na něj příjde podívat známej aaa... dostanu novej mobil! :)) Uhmm. Nemůžu se dočkat :)

Už se v tom vážně, ale vážně.. nevyznam.

22. února 2011 v 19:19 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Sakra. Sakra. V pátek sem zvaná do óčka, sakra.
Tohle prostě nejde odmítnout, ale fakt už nevim, co mam říct mamce, aby mě pustila...
Přestávam bej v kecech kreativní.
Což je zlý. Dost zlý.
Dneska ve škole sem zase usínala, ale zajímavý večer doma unavená nejsem, jen ve škole bych prostě fakt spala.
Po škole sem šla na Schody, byla jsem tam asi třičtvrtě hodinky a pak? Přišel. On... Sakra. Jistě, ostatní blbí jedinci si zase nemohli odpustit poznámky nahlas... ,,Máš tu Stanyho, tak di za nim'' ,,Prosimtěěě, konečně tu máš Stannyho a takhle na něj sereš'' Hm.

Snažila jsem se na Stannyho prostě nekoukat, ani na pozdrav sme se neobjali, jak sme to normálně dělávali, prostě nic. Akorát asi po deseti minutách co tam byl na mě ,,Čáááu Andyy'' a úsměv.. Sem se na něj usmála ,,Čáááu Stannyyy''.. A dál jsem pokračovala v debatě se Smrkem...
Lepší hrát nedostupnout, ne? Počkam si radějc, až přileze on zamnou... Ikdyž se taky nikdy nemusim dočkat, ale pořád žiju v naději.
Na Schody jsem chodila jen kvuli naději, že tam příjde on. Šla jsem tam s nadějí a on přišel.
Zkusím si ho s nadějí nevšímat a třeba si začne všímat on mě... A třeba taky ne...
Potom, když odcházel, se všema co odcházeli s nim jsem se objala (oni přišli zamnou, hošánci, tak se to dělá :D) a pak se naše pohledy zase střetly... Oba sme asi koukali stejně.. ,,Obejmout, neobejmout?'' Byl to jen pohled... Když se otočil zády, že ochází, musela jsem se kousnout do jazyka, abych na něj nevykřikla ,,se ani nerozloučíš?''
Ale dneska na facebooku.. Je online brzy večer. To u něj neni normální... Bejvá online až kolem desátý. Čtu status.. Zkopíruju ho sem..
Kurva, on ho smazal. :D.. Fajn..
Byl to trošku depresivní status o tom, že ubližuje všem, aniž by si to uvědomoval a že ubližuje nejvíc těm, který má fakt rád a smutný smajlíci.. By mě zase zajímalo, co proved..))

V každym případě v pátek do óčka prostě chci protože to je jediná možnost, jak si s nim zase trošku popovídat a zatancovat si, možná zase prolomíme ledy, tentokrát by se to mohlo podařit už bez alkoholu....))
Jenže problém? Maminka.
Pochybuju, že mě 'pustí spát ke kámošce'.. Natož co až příjdu domů nevychrápalá a smradlavá?(kouřem, samozřejmě)
No, holt, nějak to musim pošéfit.

I can't stop missing it.

