Listopad 2010

Seznamte se: tohle je Amerika!

18. listopadu 2010 v 23:57 | An(N)dy |  Jednorázovky
No, tak tohle je nová rubrika, kam budu přispívat svoje dílka. Literární. Někdy to o něčem bude, někdy to bude jen popis děje.. Uvidíme.
Mimochodem. Psala jsem to několik hodin a zároveň to i vymýšlela. Takže to neni dokonalý, a omlouvám se i za dýlku, ale přesto doufám, že si to někdo přečte a zhodnotí, protože je to u mě novinka a nejsem si vůbec jistá tím, na jaký úrovni se to asi tak pohybuje.
Je to dlouhý, hodně věci okecávám, a děj asi taky nic moc, ale to zhodnoťte sami:

***

Epileptický záchvat

6. listopadu 2010 v 9:16 | Andy |  Milý deníčku...
Ve středu večer šla sestra spát ke mě do pokoje. Usla jsem. Ráno mě probudil neuvěřitelný křik, stašný, stašidelný! Jako z hororu! Neříkám to, jen protože jsem se lekla, ten křik byl opravdu jako z hororu! Řikám si ,,co to s ní kruci je?'' Rozstvítila jsem, neměla jsem brýle a koukala jsem na ní z palandy. Pak mi to došlo! Napadlo mě, ,,to je ale ironie, mamka říkala, aby si k tomu doktorovi došla, abych to neviděla já a stane se to zrovna, když jsem doma jenom já a ona'' Okamžitě jsem slezla dolů, brečela jsem, strašně moc, nasadila jsem si brýle a klekla si k ní. Měla strašný křeče, ale o ničem nevěděla. Cloumala sebou, křičela, špatně dýchala... Hrozně jsem brečela a křičela jsem na ní, ať se vzbudí, cloumala jsem s ní... Ale pak jsem uviděla její oči... Měla je v sloup.. To mě zlomilo, už jsem na to neměla... Utekla jsem do kuchyně a volala jsem mámě.. Pořád jsem strašně brečela, slyšela jsem jen, jak křičí a jak těžce oddechuje, ale nemohla jsem tam jít. Nemohla jsem znovu vidět ty oči a to, jak se jí cukaly končetiny.. Máma to nezvedala. Brečela jsem ještě víc, přes brejle jsem už skoro neviděla, ale neřešila sem to. Volala jsem dál. Když jsem se jí najednou dovolala.. Nerozumněla mi. A já nemohla mluvit. Tak strašně jsem brečela že jsem nemohla říct pár normálních slov. Řekla jsem jen ,,Klárka!!'' A mámě to došlo. Říkala mi, ať s ní mluvím, ale já odmítala do pokoje vejít... Prosila jsem jí, ať příjde z práce, že tu nechci bejt s Klárkou sama. Přišla, byla tu skoro hned. Ale přišla, až když bylo po všem... Přišla do pokoje, bylo 7 hodin ráno, rádio nastavený na budík už začalo hrát, bylo to přesně 16minut po tom, co mě vzbudil strašný křik. ,,Klárko? Už seš dobrá?!'' Zeptala se opatrně mamka... ,,Jak dobrá?!'' Došlo nám, že o ničem nevěděla.. ,,Co je dneska za den? Kdy jdu do práce?'' ,,Klárko, dneska je čtvrtek a práci už nemáš! Už tejden ne!'' Rozbrečela se. Byla to pro ní novinka, při záchvatu všechno zapomněla... Šla jsem se umýt, že půjdu s mamkou do práce, na školu jsem neměla ani pomyšlení. Podívala jsem se do zrdcadla, byla jsem uplě rudá. Oči, obličej. Celá. Šla jsem s mamkou do jedný práce, ale pak sme šly zase domů a s Klárou sme jely do nemocnice. Ona je tvrdohlavá jak beran, takže do nemocnice samozřejmně nechtěla, ale šla. Když sme se tam dostaly, šly sme do čekárny a já musela sestřičce popisovat, co se stalo. Posadily sme se a už sme jen čekaly. Ségře se udělalo špatně, byla naprosto zelená, což nechápu, je vyučená na sestřičku, nemocnice by jí neměly dělat problémy. Lidi v čekárně byli moc milí, dokonce řekli sestře, ať nás vezmou přednostně, když je jí špatně. Doktorka si jí vzala do ordinace. Zůstaly sme v čekárně s mamkou a pár dalšíma lidma. Mamina zavolala Lucce, druhý sestře, aby přijela autem a pak mě s Klárkou odvezla domů, protože mamka bude muset do práce. Šla jí zavolat ven a mezitim vyšla paní doktorka. ,,Sestra slečny Šindelářové''
