na Blog.cz

Dnešek byl vcelku dost nudnej den, nebejt asi Matouše. (jo, to je ten, do kterýho jsem byla šíleně zamilovaná v 6. třídě.:D...)

Byla nudná fyzika a s Natt sme si čmáraly po rukách. V jeden moment přišlo z lavice napravo (Franta, Tomáš) psaníčko.. ''Pro Andy'' řekl Franta. ''Pro mě?'' řekla sem nezaujatě... Otevřela jsem a velkej nápis ''SEX?'' Podívam se nechápavym výrazem na Frantu.. ''To psal Matouš!'' ''Aha'' a začala jsem se culit. viděla jsem, jak se Matouš furt otáčí, jestli píšu..:D Odepsala jsem ''kdy a kde?:D'' ''teď a tady?'' ''tak poď viď.:D'' ''používáš antikoncepci? nesnášim kondom =)'' '':D zatim ne, jde to i bez.:D'' ''počítáš s tím, že se do tebe udělám?'' Zazvonilo. Přečetla jsem si to už ve stoje při odchodu ze třídy, kus za Matoušem, co stál. Chytla jsem záchvat smíchu a když jsem kolem něj procházela, ve smíchu jsem řekla ''ne''.. Celej den sme se na sebe pak tak trapně koukali.:D Bylo to fajn. Po tělocviku jsem byla s Katkou a Terkou u skříňky a nějak jsem něco říkala, byla jsem ohlá prdelí ven a hrabala jsem se ve skříňce, když v tom se zamnou ozval Matouš ''co ste dělaly?'' lekla jsem se jako svině, podlomily se mi kolena jakoby mi do nich někdo kopl a jak jsem byla ohlá, tak jsem se málem praštila hlavou o vrchní skříňkou, naštěstí jsem tam rychle strčila ruce, takže trapas se nekonal. Začala sem se smát jako kráva. ''švihadla'' ''cože?'' ''no švihadla'' ''švihadla?'' ''ano, švihadla''.. je roztomilej, ten jeho hrobovej hlas, jako když zahřmí a pak by měl udeřit blesk.. Bum..:D

Hele, hele. Ne, ne, ne, ne.

Včera jsem byla u Mogiho.

Ježišmarja. Já prostě přemejšlim... No jo, nojo.

Čím to je.

No a co. Sice pokaždý, když se vidíme, tak spolu spíme, doháje ale co jako, nevídáme se každodenně, máme na to nárok. Navíc, proč ne. Je to zdraví prospěšný (pokud něco nechytnete, nebo neotěhotníš, pak už je to nic moc).. Dobře, připadám si jak někdo, kdo se z něčeho snaží vykecat.. (není to tak?) Kruci nevim, musim se nějak vyžvejknout... Dobře, dobře. Nějak to řeknu asi od začátku.

Byl pátek (jo, včera žejo) a když jsem jela domů ze školy, přemýšlela sem, že ho chci vidět.. A víte co? Chvíli na to mi od něj přišly smsky, jestli k němu můžu a kdy a tak dál. Jela jsem k němu celá nervózní, protože bych to měla teď někdy dostat..Přijela jsem tam a nikde jsem ho neviděla, proto jsem šla hodně pomalu na místo, kudy by měl přijít. Nerada bych šla rychlejc a pak šla ''jemu naproti'' a on šel jinudy.. Zrovna když jsem čekala a na semaforu, uviděla jsem ho čekat naproti.. Vedle mě stála fakt pěkná ženská.. Kus jako svině.. Trochu sem se bála jeho reakce.. Ani koutkem oka se na ní nepodíval. Přišla jsem k němu, zase mě tak úžasně objal a chytnul mě za ruku. Upřímně, u bílýho kluka mi chybělo takovýhle objetí. Vlastně bílí kluci mě nikdy moc neobjímali, jen příležitostně Stanny. Ale upřímně, Mogi zas neumí pořádně líbat.:D Vlastně to líbání je uplně na hovno.:D Ale no nic, stává se. Mám dost času ho to naučit.

Šlo se k němu, já nepopírám, že nikdy neodolam, jak sebou vždycky práskne na tu postel a dělá že je strašně vyčerpanej.:D Prostě k němu vždycky musim přijít a dát mu aspoň pusu. A od pusy to vždycky vede dál a dál..)

Asi po půl hodině ležení, tulení se a podřimování zhasnul všechny světla. Odpočívalo se. Byla slyšet hudba z pokoje jeho spolubydlícího.. Byla to nějaká africká hudba, neříkám že nějaká kmenová, docela moderní, nepřišlo mi to tak hrozný.. A bylo to pěkně hlasitý.. Po chvilce, co sme to poslouchali Mogi rozlepil jedno oko, odmlčel se.. ''What the fuck!'' Chytkla jsem nehoráznej výtlem. Nemohla jsem se přestat smát. Bylo to tak strašně trefný, až jsem smíchy málem umřela.