17. února 2011 v 23:57 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Chybí mi to. Strašně moc. Chybí mi toho spoustu...
Chybí mi ta ohlušující hlasitá tuc tuc hudba a davy lidí, jak se pohupují do tuc tuc rytmu, popíjejí, smějí se, navazují nové známosti, flirtují, baví se.
Chybí mi ten pocit, že jsem zase na místě, kde bych nic neměla dělat.
Zakázané ovoce holt chutná nejlépe... Jenže já to ovoce postrádám a rozežírá mě to zevnitř, že se k němu ještě nějakou dobu nedostanu...
Chybí mi to jak mi z kouře slzily oči, jak jsem tancovala až jsem myslela, že na místě vypustím duši.
Miluju to.
Miluju tanec, miluju hudbu, miluju zábavu.
Vzpomínám na to, jak jsem šla po klubu, s propálenýma legínama, zastavila jsem se a někdo mě plácnul do zadku. Hehe. Vzpomínam na spoustu takovejhle věcí..
Ale ze všeho nejvíc.. na.. Ach jo.
Chybí mi ON...
Chybí mi ten pocit, že jsem s ním, chybí mi vědomost, že neusínám sama, chybí mi to, jak mě držel, chybí mi to všechno strašně moc. (Samozřejmně včetno jeho jazyku v mý puse, ale to.. :DD už je něco, co je záživný asi tak jedině pro mě, pro mnohé z vás spíš nechutný... Nevadí, nevadí :D)
Bože! Proč já vždycky naletim? Proč mi to nikdy nevyjde, když se fakt zamiluju?
Jasný... Nemam dělat ukvapený závěry... Jenže.. já už to jinak prostě neumim...
Tuhle vzpomínku bych mohla omílat pořád a pořád a pořád dokola a neomrzelo by mě to, ale to bych vás zaprvé unudila a za druhé by mi asi už puklo srdce.
Vzpomínka na to všechno dokáže tak strašně zabolet...
Bojím se, že ho neuvidím. Ale zase se bojím, že kdybych ho viděla, budu se chovat jak spruzelá krůta a nebo jak oněmělá ryba a pochybuju, že bych se mu dokázala upřímně podívat do očí...
Toho večera jsem toho vážně hodně vyzradila.... Jemu.. Do očí..
Jsem ráda, že to, co už jsem málem řekla, jsem neřekla... Prostá dvě slůvka...
Miluju tě.


Cat eye (rádoby, muhehe)

10. února 2011 v 16:21 | An(N)dy |  Ostatní
Noo, já prostě kreslit neumim. // Ne a ne a ne a nikdy sem neuměla a nikdy zřejmě umět nebudu //
Muhehe. Ale dneska jsem se pokusila o kočičí oko... Né, že by to vyšlo, ale nakreslila jsem už i horší obrázky, pokud to tak můžu říct, hehe.
Noo, tak se na tu čmáranici podíváme..:
ŠAFRÁÁ TEĎ SEM SI VŠIMLA, DALA SEM MÍSTO R. 2011 2010.. nooo to je super //
a trvalo mi to asi čvrt hodinky )
© best-sweet.blog.cz
Hmmm.. Teď jak to pozoruju... Možná bych ty chlupy kolem měla udělat tmavší //..

Skryté touhy vyšly napovrch.

4. února 2011 v 15:58 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Hehe.
Muhehehe.
Jééjee noo! Šmarjáá. :D Musí to ven prostě.
Kde začíít? Tak začneme u včerejška..

