Květen 2010

Jsem zpátky, aniž bych chtěla, přece jen jsem přežila, naopak bych tam ještě zůstala. Ach jo, to je pech.

22. května 2010 v 17:26 | An(N)dy |  Milý deníčku...
No, tak jsem se konečně vrátila ze ŠVP, z Benecka (Krkonoše)
Co bych vám povídala... Zážitků je celej tejden, už si je nepamatuju...
Ale z týhle hlášky nemůžu.. řikam... "je hezkej, ale chová je jako čů.. - nevhodně." :D
S Májou sme se málem utloukly smíchy, ani to tak vtipný nebylo, ale jak sem to řekla, prostě nás to nějak odrovnalo. Jinak povíííím něco malinko (pochybuju že malinko :DD) o dnešku :)

Dneska, odjezdovej den. Vstávali jsme (měli sme) v půl sedmý ráno a holky na pokoji se chtěly ještě upravovat, tak vstávaly ještě dřív a na to, že chci spát tak ňák kašlaly...
No, to je jedno.. V osm jsme měli být na rozcestí, což byla od hotelu trochu štreka. Tam pro nás přijel objednanej pětihvězdičkovej autobus.. Vopravdu nádhernej, luxus.. Jenže.. ten nás měl zavýst jenom do Vrchlabí. Z Vrchlabí jsme měli jet až do Prahy (asi 3 hodiny?) a to bylo LINKÁČEM! No tvl.. Naštěstí sme měli místenky... Ale.. jakmile jsme přijeli tim objednanym, bylo devět hodin. A náš linkový autobus jel až v 11 :DD
Takže dvě hodiny volna zase žejo :DD Tak sme se měli rozdělit na dvě skupiny. Učitelka: tak se přihlašte, kdo teď NEJDE na náměstí, a půjde až s druhou polovinou.. Hlásil se Myšák a Svalouš a spoustu jinejch lidí ale jde o tyhle dva..
Já s Májou sme se nehlásily... Kluci viděli, že my se nehlásíme, tak že jdou taky! :D Celou cestu tam nás provokovali, což mně osobně nějak netrápilo, protože se mi Myšák pořád nějak líbí...
No tak sme došli do ňákýho parčíku, kde bylo TOLIK kachen!! Ty byly tak ochočený, že přišly klidně až k vám, prostě úžasný :D A pak.. tam kachna s malejma kachňátkama ♥ Já myslela že se zbláznim. Ty byly tak sladkýýý.

Za tohle bych ti rozbila hlavu záchodovou dlaždičkou a fotku tvojí rozmašírovaný kebule bych si dala nad postel

5. května 2010 v 19:16 | An(N)dy |  Milý deníčku...
Drobeček nechutný titulek, já vím. Když já jsem tak naštvaná!! Grr! Pprvně jsem byla strašně vyplašená, bylo mi z toho až zle, teď se to všechno rpoměnilo v hnus a odpor k němu.

Měla jsem kamaráda. JEN kamaráda.. Opravdu, dobrý kámoš. A o volný hodině jsem neměla co dělat, tak jsme po obědě šli společně ven.. A on mi říká, že si zapomněl něco doma, ať jdu s ním. (Už jsem u něj párkrát byla...) Já nejdřív jako že ne, ale pak, vždyť je to jen kousek, tak že jo. (mimochodem, chodím s ním do třídy)
Když sme tam byli, tak sem řekla, že počkám na chodbě, ať si udělá co potřebuje, a že pudu pak do školy na tělocvik.
No.. Jenže on mně do toho bytu doslova a do písmene dotlačil. Tak sem se zula.. Dotlačil mně do obejváku a pustil televizi.. Nejdřív "jakože něco dělal" apod.. A pak mi začal prošmatávat vlasy a chválit, že mám pěkný ucho, prej takový malý... V tu chvíliuž mi to švechno bylo fakt divný a cítila jsem se strašně nepříjemně, tak jako že raději půjdu, než se to zvrtne, přece jen jsem holka a sílu nemam. No.. Už sem byla na chodbě.. Ale on mi vzal boty!.. Jednu se mi podařilo ,,ukořistit", bylo to docela složitý, rychle sem si jí nazula... A pak ještě ta druhá. Tu se mi podařilo vyrvat mu z ruky, ale bránil mně, že mi nešla nazout. Byla jsem natlačená v rohu u dveří, a on se na mně tlačil celým tělem.. Začala jsem mu říkat, že ho nechci. Nejsem si jistá vůbec, o co mu jako šlo a co si sakra myslel. No.. Ale teď zpět... Furt jsem neměla nazutou botu a on se na mně lísal... Varovala jsem ho, že se na mně lepí dost dobře, abych se trefila na choulostivý místo.. začala jsem do něj mlátit tou botou co jsem pořád drežla v ruce, až povolil, já si obula botu ale musela sem se vymotat z něj.. Řikam "tak už mně pusť, ne?!" "Ale když ty si tak..." a nedořek to..
Sebrala sem se řikam.. já du ahoj. A on na mně řval.. Tak počkej na mně, ne? Počkala sem (nechápu proč, asi jsem chtěla celou tu trapou situaci trochu odtrapnit?) a pak se ptam.. jaká??
Celou cestu se snažil něco říct... Neřekl nic.. Tak sem mu pomohla. ?Takže líbim se ti?" "No, ne... teda jakože.. teda jako si pěkná holka, ale že bych tě ňák jmenovitě chtěl, to ne." Pak skoro u školy ze sebe vysoukal, že když jde vedle mně, tak že má takovej divnej pocit..
No, pak už sem měla divnej pocit já.. Od žaludku..
Jsem ráda, že to nedopadlo nějak jinak, a že já jsem pořád "čistá" :D Ovšem tuhle situaci už asi nikdy v životě nepochopim. A pak že jsou ženský nepochopitelný.

Tulipány

1. května 2010 v 23:25 | An(N)dy |  Foto
Tak jsem dneska byla na Václavském náměstí a kvetly tam krásný tulipánky