Září 2010

Přání

27. září 2010 v 10:58 | An(N)dy |  Písně, básně, moudra
Nikdy se mi nepovedlo složit něco tak rychle. A to ani nejsem zamilovaná. Naopak, když se o něco pokouším a jsem zamilovaná, nějak mi to trvalo.
Mojí motivací k tomuhle je... On.. ale nejsem zamilovaná.
A ten konec berte s rezervou, nejsem ani perverzní, jen jsem nevěděla, jak to mám zakončit :D

S tebou je mi krásně,
nutíš mě skládat básně.
Všechny jsou jen pro tebe,
vzlítnem spolu do nebe.

Do nebíčka do nebe,
všechno jenom pro tebe,
řekni si, co budeš chtít-
Obejmutí? Máš ho mít.

Obejmu tě v sedm ráno,
nikdy už tě nepustím,
svět se točí kolem nás dvou,
až hlava se nám zatočí.

Hlava se nám zatočila,
já nikdy pustit nechci tě,
díví se nám země celá,
Musíme už na kutě.

Chvíli co jsem bez tebe,
chybíš mi furt víc a víc,
vzlítnem spolu do nebe,
ukojíme všechen náš chtíč.


První schůzka:3

10. září 2010 v 21:30 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Měla jsem mít sraz s jedním klukem o jsem poznala na netu. Černoch. Šíleně fajn. Pěknej. Uhh
O příroďáku mi vytekla černá fixa a nešla smejt, samozřejmně.. Když se zazvonilo z poslední hodiny, měla jsem jen 20 minut na to, abych se dostala domů a pak na Karlák a ještě ho našla. Vyletěla jsem ze třídy jako střela. Dokud sme s Barby šly s Deli, která pospíchala (snažila se, ale nešlo jí to), tak sme se ,,loudaly''.. Ale jakmile Deli šla svojí cestou, skoro sme běžely. Domů jsem se dostala v 13:51, za 9 minut jsem měla bejt na Karláku. Nestíhala jsem. Když jsem doběhla domů, zapadly mi klíče za botník, že. Když jsem je vylovila, zapadly tam jiný :D Na ty jsem se vykašlala, asi tam ležej doteď. Nevím, ale lovit je nejdu. Zapla jsem žehličku, aby se nahřála, mezitim jsem vyhazovala učení z tašky, voněla sem se apod.. Přeželila sem si předek vlasů, trošku přemalovala, vzala oblíbený boty a razila jsem.. Vlastně sme opravdu chvílema i běžely. Byly sme obě dost zapocený, ale jela nám tramvaj. Sedly sme si. Čím blíž sme byly Karláku, bylo mi hůř a hůř. Z tramvaje sme ho neviděly. Přijely smě ve 14:10, sraz jsem s ním měla ve 14:00 NĚKDE na Karláku, že prej se najdem. Hm.

Problém číslo jedna: Nikde sme ho neviděly.
Problém číslo dvě: Nikde sme ho neviděly, ani po frustrujícím a nervy požírajícím běhání po Karláku sem a tam.
Bylo už 14:25, chvílema mi bylo do breku, chvílema se mi ulevilo.. Barby to všechno prožívala čtyřikrát víc, než já, ta se tam málem nervama rozbrečela.
Barby se odhodlala, že ,,mi'' ho prostě najde.. Když už sme to fakt chtěly vzdát, Barby nervózně řekla ,,Andy..'' Otočila sem se a on tam šel. Kousek ode mě (přes silničku). Koukala jsem na něj.. Černoch, krásnej, vysokej, vystylovanej, fialový tričko, bunda, retro brejle, skvělý kalhoty, cool boty, taška přes rameno. V hlavě jsem si jen říkala.. ,,Je to on, neni to on? Je to on..? Tak to zkusim..''
Opatrně sem řekla jeho jméno. Otočil se, usmáli sme se a všechno bylo v pohodě. Přeběhla sem k němu, pozdravili sme se a už to začínalo. Dost mě překvapil jeho hlas, ale zvykla jsem si na to.. Pak přišly ticha. Vlastně chviličku sme si povídali - dost nudný témata, ale aspoň nebylo ticho :D A pak. Ticho.. Je tak nádhernej, bože. A je tak hodnej, tak v pohodě! Nic, jako Zemon.
Na začátku mi přišel hrozně nervózní, furt si s něčím hrál. (S okem, s bradou, s taškou, s rukama, s kuličkama z keře...)
Řekl, že jsem stejná jako na fotkách, ale teď mi píše, že mu bylo hloupý řikat, ale že jsem mnohem hezčí, než na fotkách, áá. Tak jsem se taky přiznala, no. Nemůžu za to, že je tak *ňuňu* k sežrání. Jo a prej mám příjemnej hlas a pěknou tašku.. A pěkný vlasy..
Po asi hodince s ním, jsem měla pocit, jakobych ho znala hroznou dobu. Jsem ráda, že už ho znám...Pak sme šli na zastávku, uvědomovala jsem si, že už se nám to asi krátí. A já celej den ještě nejedla. Říkal ještě něco o New Yorkeru, že tam musí reklamovat bundu... Po chvli přemýšlení a pozorování ho jsem se nabídla, že s ním klidně půjdu do toho NY, pokud mu to teda nevadí. Asi byl rád, a já taky. Došli jsme tam a měly sme ,,štěstí'' na dvě ,,hrozně příjemný'' prodavačky. Pak sme se jim smáli a zdrbli jsme je jak holky :D Koukali sme po něčem, co by se mu líbilo a chtěl to místo tý bundy. Nasadila sem mu na hlavu takovej klobouk, slušel mu! Když sme vyšly z obchodu prohlásil ,,Tak snad jsem je zas o tolik neobral'' Hahahah, v ten moment to bylo tak vtipný.
Doprovodil mě na tramvaj, objal mě, okamžitě jsem volala Barby a šly jsme ven.. Zmokly jsme, ale můžu říct že celý den se vydařil :3