Když bylo asi půl sedmý, prďola vstal, ěnco šel pořešit.. Byla jsem sama v pokoji, rozvalená v kalhotkách a tílku na posteli, válela jsem se. Někdo zaklepal. Věděla jsem, že to byl ten spolubydlící.. Rychle jsem na sebe přetáhla peřinu, kdyby náhodou vešel.... Nevešel.. Když se vrátil Mogi.. ''Zlato.. někdo klepal'' ''klepal?'' ''jo.'' ''mm. jdu zkontrolovat kdo to byl,'' řekl tajemně a dodal: ''bojíš se?'' smích..:D ''ne, nebojim'' po hlasitym Botswanskym rozhovoru se vrátil do pokoje zamnou. Sedl k noťasu a pustil zas nějaký písničky, který byl schopnej zpívat.:D Je to strašně vtipný, a roztomilý, ale zpívat prostě neumí!:DD Trhá mi to uši.:D Ale nějak se snažim to vždycky přetrpět.:D Vždycoy pustril písničku, lehnul si ke mě, zpíval mi do obličeje a já občas s nim. Miluju když mě prostě obejme a dá mi pusu třeba na čelo, nebo takhle. Miluju když mě objímá hodně hodně. Ne tak jako kamarádsky, ani ne 'romanticky.. Prostě.. jakoby ukazoval, že mu na mě záleží.

Nevim, prostě.. Třeba to neni jen tak, neříkám, že to neni o sexu, to ne. Ale asi neříkám už ani, že to je jen o sexu.

Včera se semnou prvně rozloučil pusou.. Co jsem četla Bílou Masajku, tak jsem zjistila, že v Africe (alespoň ve kmenech) nepoužívají ústa k líbání... jen k jídlu. Přemejšlim, jestli to neni švude v Africe, akorát míň vyhrocený. Myslim si, že v Africe se náklonost prokazuje spíš objetím, než pusou, ale ve městech už to prostě tolik nehrotěj. Myslim si, že právě proto sme se vždycky vítali objetím a loučili taktéž. A když mi dal pusu, přišlo mi, že jsme zase o krok dál.

Mám tu velkou prdel.. No nic, nejak to přežiju.

Já to nechápu. Ze všech černochů, který jsem měla, mě měl doopravdy rád snad jen jeden. A to proto, že vyrůstal mezi bílejma. Dá se říct. Prostě v česku, od 4 let.

Ať koukám ne všechny možný filmy, kde hrajou černoši, a mezi černý kluky přiběhne bílá holka a začne je nabalovat.. Koukám na ní jako na zasranou kurvu, co to s nima nemyslí tak, jako já. Stejně jsem hloupá, no nic. Kdykoliv v těch filmech (a nejen tam, že) mezi černý kluky příjdou bílý holky, co je nabalujou, černejm se rozsvítěj očíčka a jejich přítel 'tam dole' se začne usmívat. Proč ne.

Vim, jak to chodí. Všechno vim.. Vim jak to chodí tady v česku. Když si černoch vezme bělošku, předstírá největší a neprahnoucí lásku, chvilku se snad i stará o děcka, který si bílá odmítá vzít, a proč? Protože milej pán 'jí přece strašně miluje'.. Po pár letech má občanství a víc nepotřebuje. A nebo dokšeftuje, dodělá všechno, co potřeboval a vrací se zpátky. Bez dětí, bez ženský.

A teď k věci. Proč s nim jsem? Protože jsem jako všechny ty bělošky žejo. Do hajzlu. Vim, jak to je, nevěřim mu, ale prostě.. protože ho mám, kurva, ráda, tak pořád doufám, že se to třeba změní.. a nebo budu mít důkaz o tom, že to neni sluníčko, že v Hradci naložil nějakou kundu jako okurky a že.. sakra.

Na něco jsem si vzpomněla.

Když jsem byla s Kubou, s Mogim jsem si jen psala. Už to bylo asi tak měsíc, po tom, co sme poznali v nemocnici. On semnou prostě počítal od uplnýho začátku, co jsem mu ten facebook dala. Pamatuju si, že když jsem mu napsala, že mám kluka, napsal něco jako.. že si bude muset najít někoho jinýho. MUSET. ''když chceš...'' ''nechci, ale budu muset''...

No bezva. Jeho mladá je v Botswaně a on potřebuje nakládat okurky. Co když se ze mě stane frigida? Odkopne mě jako zkaženou okurku? Proč se přirovnávam k okurce? Trochu mi už asi z toho všeho hrabe.