Ráno normálka, sem furt nachcípaná.
Odpoledne jsem šla s Klárou koupit kusovky na zastávku a potom omrknout Schody. Byl tam. Stanny. Po chvilince sme zase šly domů. Pak sem ještě nachvíli šla ven. (zatim nuda, vim, vim, vteřinku..)
Potom sem byla zase doma, kde sem zapla facebook a začala sem si psát s Májou. Prej že ona večer ke Šmakounovi půjde - je u něj privát, kam jde i Stanny... Řekla sem si, že se tam zkusim dostat. Mamka byla v práci, u sestry sem si byla jistá, že pochopí, jak se cejtim a co chci, a tátu jsem snadno (skoro snadno, málem sem s nim nehla) překecala.
Něco málo jsem snědla, skočila jsem do sprchy, a razila sem ven.
Čekala jsem třičtvrtě hodiny za tmy v zimě v parku, ale nevadí, byla jsem uzavřená ve svejch myšlenkách, pocitech...
Potom přišla Mája s Trapkou a Jeskyňkou a šly sme k Šmakounovi.. Před barákem sme uviděly Stannyho, jak taky čekal na to, až někdo pude otevřít. Pozdravili sme se (objetí, ten den už druhý, hoho..)
Pár hodin sme tam byli ,na suchu' ale pak už se začalo pomalinku pít... A já začínala bejt upřímnější a upřímnější až se mi motala kebule. Věděla sem, že mam přestat, pokud si chci všechno pamatovat..
A pak sem viděla, jak se Trapka plazí po Stannym. Začala jsem hrozně hrozně hrozně moc žárlit..
KURVAA měla sem to všechno do detailu napsaný krásný, dlouhý, pravdivý a vono to kixlo! Takže už jen okrajově, nechci to psát znovu! :D (omlouvam se)
Žárlila jsem, ale byla sem žejo napitá, tak sem si to nenechala líbit, vzala Mlže a sedla mu na klín a tak nějak... Nadávala sem na Trapku, Stanny to slyšel, kecy, kecy kecy. Trapka odcházela domů, byla sem happy, potom sem šla na pohovku, z jedný strany ke mě šel Mlž, z druhý sem přivolala Stanyho...
,,Líbim se ti?'' zeptal se mě.. ,,Tak to je kurevsky hodně slabý slovo'' :D Nakonec sme se dohodli, že spolu budeme .. spát ;).. v posteli :D ležet.. snad chápete... :D
Leželi sme, oblečení, ovídali si, tulili se k sobě, nakonec prostě začal kecat věci o tom, že by chtěl vědět, jak líbam apod... do čtvrt hodiny ze mě dostal, že sem se líbala zatim jen když sem byla opilá, takže si to nepamatuju, bylo to pro mě trapný, ale nesmál se, podržel mě, začal povídat, že se nemusim bát, že někdy to bude ''poprvý'' atd.. Já na to něco v tom smyslu, že bych to nerada zkazila zrovna s nim.. a on že zkazit se to nedá, že každej má svůj styl líbání, ale nic neni špatně a takhle...
Pořád řikal, jak je zvědavej jak líbam apod... :D nemohla sem z něj už :D
Pak se opřel na jednu ruku, pořád ležel a řiká... ,,Můžu tě políbit?'' ,,Zkus to''... Zkusil to.. muhehe. :D uahhhh
Pak nějaký to tulení na lehátku u bazénu..
Já do bazénu potom samozřejmě spadla, žee.. Výborný. Aspoň, že byl zahřejvanej. :D
Ale spadla sem tam s vyžehlenejma vlasama... Gr. Vlasy sem si předtim žehlila dvě hodiny.. a během několika vteřin to bylo v prdeli. Malovala jsem se sice chvíli, ale vypadala sem normálně.. a když se mi to smylo?? divim se, že se semnou "bavil" dál.
Sehnala sem si ručník, sundala si v soukromí to triko a usušila se, protože mimo bazén byla neuvěřitelná zima, ikdyž ste byli suchý :D natož mokrý, ach jo, a se zabalenou horní částí v ručníku sem šla zase k bazénu.. Stanny někdy předti chtěl, abych si sundala triko a abych šla do vody... Řikala sem, že nikdy.. a ejhle? v bazénu sem byla a bez trička taky. :D Ručník mi kluci SEBRALI, takže sem z místnosti udkráčila v podprsence a šla si pro župan :D
Prostě se to nějak odvíjelo, až sme šli spát..

Něak sme se tam k sobě vždycky schoulili, aby nám bylo teplo, navíc.. bylo to krásný :)
Prostě... hmm.. přišel ke mě pak uplně naštvanej do pelíšku, protože měl na starosti ty opilý pakoně, tak zalehnul a byl naštvanej, tak sem mu dala pusu a hnedle se uklidnil a jednu mi taky dal.. áá :)
Nezapomenu na to.
Ne. :D

Ráno bylo stejně tak příjemný, jako večer, akorát už sme na sebe líp viděli :D
Ale jakmile sme vstali z postele, kouzlo vyprchalo. Nevim, co se stalo, ale fakt je, že tam najednou bylo mnoooohem víc lidí, předtim sme byli jen tři páry.. plus dva lidi spali...
Noo, v každym případě když sem odcházela, ani jsem se s nim nestihla rozloučit... škoda...

nějak to pošéfim, musim vědět, jak na tom jsem. Sem hrozně zamilovaná. Strašně moc. ♥