V duchu jsem s řekla, vždyť nemá osobní sestru a pak mi to došlo.. řekla jsem ,,Jo, no to jsem já''.. ,,Tak jsem na chviličku pojďte''.. Poprosila jsem paní, co seděla vedle, jestli by nám nepohlídala věci. Vešla jsem tam, Klára tam seděla opřená o zeď.. ,,Tak mi řekněte, jak to probíhalo'' Řekla jsem jí to a pak jsem šla zase zpátky do čekárny. Potom přišla mamka a pak Klárka vyšla ven. Klárce později dali kapačky, ale jelikož nebyla volná ordinace, tak musela být na lůžku na chodbě. Sestřička jí vpíchla jehlu do žíly, mezitím steklo spoustu krve, až na podlahu, a potom připojila kapačky. Klára byla nepříčetná protivná, to je celá ona. Je zlá a sobecká. Pak přišla Lucka a mamka odešla. Kapačky měla tak hodinu, než to celý vykapalo. No, řekněme, že sme v nemocnici celkem byly asi 4 hodiny. Lucka pak šla s Klárou do ordinace, mezitím, co jsem vynesla odpadky po bonbónech, který Klára s radostí pojídala. Přišla jsem a čekala jsem. Paní, co seděla vedle nám hlídala věci a řekla mi, že Lucka šla s Klárou do ordinace. Asi po půl hodině vyšla, Lucka brečela, Klára jak jinak v pohodě. Šly sme s Luckou napřed, Lucka mi všechno řekla. Klára bere drogy. Zamrazilo mě! Takže můj táta měl pravdu! A myslí si přesně to, co Lucka. Lucka, i můj táta (Lucka a Klára mají jinýho tátu) si myslí, že Klára bere pervitin. Tu největší sračku, jaká může bejt. Všechno se změnilo. Můj poled na Kláru, na mamku, na tátu i na Lucku. Nenávidím feťáky! A teď zjistím, že moje sestra je taky fetka? Paráda, fakt.. Kláru už teď vůbec nemusim, vadí mi, že je ale pořád u nás. Mamku mám ráda, strašně moc, za nic na světě bych se jí nevzdala, i když mi občas leze krkem, ale po čtvrtku jí prostě mám strašně moc ráda. A Lucka? Tu jsem měla vždycky ráda, ale teď víc. Přebrala všechnu tu lásku ke Kláře. Táta? Měl pravdu! A já mu nevěřila, byla jsem na něj kvuli tomu zlá! Ale nic nesmí vědět, myslí si, že ve čtvrtek jsem byla ve škole, neví o ničem co se tady stalo. Nesmí to vědět.
Tímto článkem jsem chtěla říct, co se stalo, ale to o tom, jak se Klára chová nedospěle z toho nevyznělo, popíšu vám to trošičku tady. Mamka jí prosila, ať jí slíbí, že až dostane prášky, že je bude brát. A reakce Kláry? ,,No to ti teda neslíbim, to bych lhala''... Mamka přišla z práce.. Klára za ní běžela ,,tak co neseš k jídlu?'' - měla na mysli samozřejmně normální, teplý jídlo. Mamka jí to řekla.. ,,Joo, tak já si dam polívku!'' Pak vytáhla na stůl sušenky.. ,,Ne, já si dám tohle'' a poklepala na sušenky. Mamka říká ,,Ne, ty si dáš normální jídlo'' ,,Ale já už sem papalaa'' Prohlásila jako debil. Opravdu neví, co říká. Nejdřív chce normální jídlo a pak jen, co uvidí sušenky prohlásí ,,já už sem papala'' Je vypatlaná.. Klára měla větší plat, než můj táta. A nebylo schopná ani zaplatit mámě peníze, který jí dlužila. Proč? Utrácí za sračky! Drogy, tráva, chlast, cigára. Je naprosto blbá! Jíst chodí k nám. Po těch sračkách dokáže třeba i tejden nejíst, takže k nám vždycky příjde, když nabírá energii.. Vzhledem k tomu, že myslí jen na sebe, dovedete si představit, co v ledničce asi zbyde na nás ostatní. Klára by se měla už sakra postavit na svoje nohy, vždyť její 30!! Věci si chodí prát k nám. Proč? Nemá na pračku. Proč? Utrácí za největší sračky světa. Drogy, tráva, chlast a cigára. A sme zase u toho. Ani přesto všechno neni vůbec vděčná! Nechápe, že mamka žije novej život, nechápe, že my taky nemáme peníze na to, abysme živili někoho, kdo žere jak hroch! Není schopná ani mamce dát nějaký peníze navíc, akorát si vždycky otevře hubu! Není schopná ani mamce vrátit peníze, který si od ní půjčila.. Ne každý někdy dospěje... Já asi rozum pobrala za Kláru. Řekněme, že mám pocit, že toho mám v hlavě víc, než ona...