Nebudu lhát s tim, že jsem kvuli němu už několikrát brečela, a nebudu lhát, že teď se mi chce taky. Vídáme se tak jednou tejdně, občas se stane i, že se nevidíme tři tejdny. Pokaždý, když se vidíme, no co asi. Je tohle vztah?.. Já myslim že ne. Možná je to nejdýl, co s někym sem (jo, dva měsíce, je to můj rekord, s nikym jsem nevydržela dost dlouho na to, aby mě nepřestal bavit.. až na Mogiho..), ale nejsem si jistá, jestli to je ono.

Nevim co mám dělat. Nechci ho nachat.. Nemůžu to udělat, protože ho mám prostě mnohem víc, než ráda. A je mi u prdele, že to neni dvoumetrovej černej namakanej atlet.. Vždycky, když se zamiluju, je to něco jinýho, než si představuju nezamilovaná. A zamilovaná, když vidim nějakýho ''ideála'' chci ho.. Ale nebylo by to to samý, jako s Mogim. Kdybych šla s tim ''ideálem'' po ulici, ruku v ruce, asi bych měla bradu nahoře a pohled vítěze. Stejně tak jako on. ''Jo, bro, jsem černej a vidíš? v ruce držim bílou čupku, překonej mě, vole.'' a já? ''Vy bělounký nuly. Vidíte? Jdu s černochem. Jo co ty babizno tak zíráš, jen čum jak se to dělá, nevaž se, odvaž se!'' .... ale když jdu s Mogim? ''Jak to dělá, že je tak roztomilej? Drží mě tak sladce. Bože, jak se na mě teď podíval, mám strašný štěstí, že jsem ho potkala''

Chtěla bych bejt černá. Jako vážně. Moc. Ne kvuli vzhledu, ale kvuli tomu, že černoch s běloškou nevydrží věčně. Prostě to nejde. Asi vážně je to proti přírodě.. (Ikdyž pravda, to i šprcky) A proto chci bejt černá. Mít šanci na reálnej vztah s někym, kdo mě dokáže zaujmout. Třeba někde v Americe, kde řáděj zasraný gangy... Tam by to bylo nejlepší. Tam, kde by na nás bílí nekoukali jako na odpad. Moc bych chtěla..

Já vim, že poslední dobou nepíšu o ničem jinym, než o mě a Mogim, když ale já už nemám nic jinýho, o čem by se mi psát chtělo.

Včera večer jsem jela zas k Mogimu. V několik minut po půl desátý jsem byla u něj před barákem a píšu ''mu'' smsku, že jsem před barákem. Čekám 10 minut.. Nic. On si ze mě snad dělá prdel, ne? Poslala jsem druhou smsku. ''Huuu, jsem tu'' A nic. Řekla jsem si, že počkám. A z nudy jsem chtěla napsat Naty mojí situaci. A otevřela jsem smsky a já ty dvě smsky poslala Natálce! :DD Proto jsem tam stála jak kretén.:D Začala jsem se usmívat a napsala jsem smsku Mogimu. Dveře začaly zvonit hned. Jsou těžký jak prase, vždycky s tim válčim dobu, jak jsou těžký.

Přišla jsem ufuněná do posledního patra a uviděla jsem Mogiho. V černym tílku, bílejch kalhotech a.. bez vlasů. Nechal se ostříhat, ale vousky si nechává. Vypadá strašně sexy. ♥

Konečně jsem uviděla toho jeho spolubydlícího. Mňamóóózní! Nebejt zamilovaná do Mogiho, tak snad už i lovim.

Přišli sme k Mogimu do pokoje, bla bla bla. :)))))))))):D Pak se na mě tak podíval, zvednul se a mezi dveřma řekl, že se vrátí. Říkám oukej. Sundala jsem si mezitim náušnice, bolely mě už uši. Za chvíli přišel Männ, se dvěma skleničkama vína. Začala jsem se smát. Sednul si naproti mě, tak sme seděli, popíjeli víno, pouštěl písničky (zamilovaný a pomalý) a zpíval mi. A já prostě nevěděla jestli to zpívá jen protože to v tý písničce je, nebo jestli si zvolil právě tyhle písničky proto, že tam ten text je. Snad chápete. Usmívala jsem se jak debil. Když v textu bylo ''and you showed me love'', on to dozpíval, vzal mi ruku a políbil mi jí. Bylo to roztomilý.

Pak sme se bavili anglicky o češtině, ptal se mě, jak se řeknou různý věci a nakonec mě zaskočil, jednim slovem, co jsem neznala, holt, já si doma nepřekládám uplně všechno, co by doktory mohlo zajímat.. Asi budu muset, na příště se asi naučim trávící sousatvu v angličtině! :DD No, a po těhle českejch lekcích, se na mě podíval, odmlčel se. Řekl mi česky ''Miluju tě''. ČESKY. Strašně mě zaskočil. ♥ ''Taky tě miluju''

Prostě to bylo boží. Máme spolu další společný fotky, ale o tu si říkat nebudu, sice tam nevypadám jako kůň, ale jsem tam v podprsence a jemu neni vidět do obličeje. Prostě nezájem.

Bylo už pozdě, byli jsme pořádně unavený. Prďola zase usnul a já se hlídala. Možná sem si přece jen zdřímla, protože ty dvě hodiny jen ležení utekly moc rychle. :D Pak jsem ho teda jemně vzbudila, aby se mi podíval, v kolik mi jedou tramvaje. A když zase usnul, potichu jsem se odplížila, abych ho nevzbudila.

Domů jsem se dostala ve 4 ráno a hnedle jsem šla spát.

Druhej den na facebooku zpráva od něj. Strašně moc se mi omlouval (vážně strašně moc), že zase usnul a že jsem odešla sama a že mi to vynahradí a tak dál.

Miluju ho.

Od listopadu jsem zadaná. S Mogim. Musím přiznat, tohle je můj nejdelší vztah. A pořád je to krásný. Mám pocit, že je to pořád hezčí a hezčí. Mám pocit, že v tom začínám lítat až po uši.

Jak to začínalo? - Poznala jsem ho, chtěla jsem ho dostat. Když jsem ho 'dostala', psali sme si. Přirostl mi k srdci, zatím jen jako hračka. Dál? Sešli sme se po asi 3 měsících psaní, pořád to pro mě prakticky neznamenalo skoro nic. Vyspali se spolu a já kejvla na to, že s nim budu chodit. (předtim než sme se spolu vypsali) Ani nevim, proč sem to udělala, možná proto, že anglicky bych se z toho slovně nevykroutila jinak, než jednoduuše No. A to se mi nechtělo. Kejvla sem, dali sme se dohromady. A začínal mi přirůstat k srdci víc a víc a teď mám pocit, že mě to zabije, je to tak silný, že mám chvílema pocit, že mi to srdce vybouchne. Když na něj myslim, když nad ním přemejšlim, když si prohlížim jeho fotky, když si píšem, když ho vidim....srdce bije jako o závod, jemně mě šimrá v břiše, a když se na to šimrání začnu soustředit, zamotá se mi hlava. No teda.

Dneska jsem se odhodlala zeptat se ho, jak dlouho v česku je a jak dlouho tu bude, protože představa, že by mi za rok odjel je absolutně neúnosná a jenom ta představa mě už kolikrát večer dohnala k pláči. Neunesu to, až to jednou příjde. Ať už s ním budu, nebo ne. Nejsem si jistá, jestli dokážu unést to, že všechno moje vzpomínky, můj první vztah o něčem mi odletí do Botswany a už nikdy bych ho nemusela vidět... A teď k odpovědí. A nebo víte co, rovnou sem prdnu část našeho rozhovoru.

''můžu se tě zeptat?'' ''jo, ptej se'' ''jak dlouho jsi v česku?'' ''haha, dva roky, proč?'' ''jen tak, zajímalo mě to'' ''a proč tě to zajímalo?'' ''a proč ne?:D'' ''jsi jen zvědavá... a nebo je to kvůli tomu, že moje čeština je strašná.. hehehehe'' ''ale notak.:D Jen jsem chtěla vědět, jak dlouho tu ještě zůstaneš..'' klepala jsem se jako osika. ''žádnej problém, neboj se. mám tři roky včetně tohodle'' bylo mi trochu do pláče.. Tři roky, to není moc, ale mohlo to bejt i horší... ''takže před sebou máme ještě dlouhou cestu.. hehe i will date you one day'' Přeloženě to zní hnusně. Anglicky je to krásný. A tu poslední větu jsem prostě nemohla přeložit, takhle je mnohem krásnější. ♥

Dneska mi celej den psal, že mu chybim, Dojímal mě celej den. Změnilo se to všechno tím posledním společnym dnem? Doufám. A na konci naší konverzace na facebooku zase napsal, že mu chybim.. prostě jsem to nevydržela.. ''love u'' a jeho odpovědi jsem se bála, ale.. dojal mě snad ještě víc. ''love you''

Česko opustí, až mě bude 18... Což znamená, že si budu moct vydělat peníze na to, abych se za nim do Botswany přiletěla podívat. A nejen tam.

Nezáviď. :D